Winternitzovy automatické mlýny

Winternitzovy mlýny
Celkový pohled na Winternitzovy mlýny v Pardubicích v roce 2023 (po rekonstrukci)
Účel stavby
Sídlo pěti institucí: Infocentrum: pardubické městské informační centrum; Silo: multifunkční konferenční a umělecký prostor; Sféra: řemeslné a technologické vzdělávací centrum pro školy i veřejnost; Gampa: galerie; Gočárova galerie: krajská sbírkotvorná galerie, její hlavní výstavní prostor
Základní informace
Architekt	Josef Gočár
Stavebník	Egon a Karel Winternitzovi
Další majitelé	Nadace Automatické mlýny[1]
Současný majitel	Pardubický kraj[2]
Poloha
Adresa	Bílé Předměstí, Česko Česko
Ulice	Mezi Mosty
Souřadnice	50°2′31,92″ s. š., 15°46′54,12″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	46077/6-4645 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Winternitzovy mlýny, nebo Automatické mlýny,^[3] je budova původně mlýnů navržená Josefem Gočárem pro bratry Egona a Karla Winternitze v Pardubicích. Stojí na pravém břehu řeky Chrudimky před jejím soutokem s Labem, v těsné blízkosti renesančního historického centra města. Stavba budovy započala roku 1909 a pod taktovkou architekta Josefa Gočára byla v roce 1910 dokončena. Jednalo se o jedno z prvních Gočárových děl v duchu kubismu, nesoucí znaky rondokubismu,^[4] i když rondokubismus vznikl až o deset let později. Později byl areál dále rozšiřován. Do roku 2013 sloužil jako mlýny.

Roku 2014 byly mlýny zařazeny na seznam Národních kulturních památek České republiky.

Historický komplex budov, který byl v provozu více než 100 let, prošel mezi lety 2020 a 2023 transformací na moderní kulturně-společenskou městskou čtvrť. Iniciátorem proměny celého areálu byla Nadace Automatické mlýny. Ta koupila areál v roce 2016 a k obnově národní kulturní památky přizvali město Pardubice a Pardubický kraj. V roce 2023, po třech letech intenzivní rekonstrukce, se areál otevřel veřejnosti.

Pardubice, dosud provinční, doposud především zemědělské město Polabí, se v té době díky železničnímu uzlu stávaly zajímavějšími pro obchodníky a průmyslníky. Na počátku 20. století kvůli rovinatému povrchu a nevyhovujícím podmínkám vodních toků probíhala rozsáhlá regulace řek, z jejichž slepých ramen vznikala umělá jezera (melancholicky upomínající na renesanční rybníkářství) a při Chrudimce i Labi parkové plochy (relaxační zóny), kolem kterých se rozšiřovala zástavba města, neboť město zažívalo prudký nárůst obyvatelstva. Mlýny nevyužívaly náhonu nejbližších řek Labe a Chrudimky, ale cca 10 km dlouhého umělého kanálu Halda z říčky Loučná, která je přítokem Labe.

Provoz mlýnů byl ukončen roku 2013. Jejich vlastník, společnost Goodmills, pak dlouho pro objekt hledal kupce. Až v roce 2016 objekt koupili manželé Mariana a Lukáš Smetanovi.^[1] Do nutné rekonstrukce a přestavby zapojili město Pardubice a Pardubický kraj. Mezi lety 2020 a 2023 probíhala náročná rekonstrukce. V září 2023 byl areál slavnostně otevřen. Poprvé v historii se veřejnosti otevřelo Gočárovo obilné silo, které vlastní Nadace Automatické mlýny. Zatímco v přízemí objektu je pobočka turistického informačního centra, v horním patře vznikl multifunkční sál s terasou. V bývalé hlavní mlýnské budově působí krajská Gočárova galerie, v severní části městské vzdělávací centrum Sféra a městská galerie GAMPA, další veřejné prostory včetně vnitřního náměstí vybudovala taktéž Nadace Automatické mlýny.^[3]

Významnou roli v přestavbě Automatických mlýnů sehrálo město Pardubice. To v areálu vlastní objekt, který vznikl rekonstrukcí objektu bývalého skladu balené mouky. V jeho spodní části sídlí GAMPA (Galerie města Pardubic) a nad ní se nachází polytechnické vzdělávací centrum Sféra, které nabízí netradiční formy vzdělání a propojuje vědu, moderní technologie a tradici regionálních řemesel. Pokud jde o zapojení kraje, tak přestavba bývalé hlavní mlýnské budovy na budoucí Gočárovu galerii začala v květnu 2020. Gočárova galerie představuje největší investici do kultury v historii kraje, s celkovými výdaji v rámci evropského projektu ve výši 408 milionů korun. Z této částky kraj obdržel 127,7 milionu korun z evropských zdrojů, zatímco Pardubický kraj přispěl 273 miliony korun ze svého rozpočtu.

Celý projekt přeměny Automatických mlýnů na moderní kulturně-společenskou městskou čtvrť byl možný díky spolupráci několika architektonických studií. Jedním z klíčových architektů projektu je Zdenek Balík se svým studiem Zette], který manželům Smetanovým doporučil, aby průmyslový objekt koupili a nastavil i principy spolupráce s městem a krajem. Spolu s dalšími architektonickými ateliéry, jako jsou Šépka architekti (Sféra, GAMPA a veřejná prostranství), Transat architekti (Gočárova galerie) a Prokš Přikryl architekti (Silo), dokončil první etapu přestavby.

Druhá etapa přestavby Automatických mlýnů by měla začít začátkem roku 2025 a zahrnout výstavbu bytových a komerčních objektů, které mají být dokončeny přibližně v roce 2026. Tato druhá fáze projektu má za cíl uzavřít areál z východní strany a vytvořit městskou čtvrť s občanskou vybaveností.

Winternitzovy mlýny, jako nová dominanta vizuálně svojí monstrozitou, navazují na zámek rodu Pernštejnů. Jejich architektura je asociací babylónské Ištařiny brány – odpovědí pro prudce vzrůstající materiální potřeby obyvatelstva. Gočár během realizace této stavby projektoval rašelinové lázně v nedaleké Bohdanči, otevřené v roce 1913, ve tvaru květu leknínu a dům U Černé Matky Boží s kubistickými interiéry vinárny a kavárny Orient (se svítilnami krystalického tvaru na balkónech a v oknech prvního patra). Renesanční vzpomínka je zhmotněna motivem vlaštovčích ocasů, kterými byly mlýny doplněny ve dvacátých letech, kdy souběžně Pavel Janák projektoval pardubické krematorium a palác Adria v Praze, který architekt Le Corbusier označuje „za masivní stavbu asyrského charakteru“.

Výhled ze střechy sila Automatických mlýnů, vlevo vzadu Zelená brána, kostel sv. Bartoloměje, vpravo budova Zámku a telekomunikační věž

• 
  Hlavní pohled na Galerii Gampa
• 
  Vstup do galerie Gampa
• 
  Galerie Gampa, detail fasády
• 
  Dřevěný shoz na mouku v budově Gočárovy galerie

• MLÝNY BRATŘÍ WINTERNITZŮ. Průmyslové dědictví, rozvoj města a kulturní aktivity. Příprava vydání Benjamin Fragner, Anna Kašíková, Tomáš Skřivan. Praha: České vysoké učení technické v Praze, Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury, 2013. 156 s. Dostupné online. ISBN 978-80-01-05343-0. 
• František Šebek: Stoleté ohlédnutí – život Pardubic kolem roku 1900, Helios, Pardubice 2000, ISBN 80-85211-09-2
• Emanuel Poche a kolektiv: Umělecké památky Čech 3, Academia, Praha 1980
• LUKEŠ, Zdeněk; PANOCH, Pavel. Století moderní architektury v Pardubickém kraji. [Pardubice]: Helios, 2006. ISBN 80-85211-19-X. 

• Seznam národních kulturních památek České republiky

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Winternitzovy mlýny na Wikimedia Commons
• / Oficiální stránky: Automatické mlýny
• / Oficiální stránky: Architektonické studio zette