Wolfova–Rayetova hvězda
Wolfovy–Rayetovy hvězdy jsou velmi hmotné hvězdy hlavní posloupnosti s velmi vysokou svítivostí a velmi krátkou dobou života (méně než milion let).
Oproti ostatním hvězdám hlavní posloupnosti obsahují jen málo vodíku a naopak v nich převažují těžší prvky jako dusík nebo uhlík.[1]
Charakteristika
Hmotnost Wolfových–Rayetových hvězd se pohybuje v rozsahu 25–60 hmotností Slunce. Povrchová teplota dosahuje 25 000 až 100 000 K, s maximem vyzařování v ultrafialové oblasti.
Wolfovy–Rayetovy hvězdy velmi intenzivně odvrhují hmotu do okolního vesmíru (řádově 10−5 hmotnosti Slunce za rok), vlivem čehož vznikají v jejich okolí specifický typ emisní mlhoviny – Wolfova–Rayetova mlhovina.
Spektrální třída Wolfových–Rayetových hvězd má samostatné označení W (označení vychází z toho, že vlivem vysoké teploty jsou spektrální čáry jednotlivých prvků široké – anglicky wide).
K roku 2024 bylo v naší Galaxii známo 669 Wolfových–Rayetových hvězd, odhaduje se však, že by jich měl být asi dvojnásobek.[1]
Typy Wolfových–Rayetových hvězd
Wolfovy–Rayetovy hvězdy jsou dvojího typu podle zastoupení nejvýznamnějšího prvku ve spektru
Tyto třídy odpovídají postupnému vývoji Wolfovy–Rayetovy hvězdy: hvězdy typu N jsou vývojově mladší než hvězdy typu C.
Stupně vývoje
Obecně platí, že pokud u velmi horkých hvězd vyhoří v jádru hvězdy vodík, začne hvězda spalovat helium na uhlík. Konvektivní zóna zasahuje do blízkosti jádra a dochází tak k mísení hmoty v jádře a na povrchu. Proto je uhlík intenzivně vynášen do atmosféry hvězdy a lze jej pozorovat ve spektru.
Po vyhoření helia začne hvězda spalovat uhlík na neon a postupně dále až k železu. Fáze přeměny od uhlíku na železo trvá jenom stovky let.
Wolfovy–Rayetovy hvězdy velmi intenzivně odvrhují hmotu do okolního vesmíru (řádově 10−5 hmotnosti Slunce za rok), vlivem čehož vznikají v jejich okolí emisní mlhoviny.
Wolfovy–Rayetovy hvězdy po ukončení spalování hmoty vybuchují jako supernovy nebo (jak se teoreticky předpokládá) také jako hypernovy. Oba způsoby zániku hvězdy výrazně přispívají k obohacení vesmíru o těžké prvky.
Odkazy
Reference
- ↑ a b ŠVANDA, Michal. Výzkumy v ASU AV ČR (264) LAMOST J040901.83+329355.6 – Wolfova-Rayetova hvězda, která není Wolfovou-Rayetovou hvězdou. Astro.cz [online]. Česká astronomická společnost, 2024-02-21 [cit. 2024-02-19]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Wolf-Rayetova hvězda na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
(c) ESA/Hubble, CC BY 4.0
Here we see the spectacular cosmic pairing of the star Hen 2-427 — more commonly known as WR 124 — and the nebula M1-67 which surrounds it. Both objects, captured here by the NASA/ESA Hubble Space Telescope are found in the constellation of Sagittarius and lie 15 000 light-years away.
The star Hen 2-427 shines brightly at the very centre of this explosive image and around the hot clumps of gas that are ejected into space at over 150 000 kilometres per hour.
Hen 2-427 is a Wolf–Rayet star, named after the astronomers Charles Wolf and Georges Rayet. Wolf–Rayet are super-hot stars characterised by a fierce ejection of mass.
The nebula M1-67 is estimated to be no more than 10 000 years old — just a baby in astronomical terms — but what a beautiful and magnificent sight it makes.
A version of this image was released in 1998, but has now been re-reduced with the latest software.
Autor: ESO, European Southern Observatory, Licence: CC BY 4.0
Artist's impression of "the oldest star of our Galaxy": HE 1523-0901
- About 13.2 billion years old
- Approximately 7500 light years far from Earth
- Published as part of Hamburg/ESO Survey in the May 10 2007 issue of The Astrophysical Journal
Autor: ESA/Hubble & NASA Acknowledgement: Judy Schmidt, Licence: CC BY-SA 4.0
Sparkling at the centre of this beautiful NASA/ESA Hubble Space Telescope image is a Wolf–Rayet star known as WR 31a, located about 30 000 light-years away in the constellation of Carina (The Keel).
The distinctive blue bubble appearing to encircle WR 31a, and its uncatalogued stellar sidekick, is a Wolf–Rayet nebula — an interstellar cloud of dust, hydrogen, helium and other gases. Created when speedy stellar winds interact with the outer layers of hydrogen ejected by Wolf–Rayet stars, these nebulae are frequently ring-shaped or spherical. The bubble — estimated to have formed around 20 000 years ago — is expanding at a rate of around 220 000 kilometres per hour!
Unfortunately, the lifecycle of a Wolf–Rayet star is only a few hundred thousand years — the blink of an eye in cosmic terms. Despite beginning life with a mass at least 20 times that of the Sun, Wolf–Rayet stars typically lose half their mass in less than 100 000 years. And WR 31a is no exception to this case. It will, therefore, eventually end its life as a spectacular supernova, and the stellar material expelled from its explosion will later nourish a new generation of stars and planets.