Wilhelm Wostry

Wilhelm Wostry
Narození14. srpna 1877
Žatec
Úmrtí8. dubna 1951 (ve věku 73 let)
Helfta nebo Lutherstadt Eisleben
Alma materFilozofická fakulta Německé univerzity v Praze
Lékařská fakulta Německé univerzity v Praze
Právnická fakulta Německé univerzity v Praze
Povoláníhistorik, vysokoškolský učitel a knihovník
Politické stranyNárodně socialistická německá dělnická strana
Sudetoněmecká strana
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Wilhelm Wostry (14. srpna 1877 Žatec[1]8. dubna 1951 Helfta, Sasko-Anhaltsko) byl německo-český historik a vysokoškolský pedagog.

Životopis

Otec Wostrého Engelbert byl syn obuvníka z Tábora, matka pocházela z rodiny žateckého sedláře. Engelbert zastával v polovině 60. let místo policejního revizora,[2] později se stal tajemníkem žateckého městského úřadu.[3] Rodina bydlela ve stávající Dlouhé ulici čp. 121, kde se také Wilhelm Wostry narodil.

V roce 1896 maturoval Wostry na gymnáziu v Žatci. Pak vystudoval na Německé univerzitě v Praze zeměpis a historii. Studia zakončil v roce 1904 dizertací o Albrechtovi II. V letech 1904–1913 pracoval v c. k. Veřejné a universitní knihovně v Praze, dnešní Národní knihovně. V pracovním zařazení zde postupoval od praktikanta 7. třídy po bibliotékáře II. třídy. Rok po nástupu do knihovny se oženil s Friede Danzerovou,[4] dcerou obchodníka s chmelem z Pramenů. Koncem roku 1910 si manželé zakoupili novou výstavnou vilu v Praze-Bubenči, dílo architekta Adolfa Foehra. Vila na adrese Na Zátorce 339/10 je majetkem státu a užívá ji Diplomatický servis.[5] Ještě před válkou, v roce 1912, se na Německé univerzitě habilitoval pro obor dějiny rakouské říše. Po vypuknutí První světové války narukoval jako dobrovolník. Hned v roce 1914 byl ale zajat a teprve v roce 1920 se z ruského zajetí vrátil.[6]

Wostrého rodný dům

Po válce se už výhradně věnoval akademické kariéře. V roce 1922 byl jmenovaný mimořádným a o pět let později už řádným profesorem československých dějin na německé univerzitě. V letech 1933–1935 zde působil jako děkan a proděkan filosofické fakulty.[7] Hlavním Wostrého badatelským zájmem byly dějiny Němců v Čechách. Proto se také v roce 1922 stal redaktorem časopisu Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen (Zprávy Spolku pro dějiny Němců v Čechách) a v letech 1925–1927 ho řídil. Roku 1925 byl zvolený předsedou Spolku pro dějiny Němců v Čechách, který tento časopis vydával. V roce 1937 se stal šéfredaktorem dalšího historického časopisu, věnujícího se historii Sudet, a to Zeitschrift für sudetendeutsche Geschichte (Časopis pro sudetoněmecké dějiny). Respekt, kterému se Wostry v odborných kruzích těšil, se projevil i v jeho předsednictví Německé společnosti věd a umění pro republiku Československou, jmenováním za mimořádného člena Královské české společnosti nauk, dopisujícího člena Akademie věd v Göttingenu a v roce 1942 Bavorské akademie věd.

To už bylo v době, kdy se Wostry angažoval pro nacistický režim. V dubnu 1938 vstoupil do Sudetoněmecké strany a o rok později do NSDAP. Byl členem několika celostátních národně-socialistických organizací a zapojil se do činnosti Nadace Reinharda Heydricha. Tyto jeho aktivity došly roku 1942 ocenění v podobě "Ackermannovy medaile za bojovou vědu".[4] Poté se musel v důsledku vážné nemoci z veřejného života stáhnout.

Dne 20. dubna 1945 opustil Wostry Prahu a přijel do Žatce, kde prožil konec války. Spolu s dalšími Němci z města byl odvedený do Postoloprt. Vzhledem ke svému pokročilému věku unikl osudu, který na mnohé z nich čekal.[8] Wostry byl spolu s manželkou a sourozenci ze Žatce odsunut hned jedním z prvních transportů 22. června 1945.[9] Útočiště našla rodina na evangelické faře v Helftě, dnes předměstí Eislebenu. Zde také Wostry v roce 1951 zemřel.


Dílo

Wostry byl odpůrcem teorie Bertolda Bretholze, který tvrdil, že Němci nepřišli do Čech až v době kolonizace ve 13. století, nýbrž zde žili kontinuálně od svého příchodu v době římské. Vyvrátil tuto teorii ve studii Das Kolonisationsproblem, která vyšla v roce 1922.[10] Po roce 1939 ale Wostry často publikoval nacionálně tendenční články s historickou tematikou v časopisu Böhmen und Mähren. Blatt des Reichsprotektors in Böhmen und Mähren (Čechy a Morava. List říšského protektora v Čechách a na Moravě).

Bibliografie (výběr)

  • König Albrecht II., Praha 1906, 179 s.
  • Ein deutschfeindliches Pamphlet aus Böhmen aus den 14. Jahrhundert, Mitteilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen 53, 1914/1915, s. 193–238.
  • Das Kolonisationsproblem. Eine Überprüfung der Theorien über die Herkunft der Deutschen in Böhmen, Mitteilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen 60, 1922, s. 1–168.
  • Drei St. Wenzel-Studien, Praha 1933, 86 s.
  • Der Herzog von Friedland, Frýdland 1938, 47 s.
  • Die römische Krone gehört auf die böhmische, in: Gesamtdeutsche Vergangenheit. Festgabe für Heinrich Ritter von Srbik zum 60. Geburtstag am 10. November 1938, München 1938, s. 83–89.
  • Germania, Teutonia, Alemannia, Bohemia, Liberec 1943, 52 s.
  • Die Ursprünge der Primisliden, Zeitschrift für Sudetendeutsche Geschichte 7, 1944, s. 156–253.
  • Saaz zur Zeit des Ackermann-Dichters, München 1951.

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození [online]. Státní oblastní archiv Litoměřice [cit. 2021-01-27]. Dostupné online. 
  2. SEIFERT, Adolf. Geschichte der königlichen Stadt Saaz. Žatec: vlastním nákladem, 1894. 841 s. S. 742. 
  3. WOSTRY, Wilhelm. Saaz zur Zeit des Ackermannsdichters. München: Robert Lerche, 1951. 138 s. Kapitola Vorwort, s. 7. 
  4. a b Wostry, Wilhelm [online]. Praha: Národní knihovna České republiky [cit. 2021-01-29]. Dostupné online. 
  5. Na Zátorce 339/10 [online]. Diplomatický servis [cit. 2021-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-02-04. 
  6. LÖNNECKER, Harald. Von „Ghibellinia geht, Germania kommt!“ bis „Volk will zu Volk!“ Mentalitäten, Strukturen und Organisationen in der Prager deutschen Studentenschaft 1866–1914. Jahrbuch für sudetendeutsche Museen und Archive [online]. Sudetendeutsches Archiv München [cit. 29.1.2021]. Roč. 1995–2001. Dostupné online. 
  7. MATYÁŠ, Jiří. Dějiny žateckého gymnázia. Schola zatecensis. Žatec: Regionální muzeum K. A. Polánka, 2009. 394 s. ISBN 978-80-86971-85-8. S. 100. 
  8. WOSTRY, Wilhelm. Saaz zur Zeit des Ackermann-Dichter. München: Robert Lerche, 1951. 138 s. Kapitola Rudolf Schreiber: Nachwort, s. 135. 
  9. Státní okresní archiv Louny, databáze odsunutých Němců, str. 11.
  10. KUTNAR, František. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví II. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1977. 501 s. S. 441. 

Literatura

  • Ernstberger, Anton (ed.), Heimat und Volk: Forschungsbeiträge zur sudetendeutsche Geschichte. Festschrift für Univ. Prof. Dr. Wilhelm Wostry zum 60. Geburtstage, Brno, Praha 1937
  • Sturm, Heribert, Geschichtsforcher des böhmischen Raums, Die Zeit: Sudetendeutsches Tagblatt Liberec, 13. 10. 1942.
  • Hruza, Karel, Wilhelm Wostry a Wilhelm Weizsäcker: vzorní mužové, řádní učenci a věrní vlasti synové?, in: Německá medievistika v českých zemích do roku 1945, Praha 2004, s. 305-352, ISBN 80-7007-201-6.
  • Hruza, Karel, Wissenschaftliches Rüstzeug für aktuelle politische Fragen. Kritische Anmerkungen zu Werk und Wirken der Historiker Wilhelm Weizsäcker und Wilhelm Wostry, in: Zeitschrift für Ostmitteleuropaforschung 54, 2005, s. 494–521.
  • Hruza, Karel, Wilhelm Wostry, in: Ingo Haar, Michael Fahlbusch (eds.), 'Handbuch der völkischen Wissenschaften. Personen – Institutionen – Forschungsprogramme – Stiftungen, München 2008, s. 772–776, ISBN 978-3-598-11778-7.
  • Lohmann, Nina, Wilhelm Wostry und die "sudetendeutsche" Geschichtsschreibung bis 1938, in: Acta Universitatis Carolinae: Historia Universitatis Carolinae Pragensis: Příspěvky k dějinám Univerzity Karlovy, Praha 2004, s. 45–145, ISBN 80-246-1119-8.
  • Lohmann, Nina, Heimat und Volk. Der Historiker Wilhelm Wostry zwischen deutschböhmischer und sudetendeutscher Geschichtsschreibung, in: Die "sudetendeutsche Geschichtsschreibung" 1918-1960, München 2008, s. 127–149, ISBN 978-3-486-58374-8.
  • Šafařík, Petr, List říšského protektora Böhmen und Mähren v kontextu nacistické propagandy a soudobé sudetoněmecké historiografie, in: Acta Universitatis Carolinae: Historia Universitatis Carolinae Pragensis: Příspěvky k dějinám Univerzity Karlovy, Praha 2004, s. 147–211, ISBN 80-246-1119-8.
  • Konrád, Ota, Dějepisectví, germanistika a slavistika na Německé univerzitě v Praze 1918–1945, Praha 2011, 360 s., ISBN 978-80-246-1949-1.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Saaz-Nr121.jpg
Autor: SchiDD, Licence: CC BY-SA 3.0
Stadthaus Nr. 121