William Lamb

William Lamb
William Lamb, 2nd Viscount Melbourne, painted by John Partridge.jpg
Premiér Spojeného království
Ve funkci:
16. července 1834 – 14. listopadu 1834
PanovníkVilém IV. Britský
PředchůdceCharles Grey
NástupceArthur Wellesley
Premiér Spojeného království
Ve funkci:
18. duben 1835 – 30. srpen 1841
PanovníkVilém IV. Britský
Viktorie
PředchůdceRobert Peel
NástupceRobert Peel
Stranická příslušnost
ČlenstvíWhigové
Narození15. březen 1779
Londýn
Úmrtí24. listopad 1848
Brocket Hall, Hertfordshire
Místo pohřbeníParish Church of St Etheldreda, Old Hatfield
ChoťCaroline Lambová (od 1805)
RodičePeniston Lamb, 1st Viscount Melbourne a Elizabeth Lamb, Viscountess Melbourne
DětiGeorge Augustus Frederick Lamb
PříbuzníGeorge Lamb, Frederick Lamb, 3rd Viscount Melbourne[1], Peniston Lamb a Emily Temple, vikomtesa Palmerstonová[1] (sourozenci)
Alma materTrinity College, Cambridge
Profesepolitik
Oceněníčlen Královské společnosti (1841)
PodpisWilliam Lamb, podpis
CommonsWilliam Lamb, 2nd Viscount Melbourne
Některá data mohou pocházet z datové položky.

William Lamb, 2. vikomt Melbourne (15. března 1779, Londýn – 24. listopadu 1848, Brocket Hall, Hertfordshire) byl britský státník, člen strany Whigů, ministr vnitra, premiér a rádce královny Viktorie. Město Melbourne v Austrálii je pojmenováno na jeho počest.

Životopis

Narodil se v londýnské aristokratické rodině spojené se stranou Whigů. Studoval na Eton College a Trinity College v Cambridge. Připojil se ke skupině romantických radikálů, jejímiž členy byli i Percy Bysshe Shelley a George Gordon Byron. Roku 1805 se stal následníkem po svém otci a oženil se s Carolinou Ponsonbyovou. Následující rok byl zvolen poslancem Dolní sněmovny za volební obvod Leominster. První veřejná zmínka o jeho osobě se objevila v situaci, která pro něho nebyla příjemná. Jeho žena měla milostný poměr s Georgem Gordonem Byronem. Tento skandál vypukl roku 1812 a manželé se rozešli.

I když byl členem strany Whigů, přijal pozici správce Irska v toryovských vládách George Canninga a Fredericka Johna Robinsona. Po smrti svého otce roku 1828 po něm zdědil titul vikomta Melbourne a stal se členem Sněmovny lordů. Když v listopadu 1830 vznikla vláda Whigů vedená Charlesem Greyem stal se v ní ministrem vnitra. Prvním počinem bylo prosazení tvrdých trestů pro vzbouřence, kteří ničili mlátičky a podobné zemědělské stroje. Výsledkem byly tresty smrti, deportace a uvěznění.

Po vzpouře jižním Walesu roku 1831 se jím vedená vláda rozhodla pro exemplární potrestání a popravu alespoň jednoho vzbouřence. Mladý horník Dic Penderyn byl obviněn z napadení vojáka. Obyvatelé Merthyr Tydfil byli přesvědčeni o jeho nevině a asi 11 000 lidí podepsalo petici za jeho osvobození. Vláda tuto petici odmítla a Penderyn byl odsouzen k trestu smrti. Roku 1874 bylo odhaleno, že napadení vojáka provedl jiný muž, který utekl do Ameriky.

Hlavním rysem jeho politiky byl kompromis. Byl odpůrcem radikálních reforem navrhovaných Whigy, ale nakonec je akceptoval jako nutné zlo pro snížení rizika revoluce. Protože byl méně radikální než někteří jiní Whigové, stal se po Greyově rezignaci v červenci 1834 premiérem.

Odpor Viléma IV. k radikálním reformám vedlo k jeho odvolání v listopadu téhož roku. Možnost sestavit vládu dostal Toryovec Robert Peel. Neúspěch Toryů ve všeobecných volbách roku 1835 vedl k pádu jeho vlády a on se v dubnu znovu stal premiérem.

Byl premiérem i v době nástupu královny Viktorie v červnu 1837. Královna byla v době nástupu na trůn dívka a tak jí nejen radil jak postupovat v politických záležitostech, ale provizorně zpočátku zastával i funkci jejího osobního sekretáře. Z těchto důvodů dokonce dostal k dispozici soukromý pokoj na Windsorském hradu.

V květnu 1839 vypukla politická krize a on chtěl odstoupit z funkce premiéra, což mu Viktorie z obavy před toryovským premiérem nechtěla dovolit. Nicméně pověřila sestavením vlády Roberta Peela, který to ale z obavy před tím, že by nebyl schopen zajistit vládě většinu v dolní komoře parlamentu, odmítl. Poté jej přemluvili, aby funkci premiéra vykonával i nadále.

I po jeho rezignaci v srpnu 1841 mu královna Viktorie nadále posílala dopisy. Jeho vliv na Viktorii se po její svatbě s princem Albertem postupně snižoval.

Stal se autorem mnoha reforem, i když jejich rozsah nebyl tak velký jako Greyových. Jeho hlavní zásluhou bylo snížení počtu zločinů, za něž hrozil trest smrti a reforma místní samosprávy. Nicméně reforma zákonů pro chudé (Poor laws) byla spíše konzervativní a restriktivní.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku William Lamb, 2nd Viscount Melbourne na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Kindred Britain.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Royal Coat of Arms of the United Kingdom (HM Government).svg
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Royal Coat of Arms of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland in the style used by the Government of Queen Elizabeth II from 1952 to 2022 (as used in all places except Scotland).
“ Quarterly, First and Fourth Gules three lions passant guardant in pale Or armed and langued Azure (for England), Second quarter Or a lion rampant within a double tressure flory counter-flory Gules (for Scotland), Third quarter Azure a harp Or stringed Argent (for Ireland), the whole surrounded by the Garter; for a Crest, the imperial crown Proper; for Supporters, dexter a lion rampant guardant Or crowned as the Crest, sinister a unicorn Argent armed, crined and unguled Proper, gorged with a coronet Or composed of crosses patée and fleurs de lys a chain affixed thereto passing between the forelegs and reflexed over the back also Or; Motto 'Dieu et mon Droit’ ('God and my Right') below the shield. ”
  • PINCHES, J.H & R.V., The Royal Heraldry of England, 1974, Heraldry Today.
William Lamb, 2nd Viscount Melbourne Signature.svg
William Lamb, 2nd Viscount Melbourne's signature.