William Gilbert
| William Gilbert | |
|---|---|
 | |
| Narození | 24. května 1544 Colchester |
| Úmrtí | 30. listopadujul. / 10. prosince 1603greg. (ve věku 59 let) Londýn |
| Příčina úmrtí | Černá smrt |
| Alma mater | St John’s College |
| Povolání | filozof, lékař, inženýr, fyzik a astronom |
| Rodiče | Jerome Gilberd[1] a Jane Wingfield[1] |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
William Gilbert (24. května 1544, Colchester – 30. listopadu 1603, Londýn), byl anglický lékař a vědec. Je považován za otce vědy o elektřině a magnetismu. Názvy jako „elektřina“, „elektrická síla“ a „elektrická přitažlivost“ pocházejí právě od něho.
Život
Jeho otec byl soudce. Vystudoval lékařství na Saint John College v Cambridge a v Oxfordu. V roce 1569 zahájil lékařskou praxi. V roce 1600 se stal prezidentem Royal College of Physicians. Byl osobním lékařem královny Alžběty I. a jejího následníka Jakuba I. (1566 - 1625), syna Marie Stuartovny, jež byla sestřenicí královny Alžběty. K fyzice ho přivedly až četné cesty po Evropě.[1]
Byl celoživotním starým mládencem. Zemřel na mor.
Dílo
Roku 1600 publikoval první a zároveň také nejvýznamnější knihu postihující fenomén elektřiny a magnetismu – De Magnete, Magneticisque Corporibus et de Magno Magnete Tellure (O magnetu, magnetických tělesech a velkém magnetu zemském). V šesti dílech popsal šest stovek pokusů s magnety a elektřinou, a to tak přesně, že jsou i dnes snadno replikovatelné. Zelektrizoval mnohé látky, například jantar. Následně usoudil, že přitažlivá síla magnetu a takto zelektrizovaného jantaru nemá stejnou fyzikální povahu, což ovšem nebylo zcela správné.[2] Objevil ale, že elektrický náboj i magnetickou přitažlivost těles lze zrušit vystavením ohni. Zavedl pojem magnetické indukce. Revoluční byly zejména jeho závěry o magnetismu planety. Definoval magnetické póly Země a spočítal, že leží nedaleko zeměpisných pólů – a proto také funguje kompas. Do té doby stále vládla představa, že někde u severního pólu se tyčí obrovské magnetické hory, k nimž vlastně střelka kompasu ukazuje.[3] Než učinil tento převratný objev ohledně magnetických pólů Země testoval při námořnických plavbách i hypotézy, které dnes znějí trochu úsměvně, např. jestli blízkost česneku vychýlí střelku kompasu.[4]
Sestrojil první elektroskop (Gilbertovo versorium).
Jeho bratr vydal po Williamově smrti, roku 1651, nedokončené, ale závažné dílo De Mundo Nostro Sublunari Philosophia Nova, kde se zabývá astronomií a hájí Koperníkův heliocentrismus a také Koperníkův názor, že Země se otáčí kolem své osy.[5] Přitažlivé síly mezi planetami ovšem vysvětloval striktně magnetismem (ostatně ještě i Galileo tak činil).
Gilbert (značka Gb) je dnes již nepoužívaná jednotka magnetického či magnetomotorického napětí (1 Gb = 0,795775 A).
Reference
- ↑ a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ BUREŠ, Jiří. William Gilbert - elektřina a magnetismus | životopis. www.converter.cz [online]. [cit. 2018-06-09]. Dostupné online.
- ↑ William Gilbert | Eduportál Techmania. edu.techmania.cz [online]. [cit. 2018-06-09]. Dostupné online.
- ↑ HAMALČÍKOVÁ, K. Elektrický proud v dějinách lidstva: Kdo objevil elektřinu a proč se jí lidé báli?. Elektrina.cz [online]. [cit. 2019-09-24]. Dostupné online.
- ↑ William Gilbert | Biography & Facts. Encyclopedia Britannica. Dostupné online [cit. 2018-06-09]. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu William Gilbert na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce