Wiehlův dům (Slaný)

Wiehlův dům
Wiehlův dům ve Slaném
Základní informace
Sloh	neorenesance
Architekti	Antonín Wiehl návrh sgrafit a fresek Antonín Wiehl
Výstavba	1879–1880
Přestavba	restaurování sgrafit a malby 1941, 1977, oprava a restaurování 2002 - 2005
Současný majitel	Město Slaný
Poloha
Adresa	Slaný, Česko Česko
Ulice	Wilsonova
Souřadnice	50°13′48,94″ s. š., 14°4′54,98″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	21934/2-582 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wiehlův dům je vžité označení pro novorenesanční dům ve Slaném, Wilsonově ulici čp. 560/5, situovaný na nároží Wilsonovy ulice a Divadelní ulice. Dům si pro svou potřebu v letech 1879–1880 postavil podle návrhu významného českého architekta 19. století Antonína Wiehla jeho bratr Julius Wiehl, profesor lesnické školy a úředně oprávněný zeměměřič ve Slaném. Autorem návrhů maleb a sgrafit na fasádě je rovněž Antonín Wiehl. Dům byl postaven na pozemku, který Julius Wiehl odkoupil.^[1] Dům je v současnosti ve vlastnictví města Slaný^[2] a je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek.^[3] Stejné označení Wiehlův dům se používá i pro dům, který si Antonín Wiehl jako stavebník postavil pro sebe v Praze na Václavském náměstí.

Popis domu

Nárožní jednopatrový novorenesanční rodinný dům je situovaný na rohu Wilsonovy a Divadelní ulice (dříve Na katovně) s průčelím do Wilsonovy ulice. Novorenesanční dům má sedm os a na každém nároží průčelí jednoosý nárožní rizalit. Ve střední ose průčelí nad vchodem je v prvním patře balkon. Nároží domu, okna a vchodové dveře na balkon zdobí rustika. Nad okny prvního patra a pod hlavní římsou je vlys, kde v černém pásu jsou vyškrabány sfingy nesoucí lyry, rostlinné a mytologické motivy. Autorem sgrafitová výzdoby a maleb je sám architekt Antonín Wiehl. Na fasádě jsou kombinovány barvy černá a hnědá. Na sgrafitech do Divadelní ulice připomíná stavebníka jeho jméno a doba stavby /AEDIFICAVIT /IULIUS WIEHL / A:D: MDCCCLXXIX/, který nesou sfingy. Profesi stavebníka symbolizuje zeměměřičské náčiní, sáhovka a úhelník.^{[4][5][6][7][8]} Na fasádě průčelí ve vlysu prvního patra rizalitů jsou další latinské nápisy odpovídající oblibě architekta v "mluvící architektuře" sbíral průpovídky na historických stavbách jako nositele „vtipu, humoru, ironie, ale i moudrosti a morálky“^[9]Tyto nápisy doplněné o zeměměřičské náčiní nesou opět sfingy. Jako sgrafito je provedeno i číslo popisné domu vyškrabané do černé omítky pod balkonem nad vchodovými dveřmi z Wilsonovy ulice. Antonín Wiehl architektonický návrh na bratrův dům zpracoval poté, kdy v Praze realizoval již pět činžovních domů. Dům ve Slaném však je v této řadě první, kde Wiehl navrhoval výtvarné řešení a sgrafita sám. Obvykle v návrhu pouze vymezil plochu pro sgrafita a malby a svou představu o barvě a námětech a vlastní návrh výtvarné výzdoby svěřil malíři nebo sochaři. Na výzdobě domů, které navrhoval spolupracoval s malíři (Mikolášem Alšem, Františkem Ženíškem, sochaři (Josefem Václavem Myslbekem. Na některých domech a jejich výzdobě spolupracoval s dalším architektem, zejména (Josefem Fantou, Osvaldem Polívkou a v době stavby slánského domu většinou Janem Zeyerem). Při stavbě svého domu v Praze svěřil návrh maleb Mikoláši Alšovi a návrh sgrafit Josefu Fantovi.^[10][11]

Historie domu

Stavebníkem byl Julius Wiehl, úředně oprávněný zeměměřič ve Slaném. Stavbu domu zahájil v září 1879 a v lednu 1880 byl již dům zkolaudován. 13. února 1879 stavebník Julius Wiehl společně a jeho bratr architekt Antonín Wiehl na setkání s představiteli města Slaný a majiteli sousedních pozemků informovali o záměru. Stavba byla po vydání stavebního povolení zahájena 3. března 1879.

I když realizace Wiehlova návrhu byla poměrně rychlá, zpočátku probíhala s vážnými komplikacemi. Stavebník vedl spor s městem, protože mu byla stanovena omezení (okna směřující na obecní pozemek). Julius Wiehl se odvolal, avšak obecní zastupitelstvo po vystoupení na návrh purkmistra Antonín Prügla Wiehlovo odvolání většinou hlasů zamítlo. Stavebník v další fázi stavbě ignoroval upravené stavební povolení a v srpnu 1879 mu uložilo město Slaný pokutu ve výši 20 zlatých s alternativou při nezaplacení čtyř dnů ve vězení). Stavba pokračovala v září, kdy byl potvrzen výkres se některými změnami zejména pokud se týká tvaru oken (původní projekt v 1. patře měl obdélná okna). Kolaudace nového domu proběhla v lednu 1880. Julius Wiehl zde bydlel pouze krátce. V roce 1890 je uváděn jako žadatel o povolení úprav domu jako vlastník lékař Leopold Wassermann.^[12]Sgrafitová výzdoba byla třikrát opravována a čištěna. Poprvé za druhé světové války v roce 1940, v roce 1977 ji opravoval restaurátor Alois Tintěra. V roce 2002 malby a sgrafita opravil restaurátor Lubomír Zeman v rámci oprav domu v letech 2002 – 2005.^[6][7][8]Wiehlův dům je jedním z významných domů ve Slaném, který spoluvytvářel v 2. polovině 19. století Wilsonovu ulici jako hlavní třídu od náměstí do centra města.^[13] Antonín Wiehl se po dokončení bratrova domu v roce účastnil soutěže na návrh stavby Městského divadla ve Slaném na pozemku proti Wiehlovu domu v Divadelní ulici. Návrh zpracoval v roce 1881 Jan Koula. Divadlo bylo navrženo jako klasická palladiovská architektura s velkou nikou a mělo být situováno uprostřed parku.^[14]Návrh nebyl přijat, protože neodpovídal představě obecního zastupitelstva o stavbách vytvářejících Wilsonovu ulici jako hlavní třídu do středu města. V roce 1883 bylo divadlo postaveno podle vítězného návrhu architekta Jindřicha Failky^[14].

Wiehlův dům v současnosti

Pro svou architektonickou hodnotu a význam v historii města je Wiehlův dům zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek.^[3]Dům je v současnosti ve vlastnictví města Slaný, které financovalo jeho opravu v letech 2002–2005.^[2]

Galerie Wiehlův dům ve Slaném

• 

  Wiehlův dům Slaný sgrafita se jménem stavebníka z Divadelní ulice

• 

  Wiehlův dům Slaný – pohled na nároží a severovýchodní stěnu (Divadelní ulice)

• 

  Wiehlův dům Slaný – pohled na balkon z Wilsonovy ulice

• 

  Wiehlův dům Slaný – detail růžice na vchodvých dveřích domu

• 

  Wiehlův dům Slaný – detail sgrafit z Divadelní ulice

Odkazy

Reference

Literatura

• BOJAROVÁ, Martina. Hrobka rodu Daubků od Antonína Wiehla v Litni na Berounsku.. Památky středních Čech. Roč. 18, čís. 2, s. 22–27. Dostupné online [cit. 2014-11-30].  Archivováno 25. 9. 2015 na Wayback Machine.
• BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010.. Svazek 7. Plasy: Město Plasy, 2010 (2010 tisk). 45 s. (Tilia Plassensis). ISBN 978-80-254-9141-6. S. nečíslováno. Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy. 
• BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. První. vyd. Plasy: Město PLasy, 2010. 52 s. ISBN 978-80-254-8282-7. S. 1–52. 
• DVOŘÁK, Kamil. Antonín Wiehl [online]. Brno: Archiweb, s.r.o., Vídeňská 23 Brno [cit. 2015-09-21]. Dostupné online. 
• KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
• KUCHYŇKA, Zdeněk; PŘIBYL. Slaný. Praha: Enigma, 1995. 17 s. 
• PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 26–48. Dostupné online.
• POCHE, Emanuel; ET AL. Umělecké památky Čech. Sv. 3.. 1. vyd. Praha: Academia,, 1980. S. 336.. 
• PŘIBYL, Vladimír. Wiehlův dům. S. 16.. Slánská radnice [online]. [cit. 2015-10-02]. Roč. 6-2003, čís. 3, s. 16.. 
• PŘIBYL, Vladimír. Wilsonova ulice ve Slaném [online]. Slaný: Vlastivědné muzeum ve Slaném ve spolupráci s odborem kultury ve Slaném, 2003 [cit. 2015-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-03. 
• VYBÍRAL, Jindřich. „Česká“ versus „italská“ neorenesanční vila. Antonín Wiehl, Antonín Barvitius a jejich mecenáši. S. 83–90, 89. Zprávy památkové péče [online]. 2014 [cit. 2014-12-14]. Roč. 74, čís. 3, s. 83–90. Dostupné online. 
• VYBÍRAL, Jindřich. Česká architektura na prahu moderní doby – devatenáct esejů o devatenáctém století.. Praha: [s.n.], 2002. 336 s. ISBN 80-7203-475-8. S. 150.. 
• Ústřední seznam nemovitých kulturních památek ČR. [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. 
• Wiehlův dům (Slaný, Česko). Wiehlův dům (Slaný, Česko) [online]. Soubor jmen korporací - regionální památky. KLadno: Středočeská vědecká knihovna v Kladně, příspěvková organizace [cit. 2015-10-02]. Dostupné online. 
• WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 20, 24. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 

Související články

• Antonín Wiehl
• Wiehlův dům (Praha)
• Neorenesance
• Generace Národního divadla
• Slaný

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Wiehlův dům na Wikimedia Commons
• Antonín Wiehl na ArchiWebu
• Antonín Wiehl v encyklopedii Kdo byl kdo Archivováno 1. 4. 2020 na Wayback Machine.