Wilhelm Backhaus

Wilhelm Backhaus
Narození	26. března 1884 Lipsko
Úmrtí	5. července 1969 (ve věku 85 let) Villach
Místo pohřbení	Melaten-Friedhof
Alma mater	Vysoká škola hudební a divadelní v Lipsku
Povolání	klavírista, hudební pedagog, hudební skladatel a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatelé	Univerzita hudebních a dramatických umění ve Vídni
Ocenění	záslužný velkokříž s hvězdou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1969) velká čestná dekorace ve stříbře Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wilhelm Backhaus (26. března 1884 Lipsko – 5. července 1969 Villach) byl německý klavírista. Proslavil se zejména svými interpretacemi Mozarta, Beethovena, Schumanna, Chopina a Brahmse. Byl také obdivován jako komorní hráč.

Byl synem známého architekta. Na klavír se začal učit ve čtyřech letech se svou matkou, amatérskou klavíristkou. Chlapcův talent brzy rozpoznal Arthur Nikisch, na jehož doporučení studoval Backhaus v letech 1891 až 1899 u Aloise Reckendorfa na konzervatoři v Lipsku. Poté navštěvoval soukromé hodiny klavíru u Eugena d'Alberta ve Frankfurtu. Své první koncertní turné podnikl v šestnácti letech. V roce 1900 odjel do Anglie a v roce 1901 hrál poprvé v Manchesteru na Gentleman's Concerts. V roce 1902 vystoupil na 12 koncertech v Queen's Hall v Londýně a hrál 6 různých klavírních koncertů na Proms. V roce 1904 se stal profesorem klavíru na Royal Manchester College of Music. V roce 1905 zvítězil v soutěži Antona Rubinsteina, Béla Bartók tehdy obsadil druhé místo. V USA debutoval 5. ledna 1912 jako sólista v Beethovenově klavírním koncertu č. 5 v doprovodu Newyorského symfonického orchestru. Od roku 1926 vyučoval na Curtisově hudebním institutu ve Filadelfii. Jako jeden z prvních klavíristů rozpoznal důležitost nahrávek a systematicky se jim věnoval. V roce 1928 se stal prvním klavíristou, který nahrál kompletní Etudy Fryderyka Chopina. V roce 1930 se přestěhoval do Lugana a roku 1931 se stal švýcarským občanem. Po uchvácení moci nacisty v Německu se Backhaus setkal s Adolfem Hitlerem, nejpozději v květnu 1933, když s ním letěl stejným letadlem do Mnichova. Vzájemně si vyjádřili obdiv. Ve stejném roce se stal výkonným poradcem nacistické organizace Kameradschaft der deutschen Künstler (Společenstvo německých umělců). Před volbami v roce 1936 publikoval Backhaus prohlášení v časopise Die Musikwoche, v němž uvedl, že „nikdo nemiluje německé umění, a zejména německou hudbu, tak zářivě jako Adolf Hitler…“ O měsíc později, 20. dubna 1936, mu Hitler udělil v den svých 47. narozenin profesuru a pozval ho v září téhož roku na výroční shromáždění nacistické strany v Norimberku. Houslistka Leila Doubleday Piraniová později dosvědčila, že v listopadu 1938 navštívila Backhausův koncert v Londýně s vídeňskou židovskou houslistkou Almou Rosé, která ho chtěla pozdravit v zákulisí, neboť ho považovala za „velkého přítele své rodiny“, ale Backhaus se od ní v zákulisí demonstrativně odvrátil a nepozdravil ji. Piraniová označila incident za "bodnutí do zad od zbabělého muže, který se ze strachu před svými nacistickými pány nedokázal chovat slušně, dokonce ani v Londýně". Richard Newman se snažil Backhause omluvit tím, že si byl patrně vědom přítomnosti německých agentů. Newman a jiní také po válce šířili teorii, že se Backhaus snažil ve Švýcarsku „skrýt před nacisty“, čemuž však neodpovídá ani datum, kdy se ve Švýcarsku usadil, ani jeho doložené chování. Zemřel v Rakousku, před jedním z koncertů.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wilhelm Backhaus na anglické Wikipedii.