William Blake

William Blake
William Blake na portrétu od Thomase Philipse (1807)
Narození	28. listopadu 1757 Soho, Londýn, Království Velké Británie
Úmrtí	12. srpna 1827 (ve věku 69 let) Soho, Londýn, Spojené království Velké Británie a Irska
Místo pohřbení	Bunhill Fields Burial Ground
Povolání	básník, malíř, tiskař
Národnost	anglická
Období	preromantismus
Žánr	poezie, mystika
Významná díla	Zpěvy nevinnosti a zkušenosti, Snoubení nebe a pekla. Prorocké knihy
Manžel(ka)	Catherine Blake (neé Boucher) (1762-1827)
Rodiče	James Blake[1] a Catherine Hermitage[1]
Podpis
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

William Blake (28. listopadu 1757 Londýn – 12. srpna 1827 Londýn) byl anglický malíř, básník a tiskař^[2][3]. Zatímco během svého života byl nepochopený a prakticky neznámý^[4], dnes je považován za významnou osobnost v historii poezie i výtvarného umění preromantismu^[5][6].

Život

Mládí

Narodil se v 28 Broad Street v londýnské čtvrti Soho do rodiny londýnského obchodníka s pánským prádlem a punčochovým zbožím Jamese Blakea^[7][8]. Mnohé důkazy ukazují na to, že rodina alespoň v době Blakeova dětství netrpěla chudobou. Byl třetím ze sedmi dětí, z nichž dvě se nedožily dospělosti. Pokřtěn byl 11. prosince v kostele sv. Jakuba, Piccadilly^[9]. Do školy chodil pouze tak dlouho, aby se naučil číst a psát, odešel v deseti letech, později ho učila doma jeho matka Catherine Blake (narozena Wright). Už jako dítě sbíral reprodukce děl Raffaela, Michelangela a Dürera a během učení se seznámil se středověkým uměním.

Téměř celý život prožil v londýnské části Lambeth – až na tříletý pobyt ve Felphamu, kde se mu příliš nedařilo, protože nedokázal vyjít s Williamem Haylem, který celý jeho pobyt financoval a přál si stát se Blakeovým patronem^[10].

Dne 18. srpna 1782 se ve svých dvaceti pěti letech oženil s dvacetiletou Catherine Boucher, dcerou zahradníka (v St Mary’s Church v Battersea). Catherine neuměla psát, proto je na oddacím listu podepsána: „X“. Blake ji naučil číst, psát a také kolorovat jeho kresby. Manželství zůstalo bezdětné, Blake Catherine ale označoval za svého anděla a mnohé zdroje uvádějí, že vztah mezi nimi byl velmi harmonický.^[11]

Myšlení a názory

Blake byl silně věřící, neuznával ale anglikánskou církev a později ani žádnou jinou organizovanou formu křesťanství. Jednu dobu měl blízko ke katolicismu – obdivoval středověkou křesťanskou mystiku, ale postupně se názorově přiblížil manicheismu. Jeho velkým a celoživotním zdrojem inspirace byla Bible, zejména starozákonní proroci, ale i Nový zákon.

Během svého života měl finanční problémy. Jeho hlavním oborem bylo rytectví, ale rytiny byly koncem 18. století považovány za zastaralou formu umění. Ani tak se rytectví nechtěl vzdát a rozešel se kvůli tomu se spoustou ochotných mecenášů.^[12]

V jeho staromilectví tkvěla obrovská rozporuplnost, protože v některých věcech byl naopak velmi inovátorský a revolucionářský. Podporoval Americkou revoluci a po určitou dobu života sympatizoval s myšlenkami Velké francouzské revoluce a chvíli se pohyboval v politických kruzích kolem radikálně smýšlejících osobností, včetně Josepha Johnsona (nakladatel), Williama Godwina, Thomase Paina a dalších.^[13] Nikdy nevstoupil do žádné politické strany.

Mysticismus

Kromě rytectví psal a maloval, v čemž mu pomáhaly jeho bohaté vize, které sám popisoval jako nespecifické, ale jasné hypnagogické obrazy přicházející mezi spánkem a probuzením. Věci se mu ve vizích jevily v jiných podobách, například slunce jako hostitel velebeného Boha a tygr jako ztělesnění kreativní a zároveň destruktivní energie. Vedle vizí budoucnosti se mu zjevovali také mrtví přátelé a andělé^[14]. Jednoznačně ale odmítal být označován za jasnovidce nebo fantastu.^[15]

Ve zralém věku usiloval o vytvoření vlastní mystické filosofie navazující na J. Böhma, Paracelsa a E. Swedenborga. Zabýval se problémem zla a stal se manicheistou. Rytinu jeho „mystické svatby“ převzal na obálku svého zásadního díla o mystice Ohnivý keř český autor Karel Weinfurter.

Literární činnost

Literární význam

Blake byl nepochopený za života, upozaďován po smrti, a nakonec zapomenut, až jeho životopis začal zpracovávat Alexander Gilchrist (asi 1860). Kniha Life of William Blake okamžitě změnila Blakeovu pověst. Skutečně doceňován začal být až ve století 20. Zasloužili se o to zejména Geoffrey Keynes, Northrop Frye a S. Foster Damon.

Mnohé osobnosti uměleckých kruhů, například June Singer, tvrdily, že Blake předběhl svou dobu. Diana Hume George dokonce prohlašovala, že Blake může být považován za předchůdce Sigmunda Freuda.

V padesátých letech 20. století měla Blakeova tvorba obrovský vliv na beatníky a zejména na velikány, jakými byli Allen Ginsberg, Bob Dylan, Jim Morrison, Van Morrison a Aldous Huxley. Zpěvák Iron Maiden Bruce Dickinson je velkým obdivovatelem Williama Blakea, zhudebněnou báseň Jerusalem můžeme najít na albu The Chemical Wedding.

V roce 2002 se William Blake umístil na 32. místě v průzkumu BBC o 100 nejvlivnějších Britů.^[16]

Básnické dílo

Mnohé z jeho prvotních literárních počinů provází pastorální motivy, jako třeba beránek v básni Beránek (Zpěvy nevinnosti – 1789, Zpěvy zkušenosti – 1794). Zpěvy nevinnosti bývají někdy kritiky označovány za až příliš naivní, Blake, kterému v době jejich vzniku bylo 30 let, se vrací do dětství a ve světě hledá, nachází a obdivuje krásu. V kontrastu k nim jsou právě Zpěvy zkušenosti, které zobrazují jakési rozčarování, uvědomění si zákonů, které lidskou duši svazují, a objevuje se zde mnohem více symbolů. ^[11]

Významný je také Blakeova báseň Tiriel, kde se opět vrací k nevinnosti dítěte a příkazů, jež ho poutají, tentokrát ze strany rodičů, a také pozdější Kniha Thel, v níž se objevuje většina motivů vycházejících z Blakeových vizí. Nejznámější Blakeovou básní je ale bezesporu Tygr (The Tyger).^[17]

Bibliografie

Knihy označeny hvězdičkou patří mezi takzvané Prorocké knihy (Prophetic Books), ve kterých Blake vytvořil vlastní mytologii vycházejí z jeho vizí.

• Poetical Sketches (1769–1777).
• An Island in the Moon (1784).
• There is No Natural Religion (1788).
• All Religions are One (1788, editováno 1795).
• Songs of Innocence (1789, Zpěvy nevinnosti).
• Tiriel* (1789).
• The Book of Thel* (1789–1790, Kniha Thel).
• The Marriage of Heaven and Hell (1790–1793, Snoubení nebe a pekla), próza obsahující radikální útok na uznávané hodnoty jako je osvícenský racionalismus, na pokrytectví církve i na samo Desatero, doplněná aforismy Proverbs of Hell (Pekelná přísloví).
• The French Revolution (1791, Francouzská revoluce), báseň, ve které básník popisuje rozklad zkorumpované francouzské monarchie a pokrytecké církve; vysvětluje, jak americká revoluce vyvolala revoluci francouzskou. Báseň měla mít sedm části, v korekturách se dochovala pouze její první část, ostatní jsou ztraceny.
• A Song of Liberty (1792).
• Visions of the Daughters of Albion* (1793, Vidění dcer Albionu).
• Songs of Innocence and of Experience (1794, Zpěvy nevinnosti a zkušenosti), součástí Zpěvů zkušenosti je Blakeova slavná báseň The Tyger (Tygr) známá i podle jejího prvního verše Tyger Tyger, burning bright (Tygře, tygře, žhavě žhneš).
• Continental prophecies*
  • America a Prophecy* (1793, Amerika: Proroctví),
  • Europe a Prophecy* (1794–1821, Evropa: proroctví),
  • The Song of Los* (1795, Píseň Losova),
• The Book of Urizen* (1794, Kniha Urizenova).
• The Book of Los* (1795, Kniha Losova).
• The Book of Ahania* (1795, Kniha Ahanie).
• Vala, or The Four Zoas* (1795–1807, Vala aneb čtyři Zoa), nedokončeno.
• Milton* (1804–1810).
• Jerusalem. The Emanation of the Giant Albion* (1804–1820, Jeruzalém. Emanace gigantického Albionu).

Odraz v kultuře

• Songs and Proverbs of William Blake (1965, Písně a přísloví Williama Blakea), cyklus písní anglického hudebního skladatele Benjamina Brittena na texty vybrané z Pekelných přísloví a Zpěvů zkušenosti.^[18]
• Songs of Innocence and of Experience (1967), folkrockové album amerického básníka Allena Ginsberga.^[19]
• Songs of Innocence a Experience (1984), cyklus písní pro sólisty, sbory a orchestr amerického hudebního skladatele a klavíristy Williama Bolcoma na Blakeovy texty.^[20]
• Tiriel (1985, Тириэль), opera na vlastní anglické libreto ruského skladatele žijícího v Anglii Dmitrije Smirnova. Je založená na této Blakeově prorocké knize a na některých jeho dalších básních, především na Zpěvech nevinnosti a zkušenosti. Libreto bylo později přeloženo do ruštiny.
• Thel (1986, Тэль), druhá opera na vlastní anglické libreto skladatele Dmitrije Smirnova založená na Blakeově prorocké knize. Libreto bylo později přeloženo do ruštiny.
• The Marriage of Heaven and Hell - Part I. (1995) a The Marriage of Heaven and Hell - Part II. (1996), alba americké power metalové skupiny Virgin Steele inspirované dílem Snoubení nebe a pekla.^[21]
• The Chemical Weddings (1998), album anglického hevymetalového zpěváka a skladatele Bruceho Dickinsona inspirované prorockými knihami a další poezií Williama Blakea.
• Songs of Innocence (2014) a Songs of Experience (2017), alba irské rockové skupiny U2 inspirované stejnojmennými Blakeovými díly. Zpěvák Bono si z nich vypůjčil nápad porovnávat osobu, kterou se člověk stane na základě zkušeností, s osobou ve věku nevinnosti.^[22] Mnoho textů obsahuje dialog mezi nevinností a zkušeností.^[23]

Česká vydání

• Překlady několika básní uveřejnil Jaroslav Vrchlický ve své knize Moderní básníci angličtí, Praha: Josef R. Vilímek 1898.
• Tiriel, Olomouc: Čeněk Beran 1927, přeložil Otto František Babler.
• Výbor básní, Praha: Jan Otto 1929, přeložil Jaroslav Skalický.
• Snoubení nebe a pekla, Olomouc: Čeněk Beran 1931, přeložil Otto František Babler.
• Tři prózy, Praha: Edice MDN 1935, přeložil Arnošt Vaněček.
• Kniha Thel, Svatý Kopeček 1935, přeložil Otto František Babler.
• Vidění dcer Albionových, Praha: Jaroslav Picka 1939, přeložil Arnošt Vaněček.
• Kniha Ahánie, Praha: Jaroslav Picka 1945, soukromá bibliofile.
• Svět v zrnku písku, Praha: Mladá fronta 1964, přeložil Jiří Valja, znovu Praha: Maťa 2010.
• Napíšu básně kytkám na listy, Praha: Československý spisovatel 1981, přeložil Zdeněk Hron, znovu Praha a Litomyšl: Paseka 1996 a Praha: Garamond 2017.
• Snoubení nebe a pekla, Liberec: Dauphin 1994, přeložil Jaroslav Skalický a Otto František Babler.
• Snoubení Nebe a Pekla, Praha a Litomyšl: Paseka 1999, přeložila Sylva Ficová, souběžný anglický text na reprodukcích originálních grafických listů.
• Písničky nevinnosti a zkušenosti, Praha: BB art 2001, přeložil Zdeněk Hron.
• Prorocké knihy, Praha: BB art 2002, přeložil Zdeněk Hron.
• Tygře, tygře, žhavě žhneš, Praha: Dokořán 2010, přeložil Zdeněk Hron.
• První z mých andělů: dopisy, Praha: Malvern 2014, přeložil Pavel Černovský, přebásnil Tomáš Vondrovic.
• Pohlavím: Brány ráje, Praha: Malvern 2014, přeložil Pavel Černovský, přebásnil Tomáš Vondrovic.

Výtvarné umění

Chronologie

• 1772–1779 se učil u rytce J. Basira, pro něhož kopíroval gotické obrazy ve Westminsterském opatství
• 1779–1780 studoval na londýnské akademii, kde projevoval vyslovený odpor proti akademické výuce, kreslení podle antik a podle modelů
• 1780 se osamostatnil jako grafik a ilustrátor. Spřátelil se se sochařem J. Flaxmanem a švýcarským malířem H. Füsslim.
• 1782 se žení s Kateřinou Butcherovou, která mu pomáhala kolorovat rytiny. Po neúspěšném pokusu vést tiskařský obchod se stýkal se společenskými reformátory a pomýšlel i na politickou dráhu.
• 1800–1803 pracoval jako grafik pro básníka W. Hayleye ve Felphamu v Sussexu.
• Po r. 1800 pracoval na velkém mystickém eposu Milton a ilustracích k Blairově knize The Grave (1808), 1804–1818 na velké symbolické knize Jeruzalém; pouze jediný úplný exemplář tohoto díla sám koloroval. V posledních letech se zabýval ilustracemi ke knize Jób^[24] a k Dantově Božské komedii.
• 1809 uspořádal samostatnou výstavu v krámě svého bratra, jež skončila naprostým neúspěchem.
• 1818 se spřátelil s malířem J. Linnellem, který ho seznámil s akvarelistou a astrologem J. Varleyem; oba malíři tvořili jádro přátelského kroužku kolem něj v posledních letech jeho života

Přínos výtvarnému umění

V druhé polovině devadesátých let vytvořil řadu velkých barevných monotypů technikou, kterou sám vynalezl: na desku nanesl silnou vrstvu temperových barev a pořídil z ní několik obtisků, jež pak dokončil perokresbou inkoustem a akvarelem.

Výtvarná díla (výběr)

• Josefovi bratři prosí Josefa za odpuštění (1785, Joseph's brethren bowing down before him) – The Fitzwilliam Museum, Cambridge.
• Zpěvy nevinnosti: Ztracené dítě (1789, Songs of Innocence: The Little Boy Lost) – National Gallery of Victoria. Melbourne.
• Pravěk dní (1794, Ancient of Days) – Glasgow University Library, Glasgow.
• Newton (1795) – Tate Gallery, Londýn.
• Hekaté (1795, Hekate) – Tate Gallery, Londýn.
• Velký rudý drak (1803–1805, The Great Red Dragon), série čtyř akvarelů inspirovaná biblickou knihou Zjevení Janovo:
  • Velký rudý drak a žena oděná sluncem I. (The Great Red Dragon and the Woman Clothed with the Sun) – National Gallery of Art, Washington.
  • Velký rudý drak a žena oděná sluncem II. (The Great Red Dragon and the Woman Clothed in Sun) – Brooklyn Museum, New York
  • Velký rudý drak a šelma vystupující z moře (The Great Red Dragon and the Beast from the Sea) – National Gallery of Art, Washington.
  • Číslo bestie je 666 (The Number of the Beast is 666) – The Rosenbach Museum and Library, Filadelfie.
• Satan vylévá morové rány (1826–1827, Satan pours on the plagues – Tate Gallery, Londýn.

Blakeovy ilustrace k dílům jiných autorů (výběr)

Kromě toho, že ilustroval vlastní knihy, je Blake autorem mnoha ilustrací k Bibli a k následujícím literárním dílům:

• 1779 – William Shakespeare: King Lear (Král Lear).
• 1786 – William Shakespeare: A Midsummer Night's Dream (Sen noci svatojánské).
• 1791 – Mary Wollstonecraftová: Original Stories from Real Life.
• 1793 – John Gay: Fables by John Gay with a Life of the Author.
• 1796 – Gottfried August Bürger, Lenora.
• 1797 – Edward Young: The Complaint, or Night-Thoughts on Life, Death, and Immortality (Nářek aneb Noční rozjímání o životě, smrti a nesmrtelnosti).
• 1798 – Thomas Gray: Poems (Básně).
• 1805 – Robert Blair: The Grave (Hrob).
• 1806 – William Shalespeare: Richard III..
• 1806 – William Shalespeare: Hamlet.
• 1808 – John Milton: Paradise Lost (Ztracený ráj).
• 1809 – William Shalespeare: Henry VIII. (Jindřich VIII.).
• 1810 – Geoffrey Chaucer: The Canterbury Tales (Canterburské povídky).
• 1819–1820 – John Varley: Visionary Heads.
• 1821 – Robert John Thornton: Virgil.
• 1824–1827 – John Bunyan: The Pilgrim's Progress (Poutníkova cesta), nedokončeno.
• 1825–1827 – Dante: Divine Comedy (Božská komedie), nedokončeno.

Blakeovy ilustrace k Bibli (výběr)

• 1799 – Abraham and Isaac (Abrahám a Izák)
• 1799 – The Last Supper (Poslední večeře), tj., Poslední večeře Ježíše Krista,
• 1800 – The Soldiers Casting Lots for Christ's Garments (Vojáci losují o Ježíšův oděv)
• 1803 – The Creation of Eve (Stvoření Evy)
• 1803 – The Baptism of Christ (Kristův křest)
• 1803 – The Third Temptation (Třetí pokušení), tj. třetí Kristovo pokušení
• 1805 – Cain Fleeing from the Wrath of God (Kain prchá před hněvem Božím)
• 1805 – Jacob's Dream (Jákobův sen)
• 1805 – Christ in the Sepulchre, Guarded by Angels (Kristus v hrobce hlídaný anděly')
• 1808 – Adam and Eve (Adam a Eva)
• 1810 – Christ Blessing (Kristovo pořehnání)
• 1823–1826: The Book of Job (Kniha Jób)
• 1825 – The Parable of the Wise and Foolish Virgins (Podobenství o prozíravých a pošetilých pannách)

Odkazy

Reference

Literatura

• ACKROYD, P.: Blake, Praha 2000, nakl. Paseka
• ACKROYD, P.: Albion. Kořeny anglické imaginace, Praha 2004, nakl. BB/art

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je William Blake
• Obrázky, zvuky či videa k tématu William Blake na Wikimedia Commons
• Galerie William Blake na Wikimedia Commons
• Autor William Blake ve Wikizdrojích
• Autor William Blake ve Wikizdrojích (anglicky)
• Osoba William Blake ve Wikicitátech
• Osoba William Blake ve Wikicitátech (anglicky)
• Plné texty děl autora William Blake na projektu Gutenberg (anglicky)
• (anglicky) The William Blake Archive
• (anglicky) William Blake – Poetry Foundation
• (česky) William Blake – Aertmuseum Archivováno 1. 4. 2021 na Wayback Machine.