Wincenty Kadłubek

Blahoslavený Wincenty Kadłubek O.Cist.
Emeritní biskup krakovský
Církev	římskokatolická
Diecéze	krakovská
Sídlo	Krakov
Jmenování	28. března 1208
Uveden do úřadu	1208
Emeritura	1218
Předchůdce	Fulko
Nástupce	Iwo Odrowąż
Zasvěcený život
Institut	cisterciáci
Svěcení
Biskupské svěcení	květen 1208 světitel Henryk Kietlicz
Vykonávané úřady a funkce
Zúčastnil se	IV. lateránského koncilu
Osobní údaje
Rodné jméno	Wincenty Kadłubek
Země	Polsko
Datum narození	asi 1050
Místo narození	Krakov
Datum úmrtí	8. března 1223
Místo úmrtí	Jedrzejov
Místo pohřbení	Jedrzejov, Krakov
Národnost	polská
Alma mater	Pařížská univerzita Boloňská univerzita
Svatořečení
Beatifikace	18. února 1764 bazilika sv. Petra beatifikoval Klement XIII.
Svátek	8. března
Uctíván církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství
Atributy	biskupská roucha
Patron	Sandoměře
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blahoslavený Wincenty Kadłubek, O.Cist. (1150/1160, Krakov – 8. března 1223, Jedrzejov) byl polský římskokatolický duchovní, člen cisterciáckého řádu a v letech 1208-1217 biskup v Krakově. V roce 1764 byl beatifikován.

Jeho životopis není v mnohém jasný. Jedna tradice mu připisuje šlechtický původ z rodu Růže (de Rosis) a druhá selský původ. Vzdělání získal na katedrální škole v Krakově. Následně také studoval svobodná umění a právo v Paříži a Boloni. Tato studia ukončil mistrovským titulem. Po vysvěcení na kněze nastoupil v Sandoměři, kde dosáhl úřadu probošta^[1]. V roce 1208 byl zvolen biskupem krakovským. Prosazoval reformy církve, například zavádění povinného celibátu pro kněze a zastával se nezávislosti církve na světské moci. Rovněž v Polsku zavedl (dnes v celé katolické církvi běžný) zvyk udržování věčného světla před svatostánkem s Eucharistií. Roku 1215 se účastnil zasedání IV. lateránského koncilu.

V roce 1217 se vzdal biskupského stolce a v opatství Jędrzejów vstoupil do cisterciáckého řádu. Do kláštera došel z Krakova pěšky, v posledním úseku cesty mu z kláštera vyšel naproti průvod mnichů. V tomto klášteře prožil zbytek svého života. Zde také sepsal latinský spis o dějinách královského Polska Chronica seu originale regum et principum Poloniae, což je hlavní (ale nepříliš spolehlivý) pramen o polské historii v raném středověku.

Zemřel v pověsti svatosti. Nebyl pohřben do společné hrobky mnichů, ale odděleně od nich v chóru klášterního kostela mezi chórovými lavicemi. V dubnu roku 1633 byla jeho hrobka z podnětu tehdejšího jedrzejowského opata otevřena a jeho ostatky prozatímně uloženy mezi relikvie v klášterní pokladnici. Dne 19. srpna téhož roku pak byly jeho ostatky přeneseny do nově zřízené tumby před oltář Ukřižování Krista v nově přistavěné severní kapli jedrzejowského klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Část jeho ostatků se později dostala do katedrály na Wawelu v Krakově a další ostatek do katedrály v Sandoměři. V roce 1764 byl Wincenty papežem Klementem XIII. beatifikován, roku 1934 mu byla zasvěcena severní kaple jedrzejovského klášterního chrámu.

• 
  Biskupská pečeť z roku 1210
• 
  Epitaf z roku 1633, Jędrzejów
• 
  Oltářní obraz a tumba, Jędrzejów, 1750-1780
• 
  Obraz z roku 1845

• Cistercium Mater Nostra 2/2008
• Franz von Sales Doyé: Heilige und selige der römisch katholischen Kirche. Díl II, Leipzig b.d., s. 312
• PROKOP, Krysztof R. (red.): Mistrz Wincenty Kadłubek. Człowiek i dzieło, pośmiertny kult i legenda. Materiały z sesji naukowej Kraków 10 marca 2000

• Cisterciácký řád
• Seznam krakovských biskupů a arcibiskupů
• Seznam světců a mučedníků katolické církve

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Wincenty Kadłubek na Wikimedia Commons
• Litdok.de