Wesley Koolhof
Wesley Koolhof | |
---|---|
Wesley Koolhof na French Open 2019 | |
Přezdívka | Wes[1] |
Stát | Nizozemsko |
Datum narození | 17. dubna 1989 (35 let)[1] |
Místo narození | Duiven, Nizozemsko[1] |
Bydliště | Duiven, Nizozemsko[1] |
Výška | 180 cm[1] |
Hmotnost | 78 kg[1] |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 4 185 680 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 0–0 |
Tituly | 0 ATP, 1 Futures |
Nejvyšší umístění | 462. místo (5. srpna 2013) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 286–185 |
Tituly | 19 ATP, 14 challengerů, 17 Futures |
Nejvyšší umístění | 1. místo (7. listopadu 2022) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | čtvrtfinále (2022, 2023) |
French Open | semifinále (2020) |
Wimbledon | vítěz (2023) |
US Open | finále (2020, 2022) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Turnaj mistrů | vítěz (2020) |
Olympijské hry | 2 . kolo (2020) |
Smíšená čtyřhra | |
Tituly | 1 |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2022) |
French Open | vítěz (2022) |
Wimbledon | semifinále (2019) |
US Open | čtvrtfinále (2018, 2019) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 16. března 2024
Wesley Koolhof (17. dubna 1989 Duiven) je nizozemský profesionální tenista, deblový specialista a mezi lety 2022–2023 světová jednička ve čtyřhře, kterou se poprvé stal jako padesátý osmý hráč od zavedení klasifikace v březnu 1976 a čtvrtý Nizozemec po Okkerovi, Haarhuisovi a Eltinghovi.[2][3] V pěti obdobích na čele strávil třicet čtyři týdnů. Vedení sdílel se spoluhráčem Nealem Skupskim.[4] Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál devatenáct deblových turnajů včetně Wimbledonu 2023, Madrid Masters 2022, Canada Masters 2022, Paris Masters 2022 a Indian Wells Masters 2024. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal jeden titul ve dvouhře a třicet jeden ve čtyřhře.[5]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v srpnu 2013 na 462. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2022 na 1. místě. Trénují ho Rob Morgan s Mariuszem Fyrstenbergem. Dříve tuto roli plnil Marco Kroes.
Na nejvyšší grandslamové úrovni se probojoval do finále čtyřhry US Open 2020, v němž s Nikolou Mektićem podlehli Pavićovi se Soaresem. Společně pak ovládli ATP Finals 2020 po závěrečné výhře nad Jürgenem Melzerem a Rogerem-Vasselinem. Stal se tak čtvrtým nizozemským šampionem Turnaje mistrů.[6] Po boku Japonky Eny Šibaharaové triumfoval ve smíšené čtyřhře French Open 2022, když v rozhodujícím duelu porazili Eikeriovou s Vliegenem.[7] Z deblového finále US Open 2022 odešel poražen v páru s Nealem Skupskim. Se stejným partnerem triumfoval o rok později ve Wimbledonu.
V nizozemském daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 základní skupinou madridského finálového turnaje proti Velké Británii, v němž s Jeanem-Julienem Rojerem prohráli čtyřhru s Jamiem Murraym a Nealem Skupskim. Britové zvítězili 2:1 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil k dvanácti mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 5–7 ve čtyřhře.[8]
Nizozemsko reprezentoval na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde před druhým kolem mužské čtyřhry odstoupil s Rojerem pro pozitivní test na covid-19.
Jeho otcem byl nizozemský fotbalista Jurrie Koolhof (1960–2019).
Tenisová kariéra
Premiérový titul ve čtyřhře okruhu ATP Tour vybojoval společně s krajanem Matwém Middelkoopem začátkem února na bulharském Garanti Koza Sofia Open 2016, kde si ve finále jako třetí nasazení poradili s rakousko-kanadskou dvojicí Philipp Oswald a Adil Shamasdin.[9] Druhý společný triumf zaznamenali na turnaji Generali Open Kitzbühel v rakouském Kitzbühelu, kde jako nejvýše nasazený pár zdolali domácí nenasazené tenisty Dennise Novaka a Dominica Thiema až v rozhodujícím supertiebreaku.[10]
Na začátku sezóny 2017 získal svůj třetí singlový titul na okruhu, když opět s Middelkoopem porazili ve finále australského Apia International Sydney nejvýše nasazený britsko-brazilský pár Jamie Murray a Bruno Soares po dvousetovém průběhu.[11]
Osobní život
Wesley Koolhof se narodil do sportovní rodiny fotbalového skauta Jurrieho a módní návrhářky Monique Koolhofových. Otec byl profesionální nizozemský fotbalista, který také nastupoval za nizozemskou fotbalovou reprezentaci. Matka reprezentovala Nizozemsko v pozemním hokeji. Mladší bratr Dean Koolhof je profesionální fotbalista, jenž hrál za mužstvo De Graafschap v 2. nejvyšší nizozemské lize Eerste Divisie a odehrál několik zápasů v nizozemské reprezentaci do 21 let.
Tenis začal hrát ve čtyřech letech. Preferuje antuku nebo pomalé dvorce s tvrdým povrchem. Hovoří nizozemsky, německy a anglicky.[1]
Jeho přítelkyní je bývalá německá tenistka Julia Görgesová.[12][13]
Finále na Grand Slamu
Mužská čtyřhra: 3 (1–2)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 2020 | US Open | tvrdý | Nikola Mektić | Mate Pavić Bruno Soares | 5–7, 3–6 |
Finalista | 2022 | US Open | tvrdý | Neal Skupski | Rajeev Ram Joe Salisbury | 6–7(4–7), 5–7 |
Vítěz | 2023 | Wimbledon | tráva | Neal Skupski | Marcel Granollers Horacio Zeballos | 6–4, 6–4 |
Smíšená čtyřhra: 1 (1–0)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 2022 | French Open | antuka | Ena Šibaharaová | Ulrikke Eikeriová Joran Vliegen | 7–6(7–5), 6–2 |
Finále na okruhu ATP Tour
Čtyřhra: 41 (19–22)
|
|
|
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | 7. února 2016 | Sofie, Bulharsko | tvrdý (h) | Matwé Middelkoop | Philipp Oswald Adil Shamasdin | 5–7, 7–6(11–9), [10–6] |
Vítěz | 2. | 23. července 2016 | Kitzbühel, Rakousko | antuka | Matwé Middelkoop | Dennis Novak Dominic Thiem | 2–6, 6–3, [11–9] |
Vítěz | 3. | 14. ledna 2017 | Sydney, Austrálie | tvrdý | Matwé Middelkoop | Jamie Murray Bruno Soares | 6–3, 7–5 |
Finalista | 1. | 19. února 2017 | Rotterdam, Nizozemsko | tvrdý (h) | Matwé Middelkoop | Ivan Dodig Marcel Granollers | 6–7(5–7), 3–6 |
Finalista | 2. | 30. července 2017 | Atlanta, Spojené státy | tvrdý | Artem Sitak | Bob Bryan Mike Bryan | 3–6, 4–6 |
Finalista | 3. | 24. září 2017 | Mety, Francie | tvrdý (h) | Artem Sitak | Julien Benneteau Édouard Roger-Vasselin | 5–7, 3–6 |
Finalista | 4. | únor 2018 | Bronx, New York, Spojené státy | tvrdý (h) | Artem Sitak | Max Mirnyj Philipp Oswald | 4–6, 6–4, [6–10] |
Finalista | 5. | březen 2018 | São Paulo, Brazílie | antuka (h) | Artem Sitak | Federico Delbonis Máximo González | 4–6, 2–6 |
Finalista | 6. | květen 2018 | Estoril, Portugalsko | antuka | Artem Sitak | Kyle Edmund Cameron Norrie | 4–6, 2–6 |
Finalista | 8. | říjen 2018 | Stockholm, Švédsko | tvrdý (h) | Marcus Daniell | Luke Bambridge Jonny O'Mara | 5–7, 6–7(8–10) |
Vítěz | 4. | leden 2019 | Brisbane, Austrálie | tvrdý | Marcus Daniell | Rajeev Ram Joe Salisbury | 6–4, 7–6(8–6) |
Finalista | 8. | březen 2019 | Miami, Spojené státy | tvrdý | Stefanos Tsitsipas | Bob Bryan Mike Bryan | 5–7, 6–7(8–10) |
Finalista | 9. | duben 2019 | Monte-Carlo, Monako | antuka | Robin Haase | Nikola Mektić Franko Škugor | 7–6(7–3), 6–7(3–7), [9–11] |
Finalista | 10. | duben 2019 | Budapešť, Maďarsko | antuka | Marcus Daniell | Ken Skupski Neal Skupski | 3–6, 4–6 |
Finalista | 11. | květen 2019 | 's-Hertogenbosch, Nizozemsko | tráva | Marcus Daniell | Dominic Inglot Austin Krajicek | 4–6, 6–4, [4–10] |
Finalista | 12. | červenec 2019 | Hamburk, Německo | antuka | Robin Haase | Oliver Marach Jürgen Melzer | 2–6, 6–7(3–7) |
Finalista | 13. | srpen 2019 | Montréal, Kanada | tvrdý | Robin Haase | Marcel Granollers Horacio Zeballos | 5–7, 5–7 |
Vítěz | 5. | leden 2020 | Dauhá, Katar | tvrdý | Rohan Bopanna | Luke Bambridge Santiago González | 3–6, 6–2, [10–6] |
Finalista | 14. | únor 2020 | Marseille, Francie | tvrdý (h) | Nikola Mektić | Nicolas Mahut Vasek Pospisil | 3–6, 4–6 |
Finalista | 15. | 10. září 2020 | US Open, New York, Spojené státy | tvrdý | Nikola Mektić | Mate Pavić Bruno Soares | 5–7, 3–6 |
Vítěz | 6. | 22. listopadu 2020 | Turnaj mistrů, Londýn, Velká Británie | tvrdý (h) | Nikola Mektić | Jürgen Melzer Édouard Roger-Vasselin | 6–2, 3–6, [10–5] |
Vítěz | 7. | 2. května 2021 | Mnichov, Německo | antuka | Kevin Krawietz | Sander Gillé Joran Vliegen | 4–6, 6–4, [10–5] |
Vítěz | 8. | 9. ledna 2022 | Melbourne, Austrálie | tvrdý | Neal Skupski | Oleksandr Nedověsov Ajsám Kúreší | 6–4, 6–4 |
Vítěz | 9. | 15. ledna 2022 | Adelaide, Austrálie | tvrdý | Neal Skupski | Ariel Behar Gonzalo Escobar | 7–6(7–5), 6–4 |
Vítěz | 10. | 15. února 2022 | Dauhá, Katar | tvrdý | Neal Skupski | Rohan Bopanna Denis Shapovalov | 7–6(7–4), 6–1 |
Finalista | 17. | 2. dubna 2022 | Miami, Spojené státy | tvrdý | Neal Skupski | Hubert Hurkacz John Isner | 6–7(5–7), 4–6 |
Finalista | 18. | 24. dubna 2022 | Barcelona, Španělsko | antuka | Neal Skupski | Kevin Krawietz Andreas Mies | 7–6(7–3), 6–7(5–7), [6–10] |
Vítěz | 11. | 8. května 2022 | Madrid, Španělsko | antuka | Neal Skupski | Juan Sebastián Cabal Robert Farah | 6–7(4–7), 6–4, [10–5] |
Vítěz | 12. | 12. června 2022 | 's-Hertogenbosch, Nizozemsko | tráva | Neal Skupski | Matthew Ebden Max Purcell | 4–6, 7–5, [10–6] |
Vítěz | 13. | 14. srpna 2022 | Montréal, Kanada | tvrdý | Neal Skupski | Daniel Evans John Peers | 6–2, 4–6, [10–6] |
Finalista | 19. | 9. září 2022 | US Open, New York, Spojené státy | tvrdý | Neal Skupski | Rajeev Ram Joe Salisbury | 6–7(4–7), 5–7 |
Vítěz | 14. | 6. listopadu 2022 | Paříž, Francie | tvrdý (h) | Neal Skupski | Ivan Dodig Austin Krajicek | 7–6(7–5), 6–4 |
Finalista | 20. | 19. března 2023 | Indian Wells, Spojené státy | tvrdý | Neal Skupski | Rohan Bopanna Matthew Ebden | 3–6, 6–2, [8–10] |
Finalista | 21. | duben 2023 | Barcelona, Španělsko | antuka | Neal Skupski | Máximo González Andrés Molteni | 3–6, 7–6(10–8), [4–10] |
Vítěz | 15. | červen 2023 | 's-Hertogenbosch Nizozemsko (2) | tráva | Neal Skupski | Gonzalo Escobar Oleksandr Nedověsov | 7–6(7–1), 6–2 |
Vítěz | 15. | 15. července 2023 | Wimbledon, Londýn, Spojené království | tráva | Neal Skupski | Marcel Granollers Horacio Zeballos | 6–4, 6–4 |
Finalista | 22. | 4. října 2023 | Peking, Čína | tvrdý | Neal Skupski | Ivan Dodig Austin Krajicek | 7–6(14–12), 3–6, [5–10] |
Vítěz | 17. | leden 2024 | Auckland, Nový Zéland | tvrdý | Nikola Mektić | Marcel Granollers Horacio Zeballos | 6–3, 6–7(5–7), [10–7] |
Vítěz | 18. | únor 2024 | Rotterdam, Nizozemsko | tvrdý (h) | Nikola Mektić | Robin Haase Botic van de Zandschulp | 6–3, 7–5 |
Vítěz | 19. | 15. března 2024 | Indian Wells, Spojené státy | tvrdý | Nikola Mektić | Marcel Granollers Horacio Zeballos | 7–6(7–2), 7–6(7–4) |
Tituly na challengerech ATP
Čtyřhra (14 titulů)
Legenda |
---|
Challengery (14) |
Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | poražení finalisté | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | 16. listopadu 2013 | Guayaquil, Ekvádor | antuka | Stephan Fransen | Roman Borvanov Alexander Satschko | 1–6, 6–2, [10–5] |
2. | 27. července 2014 | Oberstaufen, Německo | antuka | Alessandro Motti | Radu Albot Mateusz Kowalczyk | 7–6(9–7), 6–3 |
3. | 8. února 2015 | Glasgow, Velká Británie | tvrdý (h) | Matwé Middelkoop | Sergej Bubka Oleksandr Nedověsov | 6–1, 6–4 |
4. | 2. května 2015 | Turín, Itálie | antuka | Matwé Middelkoop | Dino Marcan Antonio Šančić | 4–6, 6–3, [10–5] |
5. | 4. července 2015 | Marburg, Německo | antuka | Matwé Middelkoop | Tobias Kamke Simon Stadler | 6–1, 7–5 |
6. | 15. srpna 2015 | Praha, Česko | antuka | Matwé Middelkoop | Sjarhej Betau Michail Jelgin | 6–4, 3–6, [10–7] |
7. | 11. září 2015 | Sevilla, Španělsko | antuka | Matwé Middelkoop | Marco Bortolotti Kamil Majchrzak | 7–6(7–5), 6–4 |
8. | 26. září 2015 | Trnava, Slovensko | antuka | Matwé Middelkoop | Kamil Majchrzak Stéphane Robert | 6–4, 6–2 |
9. | 25. října 2015 | Brest, Francie | tvrdý (h) | Matwé Middelkoop | Ken Skupski Neal Skupski | 3–6, 6–4, [10–6] |
10. | 16. ledna 2016 | Bangkok, Thajsko | tvrdý | Matwé Middelkoop | Gero Kretschmer Alexander Satschko | 6–3, 7–6(7–1) |
11. | 19. července 2016 | Ilkley, Velká Británie | tráva | Matwé Middelkoop | Marcelo Demoliner Ajsám Kúreší | 7–6(7–5), 0–6, [10–8] |
12. | 31. července 2016 | Scheveningen, Nizozemsko | antuka | Matwé Middelkoop | Tallon Griekspoor Tim van Rijthoven | 6–1, 3–6, [13–11] |
13. | 26. listopadu 2016 | Andria, Itálie | koberec (h) | Matwé Middelkoop | Roman Jebavý Zdeněk Kolář | 6–3, 6–3 |
14. | 13. května 2017 | Aix-en-Provence, Francie | antuka | Matwé Middelkoop | Andre Begemann Jérémy Chardy | 2–6, 6–4, [16–14] |
Postavení na konečném žebříčku ATP
Dvouhra
Rok | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016–2023 |
Pořadí | 1711. | ▲ 955. | ▲ 827. | ▲ 570. | ▲ 562. | ▼ 725. | ▼ 1256. | — |
Čtyřhra
Rok | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 | 2023 |
Pořadí | 1231. | ▲ 514. | ▼ 560. | ▲ 392. | ▲ 171. | ▼ 211. | ▲ 67. | ▲ 60. | ▲ 46. | ▲ 42. | ▲ 14. | ▲ 5. | ▼ 21. | ▲ 1. | ▼ 8. |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wesley Koolhof na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g Wesley Koolhof na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 12. října 2016
- ↑ Koolhof Secures No. 1, Paris SF Slot. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-11-04 [cit. 2022-11-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Koolhof pakt Masters 1000-titel Parijs en is nieuwe nummer één van de wereld. KNLTB Toptennis [online]. 2022-11-06 [cit. 2022-11-07]. Dostupné online. (nizozemsky)
- ↑ Skupski Makes 'Dream Come True', Climbs To Doubles World No. 1. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-11-14 [cit. 2022-11-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-14. (anglicky)
- ↑ Wesley Koolhof na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 16. března 2024
- ↑ Koolhof/Mektic End Team Debut Season With London Crown [online]. ATP Tour, Inc., 2020-11-22 [cit. 2020-11-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Shibahara and Koolhof win mixed doubles title in historic French Open final. Women's Tennis Association [online]. 2022-06-02 [cit. 2022-06-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Wesley Koolhof na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 24. února 2024
- ↑ ATP Staff. Dutch Duo Save Two M.P. For Sofia Title [online]. ATP Tour, 2016-02-07 [cit. 2016-10-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ATP Staff. Koolhof/Middelkoop Claim Second Title Of 2016 [online]. ATP Tour, 2016-07-23 [cit. 2016-10-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ATP Staff. Last In, Last To Leave, Middelkoop & Koolhof Win Sydney [online]. ATP Tour, 2017-01-14 [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Wesley Koolhof and German Julia Görges have found each other. 🗞️ CCeit News [online]. 2020-09-16 [cit. 2022-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-26.
- ↑ Goerges says tour break helped lead to her retirement decision. Tennis.com [online]. [cit. 2022-06-02]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Wesley Koolhof na Wikimedia Commons
- Wesley Koolhof na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Wesley Koolhof na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Wesley Koolhof na stránkách Davis Cupu (anglicky)
- Wesley Koolhof v databázi Olympedia (anglicky)
Média použitá na této stránce
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.