Wilhelm Ostwald

Wilhelm Ostwald
Narození2. září 1853
Riga, Ruské impérium
Úmrtí4. duben 1932
Lipsko, Německo
Národnostněmecká
Alma materImperátorská dorpatská univerzita
Tartuská univerzita
1. státní gymnázium v Rize
PracovištěLipská univerzita
Massachusettský technologický institut
Imperátorská dorpatská univerzita
Rižská technická univerzita
OborFyzikální chemie
Známý díkyOstwaldův proces
Ostwaldův viskozimetr
OceněníNobelova cena za chemii 1909
Manžel(ka)Flora Helene* Mathilde Ostwald (von Reyher)
DětiWolfgang Ostwald
Walter Ostwald
RodičeGottfried Ostwald a Elisabeth Ostwald
PříbuzníEugen Heinrich Ostwald (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wilhelm Ostwald (2. září 1853, Riga – 4. duben 1932, Lipsko) byl německý filozof a fyzikální chemik, nositel Nobelovy ceny za rok 1909.[1] Je autorem Ostwaldova procesu pro výrobu kyseliny dusičné s použitím platiny a rhodia jako katalyzátorů.[1] Zasloužil se o založení fyzikálně-chemické školy v Lipsku, pro kterou psal učebnice. Roku 1909 mu byla udělena Nobelova cena za chemii za jeho práci o katalýze (použito při výrobě kyseliny sírové), chemické rovnováze a reakční rychlosti.[2]

Život

Raná léta

Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil jako příslušník německé menšiny v Rize bednáři[1] jménem Gottfried Wilhelm Ostwald (1824–1903) a jeho ženě Elisabeth Leuckelové (1824–1903). Měl dva bratry, kteří se jmenovali Eugen (1851–1932) a Gottfried (1855–1918).

Promoval na Univerzitě v Tartu v nynějším Estonsku v roce 1875 a v roce 1878 získal titul Ph.D. pod vedením Carla Schmidta. Poté vyučoval v Tartu (1875–1881) a v Rize (1881–1887).

Výzkum

Udržoval čilou korespondenci s českým chemikem Františkem Waldem.[3]

Společenská angažovanost

Byl původně příznivcem esperanta, později se přiklonil na stranu příznivců jazyka ido, z esperanta vytvořeného, a hnutí jeho podporovatelů věnoval polovinu peněz z obdržené Nobelovy ceny.[4] Založil také magazín Ida Progreso, což navrhoval už v roce 1908.[5] Přijal za svou filosofii monismu a stal se v roce 1911 vůdčí osobností Monistické Aliance. V Alianci mimo jiné prosazoval sociální darwinismus, eugeniku a eutanazii. Ostwaldův monismus například ovlivnil i Carla Gustava Junga.[6]

Osobní život

24. dubna 1880 si Ostwald vzal za manželku Helene von Reyherovou (1854–1946), se kterou měl pět dětí:

  • Grete
  • Wolfgang
  • Elisabeth
  • Walter
  • Carl Otto

V roce 1887 se přestěhoval do Lipska, kde pracoval po zbytek svého života. Jeho studenty byli kromě jiných Arthur Noyes a Willis Rodney Whitney. Ostwald zemřel v nemocnici v Lipsku 4. dubna 1932 a byl pohřben u svého domu v Großbothenu poblíž Lipska, poté byl převezen na hřbitov v Rize.

Dílo

výběr
  • Lehrbuch der allgemeinen Chemie in zwei Bänden. Engelmann. Leipzig 1885 und 1887.
  • Grundriss der allgemeinen Chemie. Engelmann. Leipzig 1889.
  • Hand- und Hilfsbuch zur Ausführung physiko-chemischer Messungen. Engelmann. Leipzig 1893.
  • Die wissenschaftlichen Grundlagen der analytischen Chemie: elementar dargestellt. Engelmann. Leipzig 1894. Ostwald führt in diesem Buch die Begriffe Dissoziationskonstanten, Löslichkeitsprodukt, Ionenprodukt, Wasserstoffionenkonzentration und Indikatorgleichgewichte in die analytische Chemie ein.
  • Elektrochemie: ihre Geschichte und Lehre. Veit, Leipzig 1894–1896.
  • Grundlinien der anorganischen Chemie. Engelmann, Leipzig 1900.
  • Die Schule der Chemie: erste Einführung in die Chemie für jedermann. Vieweg, Braunschweig 1903. Bd. 1. Allgemeines; Bd. 2. Die Chemie der wichtigsten Elemente und Verbindungen. 1904.
  • Leitlinien der Chemie: 7 gemeinverständliche Vorträge aus der Geschichte der Chemie. Akademische Verlagsgesellschaft, Leipzig 1906.
  • Prinzipien der Chemie: eine Einleitung in alle chemischen Lehrbücher. Akademische Verlagsgesellschaft, Leipzig 1907.
  • Einführung in die Chemie: ein Lehrbuch zum Selbstunterricht und für höhere Lehranstalten. Franckh, Stuttgart 1910.
  • Entwicklung der Elektrochemie in gemeinverständlicher Darstellung. Barth, Leipzig 1910.
  • Die Mühle des Lebens: physikalisch-chemische Grundlagen der Lebensvorgänge. Thomas, Leipzig 1911.
  • Die chemische Literatur und die Organisation der Wissenschaft. Akademische Verlagsgesellschaft, Leipzig 1919.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c Historie chemie - studijní materiál. www.ped.muni.cz [online]. [cit. 2023-08-18]. Dostupné online. 
  2. ↑ The Nobel Prize in Chemistry 1909. NobelPrize.org [online]. [cit. 2023-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ František Wald - korespondence, překlad Jindřich Hellberg a další, editor Milan Wald, Praha : Karolinum, 2002, ISBN 80-246-0455-8
  4. ↑ The Esperanto Movement By Peter Glover Forster
  5. ↑ ANTON, Günter. L'agado di profesoro Wilhelm Ostwald por la LINGUO INTERNACIONA IDO [online]. 2003 [cit. 2012-02-12]. Dostupné online. (Ido) 
  6. ↑ Noll, Richard, The Jung Cult. Princeton University Press, 1994, p. 50

Literatura

  • Jan-Peter Domschke, Hansgeorg Hofmann: Der Physikochemiker und Nobelpreisträger Wilhelm Ostwald (1853–1932) – Ein Lebensbild. Sonderheft 23 der Schriftenreihe Mitteilungen der Wilhelm-Ostwald-Gesellschaft zu Großbothen e.V., 2012, ISSN 1433-3910.
  • Paul Walden: Wilhelm Ostwald. In: Berichte der Deutschen Chemischen Gesellschaft. 1932, A, Nr. 8–9, S. 101–141.
  • Arnher Lenz, Volker Mueller (Hg.): Wilhelm Ostwald: Monismus und Energie. Neu-Isenburg 2012, ISBN 978-3-933037-84-8.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce