Weinerův dům

Weinerův dům
Poloha
Adresa	Plzeň, Vnitřní Město, Česko Česko
Ulice	náměstí Republiky
Souřadnice	49°44′47,08″ s. š., 13°22′37,6″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	17090/4-167 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Weinerův dům je čtyřpatrový řadový městský dům na náměstí Republiky v Plzni.^[1] Byl postaven kolem roku 1930 podle návrhu Bohumila Chvojky. Obsahuje dva bytové prostory navržené atelierem Adolfa Loose a je kulturní památkou.

Historie

Parcela na čísle popisném 136 byla zastavěna již ve středověku. Majiteli objektu byli:^[2]

• 1558–73 Jan Geronis
• 1573–79 Václav Kozina z Libušína
• 1579–91 Václav Freysmuth z Železné
• 1591–? Lidmila Kašpárková z Lovče

Když v roce 1595 získala dům Lidmila Kašpárková, nechala původní budovu přestavět na dvoupatrovou renesanční stavbu.^[2] Z této doby se zachoval portál, který je vsazen do zasunutého vjezdu v současném průčelí domu. V kladí portálu je nápis: „Spraw, Pane, cesty mé, att ve gmenu twém kraczym a Anděl twug swatý att mne prowázý – 1595 – Pane, proweď mne w sprawedlnosti twé pro neprzátely mé, sprawug przed oblicegem swým cestu mau.“ ^[1]

Dále byli majiteli domu:^[2]

• 1613–? Jan Dolejší
• 1644–86 Matouš František Stehlík z Čenkova
• 1686–1712 Anna Buxbaumová, rozená Stehlíková
• 1712–? Václav Jan Stehlík z Čenkova
• ? Bartoloměj Guldener
• ?–1800 Lidmila Albrechtová, rozená Guldenerová

V roce 1801 byla realizována další podstatná stavební úprava domu. Od roku 1803 pak dům vlastnil Josef Albrecht.^[2]

V roce 1923 zakoupili dům manželé Weinerovi, kteří obchodovali s koženým zbožím.^[3] Na konci 20. let 20. století (v roce 1929^[3] nebo 1930^[1]) nechali dům zbourat a na jeho místě postavit v letech 1928–31 novostavbu.^[2]

Plány na tuto novostavbu vypracoval architekt Vilém Beer a jednalo se o šestipodlažní stavbu s pasáží a dvorním traktem. Takový projekt ale významně zasahoval do tehdejší podoby náměstí Republiky a narazil na odpor plzeňských památkářů. Ačkoli Vilém Beer vytvořil několik alternativních návrhů domu, vždy zůstával u výšky šesti podlaží. Investoři tedy nakonec oslovili s poptávkou architekta Bohumila Chvojku. Ten budovu snížil a v průčelí navrhl římsy tak, aby odpovídaly horizontálnímu členění sousedních domů. Také štít upravil tak, aby více ladil se sousedícími historickými objekty. Beerovo dispoziční řešení objektu nicméně zachoval.^[3]

Weinerovi byli židovského původu, během druhé světové války jim dům byl zabaven a v roce 1945 vrácen přeživším potomkům. Na počátku 60. let 20. století pak byl objekt zestátněn.^[3] Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka.^[1]

Architektura

Dům je řadový a je situován na hluboké úzké parcele. Čtvrté patro je zúžené a štít nad ním se ještě dále zužuje, aby bylo průčelí přizpůsobeno sousedící historické zástavbě. Vstup je zasunut do hloubi průčelí a je rámován původním renesančním portálem. Ten nese kromě nápisu také kartuši se znakem Lidmily Kašpárkové z Lovče a s jejími iniciálami.^[1] Vstup je lemován zaoblenými výkladci. Fasáda je obložena leštěnou žulou.^[3]

V suterénu domu byla navržena restaurace, sklady a technické zázemí. V parteru byly dva obchody, jeden z nich patřil Weinerovým, a další obchodní prostory se nacházely v prvním patře. Ve druhém patře byla ordinace zubního lékaře, ve třetím a čtvrtém patře pak byty.^[3]

Loosovy interiéry

Na dvou interiérech domu se podílel ateliér architekta Adolfa Loose. Prvním z nich je zubní ordinace ve druhém patře, která patřila Samuelu Teichnerovi. Návrh půdorysu ineriéru pochází pravděpodobně od Loosova spolupracovníka Norberta Kriegera. V osově souměrném prostoru byly dvě proti sobě umístěné zubní ordinace odděleny čekárnou obloženou mahagonem. V prostorech v 70. letech 20. století sídlila Státní potravinářská kontrola, v současné době slouží jako byt. Z původního interiéru se dochovala část táflování a jedna vestavěná skříň.^[3]

Druhým prostorem je byt ve třetím patře, který patřil synovi majitelů domu Pavlu Weinerovi a jeho ženě. Autorem návrhu interiéru je Norbert Krieger, nebo (pravděpodobněji^[4]) další Loosův spolupracovník Heinrich Kulka. Byl měl propojený obývací pokoj s jídelnou, v ložnici byly vestavěné skříně a podobně jako v zubní ordinaci o patro níž se v interiéru uplatňovaly pestré barvy.^[3] Vnitřní prostor bytu byl ve 21. století rekonstruován, nicméně není přístupný veřejnosti.^[4]

Reference