Witold Gombrowicz

Witold Gombrowicz
Narození4. srpna 1904
Małoszyce
Úmrtí24. července 1969 (ve věku 64 let)
Vence
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníAlpes-Maritimes
Povoláníspisovatel, dramatik, romanopisec, autor deníků, básník-právník, esejista a právník
Alma materPrávnická fakulta Varšavské univerzity
Žánrpovídka, novela a román
Tématakrásná literatura
Významná dílaFerdydurke
Trans-Atlantyk
Kosmos
Pornografie
Ślub (drama)
OceněníPrix Formentor (1967)
Manžel(ka)Rita Gombrowicz, roz. Labrosse
PodpisPodpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Witold Gombrowicz (pseudonym Zdzisław Niewieski; 4. srpna 1904, Małoszyce, Polsko24. července 1969, Vence u Nice, Francie) byl polský romanopisec a dramatik, syn statkáře a dcery zemana. Ve svém díle se zabývá především motivem formy, ať už ve smyslu společenských a komunikačních konvencí, které nabourává obsahem i formou svých děl, nebo - především v pozdějším díle, završeném v románu Kosmos - v abstraktnějším smyslu, jako neproniknutelné masky, za kterou se skrývá smysl okolního světa. Pro jeho psaní je typické groteskní zkreslení světa, absurdní humor a nadsázka.

Život

Villa Alexandrine (Place du Grand Jardin 36, Vence), v které pobýval v letech 1964-1969.

Gombrowicz se narodil v Małoszycích, na panství svého otce, a zde také strávil své časné dětství, zhruba do věku 7 let. V roce 1911 se jeho rodina přestěhovala do Varšavy. Zde Gombrowicz vystudoval katolické Gymnázium Stanisława Kostky, na kterém v roce 1922 odmaturoval. Po dokončení střední školy se přihlásil na právnickou fakultu Varšavské univerzity, zde roku 1927 získal titul magistra a poté odjel na rok do Paříže, kde na Institutu des Hautes Etudes Internationales studoval ekonomii a filozofii. Po návratu nastoupil jako koncipient u varšavského soudu.

V roce 1933 vyšla jeho první kniha, soubor povídek Zápisky z doby dozrávání, a Gombrowicz se postupně začíná naplno věnovat literatuře. Většího ohlasu se dostává jeho prvnímu románu Ferdydurke z roku 1937. Ačkoliv v literárním světě mu přinesl jisté uznání, větší čtenářský, a tím pádem ani finanční úspěch se nedostavil. Také proto Gombrowicz píše pod pseudonymem Zdzisław Niewieski detektivní román na pokračování Posedlí, který s úspěchem vychází ve dvou polských novinách a zajistí mu krom jiného i finanční hotovost. V srpnu roku 1939 Gombrowicz nasedá na zámořský parník Chrobry a cestuje do Argentiny. Původně zřejmě hodlal z cesty vytěžit především zajímavou reportáž - po příjezdu do Buenos Aires jej však zastihne zpráva o vypuknutí 2. světové války, a spisovatel se tedy rozhodne zůstat v zámoří. Protože po válce se v rodném Polsku dostávají k moci komunisté, Argentina je Gombrowiczovým domovem až do roku 1963.

Pamětní deska na Ville Alexandrine (Vence)

V Argentině také vzniká řada Gombrowiczových románů, jako například zkušeností emigrace inspirovaný Trans-Atlantik, dále Pornografie. Jeho situace v emigraci je především zpočátku značně komplikovaná, nedostává se mu prostředků, žije díky podpoře přátel, pracuje jako archivář a přispívá do místních periodik. Teprve koncem 40. let se situace obrací k lepšímu. V roce 1947 nastupuje do stálého zaměstnání jako úředník v Banco Polaco a vychází první překlad jeho knihy - román Ferdydurke je přeložen do španělštiny. Od roku 1951 pravidelně spolupracuje s polským exilovým časopisem Kultura, který vychází v Paříži - časopis na pokračování uveřejňuje jeho Deníky a ve Francii pak také vychází řada jeho děl.

Širší literární uznání se začíná na přelomu 50. a 60. let. V letech 1958-1959 může díky politickému uvolnění v Polsku vyjít většina jeho děl, roku 1961 pak Gombrowicz získává cenu časopisu Kultura a v roce 1963 stipendium od Ford Foundation na roční pobyt v Berlíně. Zde Gombrowicz zůstává až do roku 1964. Poté odjíždí do Paříže a posléze do jihofrancouzského Vence (městečko nedaleko Nice), kde žije až do své smrti. Ještě za svého života, v roce 1967, získal Mezinárodní cenu nakladatelů.

Witold Gombrowicz zemřel v noci z 24. na 25. července 1969[1], proto se někdy údaje o jeho úmrtí rozcházejí. Je pochován ve Vence, a to na hřbitově 'Cimetière de Vence Route de Saint-Paul'.[2]

Dílo

Jeho dílo se vyznačuje nesmlouvavou satirou a groteskně deformovaným pohledem na svět, jeho tvorbě je vlastní nelítostný humor a určitý druh "rošťáctví", který karikuje vyprázdněné stereotypy. Především ve svých raných dílech (Bakakaj, Ferdydurke) motivizuje nezralost jako protiklad ke zkostnatělé a formalizované společnosti. Dá se říct, že forma jako taková je jeho stěžejním motivem. Nezřídka se v jeho podání jedná o značnou moc, která prostřednictvím slov, gest a asociací nabývá vlády nad obsahem. Jeho postavy získávají moc nad ostatními, i nad samotným příběhem, jestliže dokáží ovládnout formu.

Například ve Ferdydurke nasazuje učitel hrdinovi zadničku - neboli podává interpretaci jeho nezralosti a díky této interpretaci nad ním získává moc. Velkou roli hrají zdánlivé detaily, skrze něž se poté interpretuje vše ostatní (chvějící se ručník v Posedlých, visící vrabec v Kosmu a další). Zvláště tam, kde není obsah, může forma snadno nabýt vrchu. V pozdějších dílech (Kosmos) nabývá tento přístup až podoby jakéhosi magického rituálu, kdy se postavy pomocí určitých formálních podobností snaží najít klíč ke smyslu okolního světa.

"Zřejmě není dobře mluvit, je-li dosah slov nepředvídatelný a hranice snu neurčitá..." - píše Gombrowicz v povídce Události na brize Banbury ze sbírky Bakakaj. I jediné neopatrné slovo, pohled či gesto může mít v jeho příbězích nedozírný dopad, pokud vtrhne na území, které není naplněno smysluplným obsahem.

Seznam děl

Seznam vydaných publikací od roku 1933:[3]

  • Zápisník z doby dozrávání (Pamiętnik z okresu dojrzewania, povídky z let 1928-1932, Varšava 1933, později rozšířeno v Bakakaj, 1957)
  • Ferdydurke (Ferdydurke, román, Varšava 1937; do češtiny přel. Helena Stachová, Torst, Praha 1997)
  • Yvona, princezna burgundánská (Iwona, księżnicka Burgunda, drama, časopisecky Varšava 1938, knižně 1958; česky v Divadlo 1969, č. 4, přel. Jaroslav Simonides)
  • Posedlí (Opętani, detektivní román, na pokračování v novinách Dobry Wieczór! - Kurier Codzienny a Express Poranny a posléze Kurier Czerwony 1939, pod pseudonymem Zdisław Niewieski, část knižně Paříž 1973, vcelku Varšava 1990; do češtiny přel. Helena Stachová, Argo, Praha 2008)
  • Svatba (Ślub, drama, Paříž 1953; česky Praha, DILIA1981, přeložila Irena Lexová)
  • Trans-Atlantik (Trans-Atlantyk, román, Paříž 1953; do češtiny přel. Helena Stachová, Revolver Revue, Praha 2007)
  • Bakakaj (Bakakaj, sbírka povídek, Krakov 1957; do češtiny přel. Helena Stachová, Academia, Praha 2004)
  • Deník I. (Dziennik 1953–1956, Paříž 1957; do češtiny přel. Helena Stachová, Torst, Praha 1994)
  • Pornografie (Pornografia, román, Paříž 1957; do češtiny přel. Helena Stachová, Torst, Praha 1997)
  • Deník II. (Dziennik 1957–1961, Paříž 1962; do češtiny přel. Helena Stachová, Torst, Praha 1994)
  • Kosmos (Kosmos, román, Paříž 1965; do češtiny přel. Erich Sojka, Argo, Praha 2007)
  • Deník III. (Dziennik 1961–1966, Paříž 1966; do češtiny přel. Helena Stachová, Torst, Praha 1994)
  • Opereta (Operetka, drama, Paříž 1966; česky Praha, DILIA 1979, přeložil Jaroslav Simonides)
  • Testament - Hovory s Dominiquem de Roux (Entretiens avec Gombrowicz, Paříž 1968, Rozmowy z Gombrowiczem, Paříž 1969, knižní rozhovor s Dominquem de Reux, pod názvem Testament - Entretiens avec Domique de Roux Paříž 1977; do češtiny přel. z polštiny Helena Stachová, Revolver Revue, Praha 2004)
  • Kurs filosofie v šesti hodinách a patnácti minutách (Cours de pholosophie en six heures un quart, Paríž 1995), do češtiny prel. Čestmír Pelikán, Revolver Revue, Praha 2010.
  • Vzpomínky na Polsko (Wspomnienia polskie. Wędrówki po Argentynie v Dzieła zebrane, Paříž 1977)
  • Kronos (Kronos, "intimní deník", Krakov 2013; do češtiny přel. Petr Vidlák, Torst, Praha 2016)

Další výbory v češtině:

  • Vzpomínky na Polsko (Vzpomínky na Polsko a eseje Huba a tvář a Rozhlasová diskuse, která se neuskutečnila; přeložila Iveta Mikešová, Periplum, 2001)
  • Naše erotické drama (výbor novinových článků z 40. let; přeložila Helena Stachová, Revolver Revue, Praha 2008)

Filmové adaptace

  • Ferdydurke (30 Door Key) (Francie, Polsko, Velká Británie, 1991, v polském znění) Režie: Jerzy Skolimowski; scénář: Joseph Kay, John Yorick, Jerzy Skolimowski; kamera: Witold Adamek; hudba: Stanisław Syrewicz, hrají: Iain Glen, Robert Stephens, Crispin Glover, Marek Probosz, Artur Żmijewski, Judith Godrèche, Beata Tyszkiewicz, Dorota Stalińska, Jan Peszek, Tadeusz Łomnicki, Jerzy Skolimowski, Fabienne Babe a další, produkce: Thirty Door Key Ltd & Cinema, Million Frames, Jerzy Skolimowski.
  • Pornografie (Polsko, Francie, 2003, v polském znění) režie: Jan Jakub Kolski; scénář: Jan Jakub Kolski, Gerard Brach, Luc Bondy; kamera: Krzysztof Ptak; hudba: Zygmunt Konieczny; hrají: Krzysztof Majchrzak, Adam Ferency, Krzysztof Globisz, Grażyna Błęcka-Kolska, Grzegorz Damięcki, Jan Frycz, Irena Laskowska, Sandra Samos, Anna Baniowska, Kazimierz Mazur, Jan Urbański; produkce: Heritage Films, MACT Production.

Divadelní adaptace

Fotogalerie

Odkazy

Reference

  1. http://www.gombrowicz.pl/i4.html Archivováno 24. 4. 2009 na Wayback Machine. Polské stránky věnované Gombrowiczovi
  2. OMILANOWSKA, Małgorzata. Odpowiedź podsekretarza stanu w Ministerstwie Kultury i Dziedzictwa Narodowego - z upoważnienia ministra - na interpelację nr 1822 w sprawie opieki nad grobami twórców ważnych dla polskiego dziedzictwa kulturowego. Sejm.gov.pl [online]. 2012. Dostupné online. 
  3. Testament, Revolver Revue, Praha 2004 a česká vydání příslušných titulů

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Emblem-web.svg
Autor: David Vignoni / ICON KING, Licence: LGPL
Icon from Nuvola icon theme for KDE 3.x / GNOME 2.
Dom witold gombrowicz vence.JPG
Autor: Bossowski, Licence: CC BY-SA 3.0
Villa Alexandrine przy Place du Grand Jardin 36 (Vence), w której od października 1964 do marca 1969 mieszkał Witold Gombrowicz
Gombrowicz signature.svg
Witold Gombrowicz signature
Tablica witold gombrowicz vence.JPG
Autor: Bossowski, Licence: CC BY-SA 3.0
Tablica pamiątkowa na Villi Alexandrine (Vence), w której od października 1964 do marca 1969 mieszkał Witold Gombrowicz
Gombrowicz grave.JPG
Gombrowicz grave, Vence, 2007-02-09
Gdynia Gombrowicz.jpg
Memorial plate of writer Witold Gombrowicz in the sea-port Gdynia
Popiersie Witold Gombrowicz ssj 20060914.jpg
Autor: Paweł Cieśla Staszek_Szybki_Jest, Licence: CC BY-SA 4.0
Bust of Witold Gombrowicz in Celebrity Alley in Kielce (Poland)
Witold Gombrowicz Polish passport.jpg
Black-and-white photograph of Witold Gombrowicz from his Polish government-issued passport. 18 cm x 13 cm. General Collection, Beinecke Rare Book and Manuscript Library, Yale University, New Haven, Connecticut.
Tablica Witold Gombrowicz ul. Chocimska 35 w Warszawie.JPG
Autor: Adrian Grycuk, Licence: CC BY-SA 3.0 pl
Plaque in memory of Witold Gombrowicz at 35 Chocimska Street in Warsaw