Wayne Booth

Wayne Clayson Booth
Narození	22. února 1921 American Fork
Úmrtí	10. října 2005 (ve věku 84 let) Chicago
Povolání	literární kritik, spisovatel, vysokoškolský učitel a novinář
Alma mater	Chicagská univerzita Univerzita Brighama Younga
Ocenění	Gordon J. Laing Award (1981) Guggenheimovo stipendium
oficiální stránka
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Wayne Clayson Booth (22. února 1921, American Fork – 10. října 2005, Chicago) byl americký literární teoretik a kritik. Byl profesorem angličtiny a literatury na University of Chicago a představitel tzv. Chicagské školy literární kritiky.

Život

Wayne Booth se narodil v roce 1921 v Utahu. V roce 1944 ukončil studium na Brigham Young University bakalářským titulem. Po službě v armádě za druhé světové války, se v roce 1946 oženil s Phyllis Barnes a odešel do Chicaga. Studoval anglickou literaturu na Chicagské univerzitě, kde také promoval.

Booth se v roce 1962 stal profesorem na Haverford College a Earlham College, později na Chicagské univerzitě. V roce 1972 byl zvolen členem American Academy of Arts and Sciences.

V roce 1992 byl se stal emeritním profesorem (titul George M. Pullman Distinguished Service Professor Emeritus of English).

Dílo

Jeho nejznámější prací se stala kniha The Rhetoric of Fiction z roku 1961. Klíčem k literárnímu textu je pro něj klasická rétorika, každá narace je pro něj rétorickým gestem. Vyhraňoval se vůči tzv. Novému kriticismu, na rozdíl od něj se domníval, že nelze studovat text bez studia jeho autora. Přítomnost autora v textu často nazývá "implicitní autor", právě jeho chce v textu především analyzovat.

Jeden z nejzajímavějších typů narace, který Bootha zajímá, je tzv. "nespolehlivý vypravěč", který se objevuje zejména v moderní próze (především vypravěči v první osobě, méně ve třetí). Cena nespolehlivého vypravěče je v tom, že nutí čtenáře změnit tradiční pasivní pozici, což mění jeho čtenářskou zkušenost, zvyšuje odstup od textu a tedy osvobození od textu. Booth rozlišuje několik typů nespolehlivého vypravěče v moderní próze:

• pikaro - pikareskní román, například Dobrodružný Simplicius Simplicissimus
• blázen - např. vrah v Poeově povídce Sud vína amontilladského
• klaun - např. Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho Laurence Sternea
• naiva - např. Dobrodružství Huckleberryho Finna Marka Twaina
• lhář - např. The Good Soldier Forda Madoxe Forda

Známá je též jeho kniha The Rhetoric of Irony z roku 1974, kde se věnoval ironické rétorické figuře v literatuře a jejímu účinku na čtenáře.

Bibliografie

• Rhetoric of Fiction (1961)
• Boring from Within: The Art of the Freshman Essay (1963)
• Knowledge Most Worth Having (1967)
• Now Don't Try to Reason with Me: Essays and Ironies for a Credulous Age (1970)
• Autobiography of Relva Booth Ross (1971)
• Booth Family History (1971)
• A Rhetoric of Irony (1974)
• Modern Dogma & the Rhetoric of Assent (1974)
• Critical Understanding: The Powers and Limits of Pluralism (1979)
• The Harper and Row Rhetoric: Writing As Thinking, Thinking As Writing (1987)
• The Harper & Row Reader: Liberal Education Through Reading & Writing (1988)
• The Vocation of a Teacher: Rhetorical Occasions, 1967-1988 (1988)
• The Art of Deliberalizing: A Handbook for True Professionals (1990)
• The Company We Keep: An Ethics of Fiction (1992)
• The Art of Growing Older: Writers on Living and Aging (1992)
• The Craft of Research (1995)
• Literature as Exploration (1996)
• For the Love of It: Amateuring & Its Rivals (1999)
• Rhetoric of Rhetoric: The Quest for Effective Communication (2004)
• My Many Selves: The Quest for a Plausible Harmony (2006)

Externí odkazy

• Profil na stránkách Chicagské univerzity
• Nekrolog v New York Times