Warren Barguil

Warren Barguil
Barguil v roce 2022
Osobní informace
Přezdívka	Wawa[1]
Datum narození	28. října 1991 (32 let)
Místo narození	Hennebont, Francie[2]
Stát	Francie Francie
Výška	182 cm[2]
Hmotnost	61 kg[2]
Týmové informace
Současný tým	Team dsm–firmenich PostNL
Disciplína	silniční cyklistika
Role	jezdec
Typ jezdce	vrchař
Amatérské týmy
2010–2011 2011 2012 2012	AC Lanester 56 Bretagne–Schuller (stáž) CC Étupes Argos–Shimano (stáž)
Profesionální týmy
2013–2017 2018–2023 2024–	Argos–Shimano Fortuneo–Samsic[3] Team dsm–firmenich PostNL[4]
Úspěchy
Grand Tours Tour de France Vrchařská soutěž (2017) 2 etapy (2017) Cena bojovnosti (2017) Vuelta a España 2 etapy (2013) Jednodenní závody a klasiky Národní šampion v silničním závodu (2019) GP Miguel Indurain (2022)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Warren Barguil (* 28. října 1991) je francouzský profesionální silniční cyklista jezdící za UCI WorldTeam Team dsm–firmenich PostNL.^[5] Jeho největšími úspěchy byla vítězství ve 2 etapách a ve vrchařské soutěži na Tour de France 2017.

Barguil, jenž se narodil v bretaňském Hennebontu, svou profesionální kariéru zahájil v roce 2011, když jezdil jako stážista za tým Bretagne–Schuller. Na Tour de l'Avenir vyhrál za francouzský národní tým 8. etapu a získal celkové 5. místo.^[6] Následující rok jezdil znovu jako stážista, tentokrát za tým Argos–Shimano. V sezóně vyhrál celkově Tour de l'Avenir a byl druhý na Tour des Pays de Savoie.^[7]

Před sezónou 2013 se Barguil stal regulérním členem týmu a ihned získal největší vítězství své krátké profesionální kariéry, když na Vueltě a España vyhrál etapy 13 a 16.^[8] Další vítězství už v sezóně nezískal, ale na Rund um Köln dojel čtvrtý a na Grand Prix La Marseillaise se umístil osmý.

První umístění v nejlepší desítce získal Barguil na La Drôme Classic, kde si připsal osmé místo. O týden později obsadil stejnou příčku na Strade Bianche. Na Voltě a Catalunya se poprvé v profesionální kariéře dostal do top desítky celkového pořadí na etapovém závodu díky svému devátému místu. Barguil se chtěl zúčastnit Tour de France, ale tým ho namísto poslal na Vueltu a España, kde se však měl tentokrát zaměřit na celkové pořadí. Barguil dokončil závod na 8. místě v této klasifikaci, nejlepším výsledkem v etapě byla šestá pozice ve 20. etapě s vrcholovým finišem na Puerto Ancares.^[9] Svou formu si udržel až do čínského závodu Tour of Beijing a získal tam 6. místo celkově.

V této sezóně si Barguil poprvé v kariéře stanovil za vrchol Tour de France. Na jarních klasikách měl problémy se svou formou, avšak na Tour de Suisse, přípravném závodu před Tour de France, dokončil na 12. příčce v celkovém pořadí.^[10] Týden poté dokončil silniční závod na francouzském národním šampionátu na čtvrtém místě. Barguil zahájil Tour de France skvělým úvodním víkendem, kde získal 13. místo na Mûr-de-Bretagne a držel se na průběžné 8. pozici v celkovém pořadí. Ve třetím týdnu však začal ztrácet čas a v průběhu posledních etap vypadl z desítky nejlepších. Do Paříže dojel na celkovém 14. místě.^[11]

23. ledna se Barguil zapojil do nehody šesti členů týmu Team Giant–Alpecin, kteří byli při tréninku ve Španělsku sraženi autem, jež vjelo cyklistům do cesty. Všichni závodníci byli po incidentu ve stabilní kondici.^[12]

První úspěchy posbíral Barguil na ardenských klasikách ve formě devátého místa na Valonském šípu a šestého místa na monumentu Lutych–Bastogne–Lutych. V 7. etapě Tour de Suisse s cílem v Söldenu se Barguil umístil na třetí příčce a proto získal žlutý dres pro lídra celkového pořadí. V následující etapě, individuální časovce, se však nebyl schopen umístit lépe než na 21. pozici a vedení tak ztratil ve prospěch Miguela Ángela Lópeze; konečným Barguilovým umístěním v celkovém pořadí bylo 3. místo.^[13] Na Tour de France Barguil znovu ukazoval v úvodním týdnu skvělou formu a nejvýše se v celkovém pořadí vyšplhal na 4. pozici. Později v závodě ho však dobrá kondice postupně opouštěla a ve výsledku se propadl až na 23. místo v cíli. Ve zbytku sezóny se zúčastnil silničního závodu na olympijských hrách a Vuelty a España 2016, oba dva závody však nedokončil. Nejlepším podzimním výsledkem se stalo 8. místo na monumentu Il Lombardia.^[14]

První významnější úspěch zaznamenal Barguil na Paříž–Nice, kde získal celkové 8. místo. Po ardenských klasikách, na nichž byla Barguilovým maximem šestá příčka na Valonském šípu, se zúčastnil Tour de Romandie, kde si však zlomil pánev.^[15] Byl tak vyřazen na pár týdnů ze závodění. Svůj návrat do pelotonu uskutečnil na Critériu du Dauphiné, avšak bez výraznějších výsledků. Na Tour de France se po 9. etapě stal lídrem vrchařské soutěže; v boji o etapový triumf byl v cíli v Chambéry těsně poražen Rigobertem Uránem. Barguil si původně myslel, že vyhrál, ale cílová fotografie potvrdila Uránovo vítězství.^[16] Svý první etapový úspěch na Tour de France si připsal ve 13. etapě, kdy ve sprintu v cílovém Foix porazil spolujezdce z čtyřčlenného úniku Naira Quintanu, Alberta Contadora a Mikela Landu. Stal se tak prvním francouzským vítězem na Den Bastilly od roku 2005, kdy vyhrál David Moncoutié.^[17] Barguil následně proťal cílovou pásku jako první i v 18. etapě, jejíž cíl byl umístěn na Col d'Izoard, hors catégorie tohoto ročníku, poté, co 800 m před cílem dojel osamoceného závodníka na čele Darwina Atapumu, jenž ještě 5 km před koncem měl náskok 1 minuty a 45 sekund. Po tomto triumfu již měl Barguil ve vrchařské soutěži nepřekonatelný náskok 89 bodů na druhého Primože Rogliče.^[18] Závod však dokončil nejen s triumfem v této klasifikaci; v celkovém pořadí dojel desátý a na pódium se postavil i jako vítěz ceny bojovnosti.^[19]

Na Vueltě a España byl Barguil vyhozen ze závodu svým týmem před startem 8. etapy. Po dojetí 7. etapy ležel na průběžné 13. příčce v celkovém pořadí, minutu a 43 sekund za lídrem závodu Chrisem Froomem. Důvody udané Teamem Sunweb pro stáhnutí Barguila ze závodu byl nesouhlas s týmem ohledně taktik a cílů závodu. Barguil požadoval volnou roli podobnou té na Tour de France, aby mohl bojovat o etapová vítězství a vrchařskou soutěž, což utvořilo několik neshod s vedením týmu. Barguil také odmítl pomoct Wilcu Keldermanovi, lídrovi týmu pro celkové pořadí, poté, co měl v 7. etapě defekt, kvůli němuž ztratil čas na ostatní favority.^[20]

Před sezónou 2018 podepsal Barguil tříletý kontrakt s francouzským UCI Professional Continental týmem Fortuneo–Samsic.^[3] Svou sezónu Barguil zahájil na Tour La Provence, kterou dokončil na celkové 32. pozici. V Barguilově prvním World Tourovém závodu sezóny, Paříž–Nice, dosáhl na celkové 17. místo. O pár týdnů později získal celkovou 15. příčku na Voltě a Catalunya.^[21] Na Critériu du Dauphiné zaútočil v 6. etapě, ale byl později dojet skupinou favoritů. Na Tour de France se poprvé do úniku dostal v první horské etapě, avšak bez žádného úspěchu. V průběhu závodu bojoval o obhajobu triumfu ve vrchařské soutěži, ta se však nakonec nevydařila. V Paříži závod ukončil na 2. pozici ve vrchařské soutěži a na sedmnácté v boji o žlutý dres. První umístění mezi deseti nejlepšími přišlo v podobě 6. místa celkově na Deutschland Tour. V záři bylo pro Barguila nejlepším výsledkem 3. místo na Grand Prix de Wallonie.^[22]

Po složitém začátku sezóny vyhrál Barguil v červnu silniční závod na francouzském národním šampionátu ze sprintu. Kvůli nedostatku úspěchu předtím uvažoval o možném konci kariéry.^[23] Do Tour de France Barguil vstupoval jako vždy s cílem získání etapových triumfů. I přes opakované útoky v několika horských etapách potvrzujících dobrou kondici Barguil nebyl schopen získal žádné vítězství, v celkovém pořadí však dokončil na 10. místě. Po Tour de France Barguil potvrdil, že zůstane s týmem Arkéa–Samsic i v následující sezóně i přes zájem několika UCI WorldTeamů.^[24]

V březnu se Barguil zúčastnil poprvé v kariéře Tirrena–Adriatica. V 5. etapě se dostal do úniku, z nějž se mu povedlo po sólovém útoku v závěru dne vyhrát s náskokem 10 sekund na Xandra Meurisseho. Ziskal tak své první vítězství v UCI World Tour po pěti letech.^[25]

V srpnu 2023 bylo oznámeno, že Barguil podepsal tříletý kontrakt s UCI WorldTeamem Team dsm–firmenich, později přejmenovaném na Team dsm–firmenich PostNL, od sezóny 2024.^[4]

2009

Národní šampionát

vítěz silničního závodu juniorů

4. místo Tour de Vallées

Le Trophée Centre Morbihan

8. místo celkově

2010

3. místo La Melrandaise

2011

Coupe des nations Ville Saguenay

4. místo celkově

Tour de l'Avenir

5. místo celkově

vítěz 8. etapy

8. místo Paříž–Tours Espoirs

Tour de l'Ain

10. místo celkově

2012

Tour de l'Avenir

celkový vítěz

vítěz bodovací soutěže

vítěz vrchařské soutěže

vítěz 4. etapy

Tour des Pays de Savoie

2. místo celkově

vítěz bodovací soutěže

vítěz vrchařské soutěže

vítěz soutěže mladých jezdců

vítěz 2. etapy

2. místo Paříž–Tours Espoirs

Tour Alsace

3. místo celkově

vítěz soutěže mladých jezdců

2013

Vuelta a España

vítěz etap 13 a 16

4. místo Rund um Köln

8. místo Grand Prix d'Ouverture La Marseillaise

9. místo Amstel Curaçao Race

2014

Tour of Beijing

6. místo celkově

Vuelta a España

8. místo celkově

8. místo La Drôme Classic

8. místo Strade Bianche

Volta a Catalunya

9. místo celkově

2015

Národní šampionát

4. místo silniční závod

8. místo International Road Cycling Challenge

9. místo Clásica de San Sebastián

9. místo Grand Prix Cycliste de Québec

2016

Tour de Suisse

3. místo celkově

6. místo Lutych–Bastogne–Lutych

8. místo Il Lombardia

9. místo Valonský šíp

10. místo Milán–Turín

2017

6. místo Valonský šíp

Paříž–Nice

8. místo celkově

Tour de France

10. místo celkově

vítěz vrchařské soutěže

vítěz etap 13 a 18

cena bojovnosti celková a po 9. etapě

2018

3. místo Grand Prix de Wallonie

Deutschland Tour

6. místo celkově

10. místo Coppa Sabatini

10. místo Memorial Marco Pantani

2019

Národní šampionát

vítěz silničního závodu

Arctic Race of Norway

2. místo celkově

3. místo La Drôme Classic

6. místo Coppa Ugo Agostoni

9. místo Trofeo Campos, Porreres, Felanitx, Ses Salines

9. místo Trofeo Andratx–Lloseta

9. místo Giro della Toscana

Tour de France

10. místo celkově

2020

2. místo La Drôme Classic

4. místo Valonský šíp

4. místo Faun-Ardèche Classic

5. místo Brabantský šíp

5. místo Paříž–Tours

Route d'Occitanie

7. místo celkově

Critérium du Dauphiné

9. místo celkově

9. místo Lutych–Bastogne–Lutych

2021

Tour du Limousin

celkový vítěz

2. místo Grand Prix de Wallonie

Národní šampionát

4. místo silniční závod

5. místo Valonský šíp

Arctic Race of Norway

8. místo celkově

9. místo La Drôme Classic

2022

vítěz GP Miguel Indurain

Tirreno–Adriatico

vítěz 5. etapy

3. místo Brabantský šíp

Národní šampionát

4. místo silniční závod

7. místo Vuelta a Murcia

7. místo Clásica Jaén Paraíso Interior

8. místo Faun-Ardèche Classic

8. místo Trofeo Serra de Tramuntana

8. místo Tour du Finistère

9. místo Valonský šíp

9. místo La Drôme Classic

10. místo Grand Prix Cycliste de Québec

10. místo Grand Prix Cycliste de Montréal

10. místo Grand Prix de Wallonie

Tour de France

cena bojovnosti po 11. etapě

2023

4. místo Coppa Ugo Agostoni

9. místo Clásica Jaén Paraíso Interior

10. místo Valonský šíp

10. místo Giro dell'Emilia

2024

6. místo Muscat Classic

Výsledky na Grand Tours
Grand Tour	2013	2014	2015	2016	2017	2018	2019	2020	2021	2022	2023	2024
Giro d'Italia	—	—	—	—	—	—	—	—	—	—	17	—
Tour de France	—	—	14	23	10	17	10	14	DNF	DNF	22	40
Vuelta a España	38	8	—	DNF	DNF	—	—	—	—	—	—
Výsledky na etapových závodech
Závod	2013	2014	2015	2016	2017	2018	2019	2020	2021	2022	2023	2024
Paříž–Nice	72	—	DNF	—	8	17	DNF	DSQ	14	—	—
Tirreno–Adriatico	—	—	—	—	—	—	—	—	—	20	24
Volta a Catalunya	—	9	17	22	—	15	DNF	NS	—	—	—
Kolem Baskicka	DNF	20	—	DNF	16	—	—		—	—	—
Tour de Romandie	—	—	—	—	DNF	—	—		—	—	—
Critérium du Dauphiné	18	—	—	—	30	19	13	9	38	24	—
Tour de Suisse	—	30	12	3	—	—	—	NS	—	—	—

Akce		2013	2014	2015	2016	2017	2018	2019	2020	2021	2022	2023
Olympijské hry	Silniční závod	Nejelo se			DNF	Nejelo se				—	Nejelo se
Mistrovství světa	Silniční závod	DNF	19	—	—	37	DNF	—	—	—	—	—
Národní šampionát	Silniční závod	14	12	4	33	—	7	1	27	4	4	DNF

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Warren Barguil na anglické Wikipedii.

• Team dsm–firmenich PostNL (mužský tým)
• Tirreno–Adriatico 2022

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Warren Barguil na Wikimedia Commons