Wilhelm Niessner

Wilhelm Niessner
Niessner Wilhelm.png
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1907 – 1911
Poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci:
1913 – 1918
Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1936
Stranická příslušnost
ČlenstvíSoc. dem. str. Rakouska
DSAP

Narození21. září 1873
Nové Hvězdlice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí14. května 1953 (ve věku 79 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profesespisovatel a novinář
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wilhelm Niessner (21. září 1873 Nové Hvězdlice[1]14. května 1953 Brno[2])[3][4][5] ,byl rakousko-uherský a československý novinář a politik německé národnosti, meziválečný senátor Národního shromáždění.

Biografie

Vystudoval národní a měšťanskou školu. Politicky aktivní byl již za Rakouska-Uherska, od roku 1888 v rakouské sociální demokracii. V letech 1905–1922 zasedal v obecním zastupitelstvu v Brně. Roku 1912 byl delegátem na kongresu druhé internacionály v Basileji.[5]

Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se jako člen Sociálně demokratické strany Rakouska stal poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za německý okrsek Morava 09 (městský obvod Nový Jičín[5]). Usedl do poslanecké frakce Klub německých sociálních demokratů. Ve vídeňském parlamentu setrval do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1911.[6] Působil jako novinář, šéfredaktor listu Sozialdemokrat.[7]

V zemských volbách roku 1913 byl zvolen na Moravský zemský sněm za všeobecnou německou kurii, obvod Šumperk, Šilperk, Rýmařov atd.[8] Zemským poslancem byl až do roku 1918.[5]

Politice se věnoval i po vzniku Československa. V letech 1919–1921 byl členem kontrolní komise DSAP a v období let 1927–1930 byl členem výkonného výboru strany. Od roku 1921 až do března 1938 byl členem předsednictva DSAP.[5] V parlamentních volbách v roce 1920 získal za Německou sociálně demokratickou stranu dělnickou v ČSR (DSAP) senátorské křeslo v československém Národním shromáždění.[9] Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925,[10] parlamentních volbách v roce 1929[11] a parlamentních volbách v roce 1935. V letech 1920-1929 zastával funkci místopředsedy senátu. Na post senátora rezignoval roku 1936. Místo něj jako náhradník nastoupil Mathias Wellan.[12]

Profesí byl šéfredaktorem v Brně.[13]

Patřil mezi demokraticky orientované představitele Sudetských Němců.[5] V roce 1945 působil ve výborech, které sdružovaly etnické Němce z českých zemí se statusem antifašistů.[14] V roce 1945 také zaslal československým úřadům memorandum, ve kterém protestuje proti způsobu provádění vysídlení Němců z Československa.[15] V prosinci 1945 byl pozván na audienci k prezidentovi Edvardu Benešovi.[16] Poslední roky svého života strávil v Brně, kde žil ve velmi skromných poměrech.[5]

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Koch, Walter: Deutsche Gesandtschaftsberichte aus Prag: Vom Kabinett Beneš bis zur ..., Part 2 [online]. Google Books [cit. 2011-11-29]. Dostupné online. (německy) 
  3. http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=18182
  4. Národní shromáždění. Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí. [s.l.]: Státní tiskárna, 1928. 1315 s. Dostupné online. S. 1312. 
  5. a b c d e f g BALLING, Mads Olle. Von Reval bis Bukarest: statistisch-biographisches Handbuch der Parlamentarier der deutschen Minderheiten in Ostmittel- und Südosteuropa 1919-1945 [online]. Dokumentation Verlag, 1991 [cit. 2014-12-26]. Dostupné online. (německy) 
  6. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  7. Z historie Senátu ČSR [online]. senat.cz [cit. 2011-11-29]. Dostupné online. 
  8. MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4. 
  9. jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-25. 
  10. jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-25. 
  11. jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-14. 
  12. jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-13. 
  13. 1. schůze, přípis volebního soudu, ověření mandátů [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-14. 
  14. Status „Antifaschist“ [online]. zapomenutihrdinove.cz [cit. 2011-11-29]. Dostupné online. (německy) [nedostupný zdroj]
  15. Sudeten German Inferno The hushed-up tragedy of the ethnic Germans in Czechoslovakia [online]. jewise.wordpress.com [cit. 2011-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-21. (anglicky) 
  16. Skoupý, Jiří: Guido Glück – v tíživé roli ochránce Statečné postoje brněnského německého intelektuála v boji za ideály demokracie [online]. muni.cz [cit. 2011-11-29]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Niessner Wilhelm.png
Österreichischer Politiker, Reichsratswahl 1907, Name siehe Dateiname