Walter Zenga

Walter Zenga
V roce 2016
Osobní informace
Datum narození	28. dubna 1960 (63 let)
Místo narození	Milán, Itálie
Výška	188 cm
Hmotnost	84 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový brankář (1978–1998) Fotbalový trenér (1998–)
Mládežnické kluby
1971–1978 Inter
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly) 1978–1979 1979–1980 1980–1982 1982–1994 1994–1996 1996–1997 1997–1998 → Salernitana → Savona → Sambenedettese Inter Sampdoria Padova N.E. Revolution 00300(-6) 0230(-19) 0670(-45) 3280(-294) 0410(-63) 0210(-40) 0470(-93)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1984–1986 1986–1992 Itálie U21 Itálie 0150(-25) 0580(-21)
Trenérská kariéra
Roky Klub 1998–1999 2000–2001 2002–2003 2004–2005 2005–2006 2006 2007 2007 2008–2009 2009 2010 2011–2013 2013–2014 2015 2015–2016 2016 2017–2018 2018–2019 2020 N.E. Revolution Brera Bukurešť Steaua Crvena zvezda Gaziantepspor Al Ajn Dinamo Catania Palermo An-Nassr Al Nasr Al Jazira Sampdoria Al Shaab Wolverhampton Crotone Benátky Cagliari
Úspěchy
Mistrovství světa 1990 Itálie Mistrovství Evropy 1988 Itálie Mistrovství Evropy U21 1986 Itálie 1. italská fotbalová liga 1988/89 Inter 1. rumunská fotbalová liga 2004/05 Steaua - trenér 1. srbská a černohorská fotbalová liga 2005/06 Crvena zvezda - trenér Pohár UEFA 1990/91 Inter 1993/94 Inter
Další informace
Manžel(ka)	Roberta Termali
Partner(ka)	Marina Perzy Hoara Borselli
Děti	Andrea Zenga
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Walter Zenga (28. duben 1960, Milán, Itálie) je bývalý italský fotbalový brankář. V současnosti působí jako trenér.

Klubovou kariéru prožil 12 let v Interu se kterým vyhrál čtyři trofeje a to titul v lize (1988/89), italský superpohár (1989) a dva poháry UEFA (1990/91, 1993/94).

S reprezentací byl na dvou šampionátech MS (1986, 1990), jednou na ME (1988) i na OH (1984).

IFFHS jej v roce 1999 vyhlásila 20. nejlepším brankářem 20. století.^[1] Roku 1990 jej UEFA vyhlásila brankářem roku, IFFHS jej brankářem roku vyhlásila třikrát (1989, 1990, 1991). Také byl na 17. a 12. místě v anketě o Zlatý míč v letech 1988 a 1990. V roce 2018 byl jako první brankář uveden do síně slávy v Interu.

Trenérskou kariéru zahájil v roce 1998. Největších úspěchů dosáhl na lavičce Steaui Bukurešť (mistr ligy 2004/05) a CZ Bělehrad (mistr ligy a vítěz poháru 2005/06).

Fotbalová kariéra

Začátky

Již od roku 1971 byl hráčem Inter v mládežnických kategorií. Ve věku 18 let v roce 1978 odešel na první hostování do třetiligové Salernitany. Poté působil ještě na dalších hostování v klubech Savona a Sambenedettese. Tady byl dva roky a přispěl v sezoně 1980/81 k postupu do druhé ligy.

Inter

Do Interu se vrátil na sezonu 1982/83. Ve své první sezoně byl náhradníkem Bordona. Po sezoně konkurent skončil a Walter se stává až do roku 1994 neotřesitelnou jedničkou. Prvním velkým úspěchem byl v sezoně 1988/89 když získal titul a Italský superpohár. V sezonách 1990/91 a 1993/94 získal pohár UEFA. Za Nerazzurri hrál 12 let a nastoupil celkem do 473 utkání při niž inkasoval 426 branek.

Sampdoria, Padova a New England

Dne 22. července 1994 byl vyměněn do Sampdorie za Pagliucu.^[2] V prvním roce odchytal všechna utkání v lize a pomohl klubu se dostat do semifinále v poháru PVP. V následující sezoně jej provázela zranění a nastoupil jen do 7 zápasů. Po sezoně s ním klub již nepočítal^[3] a tak odchází do druholigové Padovy. Zde zůstal jednu sezonu a ještě v sezoně 1996/97 odešel do amerického klubu N.E. Revolution.^[4] Poté 16. ledna 1998 ukončil fotbalovou kariéru. Tu si ještě potom obnovil, protože se stal trenérem a on sám se v roce 1999 postavil do branky na 25 utkání. Poslední zápas odehrál 2. října 1999.

Hráčská statistika

Reprezentační kariéra

Za reprezentaci odehrál 58 utkání a inkasoval 21 branek. Byl již povolán na OH 1984, kde odchytal jedno utkání. Byl nominován na MS 1986, ale první utkání za národní tým odehrál 8. října 1986 proti Řecku (2:0).^[5] A od této chvíle se stal do roku 1992 jedničkou a dokonce chyběl jen ve dvou utkání.^[6] Byl na ME 1988, kde získal bronz. A také na domácím šampionátu MS 1990 nechyběl a nastoupil do všech zápasů a získal bronzovou medaili. Během tohoto turnaje zůstal neporažen 517 minut v řadě, což je absolutní rekord mistrovství světa.^[7] Na konci roku 1991, když národní tým nepostoupil na ME 1992, byl ohlášen nový trenér Arrigo Sacchi a ten preferoval jiné brankaře. A tak jeho poslední utkání bylo 4. června 1992 proti Irsku (2:0).^[8]

Statistika na velkých turnajích

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	OH 1984	3 zápas ve skupině	2. 8.	Kostarika	90	0	0:1[9]
	MS 1986	Neodehrál žádné ze 4 utkání
	ME 1988	1 zápas ve skupině	10. 6.	NSR	90	0	1:1[10]
		2 zápas ve skupině	14. 6.	Španělsko	90	0	1:0[11]
		3 zápas ve skupině	17. 6.	Dánsko	90	0	2:0[12]
		Semifinále	22. 6.	SSSR	90	0	0:2[13]
	1990	1 zápas ve skupině	9. 6.	Rakousko	90	0	1:0[14]
		2 zápas ve skupině	14. 6.	USA	90	0	1:0[15]
		3 zápas ve skupině	19. 6.	ČSSR	90	0	2:0[16]
		Osmifinále	25. 6.	Uruguay	90	0	2:0[17]
		Čtvrtfinále	30. 6.	Irsko	90	0	1:0[18]
		Semifinále	3. 7.	Argentina	120	0	1:1 (3:4) na pen.[19]
		O 3. místo	7. 7.	Anglie	90	0	2:1[20]

Trenérská kariéra

Jeho trenérská kariéra je zatím 20letá a už odtrénoval 19 klubů. Nejprve byl u N.E. Revolution.^[21][22] Působil zde do října 1999.

Dne 31. října 2000 se vrátil do Evropy a byl jmenován manažerem nově založeného Brera FC v nižší lize. Vydržel zde do ledna 2001. V roce 2002 byl jmenován trenérem rumenského klubu Bukurešť se kterým došel do finále domácího poháru. V roce 2004 vzal místo ve Steaui. I když vyhrál v sezoně 2004/05 ligu, byl propuštěn. Dalším klubem byl srbský klub Crvena zvezda. Vyhrál ligu, díky tomu že poprvé v srbském fotbale vyhrál všechny domácí zápasy. Vyhrál také národní pohár, ale na konci sezony rezignoval na svou funkci.^[23]

Poté byl krátce v tureckém Gaziantepspor, emirátském Al Ajn FC i v rumunském Dinamu. Od roku 2008 působil rok a půl v Itálii (Catania a Palermo). Poté se opět rozhodl pro angažmá v Arábii, když v letech 2010 až 2014 vedl tři různé kluby (An-Nassr, Al Nasr a Al Jazira). Sezonu 2015/16 začal v Sampdorii, ale po 12 utkání v lize byl propuštěn. Další štace byli opět emirátský klub Al Shaab, poté anglický Wolverhampton a italské kluby Crotone a Benátkami. Sezonu 2019/20 dotrénoval v Cagliari.

Hráčské úspěchy

Klubové

• 1× vítěz italské ligy (1988/89)
• 1× vítěz italského superpoháru (1989)
• 2× vítěz poháru UEFA (1990/91, 1993/94)

Reprezentační

• 2× na MS (1986, 1990 - bronz)
• 1× na ME (1988)
• 1× na ME U21 (1986)
• 1× na OH (1984)

Individuální

• 3x nejlepší brankář podle IFFHS (1989, 1990, 1991)
• 1x vítěz ankety Guerin d'oro (1986/87)

Trenérské úspěchy

Klubové

• 1× vítěz rumunské ligy (2004/05)
• 1× vítěz srbsko a černohorské ligy (2005/06)
• 1× vítěz poháru Srbska a Černé Hory (2005/06)

Vyznamenání

Řád zásluh o Italskou republiku (1991)^[24]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Walter Zenga na italské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Walter Zenga na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarktu
• Profil trenéra na Transfermarktu
• Profil hráče na National-football-teams.com (anglicky)
• Portrét na stránkách Forza Italian Football
• Profil na stránkách Goalkeeping Museum
• Profil na Globe Soccer

Související články

• Seznam italských fotbalových reprezentantů