World Championship Tennis

World Championship Tennis
Zkratka	WCT
Vznik	1968
Zánik	1990
Účel	organizace tenisových turnajů
Majoritní vlastník	Lamar Hunt
Iniciátor	David Dixon
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

World Championship Tennis, zkráceně WCT, česky Světové mistrovství v tenisu^[1], představovalo ve své původní formě mužskou skupinu profesionálního tenisu, kterou zřídil americký sportovní organizátor a olejářský magnát Lamar Hunt v roce 1968 (tenisté uzavřeli smlouvy již na konci roku 1967). Řadilo se k ní osm hráčů přezdívaných „handsome eight“ (osm statných).^[1]

Již v počátcích existence skupina pořádala vysoce finančně dotované turnaje, na nichž hráli nejlepší tenisté světa. Získané body se staly základem vlastního žebříčku WCT. Na konci sezóny se pak osm nejlepších, respektive prvních dvanáct od roku 1982, kvalifikovalo na závěrečné Finále WCT. Kromě bodovaných událostí však organizace provozovala další nebodované turnaje. K nejprestižnějším z této skupiny patřily Finále WCT ve čtyřhře s osmi dvojicemi a turnaj šampionů WCT. ^[1]

WCT se rozvinula v důležitou organizační složku světového tenisu, když její existenci začala respektovat Mezinárodní tenisová federace,^[1] s níž byl také po dohodě vytvářen harmonogram jednotlivých sezón. V roce 1990 došlo k jejímu rozpuštění.

Historie

Myšlenku vzniku World Championship Tennis inicioval v říjnu 1967 neworleánský sportovní podnikatel David Dixon, který se stal svědkem profesionálního zápasu mezi Rodem Laverem a Kenem Rosewallem. Samotnému utkání se dostalo slabé medializace a bylo hráno za strohých podmínek.^[2] V srpnu téhož roku představil projekt nového profi okruhu sportovnímu organizátoru a magnátu Lamaru Huntovi, který souhlasil s poskytnutím investic.^[3]^[4] Na počátku 70. let se pak WCT Tour rozvinulo do hlavního profesionálního okruhu v tenise, v němž hráči startovali na základě uzavřených smluv.

Ve své době okruh přinesl revoluční prvky, když do pravidel zavedl systém tiebreaku, pro tenisty připravil barevné kolekce sportovního oblečení, ve finále 1974 byl poprvé použit počítačový systém elektronického čárového rozhodčího pro kontrolu dopadu míčů^[5]^[6] a okruh také zavedl barevné míče, kdy bílou barvu zpočátku nahradila oranžová a později žlutá. Podporoval také hlasitější vyjádření publika oproti zažité praxi zdrženlivých reakcí. Atraktivitu pro hráče vytvářely finanční odměny a bonusy.

Na počátku stálo osm tenistů přezdívaných „handsome eight“ (osm statných), mezi něž patřili Dennis Ralston, John Newcombe, Tony Roche, Cliff Drysdale, Earl Buchholz, Niki Pilić, Roger Taylor a Pierre Barthès. Narychlo pořádaný debutový turnaj se uskutečnil během ledna 1968 v australském Sydney. Vítězem se stal Tony Roche.^[7] Ve Spojených státech okruh zažil premiéru v únoru téhož roku v Kansas City.^[8]^[4] V březnu 1968 Hunt převzal 50% podíl Dixona ve WCT a sportovní podnikatel se s okruhem rozešel. V úvodní sezóně vykázalo WCT ztrátu 300 000 dolarů.^[9]

S nástupem roku 1970 podepsali kontrakty další hráči – Marty Riessen, Ray Moore, Tom Okker, Arthur Ashe a v červenci došlo k získání akvizice v podobě účasti tenistů z profesionální organizace National Tennis League (NTL), čímž se nově zapojili také Rod Laver, Ken Rosewall, Pancho Gonzáles, Andrés Gimeno, Roy Emerson a Fred Stolle.^[10]

Sezóna 1971 znamenala navýšení počtu celosvětově konaných turnajů na dvacet jedna.^[11] Na každoročním zasedání Mezinárodní tenisové federace (International Lawn Tennis Federation, ILTF) v červenci 1971 došlo k prohlasování zákazu účasti na vlastních turnajích všem hráčům, kteří byli smluvně vázáni k WCT, a to s účinností od roku 1972.^[12] V závěru stejné sezóny se osm nejlépe bodovaných hráčů WCT kvalifikovalo na listopadový závěrečný turnaj. Jednalo se o událost hranou dva týdny před akcí stejného formátu – Masters (Turnajem mistrů), konkurenčního okruhu Grand Prix. Od sezóny 1972 byl nový turnaj z komerčních důvodů hrán na koberci v hale a přeložen na jarní termín. Dějištěm se stal Dallas a oficiálním názvem pak WCT Finals. Celkově probíhal devatenáct let s derniérou v roce 1989.

V dubnu 1972 uzavřely obě organizace ILTF a WCT dohodu o rozdělení nastávající sezóny 1973. První část mezi lednem až květnem získal okruh WCT. Ve zbytku roku pak probíhal druhý okruh Grand Prix. Hrozící vyloučení hráčů z turnajů ILTF bylo touto smlouvou zažehnáno, když došlo k opětovnému povolení jejich startu na událostech Grand Prix.^[13]

V sezóně 1978 se okruh WCT včlenil do okruhu Grand Prix. Organizace WCT pak ve svém prohlášení z 30. dubna 1981 deklarovala vystoupení z Grand Prix a obnovení vlastní celoroční túry od sezóny 1982. Podle Lamara Hunta se hlavními důvody staly omezení ze strany Mužské profesionální rady (Men's Professional Council), řídící okruh Grand Prix.^[14] V lednu 1983 pak WCT zažalovala Mužskou profesionální radu, Asociaci tenisových profesionálů (ATP) a Mezinárodní tenisovou federaci za nespravedlivá obchodní omezení.^[15] Dohoda z listopadu 1983 vyústila ke druhému začlenění WCT pod patronaci okruhu Grand Prix, s účinností od roku 1985.^[16]

Poslední sezóna WCT proběhla v roce 1989. Po skončení Turnaje šampionů 1990 ve Forest Hills ohlásila WCT 28. dubna téhož roku své rozpuštění. Daný rok 1990 založila celoroční turnajový okruh organizace ATP.^[17]

Přehled turnajů 1985–1990

WCT 1985

Po tříletém období samostatných ročníků okruhu WCT se tyto turnaje v roce 1985 vrátily do okruhu Grand Prix. Jednalo se o čtyři události, na nichž po dvou titulech získali Čech Ivan Lendl a Američan John McEnroe. Zatímco McEnroe zasáhl do všech, Lendl startoval jen na dvou. Americký hráč také triumfoval na WCT Houston po finálové výhře nad Kevinem Currenem.

Na dallaském WCT Finals byl McEnroe ve čtvrtfinále nečekaně poražen Joakimem Nyströmem. Trofej připadla Lendlovi, jenž tak dosáhl na tři tituly v rozmezí tří týdnů, a to ve Ft. Myers na tvrdém povrchu, Monte Carlu na antuce a v Dallasu na koberci.

WCT Tournament of Champions ve Forest Hills skončil očekávaným závěrečným duelem mezi Lendlem a McEnroem. Přestože český tenista do té doby zvítězil jen ve dvou z dvanácti vzájemných klání, vyhrál zde potřetí výsledkem 6–3 a 6–3.

Datum	turnaj	komerční název	kategorie	rozpočet / povrch	vítěz	finalista	výsledek
3. března	Houston	WCT Houston Shoot-Out	Nabisco Grand Prix	$300 000 koberec	John McEnroe	Kevin Curren	7–5, 6–1, 7–6
14. dubna	Dallas	Buick WCT Finals	Nabisco Grand Prix	$500 000 koberec	Ivan Lendl	Tim Mayotte	7–6, 6–4, 6–1
28. dubna	Atlanta	WCT Atlanta	Nabisco Grand Prix	$300 000 koberec	John McEnroe	Paul Annacone	7–6, 7–6, 6–2
12. května	Forest Hills	Shearson Lehman Brothers Tournament of Champions	Nabisco Grand Prix	$500 000 antuka (Har-Tru)	Ivan Lendl	John McEnroe	6–3, 6–3

WCT 1986

Na turnaji WCT Atlanta vypadli dva nejvýše nasazení hráči Stefan Edberg a Boris Becker již v prvním kole, když Švéd podlehl krajanu Mikaelu Pernforsovi a německý wimbledonský vítěz pozdějšímu finalistovi Timu Wilkisonovi. Překvapivým vítězem dallaského finále se stal švédský tenista Anders Järryd, který do 12členného turnaje zasáhl až jako náhradník za zraněného Ivana Lendla.

Datum	turnaj	komerční název	kategorie	rozpočet / povrch	vítěz	finalista	výsledek
6. dubna	Atlanta	WCT Atlanta	Nabisco Grand Prix	$220 000 koberec	Kevin Curren	Tim Wilkison	7–6, 7–6
13. dubna	Dallas	Buick WCT Finals	Nabisco Grand Prix	$500 000 koberec	Anders Järryd	Boris Becker	6–7, 6–1, 6–1, 6–4
11. května	Forest Hills	Shearson Lehman Brothers Tournament of Champions	Nabisco Grand Prix	$500 000 antuka (Har-Tru)	Yannick Noah	Guillermo Vilas	7–6, 6–0
12. října	Scottsdale	WCT Scottsdale Open	Nabisco Grand Prix	$220 000 tvrdý	John McEnroe	Kevin Curren	6–3, 3–6, 6–2
23. listopadu	Houston	WCT Houston Shoot-Out	Nabisco Grand Prix	$220 000 koberec	Slobodan Živojinović	Scott Davis	6–1, 4–6, 6–3

WCT 1987

Datum	turnaj	komerční název	kategorie	rozpočet / povrch	vítěz	finalista	výsledek
12. dubna	Dallas	WCT Finals	Nabisco Grand Prix	$500 000 koberec	Miloslav Mečíř	John McEnroe	6–0, 3–6, 6–2, 6–2
10. května	Forest Hills	Shearson Lehman Brothers Tournament of Champions	Nabisco Grand Prix	$500 000 antuka (Har-Tru)	Andrés Gómez	Yannick Noah	6–4, 7–6, 7–6
11. října	Scottsdale	WCT Scottsdale Open	Nabisco Grand Prix	$232 000 tvrdý	Brad Gilbert	Eliot Teltscher	6–2, 6–2

WCT 1988

Datum	turnaj	komerční název	kategorie	rozpočet / povrch	vítěz	finalista	výsledek
3. dubna	Dallas	WCT Finals	Nabisco Grand Prix	$500 000 koberec	Boris Becker	Stefan Edberg	6–4, 1–6, 7–5, 6–2
8. května	Forest Hills	Eagle Tournament of Champions	Nabisco Grand Prix	$485 000 antuka (Har-Tru)	Andre Agassi	Slobodan Živojinović	7–5, 7–6, 7–5
9. října	Scottsdale	WCT Eagle Classic	Nabisco Grand Prix	$297 000 tvrdý	Mikael Pernfors	Glenn Layendecker	6–2, 6–4

WCT 1989

Poslední sezóna okruhu WCT proběhla v roce 1989. Pořádány byly pouze tři turnaje, všechny opět hrané v rámci okruhu Grand Prix. Body z nich byly započítány do žebříčku ATP.

Závěrečný devatenáctý ročník WCT Finals v dallaské Reunion Arena vyhrál John McEnroe. Nejlepším zápasem se stalo semifinále proti Lendlovi, v němž Američan tohoto soupeře porazil poprvé po více než tři a půl letech. Negativní stránkou se staly odstoupení Borise Beckera a skreč Andreho Agassiho, jenž opustil dvorec během druhé sady zápasu proti McEnroeovi. Náhradou za Beckera se stal Brad Gilbert, jenž poté dokráčel až do finále. Na sklonku jara pak Lendl dosáhl na dva tituly WCT ve Scottsdale a Forest Hills,^[18] aby tak ukončil éru okruhů WCT.

Datum	turnaj	komerční název	kategorie	rozpočet / povrch	vítěz	finalista	výsledek
5. března	Dallas	WCT Finals	Nabisco Grand Prix	$500 000 koberec	John McEnroe	Brad Gilbert	6–3, 6–3, 7–6
12. března	Scottsdale	WCT Eagle Classic	Nabisco Grand Prix	$297 000 tvrdý	Ivan Lendl	Stefan Edberg	6–2, 6–3
8. května	Forest Hills	Eagle Tournament of Champions	Nabisco Grand Prix	$485 000 antuka (Har-Tru)	Ivan Lendl	Jaime Yzaga	6–2, 6–1

WCT 1990

V roce 1990 se již okruh WCT neuskutečnil, když byl založen nový mužský okruh ATP. Odehrál se pouze jediný turnaj WCT ve formě zvláštní události nezařazené do ATP^[17], a to ve Forest Hills konaný v oddílu West Side Tennis Club, kde byla zelená antuka Har-Tru nahrazena tvrdým povrchem. Závěrečnou trofej si odvezl Ivan Lendl.

Datum	turnaj	komerční název	kategorie	rozpočet / povrch	vítěz	finalista	výsledek
26. srpna	Forest Hills	WCT Tournament of Champions	zvláštní událost	$500 000 tvrdý	Ivan Lendl	Aaron Krickstein	6–4, 6–7, 6–3

WCT Finals

Turnaje WCT Finals byly až na výjimky hrány v texaském Dallasu. Čtvrtfinále a semifinále v roce 1971 proběhly v Houstonu a finále pak v dallaské aréně Memorial Auditorium. Ročníky 1972–1979 se uskutečnily na stadionu Moody Coliseum ve městě University Park, ležícím v dallaském okresu. Dějištěm finále v letech 1980–1989 se stala dallaská Reunion Arena.

Premiérové zimní finále se konalo v roce 1972 v Římě a druhé patřící do sezóny 1982 bylo odehráno v lednu 1983 v Detroitu. Na okruhu 1982 proběhl ještě třetí podzimní finálový turnaj v Neapoli.

V období 1973–1986 probíhal také nebodovaný finálový turnaj čtyřhry WCT World Doubles, konaný postupně v několika městech.

Přehled finále

Rok	vítěz	finalista	výsledek
1971	Ken Rosewall	Rod Laver	6–4, 1–6, 7–6^(7–3), 7–6^(7–4)
1972	Ken Rosewall	Rod Laver	4–6, 6–0, 6–3, 6–7, 7–6
1972^zimní	Arthur Ashe	Bob Lutz	6–2, 3–6, 6–3, 3–6, 7–6
1973	Stan Smith	Arthur Ashe	6–3, 6–3, 4–6, 6–4
1974	John Newcombe	Björn Borg	4–6, 6–3, 6–3, 6–2
1975	Arthur Ashe	Björn Borg	3–6, 6–4, 6–4, 6–0
1976	Björn Borg	Guillermo Vilas	1–6, 6–1, 7–5, 6–1
1977	Jimmy Connors	Dick Stockton	6–7, 6–1, 6–4, 6–3
1978	Vitas Gerulaitis	Eddie Dibbs	6–3, 6–2, 6–1
1979	John McEnroe	Björn Borg	7–5, 4–6, 6–2, 7–6
1980	Jimmy Connors	John McEnroe	2–6, 7–6, 6–1, 6–2
1981	John McEnroe	Johan Kriek	6–1, 6–2, 6–4
1982	Ivan Lendl	John McEnroe	6–2, 3–6, 6–3, 6–3
1982^podzimní	Ivan Lendl	Wojciech Fibak	6–4, 6–2, 6–1
1982^zimní	Ivan Lendl	Guillermo Vilas	7–5, 6–2, 2–6, 6–4
1983	John McEnroe	Ivan Lendl	6–2, 4–6, 6–3, 6–7, 7–6
1984	John McEnroe	Jimmy Connors	6–1, 6–2, 6–3
1985	Ivan Lendl	Tim Mayotte	7–6, 6–4, 6–1
1986	Anders Järryd	Boris Becker	6–7, 6–1, 6–1, 6–4
1987	Miloslav Mečíř	John McEnroe	6–0, 3–6, 6–2, 6–2
1988	Boris Becker	Stefan Edberg	6–4, 1–6, 7–5, 6–2
1989	John McEnroe	Brad Gilbert	6–3, 6–3, 7–6

Nebodované turnaje WCT

Organizace WCT pořádala také nebodované turnaje, včetně událostí, jakými byly Aetna World Cup, WCT Tournament of Champions nebo Challenge Cup pro osm účastníků.

Přehled finále WCT Challenge Cupu

Rok	místo	vítěz	finalista	výsledek
1976	Honolulu	Ilie Năstase	Arthur Ashe	6–3, 1–6, 6–7, 6–3, 6–1
1976	Las Vegas	Ilie Năstase	Jimmy Connors	3–6, 7–6, 6–4, 7–5
1977	Las Vegas	Jimmy Connors	Roscoe Tanner	6–2, 5–6, 3–6, 6–2, 6–5
1978	Montego Bay	Ilie Năstase	Peter Fleming	2–6, 5–6, 6–2, 6–4, 6–4
1979	Montréal	Björn Borg	Jimmy Connors	6–4, 6–2, 2–6, 6–4
1980	Montréal	John McEnroe	Vijay Amritraj	6–1, 6–2, 6–1

Žebříček WCT

Sezóna 1971^[19]
pořadí	tenista	body
1.	Rod Laver (AUS)	87,25
2.	Tom Okker (NED)	75
3.	Ken Rosewall (AUS)	74
4.	Cliff Drysdale (JAR)	69,25
5.	Arthur Ashe (USA)	68,25
6.	John Newcombe (AUS)	60
7.	Marty Riessen (USA)	55
8.	Bob Lutz (USA)	41
9.	Roy Emerson (AUS)	34
10.	Andrés Gimeno (ESP)	30
	turnajů: 21, účastníků: 34

Sezóna 1972^[19]
pořadí	tenista	body
1.	Rod Laver (AUS)	113
2.	Ken Rosewall (AUS)	94
3.	Tom Okker (NED)	70
4.	Cliff Drysdale (JAR)	64
5.	Marty Riessen (USA)	58
6.	Arthur Ashe (USA)	53
7.	Robert Lutz (USA)	45
8.	John Newcombe (AUS)	39
9.	Roy Emerson (AUS)	30
9.	Charlie Pasarell (USA)	30
	turnajů: 21, účastníků: 37

Sezóna 1973^[19]
Skupina A
pořadí	tenista	body
1.	Stan Smith (USA)	75
2.	Rod Laver (AUS)	63
3.	Roy Emerson (AUS)	28
3.	John Alexander (AUS)	28
5.	Cliff Richey (USA)	27
6.	Dick Stockton (USA)	25
7.	Bob Lutz (USA)	21
8.	Brian Gottfried (USA)	20
9.	Colin Dibley (AUS)	18
10.	Jaime Fillol (CHI)	17
	turnajů: 23, účastníků: 64

Sezóna 1973^[19]
Skupina B
pořadí	tenista	body
1.	Ken Rosewall (AUS)	53
2.	Arthur Ashe (USA)	41
3.	Marty Riessen (USA)	35
4.	Roger Taylor (GBR)	34
4.	Mark Cox (GBR)	34
6.	Brian Fairlie (AUS)	33
7.	Jan Kodeš (TCH)	28
8.	Tom Okker (NED)	25
9.	Roscoe Tanner (USA)	24
10.	Tom Gorman (USA)	23
	turnajů: 23, účastníků: 64

Sezóna 1974^[19]
Červená skupina
pořadí	tenista	body
1.	Ilie Năstase (ROU)	457
2.	Tom Okker (NED)	330
3.	Tom Gorman (USA)	302
4.	Cliff Drysdale (JAR)	252
5.	Niki Pilić (YUG)	244
6.	Andrew Pattison (RHO)	214
7.	John Alexander (USA)	182
8.	Marty Riessen (USA)	164
9.	Tony Roche (AUS)	160
10.	Frew McMillan (JAR)	130
	turnajů: 25, účastníků: 84

Sezóna 1974^[19]
Modrá skupina
pořadí	tenista	body
1.	John Newcombe (AUS)	507
2.	Stan Smith (USA)	390
3.	Alex Metreveli (SSSR)	292
4.	Dick Stockton (USA)	212
5.	Jiří Hřebec (TCH)	189
6.	Jeff Borowiak (USA)	184
7.	Ross Case (AUS)	150
8.	Raúl Ramirez (MEX)	137
9.	Jaime Fillol (CHI)	136
10.	Cliff Richey (USA)	115
	turnajů: 25, účastníků: 84

Sezóna 1974^[19]
Zelená skupina
pořadí	tenista	body
1.	Arthur Ashe (USA)	415
2.	Rod Laver (AUS)	395
3.	Björn Borg (SWE)	355
4.	Jan Kodeš (TCH)	350
5.	Mark Cox (GBR)	237
6.	Roscoe Tanner (USA)	212
7.	Eddie Dibbs (USA)	180
8.	Roger Taylor (GBR)	162
9.	Adriano Panatta (ITA)	155
10.	Onny Parun (NZL)	152
	turnajů: 25, účastníků: 84

Sezóna 1975^[19]
Červená skupina
pořadí	tenista	body
1.	John Alexander (AUS)	610
2.	Harold Solomon (USA)	540
3.	Mark Cox (GBR)	520
4.	Stan Smith (USA)	500
5.	Dick Stockton (USA)	490
6.	Bob Lutz (USA)	470
7.	Phil Dent (AUS)	390
7.	Cliff Drysdale (JAR)	390
9.	Vidžaj Amritraž (IND)	350
9.	Marty Riessen (USA)	350
	turnajů: 26, účastníků: 84

Sezóna 1975^[19]
Modrá skupina
pořadí	tenista	body
1.	Rod Laver (AUS)	700
2.	Roscoe Tanner (USA)	590
3.	Raúl Ramírez (MEX)	550
4.	Brian Gottfried (USA)	450
5.	Vitas Gerulaitis (USA)	420
5.	Andrew Pattison (RHO)	420
7.	Jaime Fillol (CHI)	390
8.	Allan Stone (AUS)	350
9.	Jeff Borowiak (USA)	330
9.	Ismail El Shafei (EGY)	330
	turnajů: 26, účastníků: 84

Sezóna 1975^[19]
Zelená skupina
pořadí	tenista	body
1.	Arthur Ashe (USA)	760
2.	Björn Borg (SWE)	640
3.	Tom Okker (NED)	470
4.	Buster Mottram (UK)	400
5.	Bob Hewitt (JAR)	395
6.	Onny Parun (NZL)	350
7.	Kim Warwick (AUS)	340
8.	José Higueras (ESP)	330
9.	Patrice Dominguez (FRA)	290
10.	Bob Giltinan (AUS)	280
	turnajů: 26, účastníků: 84

Sezóna 1976^[19]
pořadí	tenista	body
1.	Arthur Ashe (USA)	860
2.	Raul Ramirez (MEX)	705
3.	Guillermo Vilas (ARG)	695
4.	Eddie Dibbs (USA)	675
5.	Björn Borg (SWE)	650
6.	Dick Stockton (USA)	595
7.	Bob Lutz (USA)	585
8.	Harold Solomon (USA)	565
9.	Vitas Gerulaitis (USA)	540
10.	Brian Gottfried (USA)	535
21.	Jan Kodeš (TCH)	380
33.	Jiří Hřebec (TCH)	305
	turnajů: 26, účastníků: 54

Sezóna 1977^[19]
pořadí	tenista	body
1.	Dick Stockton (USA)	520
2.	Eddie Dibbs (USA)	500
3.	Jimmy Connors (USA)	460
4.	Ilie Năstase (ROU)	440
5.	Cliff Drysdale (JAR)	420
	Wojciech Fibak (POL)
	Vitas Gerulaitis (USA)
8.	Adriano Panatta (ITA)	400
9.	Corrado Barazzutti (ITA)	330
	Ken Rosewall (AUS)
	Harold Solomon (USA)
17.	Jan Kodeš (TCH)	220
	turnajů: 13, účastníků: 23

Turnaje 1978^[19]
pořadí	tenista	body
1.	Vitas Gerulaitis (USA)	500
2.	Björn Borg (SWE)	420
3.	Raul Ramirez (MEX)	380
3.	Eddie Dibbs (USA)	380
5.	Ilie Năstase (ROU)	360
6.	Sandy Mayer (USA)	350
7.	Jimmy Connors (USA)	330
7.	Brian Gottfried (USA)	330
9.	Dick Stockton (FRA)	280
10.	Corrado Barazzutti (ITA)	260
	turnajů: 8, účastníků: 21
hráno v rámci okruhu Grand Prix

Turnaje 1979^[19]
pořadí	tenista	body
1.	John McEnroe (USA)	480
2.	Björn Borg (SWE)	450
3.	Vitas Gerulaitis (USA)	420
4.	Jimmy Connors (USA)	360
5.	Roscoe Tanner (USA)	300
6.	Gene Mayer (USA)	270
7.	Guillermo Vilas (ARG)	250
8.	Geoff Masters (AUS)	240
9.	John Alexander (AUS)	230
	Brian Gottfried (USA)
	Ilie Năstase (ROU)
	turnajů: 8, účastníků: 96
hráno v rámci okruhu Grand Prix

Turnaje 1980^[19]
pořadí	tenista	body
1.	John McEnroe (USA)	450
2.	Bill Scanlon (USA)	380
3.	Jimmy Connors (USA)	360
4.	Ivan Lendl (TCH)	290
4.	Johan Kriek (JAR)	290
6.	Heinz Günthardt (SUI)	260
6.	Vidžaj Amritraž (IND)	260
8.	John Sadri (USA)	250
8.	José Luis Clerc (ARG)	250
10.	Gene Mayer (USA)	330
10.	Brian Gottfried (USA)	330
	turnajů: 8, účastníků: 127
hráno v rámci okruhu Grand Prix

Turnaje 1981^[19]
pořadí	tenista	body
1.	Roscoe Tanner (USA)	275
2.	Jimmy Connors (USA)	270
3.	Wojciech Fibak (POL)	260
4.	Yannick Noah (FRA)	235
5.	John McEnroe (USA)	220
6.	Vidžaj Amritraž (IND)	145
7.	Brian Gottfried (USA)	140
8.	Vitas Gerulaitis (USA)	130
8.	Sandy Mayer (USA)	130
10.	Gene Mayer (USA)	125
	turnajů: 9
hráno v rámci okruhu Grand Prix

Sezóna 1982^[19]
Jarní část
pořadí	tenista	body
1.	Ivan Lendl (TCH)	481
2.	José Luis Clerc (ARG)	320
3.	Wojciech Fibak (POL)	281
4.	Vidžaj Amritraž (IND)	235
5.	Tomáš Šmíd (TCH)	226
6.	Peter McNamara (AUS)	215
7.	John McEnroe (USA)	200
8.	Vitas Gerulaitis (USA)	196
9.	Balázs Taróczy (HUN)	190
10.	Eddie Dibbs (USA)	170
	turnajů: 23

Sezóna 1982^[19]
Letní a podzimní část
pořadí	tenista	body
1.	Ivan Lendl (TCH)	920
2.	Tomáš Šmíd (TCH)	780
3.	José Luis Clerc (ARG)	750
4.	Guillermo Vilas (ARG)	690
5.	Johan Kriek (USA)	640
6.	José Higueras (ESP)	500
7.	Heinz Günthardt (SUI)	480
7.	Wojciech Fibak (POL)	480
9.	Roscoe Tanner (USA)	440
10.	Lloyd Bourne (USA)	420
	turnajů: 23

Sezóna 1982^[19]
Zimní část
pořadí	tenista	body
1.	Wojciech Fibak (POL)	1 420
2.	Bill Scanlon (USA)	840
3.	Kevin Curren (USA)	620
3.	Guillermo Vilas (ARG)	620
5.	Balázs Taróczy (HUN)	610
6.	Peter McNamee (AUS)	570
7.	Ivan Lendl (TCH)	500
7.	Brian Teacher (USA)	500
9.	Tom Gullikson (USA)	400
9.	Tomáš Šmíd (TCH)	400
	turnajů: 23

Sezóna 1983^{[pozn. 1]}
pořadí	tenista
1.	Ivan Lendl (TCH)
2.	John McEnroe (USA)
3.	Guillermo Vilas (ARG)
4.	Vitas Gerulaitis (USA)
5.	José Luis Clerc (ARG)
6.	Peter McNamee (AUS)
7.	Tomáš Šmíd (TCH)
8.	Wojciech Fibak (POL)
9.	Balázs Taróczy (HUN)
10.	Bill Scanlon (USA)
	turnajů: 9

Odkazy

Poznámky

↑ Malá encyklopedie tenisu (Lichner, 1985) uvádí konečný žebříček okruhu 1983 v rozdílném pořadí.

Sezóna 1983
pořadí	tenista	body
1.	Ivan Lendl (TCH)	57,68
2.	John McEnroe (USA)	53,00
3.	Guillermo Vilas (ARG)	42,13
4.	Jimmy Connors (USA)	38,85
5.	Gene Mayer (HUN)	38,20
6.	Mats Wilander (SWE)	34,02
7.	Kevin Curren (USA)	31,88
8.	Bill Scanlon (USA)	28,12
9.	Yannick Noah (FRA)	27,70
10.	Vitas Gerulaitis (USA)	25,12
	turnajů: 9

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku World Championship Tennis na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c ^d Lichner, I., s. 327
↑ World of Tennis 1971. Redakce John Barrett. London: Queen Anne Press, 1971. ISBN 978-0362000917. S. 141–144. (anglicky)
↑ Hunt gains breakthrough with TV tennis contract. The Windsor Star. 4 November 1971. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b Tom Koch. It Was 20 Years Ago Today [online]. D Magazine, March 1988. Dostupné online. (anglicky)
↑ Electronic Design Magazine 9 April 26, 1976, p55-57. An electronic linesman decides where the tennis ball bounces. By John F. Mason pdf file Archivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine.
↑ Tennis Magazine January 1975, p20-22. Is the tennis lineman obsolete? by Ken Bentley. pdf file Archivováno 24. 9. 2015 na Wayback Machine.
↑ "Roche at Top Form in Final" Sydney Morning Herald, January 26, 1968. Page 12
↑ Frank Deford. Now Tennis Goes Mod [online]. Sports Illustrated, February 12, 1968. Dostupné online. (anglicky)
↑ Bob Briner, Frank Deford. But It Looked Like A Great New Racket [online]. Time Inc., April 19, 1971. S. 58. Dostupné online. (anglicky)
↑ Lamar Hunt obtains six pro tennis stars. Eugene Register-Guard. Jul 29, 1970, s. 2D. Dostupné online. (anglicky)
↑ WIND, Herbert Warren. Game, Set, and Match : The Tennis Boom of the 1960s and 70s. 1. ed.. vyd. New York: Dutton, 1979. ISBN 0525111409. S. 65–70. (anglicky)
↑ Bud Collins. The Bud Collins History of Tennis. 2nd. vyd. New York: New Chapter Press, 2010. ISBN 978-0942257700. S. 160. (anglicky)
↑ ITF – History [online]. ITF. Dostupné online. (anglicky)
↑ World of Tennis 1982. Redakce John Barrett. London: Queen Anne Press, 1982. Dostupné online. ISBN 0356085961. S. 167–177. (anglicky)
↑ Curry Kirkpatrick. And Suddenly He's A Man Of Clay [online]. May 16, 1983. Dostupné online. (anglicky) ^{[nedostupný zdroj]}
↑ World of Tennis 1984. Redakce John Barrett. London: Willow Books, 1984. ISBN 9780002181228. S. 11. (anglicky)
↑ ^a ^b W.C.T. Out of Business. The New York Times. August 28, 1990. Dostupné online. (anglicky)
↑ Some Changes At Forest Hills. The New York Times. April 29, 1989. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o ^p ^q ^r ^s Lichner, I., ss. 327–328

Literatura

LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. Praha: Olympia, 1985.

Externí odkazy

World Championship Tennis – oficiální stránky (anglicky)

[Legenda-20] Malá encyklopedie tenisu (Lichner, 1985) uvádí konečný žebříček okruhu 1983 v rozdílném pořadí.
Sezóna 1983
pořadí tenista body
1. Ivan Lendl (TCH) 57,68
2. John McEnroe (USA) 53,00
3. Guillermo Vilas (ARG) 42,13
4. Jimmy Connors (USA) 38,85
5. Gene Mayer (HUN) 38,20
6. Mats Wilander (SWE) 34,02
7. Kevin Curren (USA) 31,88
8. Bill Scanlon (USA) 28,12
9. Yannick Noah (FRA) 27,70
10. Vitas Gerulaitis (USA) 25,12
turnajů: 9

[lichner-1] Lichner, I., s. 327

[2] World of Tennis 1971. Redakce John Barrett. London: Queen Anne Press, 1971. ISBN 978-0362000917. S. 141–144. (anglicky)

[3] Hunt gains breakthrough with TV tennis contract. The Windsor Star. 4 November 1971. Dostupné online. (anglicky)

[dmag-4] Tom Koch. It Was 20 Years Ago Today [online]. D Magazine, March 1988. Dostupné online. (anglicky)

[5] Electronic Design Magazine 9 April 26, 1976, p55-57. An electronic linesman decides where the tennis ball bounces. By John F. Mason pdf file Archivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine.

[6] Tennis Magazine January 1975, p20-22. Is the tennis lineman obsolete? by Ken Bentley. pdf file Archivováno 24. 9. 2015 na Wayback Machine.

[7] "Roche at Top Form in Final" Sydney Morning Herald, January 26, 1968. Page 12

[8] Frank Deford. Now Tennis Goes Mod [online]. Sports Illustrated, February 12, 1968. Dostupné online. (anglicky)

[9] Bob Briner, Frank Deford. But It Looked Like A Great New Racket [online]. Time Inc., April 19, 1971. S. 58. Dostupné online. (anglicky)

[10] Lamar Hunt obtains six pro tennis stars. Eugene Register-Guard. Jul 29, 1970, s. 2D. Dostupné online. (anglicky)

[11] WIND, Herbert Warren. Game, Set, and Match : The Tennis Boom of the 1960s and 70s. 1. ed.. vyd. New York: Dutton, 1979. ISBN 0525111409. S. 65–70. (anglicky)

[12] Bud Collins. The Bud Collins History of Tennis. 2nd. vyd. New York: New Chapter Press, 2010. ISBN 978-0942257700. S. 160. (anglicky)

[itf-13] ITF – History [online]. ITF. Dostupné online. (anglicky)

[wot1982-14] World of Tennis 1982. Redakce John Barrett. London: Queen Anne Press, 1982. Dostupné online. ISBN 0356085961. S. 167–177. (anglicky)

[15] Curry Kirkpatrick. And Suddenly He's A Man Of Clay [online]. May 16, 1983. Dostupné online. (anglicky) ^{[nedostupný zdroj]}

[16] World of Tennis 1984. Redakce John Barrett. London: Willow Books, 1984. ISBN 9780002181228. S. 11. (anglicky)

[dissolution-17] W.C.T. Out of Business. The New York Times. August 28, 1990. Dostupné online. (anglicky)

[18] Some Changes At Forest Hills. The New York Times. April 29, 1989. Dostupné online. (anglicky)

[lichner_žebříček-19] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o ^p ^q ^r ^s Lichner, I., ss. 327–328

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]

[18]

[19]

[pozn. 1]

Navigation

Navigace

Tématické portály