Watanabe E9W

Watanabe E9W
Watanabe E9W
Watanabe E9W
Určeníprůzkumný letoun
VýrobceWatanabe
ŠéfkonstruktérRyohachiro Higuchi
První let1935
Zařazeno1938
Vyřazeno1942
UživatelJaponsko
Vyrobeno kusů35[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Watanabe E9W (oficiálně Malý pozorovací námořní letoun typ 96, ve spojeneckém kódu Slim) byl jednomotorový dvouplošný průzkumný hydroplán japonského císařského námořního letectva užívaný v druhé světové válce. Byl to poslední dvouplošník v ponorkové službě japonského námořnictva.[2] Ve službě byl od roku 1938. Ve službě jej nahradily jednoplošníky Jokosuka E14Y.

Vývoj

Strojírenský závod ve Fukuoce začal ve 20. letech 20. století vyrábět náhradní díly pro letadla, později začal letouny stavět v licenci a zajišťovat jejich opravy pro japonské námořnictvo. V roce 1934 společnost získala zakázku na vývoj svého prvního vlastního letounu. Námořnictvo na základě specifikací 9-ši objednalo pozorovací letoun, určený jako výzbroj velkých ponorek třídy I-7. Zásadní byl požadavek na malé rozměry letounu a jeho snadnou montáž a demontáž. Vývoj byl zahájen v březnu 1934. Postaveny byly dva prototypy, z toho jeden pro pevnostní zkoušky. První let proběhl roku 1935. Prototyp byl úspěšně testován na ponorce I-5. V říjnu 1935 byla objednána sériová výroba.[2]

Služba

Japonská křižníková ponorka I-7

Hydroplán E9W byl do služby zařazen roku 1938. Ve službě zůstal do počátku druhé světové války. Dne 16. prosince 1941 E9W z ponorky I-7 provedl průzkum škod způsobených při útoku na Pearl Harbor.[3] V dubnu 1942 I-7 vyslala svůj E9W na průzkumný let nad Cejlon a indické pobřeží. Byla to součást japonské Operace C.[1] V červenci 1942 bylo na palubách japonských ponorek přítomno 14 letounů E9W.[2] Ve stejném roce byl jako zastaralý vyřazen.[2]

Konstrukce

Byl to malý dvouplošný dvoumístný hydroplán smíšené konstrukce. Poháněl jej hvězdicový vzduchem chlazený devítiválec Hitachi GH-2 Tempu 11 o výkonu 220 kW (300 k) a později motor výkonnější verze Tempu 12 o výkonu 250 kW (340 k). Motor roztáčel dvoulistou dřevěnou vrtuli. Letoun byl vyzbrojen jedním pohyblivým 7,7mm kulometem, který obsluhoval pozorovatel v zadním kokpitu. Startoval pomocí dvojice plováků. Na ponorce byl ukládán do vodotěsného pouzdra. Letounek bylo možné složit za 2,5 minuty a demontovat za 1,5 minuty.[2]

Specifikace (varianta)

Technické údaje

  • Posádka: 2 (pilot, pozorovatel)
  • Kapacita: ? cestujících
  • Rozpětí: 9,98 m
  • Délka: 7,65 m
  • Výška: 3,3 m
  • Nosná plocha: 22,1 m2
  • Prázdná hmotnost: 847 kg
  • Max. vzletová hmotnost : 1210 kg
  • Pohonná jednotka: 1× hvězdicový devítiválec Hitachi GH-2 Tempu 12
  • Výkon pohonné jednotky: 340 k (250 kW)

Výkony

  • Cestovní rychlost: 233 km/h
  • Maximální rychlost: 150 km/h
  • Dolet: 730 km
  • Dostup: 6740 m
  • Výstup do 3000 m: 9,3 min

Výzbroj

  • 1× 7,7mm kulomet

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Watanabe E9W Type 96 “Slim” [online]. Pacificeagles.net, 2016-06-03 [cit. 2020-04-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e NĚMEČEK, Václav. Watanabe E9W1. Letectví a kosmonautika. 1993, roč. LXIX., čís. 26, s. 25. 
  3. ↑ Japonské ponorky u amerických břehů, díl druhý: Cíl Pearl Harbor [online]. Radiodixie.cz, 2019-07-14 [cit. 2020-04-11]. Dostupné online. 

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Japanese submarine I-7 in 1937.jpg
Japanese Submarine I-7 (JUNSEN-class, type III).
Watanabe E9W1.jpg
九六式小型水上機