Walter Gropius

Walter Gropius
Walter Gropius (1919)
Rodné jméno	Walter Adolf Georg Gropius
Narození	18. května 1883 Berlín
Úmrtí	5. července 1969 (ve věku 86 let) Boston
Místo pohřbení	Südwestkirchhof Stahnsdorf
Povolání	architekt, pedagog, urbanista, designér a učitel
Rodiče	Walter Gropius senior
Manžel(ka)	Alma Mahlerová (1915–1920) Ise Gropius
Děti	Manon Gropius
Příbuzní	Martin Gropius (prastrýc)
Ocenění	čestný královský průmyslový designér (1947) Královská zlatá medaile (1956) medaile Ernsta Reutera (1957) Albertova medaile (1961) Goethova cena (1961) Johann-Heinrich-Merck-Ehrung (1963) Velký kříž za zásluhy s hvězdou Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Walter Gropius (18. května 1883 Berlín, Německo – 5. července 1969 Boston (Massachusetts), USA) byl německý architekt, zakladatel a první ředitel Bauhausu, proslulého epicentra modernistické a avantgardní architektury v meziválečné éře.^[1]

Život a dílo

Walter Gropius se narodil 18. května 1883 jako třetí syn architekta, pracujícího ve státních službách. V letech 1903–1905 studoval obor architektury na Technické univerzitě v Mnichově. V letech 1904 a 1905 absolvoval vojenskou službu, a poté do roku 1907 pokračoval ve svých studiích v Berlíně-Charlottenburgu. Dva roky následně věnoval cestě a pobytu ve Španělsku.^[2] V roce 1907 nastoupil jako 1. asistent v ateliéru Petra Behrense, kde se jeho spolupracovníky stali Ludwig Mies van der Rohe a Dietrich Marcks, dále se však věnoval cestám po Anglii a Rakousku. V roce 1910 odešel z Behrensovy firmy, a spolupracoval až do roku 1923 s dalším kolegou – Adolfem Meyerem – v Berlíně, kde založili vlastní projekční kancelář.

Již v počátku své samostatné tvorby vytvořil Gropius významnou teoretickou práci, a to promyšlený program industrializace stavebnictví. Jedna z prvních prací, která byla realizována 1911–1916, je továrna na kopyta zvaná Faguswerk v Alfeldu nedaleko Hannoveru, která se stala zásadní v historii architektury jako první důsledná moderní stavba. 1913 získal Zlatou medaili na Světové výstavě v Ženevě. Další práce představil spolu s Adolfem Meyerem na výstavě Werkbundu v Kolíně nad Rýnem (1914). Jeho činnost byla přerušena roku 1914, kdy odešel jako záložník do války. Po jejím skončení se vrátil a stal se vůdčí osobností Arbeitsrat für Kunst. V roce 1915 se oženil se svou dlouholetou milenkou a vdovou po skladateli Gustavu Mahlerovi Almou Mahlerovou.

(c) René Spitz, CC BY-SA 3.0 de

Roku 1919 se stal ředitelem Bauhausu ve Výmaru, který nahradil předešlou Vysokou školu výtvarných umění a Uměleckoprůmyslovou školu (založené 1902 Henrym van de Veldem a 1915 rozpuštěné). Program školy byl vyhlášen Gropiovým Manifestem (1919), který byl posléze vydán s dřevořezem Lyonela Feiningera pod názvem Katedrála socialismu.

S Adolfem Meyerem odeslal na mezinárodní soutěž, jako jeden z mála, velice moderní návrh na výškovou budovu Chicago Tribune v Chicagu (1922), nebyl však ani odměněn.

V roce 1924 se Bauhaus pod tlakem pravičáků a konzervativců musel přestěhovat z Výmaru do Desavy, kde měl Gropius (po odchodu některých z učitelů) možnost výuku směřovat více moderně. Zde také v letech 1925–1926 staví novou budovu školy, tři dvojdomky učitelů a svou vlastní vilu, zcela v duchu funkcionalismu. Všechny tyto stavby v Desavě jsou od roku 1996 součástí světového kulturního dědictví UNESCO pod názvem „Bauhaus a jeho stavby ve Výmaru, Desavě a Bernau bei Berlin“.

Ve své práci Stavebnice (1923), obnovil téma prefabrikace a typizace prvků, a využil jej v první etapě stavby sídliště Törten u Desavy (1926–1928). Vytvořil nový urbanistický koncept tzv. řádkové zástavby – domy byly stavěny rovnoběžně a hlavní silnice k nim byla napojena kolmo, čímž je chránil před hlukem a smogem. Uplatnil jej například při výstavbě sídliště Dammerstock u Karlsruhe v letech 1927–1928. Od roku 1927 rozvíjel projekt Totálního divadla, a stavěl rodinný dům na sídlišti Weissenhof ve Stuttgartu.

Kvůli neustálým útokům proti své osobě a náročné organizační práci Gropius odešel ze školy (1928), a nadále se věnoval své vlastní práci jako samostatný architekt v Berlíně (v roce 1929 zde projektoval Obytný soubor Siemensstadt), a současně cestoval po USA. Od roku 1929 až do roku 1956 působil jako viceprezident CIAM (Congés internationaux d´architecture moderne).

Z důvodu neustále se zvyšujícího vlivu nacistické strany emigroval roku 1934 do Anglie, kde spolu s Maxwellem Fryem založil soukromou kancelář v Londýně, a realizoval studentskou kolej v Impingtonu (Cambridgeshire, 1936).

V roce 1937 Walter Gropius přijal nabídku na práci profesora na přední americké univerzitě Harvard poblíž Bostonu, kde se zasloužil o modernizaci a reorganizaci výuky architektů. K jeho prvním stavbám ve Spojených státech patří dělnická sídliště (s M. Breurem), vytvořená v rámci zbrojního programu. Také se pokoušel spolu s K. Wachsmannem o velkovýrobu rodinných domků.

S Martinem Wagnerem a dalšími vytvořil roku 1942 velice zásadní nový urbanistický koncept – nové sídliště poblíž Bostonu pro 30 000 obyvatel bylo rozčleněno na několik menších okrsků (neighbourhoodů) s vlastními centry, všem pak bylo společné jedno středisko vyššího typu. Mezi jeho další projekty v době pobytu v USA patří: Chrám Oheb-Shalom (Baltimore, USA, 1957), správní budova PANAM (New York, 1958–1963), administrativní budova J. F. Kennedyho (Boston, 1961–66), nebo administrativa Tower-East (Cleveland, USA, 1968). Roku 1945 založil TAC (The Architects Collaborative), a 1948–1950 byl současně prezidentem CIAM.

Walter Gropius byl architektem pokrokového myšlení, byl proti individualismu – vyhledával spolupráci podobně smýšlejících, a také své pozdní práce po roce 1946 tvořil zejména v pracovní skupině. Během roku 1951 získal řadu ocenění a doktorátů po celém světě a o deset let později se zúčastnil výstavy „Čtyři velcí mistři“ (Gropius, Mies van der Rohe, Le Corbusier, Wright).

5. července 1969 zemřel v Bostonu ve Spojených státech amerických.

Souvislost s Československem

Gropius přednášel 17. února 1922 v Liberci^[3] a též 4. července 1924 v Ústí nad Labem – zde v rámci „Druhého dne německých stavitelů“.^[4]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Walter Gropius na Wikimedia Commons
• Galerie Walter Gropius na Wikimedia Commons
• Walter Gropius, Lincoln, Massachusetts
• Interbau
• http://www.fagus-gropius.com/content/home/index.htm Archivováno 5. 1. 2006 na Wayback Machine.