William Kaelin

Prof. William G. Kaelin
Rodné jménoWilliam George Kaelin, Jr.
Narození23. listopadu 1957 (65 let)
New York
Alma materDukeova univerzita
Povolánívysokoškolský učitel
ZaměstnavatelHarvardova univerzita
OceněníPaul Marks Prize for Cancer Research (2001)
Mezinárodní cena Gairdnerovy nadace (2010)
Stanley J. Korsmeyer Award (2012)
Scientific Grand Prize of the Lefoulon-Delalande Fondation (2012)
Fellow of the AACR Academy (2014)
… více na Wikidatech
ChoťCarolyn Kaelin (1988–2015)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

William G. Kaelin Jr. (* 23. listopadu 1957) je americký onkolog, profesor medicíny na Harvardově univerzitě a laureát Nobelovy ceny za fyziologii nebo lékařství v roce 2019. Jeho laboratoř se zabývá proteiny potlačujícími Tumor supresorový gen. Kaelin je také držitelem ceny Lasker Award, ASCO, ASCO Science of Oncology Award a AACR Princess Takamatsu Award.[1][2] V roce 2019 obdržel společně s Peterem Ratcliffem a Greggem Semenzou Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství za objev způsobu, jak buňky vnímají a přizpůsobují se dostupnosti kyslíku.[3][4]

Život

Wiliam Kaelin do roku 1982 studoval v oboru matematiky a chemie Dukeovu univerzitu. Následně pracoval v laboratoři lékaře Davida Livingstona, kde zaznamenal své první úspěchy při studiu retinoblastomu.[5] V roce 1992 si založil vlastní laboratoř, ve které zkoumal dědičné formy rakoviny, jako Von Hippel-Lindauovu chorobu. Roku 2002 se stal profesorem na lékařské fakultě Harvardovy univerzity.[6]

V roce 2008 se Kaelin stal asistentem ředitele Dan–Farberovova rakovinového institutu. Jeho výzkum se v této instituci zaměřil především na pochopení úlohy mutací v nádorových supresorových genech při vývoji rakoviny. Jeho hlavní vědecké práce pojednávaly o genech pro potlačování nádorů retinoblastomu, Von Hippel–Lindauově chorobě a nádorovém proteinu p53. Jeho výzkum financovaly Národní zdravotnický institut, American Cancer Society, Doris Duke Charitable Foundation a další instituce.[7] Působí jako člen správní rady Eli Lilly and Company[6] a vědeckého poradního výboru Stand Up to Cancer.[8]

Od roku 1988 byl ženatý s lékařkou Carolyn Kaelinovou až do její smrti na rakovinu v roce 2015. Měli spolu dvě děti.[9]

Výzkum

Ilustrace toho, jak buňky vnímají a přizpůsobují se dostupnosti kyslíku

Po postgraduálním studiu Kaelin v roce 1992 založil laboratoř v Dan-Farberově institutu, aby pokračoval ve výzkumu suprese nádorů. Zabýval se především Von Hippel-Lindauovu chorobu (VHL). Bylo známo, že nádory VHL zapříčiněné genovou mutací jsou angiogenní a způsobují, že krevní cévy vylučují erythropoetin (EPO), což je hormon, o kterém je známo, že je součástí mechanismu těla a reaguje na hypoxii nebo nízkou hladinu kyslíku v krvi. Kaelin předpokládal, že může existovat souvislost mezi tvorbou nádorů VHL a neschopností těla detekovat kyslík.[10] Jeho výzkum zjistil, že v oblastech výskytu VHL jsou geny exprimovány jako kritický protein v procesu EPO, ale je v nich potlačená mutace. Tento výsledek byl v souladu s prací Petera Ratcliffea a Gregga Semenzy, kteří identifikovali dvoudílný protein, faktory indukující hypoxii (HIF), které jsou nezbytné pro produkci EPO a které jsou vyvolávány hladinou kyslíku v krvi. Kaelinova práce zjistila, že protein VHL pomáhá regulovat HIF, a u subjektů, kde proteiny VHL nejsou přítomny, HIF produkuje EPO a vede tak k rakovině. Kombinovaná práce Kaelina, Ratcliffea a Semenzy objevila, jak buňky detekují a reagují na hladinu kyslíku v krvi, a vedla k vývoji léků, které pomáhají pacientům s anémií a selháním ledvin.[11]

Vybraná ocenění

  • NIH Physician-Scientist Award (1990)[2]
  • Richard and Hinda Rosenthal Foundation Award, AACR (2006)[12]
  • Doris Duke Distinguished Clinical Investigator Award (2006)[13]
  • Duke University School of Medicine Distinguished Alumni Award (2007)[14]
  • Členství v Lékařském institutu (2007)[15]
  • Canada Gairdner International Award (2010)[16]
  • Členství v Národní akademie věd Spojených států amerických (2010)[17]
  • Stanley J. Korsmeyer Award (2012)[18]
  • The Scientific Grand Prize of the Lefoulon-Delalande Foundation (2012)[19]
  • Steven C. Beering Award (2014)[20]
  • Wiley Prize in Biomedical Sciences (2014)[21]
  • Členství v AACR Academy (2014)[22]
  • Science of Oncology Award, ASCO (2016)[23]
  • Princess Takamatsu Award, AACR (2016)[24]
  • Albert Lasker Award for Basic Medical Research společně s Peterem Ratcliffem a Greggem Semenzou (2016)[25]
  • Massry Prize (2018)[26]
  • Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství společně s Peterem Ratcliffem a Greggem Semenzou (2019) „za objev způsobu, jak buňky vnímají a přizpůsobují se dostupnosti kyslíku”.[3]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku William Kaelin Jr. na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Dr. William G. Kaelin, Jr., to Receive 2016 Science of Oncology Award [online]. May 26, 2016 [cit. 2017-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b About William Kaelin [online]. [cit. 2017-04-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-07. (anglicky) 
  3. ↑ a b The Nobel Prize in Physiology or Medicine 2019 [online]. [cit. 2019-10-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ KOLATA, Gina; SPECIA, Megan. Nobel Prize in Medicine Awarded for Research on How Cells Manage Oxygen - The prize was awarded to William G. Kaelin Jr., Peter J. Ratcliffe and Gregg L. Semenza for discoveries about how cells sense and adapt to oxygen availability.. The New York Times. 7. 10. 2019. Dostupné online [cit. 8. října 2019]. (anglicky) 
  5. ↑ William G. Kaelin, Jr., MD - HHMI.org [online]. [cit. 2017-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b William G. Kaelin, Jr., M.D. [online]. [cit. 2017-04-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-07. (anglicky) 
  7. ↑ Home page kaelin lab [online]. [cit. 2017-04-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-20. (anglicky) 
  8. ↑ William G. Kaelin Jr., MD [online]. [cit. 2017-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ GRADY, Denis. Carolyn Kaelin, Breast Cancer Surgeon, Patient Advocate and Patient, Dies at 54. www.nytimes.com. 9. 9. 2015. Dostupné online [cit. 16. 4. 2017]. (anglicky) 
  10. ↑ HURST, Jillian H. William Kaelin, Peter Ratcliffe, and Gregg Semenza receive the 2016 Albert Lasker Basic Medical Research Award. The Journal of Clinical Investigation. 13. 9. 2016, roč. 126, čís. 10, s. 3628–3638. Dostupné online. ISSN 0021-9738. DOI 10.1172/JCI90055. PMID 27620538. (anglicky) 
  11. ↑ LEDFORD, Heidi; CALLAWAY, Ewen. Biologists who decoded how cells sense oxygen win medicine Nobel [online]. 7. 10. 2019 [cit. 2019-10-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ AACR Richard and Hinda Rosenthal Memorial Award Recipients [online]. American Association for Cancer Research [cit. 2019-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-10-09. (anglicky) 
  13. ↑ 2006 Distinguished Clinical Scientist Awards [online]. Doris Duke Charitable Foundation, 1. 1. 2006 [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Alumni Awards [online]. Duke University School of Medicine [cit. 2019-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-10-09. (anglicky) 
  15. ↑ Two NAM Members Receive Albert Lasker Basic Medical Research Award [online]. [cit. 2019-10-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ William G. Kaelin Jr [online]. [cit. 2019-10-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ William G. Kaelin Jr [online]. [cit. 2019-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-24. (anglicky) 
  18. ↑ The Journal of Clinical Investigation [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ William G. Kaelin. Institut de France. Grands Prix des Fondations. 21. 4. 2015. Dostupné online [cit. 12. 12. 2017]. (anglicky) 
  20. ↑ Steven C. Beering Award [online]. Indiana University School of Medicine [cit. 2019-10-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ The 13th Annual Wiley Prize in Biomedical Sciences Awarded for Advancements in Oxygen Sensing Systems [online]. Ludwig Cancer Research, 14. 2. 2014 [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ William G. Kaelin Jr., MD Class of 2014 [online]. American Association for Cancer Research [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ BCRF Investigators Honored by the American Society for Clinical Oncology [online]. Breast Cancer Research Foundation, 16. 6. 2016 [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ William G. Kaelin, Jr., MD, receives Princess Takamatsu award from AACR [online]. Dana-Farber Cancer Institute, 21. 4. 2016 [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ 2016 Award Winners [online]. Albert And Mary Lasker Foundation [cit. 2019-10-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ 2018 Massry Prize Laureates [online]. Keck School of Medicine of USC [cit. 2019-09-15]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

William G. Kaelin Jr. UNIST CGI 2019.jpg
Autor: Rickinasia, Licence: CC BY-SA 4.0
2019 American Nobel Laureate William Kaelin Jr. giving a speech at the IBS Center for Genomic Integrity (CGI) at UNIST in Ulsan City.
HIF Nobel Prize Physiology Medicine 2019 Hegasy ENG.png
Autor: Dr. Guido Hegasy, Licence: CC BY-SA 3.0
Nobel Prize in Physiology or Medicine 2019: How Cells Sense and Adapt to Oxygen Availability. Under normoxic conditions, Hif-1 alpha is hydroxylated at two proline residues. The protein then associates with VHL and is subsequently tagged with ubiquitin. Tagged Hif-1 alpha is then translocated to the proteasome, where it is degraded. Under hypoxic conditions, no oxygen is available for proline hydroxylation. In this situation Hif-1 alpha translocates to the cell nucleus and associates with Hif-1 beta, also termed ARNT. This complex then binds to a DNA region termed HRE (hypoxia responsive element). As a consequence target genes are transcribed. These genes are involved in the regulation of a multitude of processes, including erythropoesis, glycolysis and angiogenesis.