Werckmeisterovo ladění

Werckmeister je nerovnoměrně temperované ladění, které na konci 17. století vytvořil německý hudební teoretik Andreas Werckmeister. Toto ladění bylo ve své době občas používáno jako náhrada tehdy převládajícího středotónového ladění. Na rozdíl od něj je ve Werckmeister ladění kvintový kruh uzavřen, nevyskytují se zde proto žádné vlčí intervaly a tím je umožněna hra i ve vzdálených tóninách od základního tónu. Na rozdíl od středotónového ladění, které temperuje syntonické koma, Werckmeister temperuje pythagorejské koma (stejně jako dnes používané rovnoměrně temperované ladění).

Andreas Werckmeister sestavil celkem čtyři typy ladění, která zveřejnil ve svém díle „Musikalische Temperatur“ (1691). Zde popsal i čisté ladění (pod číslem I) a středotónové ladění (pod číslem II), svá čtyři ladění označil čísly III – VI. V literatuře se používá buď původní označení „Werckmeister III – VI“, nebo „Werckmeister I – IV“. Werckmeister III (původní označení) je nejznámější a jediné, které bylo často používáno. Když se nějaké ladění označuje jako „Werckmeister“ , zpravidla se tím myslí právě toto ladění.

Werckmeister III

V tomto ladění se pythagorejské koma rozdělí mezi kvinty C – G, G – D, D – A a H – F#. Všechny ostatní kvinty zůstávají čisté.

KvintaPoměr frekvencíPopisCentyKvintaPoměr frekvencíPopisCenty
C – Gkvinta zmenšená o čtvrtinu
pythagorejského komatu
696,090F# – C#čistá kvinta701,955
G – Dkvinta zmenšená o čtvrtinu
pythagorejského komatu
696,090C# – G#(Ab)čistá kvinta701,955
D – Akvinta zmenšená o čtvrtinu
pythagorejského komatu
696,090G#(Ab) – Ebčistá kvinta701,955
A – Ečistá kvinta701,955Eb – Bbčistá kvinta701,955
E – Hčistá kvinta701,955Bb – Fčistá kvinta701,955
H – F#kvinta zmenšená o čtvrtinu
pythagorejského komatu
696,090F – Cčistá kvinta701,955

Od tohoto kvintového kruhu lze odvodit všechny tóny dvanáctitónové stupnice. Mocniny čísla 2 ve výpočtu relativní frekvence nemají žádný hlubší vnitřní řád, slouží jen jako oktávové transpozice k poskládání tónů do rozmezí jedné oktávy tak, aby relativní frekvence vycházely v rozmezí 12.

Označení tónuVýpočet relativní frekvenceRelativní frekvenceCentyInterval
Eb1,185185185294,135malá tercie
Bb1,777777778996,090malá septima
F1,333333333498,045kvarta
C10prima
G1,49492696696,090kvinta
D1,117403309192,180velká sekunda
A1,670436332888,270velká sexta
E1,252827249390,225velká tercie
H1,8792408731092,180velká septima
F#1,404663923588,270zvětšená kvarta
C#1,05349794290,225zvětšená prima
G#1,580246914792,180zvětšená kvinta

V tomto ladění se nevyskytuje žádná čistá velká tercie, nejbližší jsou jí tercie C – E a F – A (390,225 centů). Tercie F# – Bb, C# – F a G# – C jsou pythagorejské velké tercie s poměrem frekvencí 81:64 (407,820 centů).

Werckmeister III - modifikovaná forma

Toto ladění není obsahem výše uvedeného teoretického spisku Andrease Werckmeistera, ale spíše důsledkem toho, jak bylo toto ladění aplikováno ve varhanářské praxi. Jak bylo zmíněno výše, prakticky nejširšího uplatnění nalezlo právě Werckmeisterovo ladění číslo III, avšak nikoli jeho původní teoretický postup, ale jeho modifikovaná forma. Prakticky bylo totiž dosti obtížné dosáhnout naladění kvinty snížené o čtvrtinu pythagorejského komma (v době baroka – bez tabulek, logaritmického pravítka či počítače).

Varhanáři ovšem v té době byli již po několik generací zvyklí ladit středotónově a proto na místě Werckmeisterových kvint (užších o 1/4 pythagorejského komma) užili - možná nevědomky - kvint středotónových (užších o 1/4 syntonického komma). Velkého odchýlení se přitom nedopustili; uvědomíme-li si, že pythagorejské komma obnáší přibližně 23,5 centu, zatímco syntonické komma pouze 21,5 centu, pak rozdíl mezi oběma komaty činí pouhé 2 centy, což rozděleno na čtvrtiny obnáší půl centu – čili odchylka lidským uchem prakticky nepostižitelná.

Tato zřejmě nevědomá záměna pythagorejského kommatu za syntonické měla ovšem významný důsledek pro ladičskou praxi. Není těžké si představit, že přivést teoretické ladění Werckmeisterovo do praxe bylo prakticky velmi obtížné: znamenalo by to ladit v kvintovém kruhu a přitom střídat čisté kvinty s Werckmeisterovými a po dvanácti tónech se „trefit“ do výchozího tónu. Naproti tomu při použití středotónových kvint na místě Werckmeisterových umožnilo použít již nacvičené postupy ladění středotónového. Přitom se postupovalo přibližně následovně:

Podobně jako při středotónovém ladění se naladila nejdříve čistě velká tercie F-A. Tato tercie se potom obvyklým způsobem rozdělila na čtyři středotónové kvinty F-C, C-G, G-D a D-A. A nyní - pozor - se středotónová kvinta F-C zpětně přeladila na čistou kvintu F-C, jak to požadoval Werckmeister. Další spodní kvinty B-F, D#-B, G#-D#,G#-C# a F#-C# se již jednoduše ladily čistě. Rovněž tak se čistě naladily horní kvinty A-E a E-H. Po tomto postupu, byl-li proveden správně, na konci zbyla kvinta H-F#, která byla ještě o něco (teoreticky o rozdíl pythagorejského a syntonického kommatu, tedy o cca 2 centy) užší než původní Werckmeisterova kvinta, tedy byla ještě o něco více rozladěná na rozdíl od čisté (cca o 6 centů), ale v žádném případě se nejednalo o vlčí interval.

Werckmeister IV

V tomto ladění se kvinty C – G, D – A, E – H, F# – C# a Bb – F sníží o třetinu pythagorejského komatu, kvinty G# – Eb a Eb – Bb se naopak zvýší o třetinu pythagorejského komatu. Zbylé kvinty zůstávají čisté.

KvintaPoměr frekvencíPopisCentyKvintaPoměr frekvencíPopisCenty
C – Gkvinta zmenšená o třetinu
pythagorejského komatu
694,135F# – C#kvinta zmenšená o třetinu
pythagorejského komatu
694,135
G – Dčistá kvinta701,955C# – G#(Ab)čistá kvinta701,955
D – Akvinta zmenšená o třetinu
pythagorejského komatu
694,135G#(Ab) – Ebkvinta zvětšená o třetinu
pythagorejského komatu
709,775
A – Ečistá kvinta701,955Eb – Bbkvinta zvětšená o třetinu
pythagorejského komatu
709,775
E – Hkvinta zmenšená o třetinu
pythagorejského komatu
694,135Bb – Fkvinta zmenšená o třetinu
pythagorejského komatu
694,135
H – F#čistá kvinta701,955F – Cčistá kvinta701,955

Od tohoto kvintového kruhu lze odvodit všechny tóny dvanáctitónové stupnice. Mocniny čísla 2 ve výpočtu relativní frekvence nemají žádný hlubší vnitřní řád, slouží jen jako oktávové transpozice k poskládání tónů do rozmezí jedné oktávy tak, aby relativní frekvence vycházely v rozmezí 12.

Označení tónuVýpočet relativní frekvenceRelativní frekvenceCentyInterval
Eb1,185185185294,135malá tercie
Bb1,7858261831003,910malá septima
F1,333333333498,045kvarta
C10prima
G1,493239763694,135kvinta
D1,119929822196,090velká sekunda
A1,672323742890,225velká sexta
E1,254242806392,180velká tercie
H1,8728852311086,315velká septima
F#1,404663923588,270zvětšená kvarta
C#1,04875001282,405zvětšená prima
G#1,573125018784,360zvětšená kvinta

V tomto ladění se nevyskytuje žádná čistá velká tercie, nejbližší jsou jí tercie C – E, G – H, D – A, E – G#, Bb – D a F – A (392,18 centů). V tomto ladění se sice objevuje jen jedna velká pythagorejská tercie H – Eb (407,82 centů), ale také ještě disonantnější velké tercie F# – Bb, C# – F a Ab – C (415,64 centů).

Werckmeister V

V tomto ladění se kvinty D – A, A – E, F# – C#, C# – G# a F – C sníží o čtvrtinu pythagorejského komatu, kvinta Ab – Eb se naopak zvýší o čtvrtinu pythagorejského komatu. Ostatní kvinty zůstávají čisté.

KvintaPoměr frekvencíPopisCentyKvintaPoměr frekvencíPopisCenty
C – Gčistá kvinta701,955F# – C#kvinta zmenšená o čtvrtinu
pythagorejského komatu
696,090
G – Dčistá kvinta701,955C# – G#(Ab)kvinta zmenšená o čtvrtinu
pythagorejského komatu
696,090
D – Akvinta zmenšená o čtvrtinu
pythagorejského komatu
696,090G#(Ab) – Ebkvinta zvětšená o čtvrtinu
pythagorejského komatu
707,820
A – Ekvinta zmenšená o čtvrtinu
pythagorejského komatu
696,090Eb – Bbčistá kvinta701,955
E – Hčistá kvinta701,955Bb – Fčistá kvinta701,955
H – F#čistá kvinta701,955F – Ckvinta zmenšená o čtvrtinu
pythagorejského komatu
696,090

Od tohoto kvintového kruhu lze odvodit všechny tóny dvanáctitónové stupnice. Mocniny čísla 2 ve výpočtu relativní frekvence nemají žádný hlubší vnitřní řád, slouží jen jako oktávové transpozice k poskládání tónů do rozmezí jedné oktávy tak, aby relativní frekvence vycházely v rozmezí 12.

Označení tónuVýpočet relativní frekvenceRelativní frekvenceCentyInterval
Eb1,189207115300,000malá tercie
Bb1,7838106731001,955malá septima
F1,337858004503,910kvarta
C10prima
G1,5701,955kvinta
D1,125203,910velká sekunda
A1,681792831900,000velká sexta
E1,257078722396,090velká tercie
H1,8856180831098,045velká septima
F#1,414213562600,000zvětšená kvarta
C#1,05707299196,090zvětšená prima
G#1,580246914792,180zvětšená kvinta

V tomto ladění se nevyskytuje žádná čistá velká tercie, nejbližší jsou jí tercie C – E, G – H, D – F#, A – C#, E – G# a F – A (396,09 centů), tercie H – Eb, F# – Bb, Eb – G a Bb – D mají 401,955 centů, tercie C# – F a Ab – C jsou pythagorejské velké tercie (407,820 centů).

Werckmeister VI

V tomto ladění se kvinty C – G, H – F# a Bb – F sníží o 1/7 pythagorejského komatu, kvinta G – D se sníží o 4/7 pythagorejského komatu a kvinta F# – C# se sníží o 2/7 pythagorejského komatu. Kvinty D – A a Ab – Eb se zvýší o 1/7 pythagorejského komatu, ostatní kvinty zůstávají čisté.

KvintaPoměr frekvencíPopisCentyKvintaPoměr frekvencíPopisCenty
C – Gkvinta zmenšená o
1/7 pythagorejského komatu
698,604F# – C#kvinta zmenšená o
2/7 pythagorejského komatu
695,252
G – Dkvinta zmenšená o
4/7 pythagorejského komatu
688,550C# – G#(Ab)čistá kvinta701,955
D – Akvinta zvětšená o
1/7 pythagorejského komatu
705,306G#(Ab) – Ebkvinta zvětšená o
1/7 pythagorejského komatu
705,306
A – Ečistá kvinta701,955Eb – Bbčistá kvinta701,955
E – Hčistá kvinta701,955Bb – Fkvinta zmenšená o
1/7 pythagorejského komatu
698,604
H – F#kvinta zmenšená o
1/7 pythagorejského komatu
698,604F – Cčistá kvinta701,955

Od tohoto kvintového kruhu lze odvodit všechny tóny dvanáctitónové stupnice. Mocniny čísla 2 ve výpočtu relativní frekvence nemají žádný hlubší vnitřní řád, slouží jen jako oktávové transpozice k poskládání tónů do rozmezí jedné oktávy tak, aby relativní frekvence vycházely v rozmezí 12.

Označení tónuVýpočet relativní frekvenceRelativní frekvenceCentyInterval
Eb1,187481762297,486malá tercie
Bb1,781222643999,441malá septima
F1,333333333498,045kvarta
C10prima
G1,497099016698,604kvinta
D1,114163307187,153velká sekunda
A1,674483394892,459velká sexta
E1,255862545394,414velká tercie
H1,8837938181096,369velká septima
F#1,410112936594,973zvětšená kvarta
C#1,05349794290,225zvětšená prima
G#1,580246914792,180zvětšená kvinta

Nejblíže čistým velkým terciím jsou v tomto ladění tercie C – E a F – A (394,414 centů), nejširší jsou pythagorejské velké tercie C# – F, Ab – C a D – F# (407,820 centů). Hodnoty ostatních velkých tercií se pohybují mezi těmito dvěma hodnotami.

Odkazy

Externí odkazy

Literatura

  • WERCKMEISTER, Andreas. Orgelprobe oder kurtze Beschreibung wie und welcher Gestalt man die Orgelwerke von dem Orgelmachern annehmen, probieren, untersuchen... solle, benebst einem Kurtzen... Unterricht wie durch Anweiss und Huelfe des Monochordi ein Clavier wohl zu temperieren und zu stimmen sei. Franckfurt und Leipzig: [s.n.], 1681. 
  • WERCKMEISTER, Andreass. Musicalische Temperatur. Franckfurt und Leipzig: [s.n.], 1691. 
  • WERCKMEISTER, Andreas. Erweiterte und verbesserte Orgel-Probe. Quedlinburg: [s.n.], 1698. 
  • WERCKMEISTER, Andreas. Erweiterte und verbesserte Orgel-Probe (Faksimile-Neudruck). Kassel: [s.n.], 1973. 
  • WERCKMEISTER, Andreas. Erweiterte und verbesserte Orgel-Probe (Neuausgabe). Kassel: [s.n.], 1927. 
  • WERCKMEISTER, Andreas. Organum Gruningense redivivum. Quedlinburg und Aschersleben: [s.n.], 1704. 
  • WERCKMEISTER, Andreas. Organum Gruningense redivivum (Neuausgabe). Mainz: [s.n.], 1932. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Wikitext.svg
wiki written in wikitext, for template use