Wilhelm Srb-Schlossbauer

Prof. Wilhelm Srb-Schlossbauer
Rodné jméno	Wilhelm
Narození	7. července 1890 Karlovy Vary Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	6. února 1972 (ve věku 81 let) Wolfratshausen[1][2] Geretsried[3][4] Gartenberg[5]
Národnost	německá
Alma mater	Akademie výtvarných umění ve Vídni
Povolání	sochař, pedagog
Aktivní roky	ve středních desetiletích 20. století
Rodiče	Wenzel Srb[6] Josepha Srb, roz. Schloßbauer[6]
Manžel(ka)	Marta Srb-Schloßbauer[6]
Děti	jedno[6]
Příbuzní	osm sourozenců[6] Julius Srb (bratr)[7] Hedwig Pecher, roz. Srb (sestra)[6] Marie Srb (sestra)[6] + pět dalších
Významná díla	Jeden den ze života horníka
Ocenění	Umělecká cena německého kulturního spolku v Čechách Plaketa Josefa Hoffmanna Medaile Adalberta Stiftera k 80. narozeninám
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Wilhelm Srb-Schlossbauer (7. července 1890 Karlovy Vary^[8] – 6. února, event. 9. února,^{[pozn. 1]} 1972 Wolfratshausen^[1][2], Geretsried^[3][4] Gartenberg^[5], Bavorsko) byl sudetoněmecký sochař a pedagog působící na Karlovarsku, Sokolovsku a později též v Praze, po odsunu německých obyvatel po roce 1945 pak v Bavorsku.

(c) Gras-Ober, Wikipedia/Wikimedia Commons (cc-by-sa-3.0)

Wilhelm se narodil 7. července 1890 v Karlových Varech.^[8] Rodiče, otec Wenzel Srb, obecní lesní úředník (narozen 30. června 1849 v dnes již téměř zaniklé obci Činov/Schönau, kraj Žlutice/Ludnitz) a matka Josepha (narozena 28. října 1853 v Andělské Hoře/Engelhaus), měli ještě dalších osm dětí. Bratr Julius byl významným karlovarským stavitelem.^[7] Wilhelmova manželka Marta (narozena 2. února 1904) pocházela z bavorského Geretsriedu. Manželé Srb-Schlossbauerovi měli jednoho potomka.^[6]

Wilhelm studoval v letech 1904–1908 na Odborné škole keramické v Teplicích a poté na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesora Stanislava Suchardy. Po roce však přešel na Akademii výtvarných umění do Vídně, kde studoval figurální plastiku u profesora Edmunda von Helmer.^[1][3]

Na počátku první světové války narukoval k pěchotě, ale brzy upadl do italského zajetí. Po návratu z války v roce 1918 se rozhodl usadit v rodném městě Karlových Varech, kde působil jako profesionální sochař. Ateliér si zde zařídil teprve v roce 1926. V letech 1938–1943 byl předsedou Metznerbundu,^{[pozn. 2]} od roku 1943 působil krátce na Německé vysoké škole technické v Praze.^[1][3]

Po druhé světové válce byl odsunut. V Německu se usadil nejprve v Einödhofu a po několika letech přesídlil do Gartenbergu.^[1]

Zemřel ve věku 81 let dne 6. února, event. 9. února,^{[pozn. 1]} 1972 v Bavorsku (Wolfratshausen/Geretsried/Gartenberg).

Wilhelm Srb-Schlossbauer byl činným sochařem a uznávanou osobností. Pracoval hlavně v západních Čechách, později měl zakázky i v Praze. Proslavil se především jako sochař portrétní plastiky, které se věnoval před i po druhé světové válce. Vytvořil portrét své matky, či např. básníka E. G. Kolbenheyera, malíře a grafika Walthera Klemma, architekta Fritze Lehmanna, lékaře a rektora německé Karlovy univerzity profesora Grossera, lidového badatele Josefa Hofmanna nebo básníka a spisovatele Emila Merkera. K vynikajícím pracím z období první Československé republiky patřily figurální skupiny na budovách, reliéfní vlysy, především na moderních novostavbách.^[1][5]

V roce 1943 se stal profesorem na Německé vysoké škole technické v Praze, kde na fakultě architektury^[2] vyučoval figurální kresbu a modelování.^[1][3]

Ještě v roce 1914 se podepisoval pouze „Srb“, teprve později si přidal jméno své matky za svobodna „Schloßbauer“.^[1]

Výběr prací:

• Kazatel (kolem 1930), plastika, terakota, nezvěstné^[10][11]
• Schoulená (kolem 1930), plastika, bronz, v. 23 cm, Národní galerie v Praze^[10][12]
• Děvče s chlapcem (kolem 1930), kresba na papír, Galerie umění Karlovy Vary^[13]
• Památník chmelařského spolku (1932), Žatec – se třemi portrétními reliéfy nejdůležitějších místních pěstitelů chmele – Theodor Zuleger (1858–1929), Josef Fischer a Hans Damm (1860–1917), nedochováno^[1][2]
• Podíl na sochařské výzdobě průčelí paláce Adria v Praze (1922–1925)^[14]
• Pamětní medaile s portrétem J. W. Goetha (1932), bronz^[1]
• Jeden den ze života horníka (1925), reliéfní vlys na Hornickém domě, Sokolov; výška 2,5 metrů, délka přes 29 metrů, osm motivů ze života horníka: Loučení s rodinou, Cesta do práce, Fasování nástrojů a fárání, Práce v  dole (dva výjevy), Vyfárání a vracení nástrojů, Cesta domů a Znovu doma.^[1][15]
• Reliéfní vlysy na domě Červený jelen (1935), Karlovy Vary; pro bývalou karlovarskou spořitelnu – alegorie zemědělec, úředník a obchodník^[1], nad vchodem reliéfy symbolizují běžný život v lázeňském městě; témata např.: lázeňský host, Vřídlo, cestovní kancelář, nákupy, hotel, úřad, výroba porcelánu, zednické práce^[5]
• Krakonošova kašna ve Waldkraiburgu (1958)^[3]
• Vysídleným, pomník v Dachau^[3]
• Kašna žabího krále v Pullachu, Mnichov^[3]
• Figury nosiček vody na městské kašně v Geretsriedu^[3]
• Hlava krušnohorského básníka a písničkáře Antona Günthera^[16]
• Oráč z Čech, reliéf, pomník na ministerstvu obchodu v Bonnu^[2]
• Pomník k 700. výročí města Litoměřice, reliéf, bronz^[2]
• Goethova socha, Karlovy Vary^[2]
• Akt sedící dívky, plastika, bronz, Dvořákovy sady, Karlovy Vary^[1][2]

Výběr:

• 1937: Cena Josepha, svobodného pána von Eichendorff za reliéf Jeden den ze života horníka na Hornickém domě v Sokolově^[3]; cena byla předána v pražském Deutsches Haus (vypsána na podporu německých tvůrčích sil na území Československa)^[17]
• 1938: Umělecká cena německého kulturního spolku v Čechách^[1][2]
• 1958: Cena sudetoněmeckého krajanského spolku za sochařství^[5]
• 1965: Plaketa Josefa Hoffmanna^[1]
• 1966: Nordgaupreis des Oberpfälzer Kulturbundes, regionální vyznamenání města Amberg v kategorii výtvarné umění
• 1970: Medaile Adalberta Stiftera k umělcovým osmdesátým narozeninám^[1][2]

Výběr:

• 1930: 1. mezinárodní výstava v Karlových Varech^[18]
• 1931: 2. mezinárodní výstava v Karlových Varech^[18]
• 1931: Sudetoněmecká výstava v Norimberku^[19]
• 1937: Velká retrospektivní výstava v Karlových Varech^[1][10]

Po vyhnání z Československa po roce 1945 mnoho výstav v Německu.^[2]

• PROKOP, Vladimír; SMOLA, Lukáš. Biografický lexikon Sokolovského regionu. 1. vyd. [s.l.]: FORNICA PUBLISHING, 2009. 366 s. ISBN 978-80-87194-09-6. Kapitola SRB-SCHLOSSBAUER, Wilhelm, s. 280–281. 
• TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců, II. díl, L–Ž. 3. vyd. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1993. ISBN 80-900648-4-1. Kapitola Srb-Schlossbauer, Vilém, s. 477. 
• KOL. AUTORŮ. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Sh–Sr. 1. vyd. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2005. ISBN 80-86171-20-5. Kapitola Srb-Schlossbauer Wilhelm, s. 348–349. 
• HABÁNOVÁ, Anna. Mladí lvi v kleci: Umělecké skupiny německy hovořících výtvarníků z Čech, Moravy a Slezska v meziválečném období. 1. vyd. [s.l.]: ARBOR VITAE, Řevnice / Oblastní galerie, Liberec, 2013. 437 s. Kapitola Výtvarné umění na Karlovarsku mezi dvěma válkami, s. 28,37,86,88,89,93,145,187,203,206,207,208,210,211,214,215,217,230. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Wilhelm Srb-Schloßbauer na Wikimedia Commons