Wheatstoneův můstek

Wheatstoneův můstek.

Wheatstoneův můstek je obvod používaný pro měření odporu a malých změn odporu. Můstek vynalezl roku 1833 britský vědec a matematik Samuel Hunter Christie (1784-1865), ale zdokonalil jej a popularizoval až roku 1843 britský fyzik a vynálezce Sir Charles Wheatstone (1802–1875).

Zakreslení

Můstek se obvykle zakresluje způsobem zobrazeným v obrázku. Skládá se ze dvou větví (větev ${\displaystyle R_{1}}$, ${\displaystyle R_{2}}$ a větev ${\displaystyle R_{3}}$, ${\displaystyle R_{x}}$) připojených na stejnosměrný napájecí zdroj. Větve se chovají jako děliče napětí. Zjednodušenou úvahou (pro případ odpojeného měřidla V_G) snadno dojdeme k závěru, že pokud je napětí mezi body D a B nulové (vyvážený můstek), musí platit:

${\displaystyle {\frac {R_{1}}{R_{2}}}={\frac {R_{3}}{R_{x}}}}$, z čehož pak pro neznámý odpor ${\displaystyle R_{x}={\frac {R_{3}R_{2}}{R_{1}}}}$

Wheatstoneův můstek se používá i pro výchylková měření, kdy odpor ${\displaystyle R_{x}}$ může být realizován například odporovým teploměrem, nebo odporovým tenzometrem. Výstupní napětí můstku (mezi body D a B) je pak nelineární funkcí velikosti odporu ${\displaystyle R_{x}}$.

Související články

• Měřicí můstek
• Thomsonův můstek
• Tenzometr

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Wheatstoneův můstek na Wikimedia Commons
• Můstek Wheatstoneův
• Britannica