Wolin (město)

Wolin
Pohled na město
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	53°50′ s. š., 14°36′ v. d.
Časové pásmo	SEČ/SELČ
Stát	Polsko Polsko
Vojvodství	Západopomořanské
Okres	Kamień Pomorski
Gmina	Wolin
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Wolin
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	14,41 km²
Počet obyvatel	4 916 (2008)
Hustota zalidnění	341,2 obyv./km²
Správa
Starosta	Eugeniusz Jasiewicz
Oficiální web	www.wolin.pl
Adresa obecního úřadu	ul. Zamkowa 23 72-510 Wolin
PSČ	72-510
Označení vozidel	ZKA
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wolin (česky Volyň, historicky Volyn,^[1] německy Wollin) je město a gmina na ostrově stejného jména (česky Volyň, polsky Wolin) v severozápadním cípu Polska. Spadá pod okres Kamień, Vojvodství západopomořské. Žije zde 4900 obyvatel. Přes Wolin probíhá silnice S3 (česká hranice – Svinoústí) (E65) a železniční trať Štětín – Svinoústí.

Původní Wolin byl centrem pomořanského kmene Volyňanů a pravděpodobně byl totožný s Vinetou a Jómsborgem, významným obchodním střediskem objevujícím se v latinských a severských pramenech. S Wolinem byl spojen Wichmann Mladší, bratr markrabětě Hermanna Billunga, který se spojil s Volyňany proti Polákům a u tohoto města roku 967 padl v boji proti polskému Měškovi I. a českému Boleslavovi I. Ve 12. století Wolin ekonomicky upadal a trpěl dánskými nájezdy, což vedlo k přeložení biskupství do Grobe. Na konci 12. století pak bylo Dány město zcela zničeno a současný Wolin vznikl až poté.^[2][3]

Jméno Wolin, počeštěně Volyň, se objevuje v pramenech v řadě variant, další pak přibývají při ztotožnění s Vinetou a Jómsborgem:

• Wolin, Velin, Vulin, Willin – různé listiny a jiné právní dokumenty
• Iulin – životopisci Otty Bamberského
• Iulinum – Saxo Grammaticus
• Jumne – Adam Brémský
• Iumneta (Vineta) – Helmold z Bosau
• Jómsborg – Sága o Jómských Vikinzích a jiné severské prameny
• Jomne – Historia Norwegiæ^[4]

Ve městě před přijetím křesťanství byl ctěn bůh Trihlav a také posvátné kopí zasazené do mohutného sloupu. V roce 1124 do Wolinu dorazil biskup Otto Bamberský, ale po neúspěchu své misie se vypravil do Štětína a tamější úspěch přesvědčil i Volyňany. Místní svatyně a modly byly biskupem zničeny, pohanskými kněžími však byla zachráněna a uschována zlatá Trihlavova socha a sedlo. Poté zde nechal vystavět dva kostely, jeden zasvěcený svatému Vojtěchu a svatému Václavu, druhý svatému Petru.^{[pozn. 1]} V roce 1128 se biskup opět vydal do Wolinu, kde se lidé navrátili k pohanství a během slavnosti na počest posvátného kopí bylo podle legendy město zničeno ohněm padajícím z nebe, ušetřen byl jen kostel svatého Vojtěcha, přestože byl vystavěn z dřevěných desek a proutí.. Poté přestoupil Wolin natrvalo ke křesťanství.^[5]

Ve Wolinu bylo ctěno kopí zasazené do mohutného sloupu, stejně jako město samotné spojované životopisci Otty Bamberského s Juliem Caesarem. Biskup se jej měl pokoušet koupit, ale byl odmítnut poukazem na božskou podstatu kopí zaručující ochranu a vítězství.^[6]

Vztah kopí zasazeného do mohutného sloupu k slovanskému náboženství je nejasný a tak byla formulována řada hypotéz:

• Lubor Niederle jej vykládal jako přejímku germánského julblocku „vánočního polene“^[7]
• Aleksander Brückner pokládal kopí za symbol Velese
• Henryk Łowmiański jej chápal jako ochranný amulet města
• Piero Meriggi spojoval kopí s Jarovítem

Jiří Dynda spojuje wolinské kopí s Trihlavem s poukazem na motiv „kovu ve dřevě“ – který se objevuje i v příběhu o uschované soše tohoto boha. Sloup může také znamenat axis mundi, která je též spojována s Trihlavem. Zajímavou analogií ke sloupu s kopím jsou také severské sloupy s obrazy božstev stojící u královského stolce či značící zábor kolonizovaného území a do nichž byly zaráženy „hřeby moci“ či „hřeby bohů“.^[8]

Archeologický výzkum odhalil na území starého Wolinu svatyně peryňského typu z přelomu 7. a 8. století a dvojdílný pohanský chrám o rozměrech 5x7 metrů z 9. století, přestavěný v roce 965/966. Uvnitř templu se nacházel pravoúhlý podstavec pro sochu, podle nálezu dřevěné nohy dosahující dvou až tří metrů. Kolem chrámu stála dřevěná ohrada, v jejímž rohu se pravděpodobně nacházela stáj pro posvátného koně, napovídá tomu zachovalá vrstva koňského hnoje. Dále zde byly nalezeny zbytky západoevropského koberce z konce 10. století, nejspíše sloužícího jako výzdoba chrámu, zbytky loučí a kostí obětovaných zvířat, především beránků a selat, a různé kultovní předměty jako dřevěné idoly, dřevěná figurka osedlaného koně, závěsná kování, vrbové věnečky a váček z kůry.^[9]

• Informační server města
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Wolin (město) na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Volyn v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích