Weinerův dům

Weinerův dům
Poloha
AdresaPlzeň, Vnitřní Město, ČeskoČesko Česko
Ulicenáměstí Republiky
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky17090/4-167 (PkMISSezObrWD)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Weinerův dům je čtyřpatrový řadový městský dům na náměstí Republiky v Plzni.[1] Byl postaven kolem roku 1930 podle návrhu Bohumila Chvojky. Obsahuje dva bytové prostory navržené atelierem Adolfa Loose a je kulturní památkou.

Historie

Parcela na čísle popisném 136 byla zastavěna již ve středověku. Majiteli objektu byli:[2]

  • 1558–73 Jan Geronis
  • 1573–79 Václav Kozina z Libušína
  • 1579–91 Václav Freysmuth z Železné
  • 1591–? Lidmila Kašpárková z Lovče

Když v roce 1595 získala dům Lidmila Kašpárková, nechala původní budovu přestavět na dvoupatrovou renesanční stavbu.[2] Z této doby se zachoval portál, který je vsazen do zasunutého vjezdu v současném průčelí domu. V kladí portálu je nápis: „Spraw, Pane, cesty mé, att ve gmenu twém kraczym a Anděl twug swatý att mne prowázý – 1595 – Pane, proweď mne w sprawedlnosti twé pro neprzátely mé, sprawug przed oblicegem swým cestu mau.“ [1]

Dále byli majiteli domu:[2]

  • 1613–? Jan Dolejší
  • 1644–86 Matouš František Stehlík z Čenkova
  • 1686–1712 Anna Buxbaumová, rozená Stehlíková
  • 1712–? Václav Jan Stehlík z Čenkova
  • ? Bartoloměj Guldener
  • ?–1800 Lidmila Albrechtová, rozená Guldenerová

V roce 1801 byla realizována další podstatná stavební úprava domu. Od roku 1803 pak dům vlastnil Josef Albrecht.[2]

V roce 1923 zakoupili dům manželé Weinerovi, kteří obchodovali s koženým zbožím.[3] Na konci 20. let 20. století (v roce 1929[3] nebo 1930[1]) nechali dům zbourat a na jeho místě postavit v letech 1928–31 novostavbu.[2]

Plány na tuto novostavbu vypracoval architekt Vilém Beer a jednalo se o šestipodlažní stavbu s pasáží a dvorním traktem. Takový projekt ale významně zasahoval do tehdejší podoby náměstí Republiky a narazil na odpor plzeňských památkářů. Ačkoli Vilém Beer vytvořil několik alternativních návrhů domu, vždy zůstával u výšky šesti podlaží. Investoři tedy nakonec oslovili s poptávkou architekta Bohumila Chvojku. Ten budovu snížil a v průčelí navrhl římsy tak, aby odpovídaly horizontálnímu členění sousedních domů. Také štít upravil tak, aby více ladil se sousedícími historickými objekty. Beerovo dispoziční řešení objektu nicméně zachoval.[3]

Weinerovi byli židovského původu, během druhé světové války jim dům byl zabaven a v roce 1945 vrácen přeživším potomkům. Na počátku 60. let 20. století pak byl objekt zestátněn.[3] Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka.[1]

Architektura

Dům je řadový a je situován na hluboké úzké parcele. Čtvrté patro je zúžené a štít nad ním se ještě dále zužuje, aby bylo průčelí přizpůsobeno sousedící historické zástavbě. Vstup je zasunut do hloubi průčelí a je rámován původním renesančním portálem. Ten nese kromě nápisu také kartuši se znakem Lidmily Kašpárkové z Lovče a s jejími iniciálami.[1] Vstup je lemován zaoblenými výkladci. Fasáda je obložena leštěnou žulou.[3]

V suterénu domu byla navržena restaurace, sklady a technické zázemí. V parteru byly dva obchody, jeden z nich patřil Weinerovým, a další obchodní prostory se nacházely v prvním patře. Ve druhém patře byla ordinace zubního lékaře, ve třetím a čtvrtém patře pak byty.[3]

Loosovy interiéry

Na dvou interiérech domu se podílel ateliér architekta Adolfa Loose. Prvním z nich je zubní ordinace ve druhém patře, která patřila Samuelu Teichnerovi. Návrh půdorysu ineriéru pochází pravděpodobně od Loosova spolupracovníka Norberta Kriegera. V osově souměrném prostoru byly dvě proti sobě umístěné zubní ordinace odděleny čekárnou obloženou mahagonem. V prostorech v 70. letech 20. století sídlila Státní potravinářská kontrola, v současné době slouží jako byt. Z původního interiéru se dochovala část táflování a jedna vestavěná skříň.[3]

Druhým prostorem je byt ve třetím patře, který patřil synovi majitelů domu Pavlu Weinerovi a jeho ženě. Autorem návrhu interiéru je Norbert Krieger, nebo (pravděpodobněji[4]) další Loosův spolupracovník Heinrich Kulka. Byl měl propojený obývací pokoj s jídelnou, v ložnici byly vestavěné skříně a podobně jako v zubní ordinaci o patro níž se v interiéru uplatňovaly pestré barvy.[3] Vnitřní prostor bytu byl ve 21. století rekonstruován, nicméně není přístupný veřejnosti.[4]

Reference

  1. a b c d e městský dům Weinerův - Památkový Katalog [online]. [cit. 2023-02-10]. Dostupné online. 
  2. a b c d e náměstí Republiky 22/136, Weinerův dům [online]. [cit. 2023-02-10]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h Obchodní a činžovní dům Weiner se zubní ordinací Samuela Teichnera a bytem Pavla a Lili Weinerových | Objekty | Plzeňský architektonický manuál [online]. [cit. 2023-02-10]. Dostupné online. 
  4. a b DVORAKJA@PLZEN.EU, SIT Plzeň. Byt Weinerových [online]. [cit. 2023-02-10]. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Mestansky dum cp 136 Plzen.JPG
Autor: Jik jik, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: