Wilhelm Burgdorf

Wilhelm Burgdorf
Narození	15. únor 1895 Fürstenwalde, Německé císařství
Úmrtí	1. květen, 1945 (50 let) Berlín, Třetí říše
Vojenská kariéra
Hodnost	General der Infanterie (Generál pěchoty)
Doba služby	1914–1945
Sloužil	Německé císařství (do roku 1918) Výmarská republika (do roku 1933) Třetí říše
Složka	Reichsheer (do roku 1918) Reichswehr (do roku 1933) Wehrmacht
Války	První světová válka Druhá světová válka
Vyznamenání	Rytířský kříž železného kříže
Podpis
multimediální obsah na Commons

Wilhelm Emanuel Burgdorf (15. února 1895, Fürstenwalde u Berlína – 1. května 1945, Berlín) byl generálem pěchoty německého Wehrmachtu.

Do Německé císařské armády vstoupil po vypuknutí první světové války v srpnu 1914, k 12. pluku granátníků. Od října 1915 byl pobočníkem u střeleckého praporu u svého 12. pluku granátníků. Koncem války byl již pobočníkem u pluku. Po válce zůstal v Reichswehru, kde do května 1919 sloužil stále u svého původního pluku, který se přejmenoval na 12. dobrovolnický pluk granátníků. Do roku 1933 vystřídal několik pěších, horských, ale i dělostřeleckých pluků a jiných míst většinou na nižších štábech. Od května 1933 sloužil na štábu 4. pěší divize, zde byl až do září 1934, kdy přešel jako instruktor na pěchotní školu v Drážďanech. Následující rok dělal instruktora také v Drážďanech na válečné škole. Od listopadu 1936 zastával funkci pobočníka na velitelství IX. armádního sboru, kde zůstal až do začátku války.

V květnu 1940, se stal velitelem 529. pěšího pluku, u které zůstal skoro celé dva roky. V dubnu 1942 přešel na necelý měsíc do zálohy OKH. V květnu téhož roku se stal šéfem armádní personální kanceláře při OKH. Od října 1944 také zastával funkci velitele pobočníků Wehrmachtu u Vůdce.

Pro zajímavost, on a generálmajor Ernst Maisel přijeli 14. října 1944 za polním maršálem Rommelem, aby jej seznámili s jeho situací. Protože se zjistilo, že byl maršál Rommel zapleten do nezdařeného červencového atentátu na Hitlera, nabídli mu Burgdorf a Maisel buď soudní proces a jistý trest smrti, nebo sebevraždu a pohřeb s vojenskými poctami.

Hitlerův obdivovatel Burgdorf zůstal v blízkosti Vůdce i v závěru války. Během dobývání Berlína sovětskou Rudou armádou přešel zbylý štáb OKH včetně Burgdorfa do Hitlerova bunkru v Berlíně. Po Hitlerově smrti, kdy se téměř všichni obyvatelé Hitlerova bunkru rozutekli, zůstal Burgdorf spolu s velitelem OKH Krebsem v bunkru, kde spáchali sebevraždu zastřelením.

• Fahnenjunker-Unteroffizier – 24. prosince 1914
• Fähnrich – 31. ledna 1915
• Offiziers-Stellvertreter – 2. dubna 1915
• Leutnant – 18. dubna 1915
• Oberleutnant – 1. června 1925
• Hauptmann – 1. února 1930
• Major – 1. listopadu 1935
• Oberstleutnant – 1. srpna 1938
• Oberst – 14. září 1940
• Generalmajor – 1. října 1942
• Generalleutnant – 8. října 1943
• General der Infanterie – 9. listopadu 1944

• Rytířský kříž železného kříže (536. držitel) – 29. září, 1941
• Rytířský kříž domácího řádu Hohenzollernů s meči – 27. srpen 1917
• Pruský železný kříž I. třídy – 14. srpen 1916
• Pruský železný kříž II. třídy – 24. leden 1915
• Spona k pruskému železnému kříži II. třídy – 15. červen 1940
• Spona k pruskému železnému kříži I. třídy – 17. červen 1940
• Rytířský kříž královského württemberského Friedrichova řádu II. třídy s meči – 18. červenec 1918
• Rakousko-Uherský vojenský kříž za zásluhy III. třídy s válečnou ozdobou – 27. únor 1918
• Hamburský hanzovní kříž – 18. říjen 1918
• Odznak za zranění v černém (první světová válka)
• Medaile za východní frontu – 1942
• Slezská orlice
• Kříž cti – 20. prosince 1934
• | | Služební vyznamenání wehrmachtu od IV. do II. třídy – 2. říjen 1936

• [1]^{[nedostupný zdroj]}

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Wilhelm Burgdorf na Wikimedia Commons
• [2]

• Poslední dny Adolfa Hitlera – Hugh Trevor-Roper
• Poslední bitva – Cornelius Ryan