World Matchplay
| World Matchplay | |
|---|---|
| Betfred World Matchplay | |
 Winter Gardens v Blackpoolu, kde se turnaj konal do roku 2019 | |
| Informace o turnaji | |
| Země |  Anglie |
| Město | Blackpool (1994–2019, 2021–) Milton Keynes (2020) |
| Hala | Winter Gardens (1994–2019, 2021–) Marshall Arena (2020) |
| Rok založení | 1994 |
| Pořadatel | PDC |
| Formát turnaje | legy |
| Finanční odměna | 800 000 £ |
| Měsíc(e) konání | červenec |
| Aktuální vítěz | |
 Michael van Gerwen | |
| Oficiální webové stránky | |
World Matchplay, také známé jako Betfred World Matchplay,[1] je každoročně pořádaný profesionální šipkařský turnaj organizace Professional Darts Corporation. Michael van Gerwen je aktuálním šampionem poté, co ovládl ročník 2022.
Historie
World Matchplay se hrálo každoročně od roku 1994 v Empress Ballroom ve Winter Gardens v Blackpoolu. Prvním vítězem se stal Larry Butler, který porazil Dennise Priestleyho 16–12. Turnaj byl označován jako 2. největší PDC soutěž po mistrovství světa, jelikož vstupenky byly vyprodány během tří dní.
Do roku 2012 musel být rozdíl na konci zápasu mezi hráči alespoň dva legy. Když byl například stav v prvním kole 9–9, museli hráči pokračovat až do okamžiku, kdy jeden vyhrál dva legy za sebou. Od roku 2013 došlo ke změně, pokud nestačilo ani 6 legů navíc k určení vítěze, následoval jeden rozhodující – v prvním kole tak následoval po stavu 12–12.[2]
Za svou 29letou existenci turnaj ovládlo 11 šipkařů: šestnáctkrát Phil Taylor, třikrát Michael van Gerwen, dvakrát Rod Harrington, jednou zvítězili Gary Anderson, Dimitri Van den Bergh, Larry Butler, Rob Cross, Peter Evison, Colin Lloyd, James Wade a Peter Wright. Dennis Priestley byl třikrát po sobě druhý. Dimitri Van den Bergh se v roce 2020 stal prvním hráčem, který získal titul při své premiéře na turnaji.[3]
Od roku 2018 získává vítěz turnaje trofej Phila Taylora, pojmenovanou na počest šipkaře, který v tomto roce odešel do sportovního důchodu.[4]
V roce 2020 byl z důvodu pandemie covidu-19 turnaj pořádán v Marshall aréně v Milton Keynes bez diváků.[5]
Seznam finálových zápasů
| Rok | Vítěz (průměr ve finále) | Skóre | Finalista (průměr ve finále) | Finanční odměna | Sponzor | ||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Celkem | Vítěz | Finalista | |||||
| 1994 |  Larry Butler (90.72) | 16–12 | Dennis Priestley (91.59) | £42 800 | £10 000 | £6 000 | Proton Cars |
| 1995 | Phil Taylor (90.72) | 16–11 | Dennis Priestley (87.63) | Webster's Brewery | |||
| 1996 | Peter Evison (100.51) | 16–14 | Dennis Priestley (96.67) | £46 000 | £12 000 | £7 000 | |
| 1997 | Phil Taylor (106.32) | 16–11 | Alan Warriner (98.42) | £6 000 | |||
| 1998 | Rod Harrington (95.03) | 19–17 | Ronnie Baxter (94.07) | £58 000 | £14 000 | £7 000 | PDC |
| 1999 | Rod Harrington (85.95) | 19–17 | Peter Manley (86.91) | ||||
| 2000 | Phil Taylor (100.32) | 18–12 | Alan Warriner (97.14) | Stan James | |||
| 2001 | Phil Taylor (99.57) | 18–10 |  Richie Burnett (90.99) | £65 000 | |||
| 2002 | Phil Taylor (98.76) | 18–16 |  John Part (94.14) | £75 500 | £15 000 | £7 500 | |
| 2003 | Phil Taylor (94.38) | 18–12 | Wayne Mardle (97.44) | £80 000 | £8 000 | ||
| 2004 | Phil Taylor (100.20) | 18–8 | Mark Dudbridge (89.24) | £100 000 | £20 000 | £10 000 | |
| 2005 | Colin Lloyd (97.89) | 18–12 | John Part (94.53) | £120 000 | £25 000 | £12 500 | |
| 2006 | Phil Taylor (100.08) | 18–11 | James Wade (90.01) | £150 000 | £30 000 | £15 000 | |
| 2007 | James Wade (96.83) | 18–7 | Terry Jenkins (91.62) | £200 000 | £50 000 | £20 000 | |
| 2008 | Phil Taylor (109.47) | 18–9 | James Wade (102.58) | £300 000 | £60 000 | £30 000 | |
| 2009 | Phil Taylor (106.05) | 18–4 | Terry Jenkins (92.32) | £400 000 | £100 000 | £50 000 | |
| 2010 | Phil Taylor (105.16) | 18–12 | Raymond van Barneveld (100.11) | ||||
| 2011 | Phil Taylor (103.84) | 18–8 | James Wade (98.84) | Sky Bet | |||
| 2012 | Phil Taylor (98.97) | 18–15 | James Wade (95.92) | Betfair | |||
| 2013 | Phil Taylor (111.23) | 18–13 | Adrian Lewis (105.92) | BetVictor | |||
| 2014 | Phil Taylor (107.19) | 18–9 | Michael van Gerwen (101.49) | £450 000 | |||
| 2015 | Michael van Gerwen (99.91) | 18–12 | James Wade (90.37) | ||||
| 2016 | Michael van Gerwen (103.93) | 18–10 | Phil Taylor (101.13) | ||||
| 2017 | Phil Taylor (104.24) | 18–8 |  Peter Wright (99.74) | £500 000 | £115 000 | £55 000 | |
| 2018 | Gary Anderson (101.12) | 21–19 |  Mensur Suljović (104.43) | ||||
| 2019 | Rob Cross (95.16) | 18–13 | Michael Smith (95.91) | £700 000 | £150 000 | £70 000 | Betfred |
| 2020[3] |  Dimitri Van den Bergh (98.31) | 18–10 | Gary Anderson (92.81) | ||||
| 2021 | Peter Wright (105.90) | 18–9 | Dimitri Van den Bergh (100.88) | ||||
| 2022 | Michael van Gerwen (101.19) | 18–14 | Gerwyn Price (96.92) | £800 000 | £200 000 | £100 000 | |
Rekordy a statistiky
Aktuální k 24. červenci 2022
Počet účastí ve finále
| Pořadí | Hráč | Země | Vítězství | Finalista | Finále celkem | Celkem na turnaji |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | Phil Taylor | Anglie | 16 | 1 | 17 | 24 |
| 2 | Michael van Gerwen | Nizozemsko | 3 | 1 | 4 | 14 |
| 3 | Rod Harrington | Anglie | 2 | 0 | 2 | 9 |
| 4 | James Wade | Anglie | 1 | 5 | 6 | 17 |
| 5 | Gary Anderson | Skotsko | 1 | 1 | 2 | 14 |
| Peter Wright | Skotsko | 1 | 1 | 2 | 12 | |
| Dimitri Van den Bergh | Belgie | 1 | 1 | 2 | 3 | |
| 8 | Colin Lloyd | Anglie | 1 | 0 | 1 | 15 |
| Peter Evison | Anglie | 1 | 0 | 1 | 11 | |
| Rob Cross | Anglie | 1 | 0 | 1 | 6 | |
| Larry Butler | USA | 1 | 0 | 1 | 3 | |
| 12 | Dennis Priestley | Anglie | 0 | 3 | 3 | 17 |
| 13 | John Part | Kanada | 0 | 2 | 2 | 15 |
| Alan Warriner | Anglie | 0 | 2 | 2 | 14 | |
| Terry Jenkins | Anglie | 0 | 2 | 2 | 13 | |
| 16 | Ronnie Baxter | Anglie | 0 | 1 | 1 | 17 |
| Adrian Lewis | Anglie | 0 | 1 | 1 | 17 | |
| Peter Manley | Anglie | 0 | 1 | 1 | 13 | |
| Raymond van Barneveld | Nizozemsko | 0 | 1 | 1 | 12 | |
| Michael Smith | Anglie | 0 | 1 | 1 | 10 | |
| Richie Burnett | Wales | 0 | 1 | 1 | 9 | |
| Gerwyn Price | Wales | 0 | 1 | 1 | 8 | |
| Mark Dudbridge | Anglie | 0 | 1 | 1 | 8 | |
| Wayne Mardle | Anglie | 0 | 1 | 1 | 7 | |
| Mensur Suljović | Rakousko | 0 | 1 | 1 | 7 |
- Aktivní hráči jsou vyznačení tučně
- V případě identických výsledků jsou hráči řazeni abecedně
Vítězové podle zemí
| Země | Hráči | Celkem | První titul | Poslední titul |
|---|---|---|---|---|
| Anglie | 6 | 22 | 1995 | 2019 |
| Nizozemsko | 1 | 3 | 2015 | 2022 |
| Skotsko | 2 | 2 | 2018 | 2021 |
| USA | 1 | 1 | 1994 | 1994 |
| Belgie | 1 | 1 | 2020 | 2020 |
Zakončení devíti šipkami
Nejkratší možné zakončení se podařilo na turnaji osmkrát, poprvé v roce 2002.
| Hráč | Rok (+ kolo) | Způsob | Soupeř | Výsledek |
|---|---|---|---|---|
| Phil Taylor | 2002, čtvrtfinále | 3 x T20; 3 x T20; T20, T19, D12 | Chris Mason | Vítězství |
| Raymond van Barneveld | 2010, 1. kolo | 3 x T20; 3 x T20; T20, T19, D12 | Denis Ovens | Vítězství |
| John Part | 2011, 1. kolo | 3 x T20; 3 x T20; T20, T19, D12 | Mark Webster | Prohra |
| Michael van Gerwen | 2012, osmifinále | 3 x T20; 3 x T20; T20, T19, D12 | Steve Beaton | Vítězství |
| Wes Newton | 2012, osmifinále | 3 x T20; 2 x T20, T19; 2 x T20, D12 | Justin Pipe | Prohra |
| Phil Taylor | 2014, osmifinále | 3 x T20; 2 x T20, T19; 2 x T20, D12 | Michael Smith | Vítězství |
| Gary Anderson | 2018, čtvrtfinále | 3 x T20; 3 x T20; T20, T19, D12 | Joe Cullen | Vítězství |
| Gerwyn Price | 2022, semifinále | 3 x T20; 3 x T20; T19, T20, D12 | Danny Noppert | Vítězství |
Formát
Od počátku se turnaj hraje pouze na legy. Počet legů na vítězství se v průběhu let měnil. V historii turnaje musel vítěz vždy zápas vyhrát alespoň o dva legy, do roku 2012 neplatilo v počtu legů navíc žádné omezení.
1994
- První kolo: 8 vítězných legů
- Osmifinále: 8 vítězných legů
- Čtvrtfinále: 11 vítězných legů
- Semifinále: 11 vítězných legů
- Finále: 16 vítězných legů
1995–1996
- První kolo: 8 vítězných legů
- Osmifinále: 8 vítězných legů
- Čtvrtfinále: 11 vítězných legů
- Semifinále: 13 vítězných legů
- Finále: 16 vítězných legů
1997
- Předkolo: 6 vítězných legů, za stavu 5–5 následuje rozhodující leg
- První kolo: 8 vítězných legů
- Osmifinále: 8 vítězných legů
- Čtvrtfinále: 11 vítězných legů
- Semifinále: 13 vítězných legů
- Finále: 16 vítězných legů
1998
- První kolo: 8 vítězných legů
- Osmifinále: 8 vítězných legů
- Čtvrtfinále: 13 vítězných legů
- Semifinále: 13 vítězných legů
- Finále: 18 vítězných legů
1999–2012
- První kolo: 10 vítězných legů
- Osmifinále: 13 vítězných legů
- Čtvrtfinále: 16 vítězných legů
- Semifinále: 17 vítězných legů
- Finále: 18 vítězných legů
2013–2015
- První kolo: 10 vítězných legů (zápas musí být vyhrán o dva čisté legy, za stavu 12–12 následuje rozhodující leg)
- Osmifinále: 13 vítězných legů (zápas musí být vyhrán o dva čisté legy, za stavu 15–15 následuje rozhodující leg)
- Čtvrtfinále: 16 vítězných legů (zápas musí být vyhrán o dva čisté legy, za stavu 18–18 následuje rozhodující leg)
- Semifinále: 17 vítězných legů (zápas musí být vyhrán o dva čisté legy, za stavu 19–19 následuje rozhodující leg)
- Finále: 18 vítězných legů (zápas musí být vyhrán o dva čisté legy, za stavu 20–20 následuje rozhodující leg)
2016–současnost
- První kolo: 10 vítězných legů (zápas musí být vyhrán o dva čisté legy, za stavu 12–12 následuje rozhodující leg)
- Osmifinále: 11 vítězných legů (zápas musí být vyhrán o dva čisté legy, za stavu 13–13 následuje rozhodující leg)
- Čtvrtfinále: 16 vítězných legů (zápas musí být vyhrán o dva čisté legy, za stavu 18–18 následuje rozhodující leg)
- Semifinále: 17 vítězných legů (zápas musí být vyhrán o dva čisté legy, za stavu 19–19 následuje rozhodující leg)
- Finále: 18 vítězných legů (zápas musí být vyhrán o dva čisté legy, za stavu 20–20 následuje rozhodující leg)
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku World Matchplay (darts) na anglické Wikipedii.
- ↑ BetVictor to Sponsor World Matchplay [online]. PDC, 2020-05-13 [cit. 2021-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HIGHAM, Paul. World Matchplay Darts: Rule changes brings in sudden death leg for Blackpool [online]. Sky Sports, 2013-06-21 [cit. 2020-07-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b WAGNER, Richard. Debutant šampionem! Van den Bergh dopsal pohádku, Andersona smetl [online]. TN.cz, 2020-07-26 [cit. 2020-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-27.
- ↑ ALLEN, Dave. Taylor Receives World Matchplay Honour [online]. PDC, 2018-01-02 [cit. 2021-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PHILLIPS, Josh. Betfred World Matchplay to take place behind closed doors [online]. PDC, 2020-07-01 [cit. 2020-07-20]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
.svg)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.(c) Vuvar1 from en.wikipedia.org, CC BY-SA 3.0
Blackpool Winter Gardens, from the west