Willibald Müller

Willibald Müller
Narození9. března 1845
Vlčice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí8. prosince 1919 (ve věku 74 let)
Jeseník
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánínovinář, spisovatel a knihovník
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Willibald Müller (9. března 1845 Vlčice u Jeseníku[1] – 8. prosince 1919 Jeseník[2]) byl německy píšící novinář, spisovatel, historik a knihovník v Olomouci.

Život

Narodil se ve Vlčicích (německy Wildschütz) v rodině Dominika Müllera, domkáře ve Vlčicích a matky Anny, rozené Tinter.[1]

Po ukončení obecné školy pokračoval ve studiu na piaristické škole v Bílé Vodě. Ve studiu byl podporován šlechtickou rodinou Schaffgotschů. Ve studiu pokračoval na gymnáziu v Opavě. Studoval ve Vídni v roce 1864 teologii, pak přešel v 1865 na filosofii. Během studia v Praze byl vychovatelem. Poté byl vychovatelem i v Konstantinopoli.[3] Od roku 1873 pracoval jako novinář. V Olomouci působil nejdříve jako novinář, založil a řídil měsíčník Moravia.

Dne 2. května 1880 se ve Šternberku oženil s dvaadvacetiletou Josefou Tögelovou, dcerou statkáře (Grundbesitzer) z Lipiny (německy Lippein).[4]

V letech 1892–1915 se stal ředitelem Univerzitní knihovny v Olomouci.[5] Roku 1892 byl jmenován konzervátorem Centrální komise pro umění a historické památky (Conservator der Centralkommission für Kunst- und historische Denkmale).[6]

Společností úřednické čtvrti si nechal v roce 1886 postavit vilu, která patří mezi nejstarší budovy postavené touto společností. Vilu (Dvořákova 94/3, Olomouc) projektoval Johann Aulegk jako jednopodlažní objekt na půdorysu T, ve stylu novorenesance s dřevěnými prvky. Na štítu, který byl obrácený do ulice, byl ve štuce provedený erb s monogramem WJM.[7]

Zemřel v Jeseníku na sešlost věkem (Altersschwäche) ve věku 74 let.[2]

Dílo

Německy:

  • Gedanken über die Leitung der Olmützer Bühne. Myšlenky o vedení olomouckého jeviště. Leykam, Štýrský Hradec, 1880.
  • Das romantische Mähren. Romantická Morava. Sbírka vlastivědných bájí. Slawik, Olomouc, 1881.
  • Geschichte der königlichen Hauptstadt Olmütz von den ältesten Zeiten bis zur Gegenwart. Historie královského hlavního města Olomouce od nejstarších časů do současnosti. Hölzel, Vídeň a Olomouc, 1882.
  • Josef von Sonnenfels. Biografická studie z časů osvícenství v Rakousku. Braumüller, Vídeň, 1882.
  • Gerhard van Swieten. Biografický příspěvek k historii osvícenství v Rakousku. Braumüller, Vídeň, 1883.
  • Führer durch die Mährisch-Schlesischen Sudeten. Průvodce moravsko-slezskými Sudety. Blazek, Jeseník, 1883.
  • Hans Kudlich. Pamětní spis ke čtyřicátému výročí zrušení roboty. Vlastním nákladem, Olomouc, 1888.
  • Sagen und Geschichten der Stadt Olmütz. Pověsti a události města Olomouce. Hölzel, Olomouc, 1892.
  • Beiträge zur Volkskunde der Deutschen in Mähren. Příspěvky k národopisu Němců na Moravě. Graeser, Vídeň, 1892.
  • Johann Leopold von Hay. Životopisný příspěvek k historii josefinského církevního politika. Graeser, Vídeň, 1892.
  • Olmütz im Jahre 1894. Olomouc v roce 1894. Pamětní spis u příležitosti koupě pevnostního pozemku obcí. Hölzel, Olomouc, 1894.
  • Josef von Egel. Obraz života, zároveň připomínka práce městského zastupitele a starosty královského hlavního města Olomouce. Graeser, Vídeň, 1896.
  • Urkundliche Beiträge zur Geschichte der mährischen Judenschaft im 17. und 18. Jahrhundert. Vlastivědné příspěvky k historii moravského židovstva v 17. a 18. století, Laurenz Kulil, Olomouc, 1903.
  • Geschichte der k.k. Studienbibliothek in Olmütz nach den Bibliotheksacten; Historie c. a k. Studijní knihovny v Olomouci podle knihovních aktů. Zvláštní tisk časopisu Německého spolku pro historii Moravy a Slezska. 5. ročník, sešit 2–3. Brno, 1901.
  • Um Sprache und Glauben. Eine Stadtgeschichte aus der Zeit der Hussitenkämpfe. O jazyk a víru. Městská historie z časů husitských bojů. Kulil, Olomouc, 1905.
  • Der Ratsherr von Olmütz. Konšel olomoucký. Městská historie z časů Švédů. Kulil, Olomouc, 1911

Česky:

  • Konšel olomoucký (překlad Eva Hudcová, Olomouc, Univerzita Palackého, 2009)
  • Pověsti a události města Olomouce (překlad Jan Kubeš, Olomouc, Poznání, 2012)

V literatuře bývá jeho dílo zaměňováno s právními spisy dr. Willibalda Müllera (??-1912, předseda slezské advokátní komory).[8][9]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Willibald Müller na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b Matrika N, Vlčice, 1830-1847, snímek 144, Záznam o narození a křtu[nedostupný zdroj]
  2. ↑ a b Matrika zemřelých, Jeseník, 1912-1922, snímek 319[nedostupný zdroj]
  3. ↑ DOKOUPIL, Libor. Biografický slovník Slezska a Severní Moravy. ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996. S. 75. 
  4. ↑ Matrika oddaných, Šternberk, 1876-1898, snímek 96[nedostupný zdroj]
  5. ↑ Müller, Willibald, 1845-1919. katalog.kfbz.cz [online]. [cit. 2016-09-07]. Dostupné online. 
  6. ↑ Mährisches Tagblatt, 19.1.1892 (německy)
  7. ↑ HORÁČEK, Martin. Rodinný dům Willibalda Müllera. In: ZATLOUKAL, Pavel. Slavné vily Olomouckého kraje. Praha: FOIBOS, 2007. ISBN 978-80-87073-00-1. S. 22–23.
  8. ↑ Obrana Slezska, 19.1.1912, s.5 (dostupné online v NK ČR)
  9. ↑ Příklad: Der Volksadvokat, 1867, česky Dra. Wilibalda Müllera Prosto-národní advokát, 1868

Literatura

  • heslo Willibald Müller. In: Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Ostrava: Ostravská univerzita, 1996. ISBN 80-7042-461-3. Svazek 7. sešit. S. 75–76.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“