Wimbledon 2023 – smíšená čtyřhra
Wimbledon 2023 | |
---|---|
Vítězové | ![]() ![]() |
Finalisté | ![]() ![]() |
Výsledek | 6–4, 6–7(9–11), 6–3 |
Soutěže | |
mužská dvouhra (q) • mužská čtyřhra | |
ženská dvouhra (q) • ženská čtyřhra | |
smíšená čtyřhra | |
dvouhra juniorů • čtyřhra juniorů | |
dvouhra juniorek • čtyřhra juniorek | |
Wimbledon smíšená čtyřhra | |
2022 ◄◄ 2023 ►► 2024 | |
Grand Slam 2023 smíšená čtyřhra | |
Australian Open • French Open Wimbledon • US Open |
Smíšená čtyřhra ve Wimbledonu 2023 probíhala v první polovině července 2023. Do londýnského tenisového grandslamu hraného na trávě All England Clubu poprvé nastoupilo třicet dva párů. Dvojnásobní obhájci titulu, Američanka Desirae Krawczyková s Britem Nealem Skupskim,[1] na úvod podlehli Vliegenovi se Süovou po nevyužití tří mečbolů.[2]
První společnou trofej vybojovali Chorvat Mate Pavić s Ljudmylou Kičenokovou, která se stala prvním ukrajinským vítězem jakékoli wimbledonské soutěže dospělých.
První titul pro Mateho Paviće s Ljudmylou Kičenokovou
Vítězem se stala sedmá nasazená, chorvatsko-urkajinská dvojice Mate Pavić a Ljudmyla Kičenoková, která ve finále za 2:07 hodiny zdolala belgicko-čínský pár Joran Vliegen a Sü I-fan poměrem 6–4, 6–7 a 6–3. Poražení finalisté v tiebreaku druhé sady za stavu 7:8 odvrátili mečbol, čímž si vynutili třetí dějství. Šampioni v utkání neztratili ani jednu hru na podání. Sedmnáctý deblista světa, 30letý Pavić, získal třetí grandslam ve smíšené soutěži z pátého odehraného finále. V minulosti ovládl již US Open 2016 se Siegemundovou a Australian Open 2018 po boku Dabrowské. Navázal také na vítězství z mužské čtyřhry Wimbledonu 2021. 30letá Kičenoková, světová patnáctka ve čtyřhře, odehrála první grandslamové finále v kariéře, které proměnila v premiérový titul. Ve Wimbledonu se stala historicky prvním ukrajinský vítězem jakékoli soutěže dospělých[3][4] a na grandslamu třetí ukrajinskou šampionkou, po deblové trofeji Aljony a Kateryny Bondarenkových na Australian Open 2008.[5][6]
Pavić s Kičenokovou spolu odehráli druhý grandslam, když obnovení spolupráce z Wimbledonu 2017 podnítil jejich společný chorvatský fyzioterapeut.[4]
Obě finálové dvojice museli na cestě do závěrečného utkání odvracet mečboly. Vliegen se Süeovou tři v úvodním kole proti obhájcům Krawczykové a Skupskému. Pavić s Kičenokovou pak jeden mečbol ve druhém zápase proti Peraové a svému deblovému partnerovi Mektićovi, v dramatické bitvě, jíž rozhodly tři tiebreaky.[3][4]
Nasazené páry
Austin Krajicek /
Jessica Pegulaová (odstoupili)
Neal Skupski /
Desirae Krawczyková (1. kolo)
Jan Zieliński /
Nicole Melicharová-Martinezová (1. kolo)
Wesley Koolhof /
Leylah Fernandezová (2. kolo)
Matthew Ebden /
Ellen Perezová (čtvrtfinále)
Rohan Bopanna /
Gabriela Dabrowská (1. kolo)
Mate Pavić /
Ljudmyla Kičenoková (vítězové)
Jean-Julien Rojer /
Ena Šibaharaová (2. kolo)
Pavouk
Legenda | ||
|
|
|
Finálová fáze
Semifinále | Finále | |||||||||||
7 | ![]() ![]() | 78 | 4 | 6 | ||||||||
WC | ![]() ![]() | 66 | 6 | 3 | ||||||||
7 | ![]() ![]() | 6 | 69 | 6 | ||||||||
![]() ![]() | 4 | 711 | 3 | |||||||||
![]() ![]() | 1 | 6 | 3 | |||||||||
![]() ![]() | 6 | 3 | 6 |
Horní polovina
První kolo | Druhé kolo | Čtvrtfinále | Semifinále | ||||||||||||||||||||||
Alt | ![]() J Sizikova | 1 | 4 | ||||||||||||||||||||||
Alt | ![]() ![]() | 6 | 6 | Alt | ![]() ![]() | 77 | 4 | 710 | |||||||||||||||||
![]() L Samsonova | 5 | 77 | 6 | ![]() L Samsonova | 64 | 6 | 68 | ||||||||||||||||||
![]() ![]() | 7 | 63 | 2 | Alt | ![]() ![]() | 3 | 4 | ||||||||||||||||||
WC | ![]() ![]() | 4 | 77 | 67 | 7 | ![]() ![]() | 6 | 6 | |||||||||||||||||
![]() ![]() | 6 | 65 | 710 | ![]() ![]() | 77 | 64 | 69 | ||||||||||||||||||
![]() ![]() | 3 | 5 | 7 | ![]() ![]() | 65 | 77 | 711 | ||||||||||||||||||
7 | ![]() ![]() | 6 | 7 | 7 | ![]() ![]() | 78 | 4 | 6 | |||||||||||||||||
4 | ![]() ![]() | 7 | 7 | WC | ![]() ![]() | 66 | 6 | 3 | |||||||||||||||||
![]() ![]() | 5 | 5 | 4 | ![]() ![]() | 4 | 6 | 2 | ||||||||||||||||||
WC | ![]() ![]() | 1 | 78 | 6 | WC | ![]() ![]() | 6 | 3 | 6 | ||||||||||||||||
![]() ![]() | 6 | 66 | 2 | WC | ![]() ![]() | 7 | 7 | ||||||||||||||||||
WC | ![]() ![]() | 3 | 4 | 5 | ![]() ![]() | 5 | 5 | ||||||||||||||||||
![]() ![]() | 6 | 6 | ![]() ![]() | 712 | 4 | 69 | |||||||||||||||||||
![]() ![]() | 3 | 4 | 5 | ![]() ![]() | 610 | 6 | 711 | ||||||||||||||||||
5 | ![]() ![]() | 6 | 6 |
Dolní polovina
První kolo | Druhé kolo | Čtvrtfinále | Semifinále | ||||||||||||||||||||||
8 | ![]() ![]() | 6 | 7 | ||||||||||||||||||||||
WC | ![]() ![]() | 4 | 5 | 8 | ![]() ![]() | 6 | 3 | 4 | |||||||||||||||||
![]() ![]() | 6 | 3 | 710 | ![]() ![]() | 3 | 6 | 6 | ||||||||||||||||||
PR | ![]() ![]() | 4 | 6 | 67 | ![]() ![]() | 7 | 77 | ||||||||||||||||||
Alt | ![]() ![]() | 5 | 2 | ![]() ![]() | 5 | 65 | |||||||||||||||||||
![]() ![]() | 7 | 6 | ![]() ![]() | 6 | 3 | 6 | |||||||||||||||||||
![]() ![]() | 77 | 715 | ![]() ![]() | 4 | 6 | 3 | |||||||||||||||||||
3 | ![]() ![]() | 62 | 613 | ![]() ![]() | 1 | 6 | 3 | ||||||||||||||||||
6 | ![]() ![]() | 77 | 3 | 4 | ![]() ![]() | 6 | 3 | 6 | |||||||||||||||||
![]() ![]() | 65 | 6 | 6 | ![]() ![]() | 2 | 6 | 710 | ||||||||||||||||||
![]() ![]() | 2 | 4 | WC | ![]() ![]() | 6 | 3 | 65 | ||||||||||||||||||
WC | ![]() ![]() | 6 | 6 | ![]() ![]() | 64 | 2 | |||||||||||||||||||
![]() ![]() | 2 | 4 | ![]() ![]() | 77 | 6 | ||||||||||||||||||||
WC | ![]() ![]() | 6 | 6 | WC | ![]() ![]() | 3 | 6 | 62 | |||||||||||||||||
![]() ![]() | 4 | 710 | 6 | ![]() ![]() | 6 | 4 | 710 | ||||||||||||||||||
2 | ![]() ![]() | 6 | 68 | 4 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2023 Wimbledon Championships – Mixed doubles na anglické Wikipedii.
- ↑ 'Two In A Row, Baby!' Desirae Krawczyk & Neal Skupski Retain Wimbledon Mixed Doubles Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-07-07 [cit. 2023-07-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ROGERS, Leigh. De Minaur makes winning debut in mixed doubles at Wimbledon. www.tennis.com.au [online]. Tennis Australia, 2023-07-07 [cit. 2023-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Kichenok, Pavic take home Wimbledon mixed doubles title. Women's Tennis Association [online]. 2023-07-13 [cit. 2023-07-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Kichenok/Pavic Claim Wimbledon Mixed Doubles Crown. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-07-13 [cit. 2023-07-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ROJÍK, Václav. Ukrajinka po titulu dojala Wimbledon proslovem. Na centrkurtu se aplaudovalo vestoje. Sport.cz [online]. 2023-07-14 [cit. 2023-07-14]. Dostupné online.
- ↑ Ukrainian Lyudmila Kichenok won Wimbledon in mixed doubles with Croatian Mate Pavic - video. Breaking Latest News [online]. 2023-07-13 [cit. 2023-07-14]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
Externí odkazy
- Smíšená čtyřhra ve Wimbledonu 2023 na Wimbledon.com
Média použitá na této stránce
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.bendera Indonesia
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Finská vlajka
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“