William Hazlitt

William Hazlitt
Hazlittův portrét od jeho bratra Johna
Hazlittův portrét od jeho bratra Johna
Narození10. dubna 1778
Maidstone, Kent
Úmrtí18. září 1830 (ve věku 52 let)
Soho, Londýn
Povoláníliterární historik a kritik, esejista, novinář a malíř
Národnostanglická
Žánreseje
Literární hnutíromantismus
Významná dílaCharacters of Shakespear's Plays (1817), The Spirit of the Age (1825)
Manžel(ka)Sarah Stoddartová (1808-1823, rozvod),
Isabella Bridgewaterová (1824 – 1830, jeho smrt)
DětiWilliam (1811-1893), právník
Rodičereverend William Hazlitt (1737–1820)
Příbuzníbratr John (1767–1837)
a sestra Margaret (1770-1841)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

William Hazlitt (10. dubna 1778, Maidstone, Kent – 18. září 1830, Soho, Londýn) byl anglický romantický literární historik a kritik, esejista, novinář a malíř, společně s Charlesem Lambem přední představitel eseje 19. století.[1]

Život

Narodil se jako syn unitářského duchovního reverenda Williama Hazlitta. Vyrůstal v Irsku a v Nové Anglii, kde jeho otec založil v Bostonu první unitářský kostel. Podle přání svého otce se měl stát také duchovním, ale studium teologie nedokončil. Začal se podobně jako jeho bratr John a sestra Margaret zaobírat malířstvím, ale postupně se jeho pozornost začala obracet k literatuře. Studoval filosofii a jeho první prací bylo pojednání An Essay on the Principles of Human Action (1805, Esej o principech lidského jednání).[2]

William Hazlitt, autoportrét z roku 1802

V té době se již znal s předními představiteli anglického literárního romantismu (Coleridge, Wordsworth, Keats, Lamb. Obdivoval Lambovu sestru Mary, ale nakonec se roku 1808 oženil s její přítelkyní Sarah Stoddartovou (1775–?), sestrou novináře Johna Stoddarta. Od roku 1812 začal publikovat své eseje v týdeníku The Examiner a literární kritiky v novinách The Morning Chronicle. Později následovala jejich knižní vydání. Otevřenost, s níž Hazlitt vyjadřoval své názory, mu vynesla celou řadu nepřátel, zejména v táboře konzervativců, kteří proti němu vedli novinářskou válku.

Jeho manželství se Sarah skončilo v roce 1823 v důsledku aféry se služkou Sarah Walkerovou. Roku 1824 se podruhé oženil s Isabellou Bridgewaterovou (1791–1869), se kterou podnikl dlouhou cestu po Evropě, na které se seznámil se Stendhalem. Roku 1827 se pro neshody jeho syna s nevlastní matkou jeho druhé manželství prakticky rozpadlo. Roku 1830 pak zemřel na rakovinu žaludku.[3][4]

Hazlitt je jedním z nejvýznamnějších esejistů 19. století. Jeho eseje jsou intimní, citové a autobiograficky zaměřené, psané živým hovorovým jazykem a odrážejí jeho literární znalosti a šíři jeho zájmů. Společně s Leighem Huntem a Charlesem Lambem tvořil jádro tzv. cockneyské školy, což byl hanlivý název pro jejich styl, který měl někdy blízko k londýnskému lidovému nářečí (v angličtině cockney).[5] Psal rovněž literárněkritické práce, které zahrnují poezii, prózu i drama od středověku, přes renesanci až k romantismu.[1]

Výběrová bibliografie

Characters of Shakespear's Plays, titulní list
The Spirit of the Age, titulní list
  • A New and Improved Grammar of the English Tongue (1800, Nová a vylepšená mluvnice anglického jazyka), učebnice.
  • An Essay on the Principles of Human Action (1805, Esej o principech lidského jednání).
  • Free Thoughts on Public Affairs (1806), politické eseje.
  • A Reply to the Essay on Population, by the Rev. T. R. Malthus (1807), Odpověď na Esej o populaci od reverenda T. R. Malthuse), nesouhlas s teorií Thomase Roberta Malthuse o růstu populace.
  • Characters of Shakespear's Plays (1817, Postavy Shakespearových her).
  • The Round Table (1817, Kulatý stůl), společně s Leighem Huntem, kulturní a sociální eseje publikované v letech 1814 až 1817 v týdeníku The Examiner, který Hunt redigoval. Dvanáct z 52 esejů napsal Hunt, zbytek Hazlitt.
  • Lectures on the English Poets (1818, Přednášky o anglických básnících).
  • A View of the English Stage (1818, Pohled na anglickou scénu).
  • Lectures on the English Comic Writers (1819, Přednášky o anglických humoristických spisovatelích).
  • Political Essays, with Sketches of Public Characters (1819), politické eseje.
  • Lectures Chiefly on the Dramatic Literature of the Age of Elizabeth (1820, Přednášky o dramatické literatuře alžbětinské doby).
  • Table-Talk (1821–1822), dva díly, esej o literatuře, umění a filosofii.
  • Characteristics: In the Manner of Rochefoucault's Maxims (1822).
  • Liber Amoris: or, The New Pygmalion (1823), dílo popisuje autorův vztah k Sarah Walkerové.
  • The Spirit of the Age (1825, Duch doby), soubor portrétů dvaceti pěti autorových literárních současníků (například Bentham, Godwin, Coleridge, Walter Scott, Byron a další).
  • The Plain Speaker: Opinions on Books, Men, and Things (1826, Obyčejný řečník: Názory na knihy, lidi a věci), dva svazky.
  • Notes of a Journey Through France and Italy (1826, Poznámky z cesty po Francii a Itálii).
  • The Life of Napoleon Buonaparte (1828–1830, Život Napoleona Bonaparteho), čtyři svazky.

Česká vydání

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Slovník spisovatelů - anglická literatura, Praha: Libri 2003. druhé opravené a doplněné vydání. S. 362.[dále jen Slovník].
  2. ↑ William Hazlitt - Encyclopædia Britannica
  3. ↑ William Hazlitt Facts - Biography - YourDictionary
  4. ↑ HAEKEL, Ralf. Handbook of British Romanticism. Berlin: Walter de Gruyter GmbH 2017. S. 638
  5. ↑ Slovník, S. 385.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

John Hazlitt Portrait of William Hazlitt.jpg
Portrait of William Hazlitt. Oil on canvas, 70 x 60 cm. Maidstone Museum & Bentlif Art Gallery. Accession number: 67.1909.24
The Spirit of the Age.djvu
The spirit of the age: or, Contemporary portraits (1825)