Widringtonie

Widringtonie
Widdringtonia wallichii
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	nahosemenné (Pinophyta)
Třída	jehličnany (Pinopsida)
Řád	borovicotvaré (Pinales)
Čeleď	cypřišovité (Cupressaceae)
Rod	widringtonie (Widdringtonia) Endl., 1842
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Widringtonie (Widdringtonia) je malý rod jehličnatých dřevin z čeledi cypřišovitých, které se vyskytují pouze v jižní Africe. Zahrnuje 4 druhy. Pojmenován byl po britském spisovateli a znalci jehličnanů Samueli Edwardu Widdringtonovi.

Velké, stálezelené, jednodomé keře nebo stromy, dorůstající výšek 5–20 metrů, Widdringtonia whytei výjimečně v dobrých podmínkách až 40 metrů. Olistění je jako u jiných cypřišovitých dvojího typu – juvenilní listy jsou spirálovitě vyrůstající a jehlicovité, dospělé drobné, šupinovité, přitisklé k větévkám. Pletiva obsahují terpenické esenciální oleje. Samčí šištice jsou terminální, samičí vyrůstají v úžlabí větévek, ve zralosti jsou dřevnaté, téměř kulovité, o průměru až 2 cm, u W. schwarzii až 3 cm. Semena jsou křídlatá nebo s křídlem pouze rudimentárním. Opylení se děje pomocí větru.^[1][2]

Areál celého rodu zahrnuje pouze relativně malé území na jihu a jihovýchodě Afriky. Největší areál má Widdringtonia nodiflora, jež se vyskytuje v oblasti od Jihoafrické republiky přes Zimbabwe až po Mosambik. Ostatní druhy jsou pouze maloplošnými lokálními endemity.^[3]

Rostou na skalnatých stráních a skalních věžích, ve stržích a roklích, na severu areálu též v horských lesích, na jihu pak ve vegetační formaci fynbos.^[2] Jednotlivé druhy se značně liší v adaptacích na oheň: Zmíněná W. nodiflora je značně hořlavá, po požáru však mohutně obráží a může proto osídlit velké oblasti s častm výskytem požárů. Widdringtonia whytei má tlustou borku, která ji však chrání pouze proti ohni mírného až středního rozsahu, ostatní druhy ohni nedokážou odolávat a dlouhodobě rostou pouze na stanovištích, kde nehoří. V porostu patří vesměs k pionýrským druhům, v klimaxovém lese nezmlazují a postupně mizí; příliš zvýšená frekvence lesních požárů však má za následek kritické ohrožení některých druhů, které shoří dříve, než stačí vyprodukovat semena.^[1]

V rámci rozsáhlé čeledi cypřišovitých patří do podčeledi Callitroideae, vyznačující se převážně výskytem na jižní polokouli. Nejblíže příbuznými rody jsou jihoamerická Diselma a australský sandarakovec (Callitris), s nímž formují dobře vymezený vývojový klad; velká geografická vzdálenost těchto rodů zřejmě poukazuje na reliktnost a veliké stáří celé skupiny, s mnoha vymřelými zástupci.^[1]

• Widdringtonia nodiflora – jediný málo dotčený taxon, celý areál rodu; typový druh
• Widdringtonia cedarbergensis (syn. W. walichii) – kriticky ohrožený druh, endemit pohoří Cederberg v JAR
• Widdringtonia schwarzii – zranitelný druh, endemit Kapské provincie v JAR
• Widdringtonia whytei – kriticky ohrožený druh, endemit pohoří Mulanje v Malawi

Dřevo stromu Widdringtonia whytei je lehké, světlé, aromatické, trvanlivé a dobře se opracovává, v minulosti bylo široce využíváno na výrobu nábytku, dřevěného obložení a sloupků. Přirozené zásoby tohoto dřeva byly však nadměrnou těžbou zcela zdevastovány a v současnosti jsou nedostupné vzhledem k přísné ochraně této dřeviny. Využíváno je též dřevo W. nodiflora. Příležitostně se pěstují též jako okrasné jehličnany, Widdringtonia nodiflora má v jižní Africe využití i jako domorodý vánoční stromeček, nahrazující nepůvodní, plantážně pěstované borovice. Pro středoevropské klima nejsou zdaleka otužilé, pouze dva druhy snesou krátkodobý pokles teplot k −6 °C, ostatní dva nejsou vůbec mrazuvzdorné.^[4][5][6][7]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Widringtonie na Wikimedia Commons