Wilier Triestina

Wilier Triestina S.p.a.
Logo
Základní údaje
Právní forma	Akciová společnost
Datum založení	1906
Datum zániku	1952, obnovení 1969
Osud	„Wilier kola nekonstruuje, ale vyvíjí.“
Zakladatelé	1906: Pietro Dal Molin 1969: Lino Gastaldello a Antonio Gastaldello
Sídlo	Rossano Veneto, Itálie
Adresa sídla	Via Fratel Venzo 11 36028 Rossano Veneto provincie: Vicenza region: Benátsko země: Itálie
Počet poboček	celosvětový prodej
Klíčoví lidé	Antonio Gastaldello (majitel společnosti) Claudio Salomoni (ředitel společnosti)
Charakteristika firmy
Oblast činnosti	sport, cyklistika
Produkty	jízdní kolo
Identifikátory
Oficiální web	www.wilier.it
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wilier Triestina (WT)^[1] (italská výslovnost: [‘viljɛr tries’ti:na]IPA) je italský výrobce jízdních kol. Firma byla založena v roce 1906 obchodníkem Pietrem Dal Molinem z italského města Bassano del Grappa. V současné době firma sídlí v Rossano Veneto, provincii Vicenza, regionu Benátska, v Itálii.

Historie značky

Jízdní kolo bylo na počátku 20. století, v tzv. Belle Époque, luxusním produktem, který si mohli dovolit jen jisté společenské vrstvy. V Bassanu del Grappa se první jízdní kola objevily ve výloze obchodníka Saggiotta e Zaramella, u kterého si je bylo možné pronajmout. O mnoho let později se kolo stalo nejobvyklejším prostředkem a to díky iniciativě průkopníků, jedním z nich byl také obchodník a řemeslník Pietro Dal Molin, rodák z Bassana. Byl fascinován jízdními koly a rychlostí, s jakou si v každodenním životě získávaly popularitu. Novinové zprávy se zaměřovaly na sportovní úspěchy prvních cyklistů v Anglii, Francii a Itálii. Dan Molin, který měl před rokem 1906 malý obchod a půjčovnu kol v Bassanu na ulici Piazzetta dell'Aquila, se rozhodl, že chce vyrábět kola vlastní značky.^[2]

1906–1918, Wilier

S podporou manželky, úspěšné majitelce krejčovského salonu, která poskytla záruky bankám, získal úvěr. V létě 1906 koupil od krachující anglické firmy název Wilier a ochrannou známku na toto jméno. Přesvědčil svého bratra Giuseppeho, aby opustil práci ševce u otce a spolu založili malou dílnu na levém břehu řeky Brenty, směrem k San Fortunato. Dílna byla v místech, kde byl původní most, později přestavěný a kterému se říkalo „Most alpských vojáků„^[3] dnes jde o most s názvem Ponte Nuovo^[4].

Pietro Dal Molin si brzy ve městě získal úctu a respekt, díky vysoké kvalitě jeho kol. Během 10 let se firma se stala vyhledávanou, došlo k postavení továrny pro sériovou výrobu jízdních kol, a snížení nákladů a cen kol, došlo k vytvoření prodejní sítě. Pro odlišný charakter bratrů, se Giuseppe rozhodl opustit firmu Wilier a vrátil se zpět do ševcovské dílny svého otce.^[2]

Před vypuknutím první světové války byla firma Wilier dobře zavedenou značkou. V době první světové války to byla firma s růstovým potenciálem, dodávala jízdní kola italské armádě pro oddíly tzv. Bersaglieri, tedy oddíly ostrostřelců lehké útočné pěchoty, která byla pro rychlou mobilitu vystrojena bicykly.^[2]

1919–1945, Ciclomeccanica Dal Molin

Po válce Pietro Dal Molin předal firmu svému synovi Mariovi. Druhý syn, Angelo, si založil prodejnu kol v Bassanu, na ulici via Roma, kde prodával také jízdní kola konkurenčních značek. V té době bylo jízdní kolo nejrozšířenějším dopravním prostředkem. Název továrny byl změněn na Ciclomeccanica Dal Molin. V podniku byly zavedeny inovace, jako např. chromování a niklování. Jízdní kolo bylo v Itálii nejpopulárnějším dopravním prostředkem, a to i díky sportovním soutěžím, jako např. Giro d´Italia a cyklistům jako byl Costante Girardengo (18. březen 1893 – 9. únor 1978), Alfredo Binda a Learca Guerry (14. října 1902 – 7. února 1963).^[2]

V roce 1940, když Itálie vstoupila do druhé světové války, měla firma 100 zaměstnanců. Při náletech během války byla továrna mnohokrát poškozena bombami. V dubnu 1945 bylo město osvobozeno, továrna byla postupně obnovována o bylo započato s novou výrobou, od svařování ocelových trubek rámů až po lakování a montáž všech komponentů. Cyklistika byla po válce opět populární díky soupeření Gino Bartaliho a Fausta Coppiho. Výrobci kol, jako např. Legnano^[5], Atala^[6] a Bianchi^[7], sponzorovali jednotlivé závodníky.^[2]

1946, Wilier Triestina

Firma Ciclomeccanica Dal Molin zahájila spolupráci s klubem Veloce Club Bassano, který byl založen roce 1892 a měl výborný tým amatérských cyklistů. Dal Molin měl velké plány. Chtěl spojit jména slavných cyklistů s městem Terst, které bylo v té době pod vládou Titových partyzánských sil, v lidech vzbudit vlasteneckou touhu pro připojení tohoto města zpět k Itálii. V roce 1946 se k profesionální cyklistické scéně připojil nový tým Wilier Triestina, který měl červené dresy se znakem halapartny San Giusto.^{[8] [9]}

Firma vyrobila nové kolo a nazvala jej Wilier Triestina. Kolo mělo netradiční červeno-měděnou barvu^[10], která byla ihned patentována a stala se po desetiletí typickou pro kola této značky. Dal Molin a jeho partneři z klubu Veloce Club Bassano podporovali zpět připojení města Terst. Osobností týmu byl terstský rodák Giordano Cottur (24. května 1914, Terst – 8. březen 2006, Terst), který byl tou dobou oblíbeným místním závodníkem, když vyhrál jeden z nejtěžších závodů: z Bassana na vrchol Monte Grappa, jako amatér v roce 1935 a 1936. Stejný závod vyhrál Gino Bartali v roce 1934. Giordano Cottur se stal kapitánem jedenáctičlenného týmu složeného z: Antonio Bevilacqua, Bortolo Bof, Annibale Brasola, Giovanni Brotto, Guido De Santi, Angelo Degano, Pierino Favalli, Egidio Feruglio, Guerrino Lunardon, Angelo Menon a Giannino Piccolroaz.^[11]

Dres týmu symbolicky odkazoval na město Terst, kraťasy nesly označení „Dal Molin - Bassano del Grappa“. Vedením týmu byl pověřen místní rodák, starosta města Loria a člen národního týmu (1935–1937) Giovanni Zandona (26. květen 1910, Loria – 20. únor 1984, Castelfranco Veneto). Název Wilier byl považován za silný nacionalistický nátlak, který měl vest k řešení situace města Terst^[2]: „W l'Italia liberata e redenta“, kde W mělo být zkratka pro „Viva!“^[12], doslovný překlad: „Vivat! Svobodná a vykoupená Itálie.", slovo Triestina je zdrobnělina a pochází od názvu města Terst, v italštině Trieste.

V předvečer Giro d'Italia, ve speciální vydání Il Gazzettino byl věnován článek nově vytvořenému profesionálnímu týmu Wilier Triestina.^[13] Článek odrážel postoj vedení týmu, jako např. italský nacionalismus a vlastenectví, podporu města Trest, které mělo být patronem týmu a tým, který byl symbolem touhy po připojení zpět k Itálii.^{[14] [15]} Mimo jiné bylo uvedeno, že závodníci týmu mohou být cyklisté, kteří žili, nebo se narodili v regionech Veneto a Friulia a také proč se jízdní kolo, na kterém závodili jmenovalo „La Triestina“.^{[16] [17]}

Tým existoval od roku 1946 do 1951.

1947, cromovelato ramato

Reklamní slogan: „Superlehké, vysoce odolné ocelové trubky, ozubená kola Campagnolo, kožené závodní sedlo, rám s patentovanou galvanickou úpravou, se středovým závitem, to je Wilier.“

V období po válce, měla firma katalog ve čtyřech jazykových mutacích, který uváděl hlavní rysy všech kol, které byly vyrobeny pod úpatím Monte Grappa. Top modelem bylo kolo „speciale corsa - tipo Giro d'Italia“, identické jako používali Fiorenzo Magni, Giordano Cottur, Antonio Bevilacqua z týmu Veloce Club Bassano. Reklama jasně uváděla, že jde o „100% měděná kola“. Měděné pokovování bylo vytvořeno pracovníkem Brunem Villarihem, který pracoval ve firmě od roku 1908, mimo válečné období první světové války. Pokusy a omyly se snažil vytvořit barvu, která by co nejvíce odpovídala barvě týmových dresů. Jedním z posledních pokusů bylo míchání karmínově červené a jistého množství černé barvy. Když pozoroval postup při galvanizaci některých součástek, dostal nápad na galvanizaci pochromovaných trubek pomocí roztoku, který obsahoval měď, tím získal konečnou barevnou úpravu pro Wilier Triestina.

Když tento rám viděl Mario Dal Molin, nechal jej ihned osadit komponenty: sedlem od firmy Brooks^[20], řídítky, pedály, převody, brzdami, řetězem Regina^[21], ráfky s pneumatikami. Kolo bylo vystaveno na chodbě u vchodu do továrny, naproti hlavnímu ředitelství. Zaměstnanci, vedení firmy, zákazníci a dodavatelé toto kolo obdivovali. Bruno Villari se obával, že by se povrchová úprava mohla časem změnit díky oxidaci mědi, jako se to běžně děje u měděných střech. Během následujících týdnů lesklá měděná barva se stávala matnou a měděné pokovení ztratilo lesk. Na povrchu se začala objevovat oxidace s nazelenalou barvu. S pomocí Bortola Guazza, který se specializoval na nátěry povrchů automobilů, našel bezbarvý lak, kterým překryl měděné pokovení a tím zachoval jeho stálý vzhled. S pomocí Rema Sessiho vytvořil na rámech ozdobné jemné zlaté kresby, tzv. arabesky, které byly podobné krajce. Remi Sessi se stal ve firmě expertem na individuální dokončování rámů, nejen pro závodníky, ale i klienty, kteří očekávali luxusní výrobek. O spolupráci s ním usilovala také firma Bianchi. Sessi se ve věku 25 let se přestěhoval do Milána, kde pracoval jako nezávislý malíř. Bruno Villari později odešel do firmy Faacme^[22], která jako jedna z prvních vyráběla smaltované kovové skříně dle tzv. „amerických kuchyní“.^[23]

1948, Argentina

V roce 1948 byl Wilier Triestina schopen uvádět na trh širokou škálu jízdních kol. Cestovní kola pro muže, ženy a děti, stejně jako silniční a dráhové modely z továrny na via Colomba. Tato široká produkce našla významné odbytiště v Jižní Americe. Dal Molin otevřel obchodní prostory v Buenos Aires a začal propagovat své výrobky v Argentině, kde žilo mnoho krajanů s italskými kořeny. Stejně jako v Itálii, byl obchod podporován sportem. Značka Wilier Triestina vstoupila do série argentinských cyklistických závodů. Do týmu byl získán např. Alberto Garcia, vítěz Doble Lobos a Gran Criterium di Apertura, Angelo Castellani, vítěz prologu a závěrečné klasifikace Doble Bragado, vítěz argentinského rychlostního šampionátu a šestidenního závodu v Buenos Aires, Jorge Olivera, úspěšný na 24 hodinovém závodu Americana, šampion mezinárodního závodu San Paolo a Dante Benvenuti, vítěz v High Valley Rio Nigro.

Plakát, který sděloval „Wilier vítězí v Argentině", byl u vchodu na všech důležitých akcích a výstavách. Na pozadí obrovského malovaného panelu byla majestátní obchodní transatlantická loď s nápisem Bassano, ze které jeřáb vykládal bedny s koly Wilier pro Argentinu. Ve spodní části byl okouzlující panoramatický výhled na „Fabbrica Cicli - Wilier S.p.a.“. V pravém horním rohu byl částečný pohled na planetu Zemi; na opačné straně, hvězdy Wiliera Triestiny, závodníci Fiorenzo Magni, bratři Sergio Maggini a Luciano Maggini, Giordano Cottur, Alfredo Martini^[24], a další.^[25]

1950–1952, zánik Wilier Triestina

V 50. letech, kdy došlo k rozvoji ekonomiky, začali lidé v Itálii dávat přednost skútrům a motorkám, před sice levnějšími koly, ale méně komfortními. Firma začala značně exportovat, především na jihoamerické trhy. Z důvodu neplacení za dodávky kol se dostala do platební neschopnosti. Byl to však začátek úpadku firmy, která v té době zaměstnávala přibližně 300 dělníků a produkovala 250 kol denně.^[10] V roce 1951 došlo také k redukci sportovního týmu. V roce 1952 byla firma prodána společnosti MMM (Meccanica Moderna Milano), která se rozhodla zavést v některých částech podniku výrobu sportovních motocyklů značky Parilla^[26]. Současně byla udržována výrobní linka pro jízdní kola. V té době brány firmy Wilier většinou opouštěly motocykly a skútry, z nichž některé spadaly pod značku Wilier Triestina. Výroba jízdních kol byla ve stejném roce ukončena. Značka Ciclomeccanica Dal Molin, později Wilier Triestina, po téměř půl století zanikla.^{[27] [28]}

1969, obnovení Wilier Triestina

Bratři Lino^[29] a Antonio Gastaldello^{[pozn. 1]} znali firmu již od dětství. Bydleli v Rossano Veneto, necelých deset kilometrů od Bassana. Jejich otec, Giovanni, pracoval pro Dal Molina a v rodině všichni věděli, co dělal, když přišla řeč na kola. V roce 1969 byla továrna na via Colomba, v Bassano del Grappa, převzata bratry Giacettovými z Bassana a Giovannim Longonem, prodejcem kol z Benátek. V majetku továrny byly stroje a materiál na výrobu kol z její poslední éry. Giovanni Longon navrhl Linovi a Antoniovi Gastaldellovým, aby to vše koupili, vč. značky Wilier Triestina za cenu 1 milion lir. Bratři Gastaldellové tuto nabídku přijali a zahájili novou novou éru značky Wilier Triestina. Prodali materiál, který nebyl nutný pro stavbu jízdních kol, výrobu přesunuli na via Stazione do Rossano Veneto. První rámy byly z nerezové oceli. V různých barevných kombinacích. V průběhu let se vrátili k původnímu měděnému odstínu. Hlavní prodejní trh byl především sever Itálie. v regionech Triveneto a v Terstu.^{[30] [10]}

1986

V roce 1986 se bratři Gastaldellové rozhodli přerušit svůj závazek technického sponzora profesionálních týmů a zaměřili se na rozvoj společnosti. V předchozích letech se zvýšil objem tržeb, počet zaměstnanců se zdvojnásobil, dobré tempo růstu představovalo riziko, že se bude opakovat vývoj z minulosti. Oba bratři Lino a Antonio Gastaldellové se rozhodli jít vlastními cestami, ale ve stejném oboru. Antonio zůstal v dílně na via Stazione, Lino založil obchodní pobočku Wilier Triestina s kancelářemi na via Aldo Moro. Společnost Wilier Triestina, která je dnes se zrodila pod vedením Lina Gastaldello.^[31]

1995

Byla postavena nová kancelářská budova v továrně via Fratelli Venzo, která byla navržena s ohledem na budoucnost, s dostatečným množstvím výrobních a logistických prostor. V těchto letech se postupně ocel zaměňovala s jinými, lehčími materiály.^[32]

2001

Byl vyroben první monokokový karbonový rám z materiálu K2.^[33]

2002

S podporou Mercatone Uno a Marca Pantaniho se Lino Gastaldello a jeho synové Michele, Enrico a Andrea, rozhodli zvýšit svou podporu profesionální cyklistiky. Nejsilnějším trhem bylo v té době Německo.^[34]

2004

V roce 2004 bylo pro mistra světa Igora Astarloa vyrobeno speciální kolo inspirované barvami duhy.^[35]

Firma uvedla model kola Wilier Imperial: První rám s kuželovými průřezem trubek a integrovaným headsetem. Na rámu byly aplikovány koncepty odvozené ze studie o tuhosti oblasti řízení. Rám měl částečně integrovanou vidlici.^[36]

Partner závodů Milán-San Remo a Giro d’Italia

V roce 2004 se Wilier Triestina stal oficiálním partnerem závodů Giro d’Italia a Milana San Rema. Rodina Gastaldello uzavřela dohodu se společností RCS, pořadatelem obou závodů. Smlouva podepsaná s RCS stanovila tříletou opci. „Rozhodli jsme se udělat tento krok, protože věříme v možnosti, který dokáže Giro d'Italia sdělit u nás i v zahraničí", uvedl Andrea Gastaldello, ředitel Wilier Triestina.^[37]

Spolupráce se Shimano

Dne 28. června 2004 byl na návštěvě ve firmě Wilier Triestina Yoshizo Shimano, předseda japonského průmyslového giganta Shimano, výrobce komponentů pro jízdní kola. Firma Wilier Triestina byla jedním z hlavních klientů společnosti Shimano v Evropě a jeho šéf dorazil helikoptérou do Rossano Veneto. Firmu Wilier Triestina označil jako jednu z nejzajímavějších na cyklistické obchodní scéně. Uvítal jej Lino Gastaldello a jeho synové Michele, Enrico a Andrea. Navštívil jednotlivá oddělení firmy, výrobu a zastavil se ve výstavní expozici, kde strávil nějaký čas před kolem a dresem, který patřil Marcu Pantanimu. „Návštěva pana Shimana nás překvapila a polichotila" komentoval Lino Gastaldello, „Když byl v Itálii požádal vedení Shimano v Miláně, aby se mohl osobně setkal s několika zástupci společností a jsme rádi, že jsme byli mezi nimi. Zdálo se, že má zájem o další spolupráci s námi a to je důležité uznání naší práce."^[38]

Profesionální cyklista, mistr světa, Igor Astarloa se při návštěvě továrny zastavil před kolem, které měl v roce 1997 na Tour de France Marco Pantani z týmu Mercatone Uno. který na tomto kole vyhrál 13. etapu z Saint-Étienne do Alpe d'Huez, 15. etapu z Courchevel do Morzine a celkově skončil na třetím místě.^[39] „Pantani byl jedním ze závodníků, kteří způsobili, že jsem se zamiloval do cyklistiky." řekl Astarloa, „Ve stoupáních vyčníval nad svými protivníky a fascinoval fanoušky. Měl sebou fotografie, podepisoval autogramy, potřást si s nimi rukou."^[40]

2005

Firma uvedla model kola Wilier Le Roi: Kolo s lehčím rámem, větší tuhostí, díky konstrukci tzv. „trubice v trubici".^[41]

Partner závodu Giro d’Italia a 10. etapa v Rossano Veneto

Ve středu 18. května 2005, se město Rossano Veneto, díky podpoře firmy Wilier Triestina, Selle Italia a městského zastupitelstva, stalo cílem 212 kilometrů dlouhé 10. etapy z Ravenny. Cílem byl 5,3 km dlouhý okruh, který peloton absolvoval třikrát před dojezdem na via le Monte Grappa.^{[42] [43]}

Pantaniho poslední Wilier

V sobotu 28. května 2005 byla na náměstí Piazza Marconi v Cesenatico umístěná bronzová socha Marca Pantaniho na kole s viditelným logem Wilier. Sochařka Emanuela Pierantozzi^[44] vytvořila repliku modelu kola, které Marco Pantani používal v sezoně 1997 a 2002.^[45]

Granfondo

Dne 18. května 2005 se Wilier Triestina stala pořadatelem Gran Fondo Wilier Triestina „Città di Vicenza". Na startovní čáře bylo více než tisíc závodníků, včetně dvou velkých jmen: domácí idol Emanuela Selly a kapitán týmu Cofidis Leonarda Bertagnolliho. Wilier Triestina Gran Fondo projížděl dvanácti obcemi. Na výběr byly dvě trasy: 161 a 104 kilometrů. Rozděleno byly ceny v osmi mužských a ženských kategoriích.^[46]

100 let historie

V roce 2003 rodina Gastaldello zahájila projekt na rozšíření areálu, výrobních prostor, které se rozkládají na ploše více než 5 400 m^2. Moderní a funkční továrna, ve které se v přízemí nachází velká plocha určená pro skladové a správní, administrativní a obchodní kanceláře. Výrobní oddělení se nachází na vyvýšeném podlaží. Právě zde se formují kola s halapartnou ve znaku. Zhruba deset kilometrů, sto let a tisíce příběhů odděluje dnešní Wilier Triestina od první dílny, kde Pietro Dal Molin vytvořil jeho prvního „ocelové koně". V roce 2005 opustilo továrnu více než 11 000 jízdních kol z továrny na via Fratel Venzo. Přibližně 50% směřuje do zahraničí: země EU, USA, Kanady, na Dálný východ, Austrálie.^[47]

2006, 2007

Firma uvedla model kola Wilier Cento: Kolo ke 100 výročí. Na kolo byly aplikovány koncepty odvozené ze studie tuhosti. Byla zavedena nadrozměrná spodní konzola. Došlo k použití jednoho kusu uhlíku tzv. „back triancolo".^[48] Povrchová úprava na modelu Cento10AIR Ramato, evokuje barvu kola z roku 1947, tedy pochromováni mědi (cromovelato ramato).^[49]

2008, 2009

Firma uvedla model kola Wilier Cento1: Na tomto kole byly použity lehčí a odolnější materiály, jako třeba uhlík 46TON.^[50]

2010

Firma uvedla model kola Wilier Cento1SL: Bylo použito uhlíkové vlákno 60TON.^[51]

V desetiletí (2000-2010) Wilier Triestina zvýšil a upevnil svou mezinárodní pozici s dvojciferným procentním nárůstem z hlediska obratu a počtu vyrobených jízdních kol. ^[52]

2011

Firma vyvinula nové modely kol:

• Cento1: lehké, tuhé, rychlé a citlivé na řízení.
• Granturismo a GTR: Pro ty maximální komfort a zároveň výkon závodního kola.
• TwinBlade: Kolo s inovativním aerodynamickým designem.
• Zero 7: Nejlehčí rám od Wilier Triestina, váží méně než 800 gramů.
• Cento1SR a Cento1AIR: Součet všech charakteristických rysů předchozích modelů.

2012

Firma uvedla model kola Wilier Zero.7: Pro tento rám byl vyvinut středový závit BB386, který německý výzkumný ústav Zedler definoval jako nejpevnější na světě. Bylo použito karbonové vlákno SEI Film, nejlehčí, které se používalo u Wilier Triestina.^[53] Standardní váha rámu velikosti M  byl 800 g. Na kole Zero.7 jezdili závodníci týmu Lampre–ISD, např. Damiano Cunego a Michele Scarponi.^[54]

Firma vyvinula model Wilier Cento1SR^[55]. Model měl integrované komponenty (přední vidlice, sedlovka, úchyt přesmykovače, integrované kabely), vynikající aerodynamiku (použitím uhlíku 60TON, trubek se zkosenými profily) a citlivost řízení (použití středu BB386, pevného asymetrické zadní zavěšení, integrovaná vidlice).^[56] Kolo bylo poprvé představeno 30. června na Tour de France.^[57]

V listopadu Wilier oficiálně ohlásil ukončení spolupráce s týmem Lampre–ISD, pro porušení smlouvy.^[58] Smlouvy byla původně uzavřena do roku 2013. ^[59]

2013

Na mezinárodní výstavě Eurobike 2013, bylo představeno kolo Wilier Cento 1 Air.^{[60] [61]} V červenci byla představena modelová řada pro rok 2014: nový model GTR a Zero.7. V listopadu bylo ohlášeno, že cyklistický tým Team Colombia, přešel na kola Wilier.

2014

Firma na trh uvedla model kola Wilier Cento1AIR: Jednalo se o kolo v 5. generaci, s vynikající aerodynamiku (použitím tenkých trubek se zkosenými profily) a větší citlivost řízení (použití středu BB386, pevného asymetrické zadní zavěšení, integrovaná vidlice).^{[62] [63]}

2015

V Belgii byla v říjnu otevřena firemní prodejna, tzv. PuntoRosso ve městě Pulderbos. Byla to již 23. konceptová prodejna na světě a první v Belgii.

Byl představen první MTB tým Wilier Force Squadra Corse.^[64]

Firma uvedla model kola: Wilier Cento1SR, který byl vybaven ve standardu aerodynamickou sedlovou trubkou ^[65], a model GTS Disc, silniční kolo s kotoučovými brzdami.^[66]

2016

Speciální edice kola Wilier Zero.6, které bylo vyrobeno k 110. výročí firmy v poštu 200 ks, bylo během 10 dnů vyprodáno: Itálie 39 ks, Francie 22 ks, Španělsko 19 ks, USA 15 ks, Austrálie 15 ks, Benelux 13 ks, Anglie 6 ks, Japonsko 4 ks, ostatní byly dodány zákazníkům do Číny, Kolumbie, Singapuru, Indonésie.^[67]

Vedení Wilier Triestina se distancovalo do technologických podvodů, tzv. technologický doping, v cyklistice.^[68]

Model kola WILIER GTR SL byl nominován jako kolo roku 2016.^[69]

2017

Model kola Cento10NDR získal cenu EUROBIKE AWARD 2017.^[70]

Firma Wilier Triestina pokračuje jako partner cyklistického závodu Giro d´Italia, v sezoně 2017 a 2018.^[71]

2018

Firma Wilier Triestina se stal partnerem cyklistického týmu Team Direct Energie pro rok 2018.^[72]

Na Tour de France 2018 byly připraveny modely kola Cento10PRO. Např. závodník Sylvain Chavanel použil model Cento10PRO Ramato.^[73]

2019

Firma Wilier Triestina pokračovala ve spolupráci s týmem Total Direct Energie v sezóně 2019.^[74]

Dne 24. června firma představila model Wilier ZERO SLR. Sloganem tohoto kola bylo: „NOTHING WILL BE THE SAME."^[75] Model Zero SLR byl první ultra lehké závodní kolo s kotoučovými brzdami a plně integrovanými kabely (brzdová lanka, rozvody pro řadící systém přehazovačky a přesmykovače). Model byl k dispozici ve třech barevných provedeních: sametově červená matná, černá matná, admirálská modrá matná. Výrobce udával váhu rámu 780 gr. ± 5%, ^{[pozn. 2]} váha přední vidlice 340 gr. ± 5%.^{[pozn. 2]} Kompletní kolo mělo 6,50 kg. Vyrábělo se ve 12 variantách s osazením sadami Shimano (DURA ACE DI2 9170, ULTEGRA DI2 8070) a SRAM (RED ETAP AXS DISC 2X12 XDR, FORCE ETAP AXS DISC 2X12 XDR).

Na mezinárodní výstavě Eurobike 2019 získal model Cento10 Hybrid^[76] vítěznou cenu ve své kategorii. Porota řekla: „Toto e-kolo je skvělou ukázkou současného stavu v segmentu silničních e-kol. Používá standardní komponenty a technologii pohonu. Obzvláště nás ohromilo zpracování, které jde do posledního detailu. To sahá od integrace součástí e-kola až k finálnímu produktu.“^[77]

Dne 2. prosince bylo oznámeno, že se Wilier Triestina stal oficiálním partnerem cyklistického týmu Astana Pro Team pro sezonu 2020.^[78] Toto je druhé partnerství (Total Direct Energie) s cyklistickým týmem, který se účastní závodů UCI Grand Tour.

Produkce kol

V roce 1995 firma vyráběla 1 000 ks kol ročně, v 2004 10 000 ks, 2013 28 000 ks, a v 2016 30 000 Kol ročně.^[10]

Stejně jako u jiných italských značek (Pinarello, De Rosa a Colnago) výroba karbonových rámů probíhá v asijských továrnách.^[10]

V roce 2001 byl představen první uhlíkový monocoque rám, který vážil 1200 gramů. V roce 2011, představili uhlíkový rám s názvem Zero.7 a hmotností 800g. Vývoj jednotlivého modelu kola, rámu trvá od 12 do 18 měsíců.^[10]

Pro výrobu prototypů využívají italskou dílnu Diega Salomoniho z Rossano Veneto, která vyrábí pod svou značkou Visual ročně 1 200 hliníkových rámů a pouze 500 uhlíkových.^[10]

Firma Wilier Triestina má zastoupení na pěti kontinentech.^[10] V současné době společnost z Rossano Veneto exportuje 80% své produkce, zatímco zbývajících 20% jde na italský trh. Wilier Triestina působí ve všech zemích Evropy, USA, Kanadě, zemích Střední Ameriky, Austrálie, Nového Zélandu, Brazílie, Číny, Japonska, zemí Dálného východu, Ruska, Kazachstánu, Jihoafrické republiky, Spojených arabských emirátů a dalších zemí.

Celková produkce je rozdělena takto: 75% jsou závodní kola, zatímco zbývající část jsou MTB a volnočasová kola.

Kola dle zaměření (modely 2019)

Podpora sportu

Sportovní týmy, individuální sportovci s koly této značky

Týmy s koly této značky^[79] (řazeno dle let):

Rok	Tým / Individuální sportovec	Země	UCI kód	Licence	Typ závodu
1979	Mecap - Hoonved[80] [81]	Itálie Itálie		UCI 1
1981	Selle San Marco[82] [81]	Itálie Itálie		UCI 1
1982	Selle San Marco Wilier Triestina[83] [81]	Itálie Itálie		UCI 1
1983	Mareno - Wilier Triestina[84] [81]	Itálie Itálie		UCI 1
1984	Supermercati Brianzoli[85] [81]	Itálie Itálie		UCI 1
1985	Supermercati Brianzoli[86] [81]	Itálie Itálie		Trade Team 1 (TT1)
1995	Brescialat[87] [81]	Itálie Itálie	BRE	Trade Team 1 (TT1)
1997	Mercatone Uno [88] [81]	Itálie Itálie	MER	Trade Team 1 (TT1)
1998	Brescialat - Liquigas[89] [81]	Itálie Itálie	BRE	Trade Team 1 (TT1)
1999	LIQUIGAS[90] [81]	Itálie Itálie	LIQ	Trade Team 2 (TT2)
2000	Liquigas - Pata[91] [81]	Itálie Itálie	LIQ	Trade Team 1 (TT1)
2001	Liquigas - Pata[92] [81]	Itálie Itálie	LIQ	Trade Team 1 (TT1)
2002	Mercatone Uno[93] [81]	Itálie Itálie	MER	Trade Team 1 (TT1)
2003	Lampre[94]	Itálie Itálie	LAM	Trade Team 1 (TT1)
	Gerolsteiner[95] [81]	Německo Německo	GST	Trade Team 1 (TT1)
2004	Lampre[96]	Itálie Itálie	LAM	Trade Team 1 (TT1)
	Gerolsteiner[97] [81]	Německo Německo	GST	Trade Team 1 (TT1)
2005	Cofidis, le Crédit par Téléphone[98] [81]	Francie Francie	COF	UCI ProTour
	Perutnina Ptuj[99]	Slovinsko Slovinsko	PER	Continental Team
2006	Team Cofidis, le Crédit par Téléphon[100]	Francie Francie	COF	UCI ProTour
	Team Lampre - Fondital[101] [81]	Itálie Itálie	LAM	UCI ProTour
2007	Lampre - Fondital[102]	Itálie Itálie	LAM	UCI ProTour
2008	Lampre[103]	Itálie Itálie	LAM	UCI ProTour
2009	LAMPRE - N.G.C.[104]	Itálie Itálie	LAM	UCI ProTour
2010	Lampre - Farnese Vini[105]	Itálie Itálie	LAM	UCI ProTour
2011	Lampre - ISD[106]	Itálie Itálie	LAM	UCI ProTour
2012	Lampre - ISD[107]	Itálie Itálie	LAM	UCI ProTour
2013	Lampre - Merida[108]	Itálie Itálie		ProTour Team
	Colombia[109]	Kolumbie Kolumbie	CO4	Professional Continental Team
	Concordia Forsikring - Riwal[110]	Dánsko Dánsko	VPC	Continental Team
	Vanderkitten[111]	Spojené státy americké Spojené státy americké	EVDK	Elite 2
2014	Riwal Cycling Team[112]	Dánsko Dánsko	VPC	Continental Team
	Colombia[113]	Kolumbie Kolumbie	CO4	Professional Continental Team
	UnitedHealthcare Pro Cycling Team[114]	Spojené státy americké Spojené státy americké	UHC	Professional Continental Team
	Vanderkitten[115]	Spojené státy americké Spojené státy americké	EVDK	Elite 2
2015	UnitedHealthcare Pro Cycling Team[116]	Spojené státy americké Spojené státy americké	UHC	Professional Continental Team
	Colombia[117]	Kolumbie Kolumbie	CO4	Professional Continental Team
	UNIEURO WILIER[118]	Itálie Itálie	UNI	Continental Team
	Riwal Platform Cycling Team[119]	Dánsko Dánsko	RIW	Continental Team
	CK Příbram Fany Gastro[120]	Česko Česko	PFG	Continental Team
	Wilier - Force - 7C[121]	Itálie Itálie			MTB závody
2016	Riwal Platform Cycling Team[122]	Dánsko Dánsko	RIW	Continental Team
	CK Příbram Fany Gastro[123]	Česko Česko	PFG	Continental Team
	UNIEURO WILIER[124]	Itálie Itálie	UNI	Continental Team
	Strongman-Campagnolo Wilier[125]	Kolumbie Kolumbie	SCQ	Continental Team
	WILIER - SOUTHEAST[126]	Itálie Itálie	STH	Professional Continental Team
	UnitedHealthcare Pro Cycling Team[127]	Spojené státy americké Spojené státy americké	UHC	Professional Continental Team
2017	Riwal Platform Cycling Team[128]	Dánsko Dánsko	RIW	Continental Team
	BICICLETAS STRONGMAN COLOMBIA COLDEPORTES[129]	Kolumbie Kolumbie	BSM	Continental Team
	Unieuro Trevigiani - Hemus 1896 2017[130]	Bulharsko Bulharsko	UNI	Continental Team
	CK Příbram Fany Gastro[131]	Česko Česko	PFG	Continental Team
	High5 Dream team[132]	Austrálie Austrálie	-	Club Team
	WILIER-SELLE ITALIA[133]	Itálie Itálie	WIL	Professional Continental Team
2018	RIWAL CERAMICSPEED CYCLING TEAM[134]	Dánsko Dánsko	RIW	Continental Team
	ALASAYL CYCLING TEAM[135]	Spojené arabské emiráty Spojené arabské emiráty	ACT	Women’s Team
	Autoglas Wetteren Cycling Team[136]	Belgie Belgie	EAWC	Elite 2
	BICICLETAS STRONGMAN COLOMBIA COLDEPORTES[137]	Kolumbie Kolumbie	BSM	Continental Team
	TREVIGIANI PHONIX HEMUS 1896[138]	Bulharsko Bulharsko	UNI	Continental Team
	DOLTCINI - VAN EYCK SPORT[139]	Belgie Belgie	DVE	Women’s Team
	WILIER TRIESTINA-SELLE ITALIA[140]	Itálie Itálie	WIL	Professional Continental Team
	DIRECT ENERGIE[141]	Francie Francie	TDE	Professional Continental Team
	Andreas Dreitz[142]	Německo Německo			70.3 (Ironman), Dlouhý triatlon
2019	MULTUM ACCOUNTANTS LADIES CT[143]	Belgie Belgie	EMAL	Women’s Team
	TOTAL DIRECT ENERGIE[144]	Francie Francie	TDE	Professional Continental Team
	DOLTCINI - VAN EYCK SPORT[145]	Belgie Belgie	DVE	Women’s Team
	PROTOUCH[146]	Jižní Afrika Jižní Afrika	PRO	Continental Team
	COLDEPORTES BICICLETAS STRONGMAN[147]	Kolumbie Kolumbie	BSM	Continental Team
	Omar Di Felice[148]	Itálie Itálie			Ultramaraton (vytrvalostní cyklistika)

Sportovní výsledky závodníků

1946–1950

Rok	Tým	Závodník	Závod	Umístění	Poznámka
1946	Wilier Triestina	Giordano Cottur (ITA)	Giro d'Italia	vítěz 1. etapy	z Milán do Turín, 185 km
		Antonio Bevilacqua  (ITA)		vítěz 2. etapy	z Turín do Janov, 190 km
				vítěz 4. etapy	z Montecatini Terme do Prato, 30 km (časovka TTI)
1947		Giordano Cottur (ITA)		vítěz 6. etapy	z Florencie do Perugia, 161 km
1948		Giordano Cottur (ITA)		vítěz 1. etapy	z Milána do Turína, 190 km
		Luciano Maggini (ITA)		vítěz 3. etapy	z Janova do Parma, 243 km
		Fiorenzo Magni (ITA)		vítěz 19. etapy	z Brescia do Milána, 231 km
				celkový vítěz
1949		Luciano Maggini (ITA)		vítěz 15. etapy	z Janova do San Remo, 136 km
		Fiorenzo Magni (ITA)	Kolem Flander[43]	vítěz
1950				vítěz
		Antonio Bevilacqua (ITA)	Giro d'Italia	vítěz 4. etapy	z Livorno do Janova, 216 km
				vítěz 12. etapy	z Ferrara do Rimini, 144 km
		Fiorenzo Magni (ITA)		vítěz 16. etapy	z L'Aquila do Campobasso, 203 km
			Tour de France	vítěz 8. etapy	z Angers do Niort, 181 km
		Antonio Bevilacqua (ITA)	Trofeo Baracchi	vítěz
		Fiorenzo Magni (ITA)		vítěz

1979– do současnosti

Na doporučení Dino Zandegy (* 31. květen 1940) se bratři Gastaldellové rozhodli od roku 1979 podporovat cyklistický sport a dodávat svá kola některým závodním týmům.^[149]

V tabulce jsou od roku 1979 do současnosti uvedeny jen tyto závody: hlavní klasiky (Milán – San Remo, Kolem Flander, Paříž – Roubaix, Lutych – Bastogne – Lutych, Giro di Lombardia), grand tour (Giro d´Italia, Tour de France, Vuelta a España), národní nebo světové šampionáty.

Rok	Tým	Závodník	Závod	Umístění	Poznámka
1979[149]	Mecap - Hoonved[80] [81]	Mario Beccia (ITA)	Giro d'Italia	vítěz 1. etapy	z Florencie do Perugio, 156 km
		Dino Porrini (ITA)		vítěz 13. etapy	z Aosta do Meda, 229 km
1985[149]	Supermercati Brianzoli[86] [81]	Alfredo Chinetti (ITA)	Mistrovství Itálie	vítěz
1995[149]	Brescialat[87] [81]	Filippo Casagrande (ITA)	Giro d'Italia	vítěz 5. etapy	z Porto Recanati do Tortoreto, 182 km
		Mariano Piccoli (ITA)		vítěz 15. etapy	z Schnals do Lenzerheide (Švýcarsko), 185 km
1997[149]	Mercatone Uno[93] [81]	Marco Pantani (ITA)	Tour de France	vítěz 13. etapy	z Saint-Étienne do Alpe d'Huez, 203,5 km
				vítěz 15. etapy	z Courchevel do Morzine, 208,5 km
		Mario Traversoni (ITA)		vítěz 19. etapy	z Montbéliard do Dijon, 172.0 km
1998	Brescialat - Liquigas[89] [81]	Mariano Piccoli (ITA)	Giro d'Italia	vítěz 1. etapy	z Nice do Cuneo, 159 km
2000[150]	Liquigas - Pata[91] [81]	Serhiy Honchar (UKR)	World Time Trial Champion in Plouay	vítěz
		Cristian Moreni (ITA)	Giro d'Italia	vítěz 2. etapy	z Terracina do Maddaloni, 225 km
2001[150]	Liquigas - Pata[92] [81]	Ellis Rastelli (ITA)	Giro d'Italia	vítěz 1. etapy	z Giulianova do Francavilla do Mare, 205 km
		Denis Zanette (ITA)		vítěz 10. etapy	z Lido di Jesolo do Ljubljany (Slovinsko), 212 km
2005[150]	Cofidis, le Crédit par Téléphone[98] [81]	David Moncoutié (FRA)	Tour de France 2005	vítěz 12. etapy	z Briançon do Digne-les-Bains, 187 km
		Leonardo Bertagnolli (ITA)	Vuelta a España	vítěz 2. etapy	z Granada do Córdoba, 189,3 km
2006[150]	Team Lampre - Fondital[101] [81]	Alessandro Ballan (ITA)	Kolem Flander	vítěz
		Rik Verbrugghe (BEL)	Giro d'Italia 2006	vítěz 7. etapy	z Cesena do Saltara, 236 km
		Jimmy Casper (FRA)	Tour de France 2006	vítěz 1. etapy	z Štrasburk do Štrasburk
		Damiano Cunego (ITA)		bílý trikot
2007	Lampre - Fondital[102]	Alessandro Ballan (ITA)	Kolem Flander	vítěz
		Danilo Napolitano (ITA)	Giro d'Italia 2007	vítěz 9. etapy	z Reggio nell'Emilia do Lido di Camaiore, 182 km
		Marzio Bruseghin (ITA)		vítěz 13. etapy	z Biella do Santuario di Oropa, 13 km (časovka TTI)
		Daniele Bennati (ITA)	Tour de France 2007	vítěz 17. etapy	z Pau do Castelsarrasin, 188 km
				vítěz 20. etapy	z Cognac do Angoulême, 55 km (časovka TTI)
		Damiano Cunego (ITA)	Giro di Lombardia[151]	vítěz
2008	Lampre[103]	Danilo Napolitano (ITA)	Giro d'Italia 2008	vítěz 10. etapy	z Pesaro do Urbino, 39.4 km (časovka TTI)
		Alessandro Ballan (ITA)	Mistrovství světa ve Varese	vítěz	UCI Road World Championships
		Damiano Cunego (ITA)		2. místo
			Giro di Lombardia[151]	vítěz
2010	Lampre - Farnese Vini[105]	Alessandro Petacchi (ITA)	Tour de France 2010	vítěz 1. etapy	z Rotterdam do Brusel, 223,5 km
				vítěz 4. etapy	z Cambrai do Remeš, 153,5 km
				zelený trikot
2011	Lampre - ISD[106]	Alessandro Petacchi (ITA)	Giro d'Italia 2011	vítěz 2. etapy	z Alba (Itálie) do Parma, 242 km
		Diego Ulissi (ITA)		vítěz 17. etapy	z Feltre do Sondrio, 246 km
		Michele Scarponi (ITA)		1. místo
2012	Lampre - ISD[107]		Giro d'Italia 2012	vítězný tým
2015	Torq Performance Track Cycling Team	Melanie Sneddon (GBR)	Masters Track Championships[152]	zlatá medaile	stíhací závod žen
2016	UnitedHealthcare Pro Cycling Team[127]	Lauren Tamayo (USA)	USA Cycling Criterium National Championships[153]	vítěz
	WILIER - SOUTHEAST[126]	Filippo Pozzato (ITA)	Milán - San Remo	8. místo
2017	WILIER-SELLE ITALIA[133]	Filippo Pozzato (ITA)	Kolem Flander	8. místo
2018	WILIER-SELLE ITALIA[133]	Jakub Mareczko (POL)	Giro d'Italia 2018[154]	2. místo	v etapě: Haifa – Tel Aviv

Odkazy

Poznámky

Reference

Související články

• Svobodné území Terst
• Seznam výrobců jízdních kol
• Total Direct Energie (cyklistický tým)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Wilier Triestina na Wikimedia Commons
• Wilier Triestina - oficiální stránka
• Wilier Triestina na Facebooku
• Wilier Triestina na Instagramu
• Wilier Triestina na YouTube
• Wilier Triestina na Twitteru
• Italský Wilier dorazil na Czech Cycling Tour [online]. Supercycling.cz, 2018-08-09. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-01. 
• 7 motivi per non comprare una Wilier [online]. di EugenioInGiro: Supercycling.cz, 2019-06-27. Dostupné online.