Winternitzova vila

Winternitzova vila
Winternitzova vila (2012)
Winternitzova vila (2012)
Základní informace
Slohfunkcionalismus
ArchitektiAdolf Loos a Karel Lhota
Výstavba1931–1932
Přestavba1999–2002 (rekonstrukce)
Poloha
AdresaNa Cihlářce, Praha 5 – Smíchov, ČeskoČesko Česko
UliceNa Cihlářce
Souřadnice50°4′2,52″ s. š., 14°23′18,6″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky44497/1-2104 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Winternitzova vila je stavba v Praze na Smíchově, v ulici Na Cihlářce 10,[1] dílo architekta Adolfa Loose a Karla Lhoty (ten je autorem všech prvků v interiéru).[2] Podle interiérové barvy slonové kosti je nazývána též Béžová princezna.[2] Je chráněna jako kulturní památka.[3]

Historie

Třípatrový dům byl vystavěn v letech 1931–1932 pro právníka JUDr. Josefa Winternitze,[4] jehož rodina (manželka Jenny, dcera Suzan a syn Petr[5]) v ní bydlela do roku 1941.[p 1] Způsob členění vnitřního prostoru vily (tzv. raumplan) je charakteristický pro architekta Adolfa Loose, který je autorem i proslulé Müllerovy vily.[5] Winternitzova vila byla posledním jeho realizovaným projektem.[5] Hlavním prostorem domu byla obytná hala.[5] Na ni navazovala ve zvýšené úrovni jídelna a menší obytný pokoj.[5] První patro vily sloužilo jako soukromý prostor rodiny.[5] Druhé patro a suterén obývalo služebnictvo.[5] V roce 1941 Winternitzova rodina byla odvedena do Osvětimi a vilu zabral vystěhovalecký fond (Auswanderungsfond für Böhmen und Mähren).[4] V koncentračním táboře byli Josef Winternitz a jeho syn Petr zavražděni v plynové komoře. Jenny a Suzanne, které přežily, se po druhé světové válce snažily získat vilu zpět. V roce 1943 ji od vystěhovaleckého fondu získalo město Praha[4] a ještě za druhé světové války v ní zřídilo školku (mateřinku).[4] Ta zde vydržela do roku 1997.[4] V roce 1948 byla sice budova rodině vrácena, ta v ní však školku ponechala a v roce 1956 budovu darovala státu, protože nemohla splatit milionářskou daň. V roce 1991 požádala rodina o restituci a v roce 1997 ji získala. V roce 2012 dům spoluvlastnili Helena Kučerová, Dagmar Spudichová, Jiří Cysař a Stanislav Cysař, jejichž matkou byla Suzana Winternitzová provdaná Cysařová, později Kochannyová († 1991). K roku 2017 je vlastníkem Winternitzův pravnuk David Cysař.[2][6]

Ač je vila soukromým majetkem, v roce 1999 se v ní konala akce s názvem Díra nedíra. Od roku 1999 zde probíhala tříletá rekonstrukce, jejímž cílem bylo uvést vilu do původního stavu[5] poplatného 30. létům 20. století.[4] Na této rekonstrukci (ukončené v roce 2002) se podíleli architekti Zdeněk Lukeš a Karel Ksandr, kteří zároveň pracovali i na opravě Loosovy Müllerovy vily v pražských Střešovicích. Na práce přispělo dotací i město Praha. Vlastníci ji pronajímají firmám či soukromým subjektům, pro filmařské či fotografické účely i k bydlení. V mezičase, kdy vila nebyla obsazena, byla v roce 2012 opět zpřístupněna k akci nazvané Ve vile. Veřejnosti pak byla znovu na týden zpřístupněna v únoru 2017 (Ve vile 2017).[2][6][7][8]

Velký zájem o tuto akci se stal impulzem k uvažovanému trvalému zpřístupnění vily, kde má vzniknout galerie pro konání výstav se zaměřením na umění a architekturu s expozicí věnovanou Adolfu Loosovi. V prostorách vily má být možné pořádat různé společenské akce (swingové tančírny, firemní večírky, svatby a podobně) včetně zážitkového ubytování v jednom z pokojů.[9]

V rámci Dne architektury v Praze byla Winternitzova vila přístupná veřejnosti dne 4. října 2020 a to jako součást připomenutí osoby Adolfa Loose, od jehož narození v Brně uplynulo 10. prosince roku 2020 rovných 150 let.[4]

Vila je zapsána v katalogu moderní architektury Iconic Houses, který sdružuje mimořádná díla světových architektů, architektonicky významné domy, domy umělců a ateliéry z 20. století přístupné veřejnosti jako domovní muzea.[10]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Stavba vily včetně všech příprav, plánů a povolení trvala rok. „Povolení k užívání stavby“ bylo vydáno v roce 1932.[4]

Reference

  1. ↑ ČTK. Méně známá vila architekta Loose se na týden otevře veřejnosti. Týden.cz [online]. 2017-02-17 [cit. 2017-02-19]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d WEBEROVÁ, Lenka (web). Pojďte dál. Na návštěvě slavné vily od Adolfa Loose. iDNES.cz [online]. 2012-05-31 [cit. 2017-02-19]. Dostupné online. 
  3. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-02-22]. Identifikátor záznamu 156861 : vila. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  4. ↑ a b c d e f g h REDAKCE. Prohlédněte si Winternitzovu vilu. Budovu se smutným osudem [online]. vaše5 – nezávislý měsíčník pro Prahu 5, Září 2020 (vychází 14.9.2020), strana 14, 2020-09-14 [cit. 2020-09-19]. Ke stažení ve formátu *.pdf. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g h Informační dvojjazyčná (česky a anglicky) cedule umístěná na plotě zahrady Winternitzovy vily u vchodu do zahrady
  6. ↑ a b LÉBLOVÁ, Kristýna. Winternitzova vila je po pěti letech zpřístupněna veřejnosti. Novinky.cz [online]. 2017-02-17 [cit. 2017-02-19]. Dostupné online. 
  7. ↑ Lidovky.cz. Winternitzova vila. Zájemci budou mít unikátní možnost navštívit dílo Adolfa Loose. Lidovky.cz [online]. 2017-02-13 [cit. 2017-02-19]. Dostupné online. 
  8. ↑ Earch.cz. Winternitzova vila se po pěti letech otevře veřejnosti. Earch.cz [online]. 2017-02-17 [cit. 2017-02-19]. Dostupné online. 
  9. ↑ VEJVODOVÁ, Marie. Říkali jí Béžová princezna. Magazín Pátek LN. Březen 2017, čís. 12, s. 17. 
  10. ↑ Villa Winternitz. Iconic Houses. [cit. 2023-12-04]. Dostupné online.

Literatura

  • Szadkowska, Maria, Van Duzer, Leslie a Černoušková, Dagmar. Adolf Loos - dílo v českých zemích. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 2009. 391 s. ISBN 978-80-85394-63-4. s. 322-329.
  • Lukeš, Zdeněk. Stavby a architekti. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2013. 242 s. ISBN 978-80-7422-221-4. s. 232.
  • VACKOVÁ, Eva. O béžové princezně. Doma iDNES.cz. 30. 8. 2017, čís. 34, s. 4. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vila v ulici Na Cihlářce 02.JPG
Autor: Pavel Dušek, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: