Wenckheimové

Wenckheimové
Erb rodu Wenkcheimů
ZeměRakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Tituly
ZakladatelAlbrecht Wenck
Rok založení1559
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wenckheimové (také Wenkheimové) jsou šlechtický rod původem z Německa, od 18. století usazený v Uhrách. Získali titul barona (1776) a hraběte (1802). Před rozpadem Rakouska-Uherska vlastnili rozsáhlý majetek v různých částech Uherského království (dnes v Maďarsku, Rumunsku, na Ukrajině a Slovensku). Nejvýznamnějším členem rodu byl baron Béla Wenckheim (1811–1879), uherský ministr vnitra (1867–1869) a krátce uherský ministerský předseda (1875). Na svých panstvích nechali postavit několik honosných sídel (Szabadkígyós), budapešťský palác Wenckheimů je dnes sídlem Městské knihovny.

Dějiny rodu

Palác Wenckheimů v Budapešti (dnes sídlo Městské knihovny)

Rodina má původ v Německu a již v 16. století zastávali předkové úřady v církevní správě. Původně užívali jméno Wenck, v roce 1559 obdrželi erbovní listinu a v roce 1603 získal Albrecht Wenck šlechtický titul s predikátem von Wenckheim. Potomci později přešli do služeb Habsburků a Josef August, dolnorakouský kancléř, začal v roce 1717 užívat příjmení Wenckheim. V roce 1730 se oženil s baronkou Marií Cecílií von Harruckern, dcerou rakouského šlechtice a uherského velkostatkáře Jana Jiřího Harruckerna, župana a majitele několika panství v župě Békés. Jejich synové Josef (1734–1803) a František Xaver (1736–1794) sloužili v císařské armádě, dosáhli generálských hodností a v roce 1776 obdrželi stav svobodných pánů pro rakouské země. František Xaver padl jako polní podmaršál ve francouzských revolučních válkách. Starší bratr Josef jako dědic matčiných statků v Uhrách získal v roce 1781 uherský indigenát a nakonec byl v roce 1802 povýšen na hraběte, v armádě dosáhl také hodnosti polního podmaršála.[1]

Zámek Veľké Leváre

Pokračovatelem Josefovy větve byl jeho nejstarší syn Josef Antonín (1780–1852), který proslul jako vynikajicí hospodář a mimo jiné vlastnil rozsáhlé statky v dnešní Ukrajině (Kiďoš (Kígyós). Zemřel bez potomstva a majetek přešel na dceru Kristiny (1849–1924), která se provdala za svého bratrance Bedřicha Wenckheima (1842–1912). Bedřich byl c. k. tajným radou, dědičným členem uherské Sněmovny magnátů a před zánikem monarchie zastával také čestnou hodnost nejvyššího číšníka Uherského království. Tito manželé vlastnili v různých částech Uherského království přes 50 000 hektarů půdy, pokračovateli rodu byli jejich synové Josef Karel (1877–1952), Ladislav Arnošt (1880–1956), právník, a Pavel Alexandr (1881–1945), který v mládí působil v diplomacii. Majetek rodu byl v roce 1945 zestástněn, potomci dnes žijí převážně v Rakousku.

Před rozpadem Rakousko-uherské monarchie vlastnili Wenckheimové v různých částech Uherského království přes 90 000 hektarů půdy, v roce 1910 pěti členům rodu patřilo dědičné místo v uherské Horní Sněmovně. Největší část majetku připadala na župu Békes, kde bylo vlastnictví rozděleno mezi několik podílníků. Hlavním sídlem zde byl zámek Szabadkígyös[2] Současná podoba zámku je výsledkem novogotické přestavby v 19. století. Hrabě Štěpán (István) Wenckheim (1858–1923), bratranec výše zmíněného Bedřicha, získal sňatkem velkostatek Veľké Leváre na Slovensku, kde se trvale usadil.

Baron Béla Wenckheim (1811–1879), uherský ministerský předseda a ministr vnitra

Větev Františka Xavera pokračovala jediným synem Josefem (1778–1838), který vlastnil statky v župě Arad v Sedmihradsku, zde také zastával funkci vrchního župana a proslul jako průkopník v chovu koní. V další generaci vynikl syn Béla (německy Adalbert, v české literatuře označovaný jako Vojtěch; 1811–1879).[3] Od mládí se uplatňoval ve veřejném životě jako poslanec uherského zemského sněmu, poté byl nejvyšším hofmistrem palatina arcivévody Štěpána, po rakousko-uherském vyrovnání zastával funkci uherského ministra vnitra (1867–1867) a nakonec byl krátce uherským ministerským předsedou (1875).[4] Jeho mladší bratr Ladislav (László, 1814–1879) byl také aktivní v politice, věnoval se ale především chovu koní.

Odkazy

Reference

  1. SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k. k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 109–110 dostupné online
  2. Historie zámku Szabadkígyös dostupné online
  3. Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s.
  4. Ottův slovník naučný, díl XXVII. Praha: J. Otto, 1908. 904 s. Dostupné online. Kapitola Wenckheim, s. 183. 

Literatura

  • KOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech; České Budějovice, 2013; 127 s. ISBN 978-80-254-9315-1
  • Gothaisches Genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser, Gotha, 1922; s. 1051–1054 (heslo Wenckheim) dostupné online

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Kaštieľ Veľké Leváre.jpg
Autor: Marián Lukáček, Licence: CC BY-SA 4.0
DCIM\102MEDIA\DJI_0002.JPG
Wenckheim Palace, Budapest.jpg
Autor: József Rozsnyai, Licence: CC BY-SA 3.0
Wenckheim Palace, Budapest
Siebmacher101-Wenckheim.jpg
Wappen der fränkischen Adelsfamilie von Wenkheim (Wenckheim).