Wittelsbachové

Wittelsbachové
Znak Wittelsbachů, bavorských vévodů
Znak Wittelsbachů, bavorských vévodů
ZeměBavorsko, Rýnská Falc, Svatá říše římská, Švédsko, Řecko
Tituly
  • císař Svaté říše římské
  • král bavorský
  • kurfiřt a vévoda bavorský
  • kurfiřt a falckrabě falcký
  • král norský
  • král švédský
  • král norský
  • král český
  • král řecký
  • velkokníže finský
  • vévoda v Bavorsku
ZakladatelOta I. Bavorský
Konec vlády1918
Poslední vládceLudvík III. Bavorský
Současná hlavaFrantišek, vévoda bavorský
Větve rodu
  • Rýnská falckrabata
    • Falc-Neumarkt
    • Falc-Simmer
    • Falcko-Zweibrücken
      • Švédští králové
    • Falcko-Sulzbach
      • kurfiřti falčtí
    • Falcko-Birkenfeld
      • Bavorští králové
        • Vévodové v Bavorsku
  • Bavorští vévodové
    • Vévodové a kurfiřti bavorští

Wittelsbachové (německy Haus Wittelsbach) jsou starý šlechtický rod německých knížat, jehož kořeny sahají do desátého století. Jejich vliv se soustřeďoval na území dnešního Německa, zejména na Rýnskou Falc (neboli Dolní Falc) a Bavorsko, kde jeho členové vládli jako vévodové a později od roku 1356 jako kurfiřti – nejprve jako falčtí kurfiřti a od roku 1623 i kurfiřti bavorští. Mezi lety 15831761 ovládali také kurfiřtství Kolínské. Roku 1806, na základě bratislavského míru (26. prosince 1805) a na znamení díků za vojenskou pomoc, povýšil francouzský císař Napoleon Bonaparte Bavorsko na království. Wittelsbachové pak v Bavorsku vládli jako králové až do roku 1918.

Rodové jméno Wittelsbachů pochází někdy z období kolem roku 1115, kdy tento šlechtický rod, jehož původní titul zněl hrabata ze Scheyern, převzal své nové jméno po hradu Witelinspach, neboli Wittelsbach (potok u lesa – Bach bei einem Wald – ve staré němčině nikoli „Wald" ale „Wittu"). Hrad se nachází nad údolím řeky Paar u Aichachu, severovýchodně od Augsburgu.

Tři z Wittelsbachů, Ludvík IV. Bavor, Ruprecht I. a Karel VII. Albrecht, dosáhli na titul císaře a krále Svaté říše římské. Další Wittelsbachy můžeme v dějinách nalézt také na některých evropských trůnech, jako krále švédské, norské, dánské, české, bavorské či řecké.

Mezi nejznámější členy rodu v nedaleké minulosti patří např. pohádkový král Ludvík II. či matka rakouského císaře Františka Josefa I. Žofie a jeho manželka Alžběta (známější jako Sissi).

Původ

znak hrabat Bogenů, později zděděný Wittelsbachy

Původ rodu je sporný. Podle některých pověstí sahá Wittelsbašský rod až ke Karlu Velikému. Důvěryhodnější prameny spojují Wittelsbachy s markrabětem Luitpoldem Bavorským († 907), jako vedlejší rodovou linii. Podle publikované genealogie rodu vydané v Rakousku roku 1931 začíná rodinná historie zhruba před 1000 lety hrabětem Otou I. Scheyernským.

Zakladatel Wittelsbachů

Syn Luitpolda Bavorského, Arnulf Zlý, byl v roce 919 zvolen (proti-)králem, byl však nakonec poražen Jindřichem Saským a tak se spokojil s bavorským vévodstvím.

Po Arnulfově smrti roku 937 zapůjčil tehdejší král Ota Veliký vévodství Arnulfovu bratrovi Bertoldovi. Navíc oženil svého bratra Jindřicha s Arnulfovou sestrou Juditou (Jitkou), čímž později odůvodnil bratrův nárok na bavorské vévodství. Jindřich se také po Berchtoldově smrti vévodou stal.

Arnůlfův starší syn, Eberhard, byl vypovězen roku 938 ze země. Mladší, Arnulf (II.), však mohl zůstat a stal se bavorským falckrabětem. V roce 940 nechal postavit hrad Scheyern, podle nějž se jeho potomci nazývali hrabaty ze Scheyernu. Po určitou dobu držel Bavorsko mocný panovník Jindřich Lev. Poté, co zradil císaře Fridricha I. Barbarossu, mu bylo roku 1180 na říšském sněmu Bavorsko odebráno a dědičně toto území získal Ota I. Wittelsbach, císařův důvěrník a člen jeho družiny. Rod Wittelsbachů vládl od této chvíle Bavorsku až do roku 1918.

Hrabata ze Scheyernu, falckrabata bavorská

  • Ota I. Scheyernský(1014)
  • Ota II. Scheyernský († 1078)
  • Eckhard I. Scheyernský († před 11. květnem 1091)
  • Ota V. Scheyernský († 1156), falckrabě bavorský
  • hrabě Ota VIII. Scheyernský (11171183; známý také jako hrabě Ota V. z Wittelsbachu nebo falckrabě Ota VI. Bavorský nebo vévoda Ota I. Bavorský)

Vévodové bavorští

Wittelsbachové v Dolním Bavorsku (1253–1340) a Uhrách (1305–1308)

  • 1253–1290: Jindřich XIII. = Jindřich I. Dolnobavorský (12351290)
  • 1290–1312: Ota III. (12611312), 13051308 uherský král jako Béla V.
    • od cca 1305–1310: společně s bratrem Štěpánem I.
    • 1310–1312: s Otou IV. a Jindřichem XIV. (syn Štefana I.)
  • 1312–1339: společně: Jindřich XIV., Ota IV. a Jindřich XV. (syn Oty III.)
  • 1339–1340: Jan I. (syn Jindřicha XIV.)

Horní Bavorsko a Horní Falc (1253–1294)

Horní Bavorsko (1294–1340)

Vilém I.

Bavorsko (1340–1351)

Straubing-Holandsko (1351–1425)

  • 1347–1388 Vilém I., vládl také jako hrabě holandský, seelandský a hennegauský
  • 1347–1404 Albrecht I. a Albrecht II. Wittelsbach1397, hrabě holandský, seelandský a hennegauský
  • 1404–1417 Vilém II., hrabě holandský, seelandský a hennegauský
  • 1404–1425 Jan III., hrabě holandský, seelandský a hennegauský, po něm byl Straubing rozdělen mezi ostatní rodové linie (Mnichovskou, Landshutskou a Ingolstadtskou)

Horní Bavorsko-Tyrolsko a Braniborsko (1351–1363/1373)

Dolní Bavorsko-Landshut (1351–1392)

V roce 1392 byla území rozdělena třemi syny Štěpána II. na Bavorsko-Mnichov, Bavorsko-Landshut a Bavorsko-Ingolstadt

Bavorsko-Ingolstadt (1392–1447)

  • 1375–1413 Štěpán III.
  • 1413–1443 Ludvík VII., zvaný Vousatý
  • 1443–1445 Ludvík VIII., od roku 1447 vévoda bavorsko-landshutský

Bavorsko-Landshut (1392–1503)

  • 1375–1393 Bedřich, zvaný Bohatý
  • 1393–1450 Jindřich XVI., zvaný Bohatý
  • 1450–1479 Ludvík IX., zvaný Bohatý
  • 1479–1503 Jiří, zvaný Bohatý , od roku 1503 vévoda bavorsko-mnichovský.
Albrecht III. odmítá českou korunu, historická malba Jana Jiřího Hiltensperger (okolo 1825)

Bavorsko-Mnichov (1392–1503)

  • 1375–1397 Jan II.
  • 1397–1438 Arnošt
  • 1397–1435 Vilém III.
  • 1435–1441 Adolf, zvaný Spravedlivý
  • 1438–1460 Albrecht III., zvaný Zbožný
  • 1460–1463 Jan IV.
  • 1463–1467 Zikmund, vévoda bavorsko-dachauský
  • 1465–1508 Albrecht IV., zvaný Moudrý, spojil všechny bavorské rodové linie v roce 1503

Bavorsko (1503–1623)

Bavorští kurfiřti (1623–1777)

Související informace naleznete také v článku Seznam bavorských panovníků.

Dne 25. února 1623 obdržel vévoda Maxmilián I. Falcké kurfiřtství.

Bavorská linie Wittelsbachů vymřela roku 1777 a dědictví přešlo na Karla Teodora z linie Falcko-Sulzbach, který už vládl jako falcký kurfiřt. Po smrti Karla Teodora roku 1799 nabyli Falcké kurfiřtství vévodové Zweibrückenští.

Arnošt Bavorský

Kolínští kurfiřti (1583–1761)

Od roku 1583 do roku 1761 obsadili bavorští Wittelsbachové Kolínské kurfiřtství (arcibiskupství) a další početná biskupství.

  • 1583–1612 Arnošt
  • 1612–1650 Ferdinand
  • 1650–1688 Maxmilián Jindřich
  • 1688–1723 Josef Klement
  • 1723–1761 Klement August I.

Římsko-němečtí králové a císaři

Související informace naleznete také v článku Seznam panovníků Svaté říše římské.

Horní Falc (1294–1356)

První falckrabě Rudolf I. se roku 1317 zřekl samostatnosti Falcka ve prospěch svého bratra císaře Ludvíka IV.. Jeho syn Rudolf II. Slepý získal dědičné země zpět roku 1329. Zlatou bulou císaře Karla IV. obdrželi roku 1356 Rýnská falckrabata od Karla IV. kurfiřtství.

Kurfiřtství falcké (1356–1777) + království Dánské, Švédské, Norské (1440–1448) a České (1619–1620)

Pečeť univerzity

Falcká linie Wittelsbachů obdržela roku 1356 kurfiřtství. Roku 1386 založil kurfiřt Ruprecht I. v Heidelbergu třetí německou univerzitu – Univerzita Ruprechta Karla.

Ruprecht III. Falcký byl sice říšskými kurfiřty zvolen římským králem (14001410), ale volbu uznávala pouze část říše. Po jeho smrti byla falcká linie rodu rozdělena na čtyři rodové linie – kurfiřtství falcké (Heidelberská linie), Falc-Neumarkt (vymřela 1443), Falc-Simmern a Falc-Mosbach-Neumarkt (vymřela 1499).

Z linie Falcko-Neumarktské pocházel Kryštof III. (14401448), král dánský, švédský a norský. Heidelberská linie vymřela roku 1559 Otou Jindřichem.

Kurfiřt Fridrich V. Falcký byl roku 1619 zvolen králem českým, korunu však ztratil po porážce na Bílé hoře a prchl do Holandska.

Falcké kurfiřtství bylo roku 1623 přeneseno do Bavorska a roku 1648 byla vytvořena dvě nová kurfiřtství, tím se kurfiřtství ve Falcku zachovalo.

Linie Pfalz-Simmern vymřela roku 1685 Karlem II., po které nastoupila linie Pfalz-Neuburg, která se roku 1569 oddělila od linie Zweibrükenské a roku 1614 získala vévodství Jülich a Berg; tu pak od roku 1614 následovala samostatná linie Falc-Sulzbach.


Fridrich V. Falcký, známý jako Zimní král

Mezi lety 1623 a 1649 ztratila Falc kurfiřtství ve prospěch bavorského vévody Maxmilián I. Bavorského.

Švédští králové (1654–1720)

Po smrti krále Ruprechta roku 1410 vznikla linie Simmern-Zweibrücken, která se roku 1444 rozdělila na linii Simmern-Sponheim a Zweibrücken-Veldenz. Díky linii Falc-Zweibrücken-Kleeburg získali Wittelsbachové opět švédský trůn (1654–1720).

Vévodové z Zweibrückenu (1410–1797)

Posledním vévodou z Zweibrückenu byl v roce 1795 Maxmilián Josef, vévoda bez vévodství, protože francouzské revoluční vojsko vévodství obsadilo. Roku 1799 nastoupil v Mnichové Maxmilián Josef jako kurfiřt.

Kurfiřti Falcko-Bavorští (1777–1806)

Bavorští králové (1806–1918)

Velký znak bavorského království

Po vymření linie Falc-Sulzbach roku 1799 se následníkem Karla IV. Teodora stal Maxmilián IV. (Falc-Zweibrücken-Birkenfeld-Bischweiler). Roku 1806 se Bavorské kurfiřtství stalo královstvím a Wittelsbachové vládli až do roku 1918. K bavorské královské linii patří:

Z královského bavorského rodu Wittelsbachů pocházela také matka rakouského císaře Františka Josefa I. Žofie Bavorská, dcera krále Maxmiliána I. Josefa. Vedlejší linie Birkenfeld-Gelnhausen byla roku 1799 přejmenována na vévody v Bavorsku (in Bayern), z této linie pocházela rakouská císařovna Alžběta Bavorská (Sisi).

Řecký král (1832–1862)

  • Ota I. (1832–1862) (abdikoval po povstání)

Hlavy rodu po roce 1918

Odkazy

Související články

Externí odkazy

(německy)

Média použitá na této stránce

Ludovico il Bavaro.jpeg
Autor: unknown, Licence: CC-BY-SA-3.0
OttoIBeieren.jpg
König Otto I. von Bayern (1848-1916).
König Ludwig III. von Bayern.jpg
König Ludwig III. von Bayern
Albrecht III von Bayern lehnt Königskrone ab.jpg
after Johann Georg Hiltensperger's fresco of c. 1825 (Wittelsbacher Zyklus, Hofgartenarkaden München)
Arms of the Palatinate (Old).svg
Autor: Sir Iain, lion and crown by User:Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Arms of the Palatinate, without the Bavarian quarter.
William IV (Bavaria).jpg

Popis

William IV (Bavaria)
Albert de Bavière.png

Picture of Albert I

(1336 † 1404), count of Hainaut and Holland
Arms of the Electoral Palatinate (Variant 2).svg
Autor: Sir Iain, Elemens by User:Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Tento soubor byl nahrán pomocí nástroje Commonist.
Great coat of arms of Sweden.svg
Great coat of arms of Sweden
Guillaume III de Hainaut.png

Picture of William V

(1330 † 1389), count of Hainaut and Holland
Wappen des Herzogs in Bayern (Haus Wittelsbach).png
Autor: Stefan Josef Bittl, Licence: CC-BY-SA-3.0
Coats of arms of the House of Wittelsbach
Wittelsbach-Bayern-Wappen.png
Stammwappen der bayerischen Herzöge aus dem Hause Wittelsbach (um 1300)
Greek CoA (1831-1863).svg
State and Royal Coat of Arms of the Kingdom of Greece as used during the House of Wittelsbach (1832–1862)