William Harcourt, 3. hrabě Harcourt

William Harcourt, 3. hrabě Harcourt
Narození20. března 1743
Oxfordshire
Úmrtí17. června 1830 (ve věku 87 let)
Berkshire
Místo pohřbeníStanton Harcourt
Povolánídůstojník a politik
Oceněnívelkokříž Řádu lázně
ChoťMary Danby (od 1778)[1][2]
RodičeSimon Harcourt, 1. hrabě Harcourt a Rebecca Samborne le Bas[3]
Funkcemember of the 13th Parliament of Great Britain
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

William Harcourt, 3. hrabě Harcourt (William Harcourt, 3rd Earl Harcourt, 4th Viscount Harcourt, 3rd Viscount Nuneham, 4th Baron Harcourt) (20. března 1743, Stanton Harcourt, Anglie17. června 1830, St Leonard's Hill, Anglie) byl britský polní maršál. Pocházel ze šlechtické rodiny a od mládí kromě služby v armádě působil u dvora, ve válkách druhé poloviny 18. století dosáhl hodnosti generála. Titul hraběte s členstvím ve Sněmovně lordů zdědil po starším bratrovi v roce 1809. Na polního maršála byl povýšen v roce 1821.

ŽIvotopis

William Harcourt, jeho starší bratr George Harcourt, 2. hrabě Harcourt, a Georgova manželka Elizabeth, rozená Venables–Vernon (Joshua Reynolds, 1780)

Pocházel ze starobylého rodu francouzského původu, od středověku předkové vlastnili panství Stanton Harcourt v hrabství Oxfordshire. Narodil se jako mladší syn generála a diplomata Simona Harcourta, 1. hraběte Harcourta. Za sedmileté války vstoupil do armády a již v šestnácti letech byl kapitánem (1759). V roce 1761 doprovázel svého otce na diplomatické misi do Meklenburska (jednalo se o vyjednání sňatku krále Jiřího III. s meklenburskou princeznou Charlottou). V roce 1762 byl pobočníkem hraběte z Albemarle na Kubě a dosáhl hodnosti podplukovníka. Po sedmileté válce zastával hodnosti u dvora a v letech 1768–1774 byl poslancem Dolní sněmovny za město Oxford[pozn. 1].

Vyznamenal se ve válce proti USA, v roce 1777 byl povýšen na plukovníka a stal se královským pobočníkem. Po skončení války dosáhl hodnosti generálmajora (1782) a nadále zastával různé čestné posty u dvora. Za válek s revoluční Francií byl v roce 1793 povýšen na generálporučíka a o rok později po vévodovi z Yorku převzal vrchní velení ve Flandrech. V letech 1795–1801 byl guvernérem v Hullu a mezitím obdržel hodnost generála (1798). V roce 1801 se stal prvním guvernérem nově založené Královské vojenské školy v Great Marlow.

V letech 1808–1809 byl správcem královského šatníku (Master of the Robes) Jiřího III., po starším bratrovi v roce 1809 zdědil titul hraběte s rodovými statky a vstoupil do Sněmovny lordů. V letech 1809–1818 zastával u dvora hodnost nejvyššího štolby královny Charlotty (tento post předtím zastávali jeho otec a starší bratr), zároveň nadále vykonával velitelské posty v armádě, byl guvernérem v Portsmouthu (1811–1826) a Plymouthu (1826–1830). Po smrti Jiřího III. obdržel velkokříž Řádu lázně (1820) a byl povýšen na polního maršála (1821).

Kromě zděděných majetků v hrabství Oxfordshire (Stanton Harcourt, Nuneham Courtenay) vlastnil zámek St Leonard's Hill poblíž Windsoru, který koupil v roce 1781 od královské rodiny.

Jeho manželství s Mary Danby (1750–1833) zůstalo bez potomstva a jím rod Harcourtů vymřel. Jméno a majetek v roce 1831 převzal jeho švagr Edward Venables–Vernon (1757–1845), arcibiskup v Yorku. Z jeho potomstva pocházeli v 19. a 20. století významní státníci William Harcourt (1827–1904) a Lewis Harcourt (1863–1922).

Poznámky

  1. I když Harcourtové vlastnili statky v hrabství Oxfordshire, William Harcourt byl prvním z rodiny, který byl poslancem Dolní sněmovny za město Oxford. Uspěl zde v řádných parlamentních volbách v roce 1768, spolu s ním byl poslancem za Oxford lord Robert Spencer (1747–1831), mladší syn 3. vévody Marlborougha. Později byl z jeho nepřímého potomstva poslancem za Oxford významný liberální politik 19. století William Harcourt.

Odkazy

Externí odkazy

  1. Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  2. Orlando. 2006. Dostupné online.
  3. Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Média použitá na této stránce