World Press Photo

World Press Photo
World Press Photo 2007
Vznik	1955
Právní forma	spolek
Sídlo	Amsterdam, Nizozemsko
Ocenění	Cena Ericha Salomona (1982)
Oficiální web	www.worldpressphoto.org
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

World Press Photo (lze přeložit jako mezinárodní žurnalistická fotografie), založená v roce 1955, je nezávislá nezisková organizace s kanceláří v Amsterdamu v Nizozemsku. Je známá každoročním pořádáním největší a nejprestižnější mezinárodní soutěže o nejlepší reportážní fotografii. Po vyhlášení výsledků je z vítězných fotografií sestavena putovní výstava, již navštěvují miliony lidí ve 40 zemích světa. Ročenka mapující vítězné příspěvky je následně publikována v šesti jazycích.

Kromě hlavní ceny jsou v současnosti udělována ocenění v následujících kategoriích (vždy dvojice cen za samostatnou fotografii a sérii):

• Spot News (aktualita)
• General News (reportáž)
• People in the News (lidé a události)
• Sports Action (sportovní událost)
• Sports Features (sport)
• Contemporary Issues (aktuální problém)
• Daily Life (každodenní život)
• Portraits (portréty)
• Arts and Entertainment (umění)
• Nature (příroda)

Dalším důležitým cílem organizace World Press Photo je podpořit vývoj žurnalistické fotografie a povzbudit „volnou a neomezenou výměnu informací“. Angažuje se také v projektech po celém světě: seminářích, workshopech a výročních Joop Swart Masterclass (sejde se 12 „nadějných mladých fotografů“).

Historie

Česká stopa

V roce 1958 získal hlavní cenu český fotograf Stanislav Tereba za snímek z fotbalového zápasu v kategorii World Press Photo of the Year a Sport. V roce 1992 obdržel český fotograf Pavel Štecha druhou cenu World Press Photo za fotografii Václava Havla naslouchajícího u obrazu Mistra Theodorika. V roce 1994 získal český fotograf Tomki Němec 3. místo v kategorii Daily life za fotografii Černý trh v Havaně, která byla pořízena na Kubě a v roce 1991 byla fotografie stejného autora Václav Havel překvapený mořskou vlnou v Portugalsku zařazena do putovní výstavy World Press Photo 1991.

Roman Sejkot získal také v roce 1994 třetí cenu v kategorii Sportovní příběhy za sérii snímků Bronislava Zemka, muže s Downovým syndromem, který překonává svůj strach z vody.^[1][2]

Česko-americký fotograf Antonín Kratochvíl získal v roce 1997 první místo v kategorii portréty série za snímky amerického herce Williama Dafoea a v roce 2003 pak hned dvě ocenění - první místo v kategorii reportáž samostatný snímek za fotografii z barmské věznice a první místo v kategorii příroda samostatný snímek za fotografii ženy prodávající maso z divokých zvířat na trhu v Kongu.

V roce 2004 pak získal český fotograf Jan Šibík třetí místo v kategorii sport série za snímky tradičního indického zápasu. V roce 2012 získal Roman Vondrouš první cenu v kategorii Sportovní akce za sérii fotografií z Velké pardubické jako fotoreportér ČTK. Michael Hanke získal v roce 2016 druhou cenu v kategorii Sportovní příběhy za sérii fotografií z českých mládežnických šachových turnajů a v roce 2018 druhou cenu ve stejné kategorii za sérii deseti fotografií z cyklu Nikdy ho neviděli brečet, dokumentující život handicapovaného sportovce Zdeňka Šafránka.

Putovní výstava vítězných snímků se od roku 1990 objevuje i v Praze.

V Česku existuje regionální alternativa nazvaná Czech Press Photo, která vznikla roku 1995 z iniciativy fotografických publicistů Daniely Mrázkové^[3] a Vladimíra Remeše.

Ročníky

2012

Zúčastnilo se 5666 profesionálních fotografů ze 124 zemí, kteří zaslali 103 481 snímků. Vítěz každé kategorie získává 1500 eur a autor fotografie roku dalších 10 000 eur.^[4]

2011

Zúčastnilo se 5247 fotografů ze 124 států, kteří předložili 101 254 fotografií.

Druhou cenu v kategorii Lidé ve zprávách získal student Institutu tvůrčí fotografie Tomasz Lazar za černobílou fotografii ukazující zatýkání lidí protestujících v newyorském Harlemu proti agresi policie a nerovnosti příjmů. Snímek je součástí cyklu Spojené státy dluhů, ukazující různé formy protestů v rámci akce Occupy Wall Street.^[5]

Vítězové World Press Photo

• 2023 – Jevhen Maloljetka za fotografii raketového útoku na nemocnici v Mariupolu. Fotografie zachycuje těhotnou ženu, která byla při ostřelování kliniky vážně zraněna a je odnášena pomocníky. Krátce poté žena i nenarozené dítě zemřely.^[6][7][8]
• 2022 – Amber Brackenová (Kanada, Kamloops Residential School) za fotografii ukazující dětské oblečení zavěšené na křížích připomínajících více než dvě stě dětí, které zemřely na špatné zacházení, zanedbávání a nemoci v indické škole Kamloops v Britské Kolumbii.^[9]
• 2021 – Mads Nissen (Dánsko) (The First Embrace) za fotografii prvního objetí, které Rosa přijala za pět měsíců kvůli koronaviru. V březnu se pečovatelské domy v Brazílii kvůli pandemii covidu-19 zavřely pro všechny návštěvníky, což milionům Brazilců bránilo navštívit své starší příbuzné. Asistentům bylo nařízeno omezit fyzický kontakt se zranitelnými lidmi na minimum.^[10]
• 2020 – Jasujoši Čiba za fotografii zobrazující mladého muže, který recituje protestní básně během nočního výpadku proudu v Chartúmu dne 19. června 2019. Je obklopen mnoha lidmi, kteří ho osvětlují svými mobilními telefony a skandují slogany pro obnovení civilní vlády. V době násilí a konfliktů předseda poroty záměrně vybral fotografii, která symbolizuje naději a neznázorňuje válku a násilí.^[11]
• 2018 – John Moore za snímek plačící honduráské holčičky, jejíž matku kontrolují američtí pohraniční úředníci, (imigrační politika Donalda Trumpa), McAllen, Texas (fotografie).^[12]
  • Michael Hanke získal druhou cenu v kategorii Sport, za sérii 10 fotografií z cyklu Nikdy ho neviděli brečet, dokumentující život handicapovaného sportovce Zdeňka Šafránka.
• 2017 – Ronaldo Schemidt (AFP) za snímek hořícího Venezuelana.^[13][14][15]
• 2016 – Burhan Ozbilici za snímek Mevlüt Mert Altıntaşe po atentátu na Andreje Karlova.^[16]
  • Michael Hanke získal druhou cenu v kategorii Sportovní příběhy za sérii fotografií z českých mládežnických šachových turnajů.
• 2015 – Warren Richardson za snímek běžence předávajícího kojence dírou v plotě na maďarsko-srbských hranicích.
• 2014 – Mads Nissen za snímek dvojice gayů v Rusku.
• 2013 – John Stanmeyer za snímek imigrantů lovících signál.^[17]
  • Jana Ašenbrennerová získala čestné uznání v kategorii Každodenní život série za sérii fotografií z LGBT osob ve Rwandě.
• 2012 – Paul Hansen za pohřební průvod nesoucí dvě palestinské děti zabité při leteckém útoku.^[18]
  • Roman Vondrouš získal první cenu v kategorii Sportovní akce za sérii fotografií z Velké pardubické jako fotoreportér ČTK.^[19][20]
• 2011 – Samuel Aranda, pracující pro New York Times, za snímek z nepokojů v Jemenu.^[21]
• 2010 – Jodi Bieberová za portrét afghánské ženy, které její manžel uřízl nos a uši.^[21]
• 2009 – Pietro Masturzo
• 2008 – Anthony Suau
• 2007 – Tim Hetherington
• 2006 – Spencer Platt za snímek Mladí Libanonci ve vybombardovaném Bejrútu.^[22]
• 2005 – Finbarr O'Reilly
• 2004 – Arko Datta
• 2003 – Jean-Marc Bouju
  • Jan Šibík získal třetí cenu v kategorii Sportovní příběhy za sérii fotografií Tradiční indický zápas fotografovanou pro časopis Reflex^[23][24]
• 2002 – Eric Grigorian
• 2001 – Erik Refner
• 2000 – Lara Jo Regan
• 1999 – Claus Bjørn Larsen
• 1998 – Dayna Smith
• 1997 – Hocine
• 1996 – Francesco Zizola
• 1995 – Lucian Perkins
• 1994 – James Nachtwey
  • Roman Sejkot získal třetí cenu v kategorii Sportovní příběhy^[25]
• 1993 – Larry Towell
• 1992 – James Nachtwey
• 1991 – David Turnley
• 1990 – Georges Merillon
• 1989 – Charlie Cole
• 1988 – David Turnley
• 1987 – Anthony Suau
• 1986 – Alon Reiningen
  • Zdeněk Lhoták: Jeho série jedenácti černobílých fotografií z obvodní Spartakiády v Praze 1985 získala 2. cenu v kategorii Sport seriál.^[26]
• 1985 – Frank Fournier
• 1984 – Pablo Bartholomew
• 1983 – Mustafa Bozdemir
• 1982 – Robin Moyer
• 1981 – Manuel Perez Barriopedro

• 1980 – Mike Wells za fotografii ruky bílého misionáře v Ugandě, jak bere velmi tenkou ruku hladovějícího afrického dítěte
• 1979 – David Burnett
• 1978 – Sadajuki Mikami
• 1977 – Leslie Hammond

• 1976 – Françoise Demulder, první žena, která získala WPP.
• 1975 – Stanley Forman
• 1974 – Ovie Carter
• 1973 – Orlando Lagos
  • Bedřich Kocek získal 3. cenu v kategorii zpravodajství za snímek arabského obchodníka v Egyptě, který bičem odhání děti.^[27]
• 1972 – Nick Ut za snímek Phan Thị Kim Phúc, kterou zachytil jako nahou 9letou dívku popálenou napalmem běžící směrem k fotoaparátu po silnici u vesnice Trang Bang v průběhu vietnamské války.
  • Václav Jirsa získal druhé místo v kategorii Photo Sequences za sérii snímků z Velké pardubické.^[28]

• 1971 – Wolfgang Peter Geller
• 1969 – Hans-Jorg Anders
• 1968 – Eddie Adams
• 1967 – Co Rentmeester
• 1966 – Kjóiči Sawada
• 1965 – Kjóiči Sawada
• 1964 – Don McCullin
• 1963 – Malcolm W. Browne
• 1962 – Hector Rondon Lovera
• 1960 – Jasuši Nagao
• 1959 – Cena nebyla udělena
• 1958 – Stanislav Tereba v kategorii World Press Photo of the Year a Sport
  • Vilém Kropp získal první cenu v kategorii Features za černobílý snímek Provinilec. Na něm zachytil dítě v mateřské školce s rukama v kapsách, které kárá učitelka.^[29][30]

• 1957 – Douglas Martin
• 1956 – Helmuth Pirath
• 1955 – Mogens von Haven

Galerie

• 
  1957: Dorothy Counts
• 
  1963: Self-immolation of Thích Quảng Đức
• 
  1965: "Flee to Safety"

Odkazy

Reference

Související články

• Czech Press Photo
• Cena Ericha Salomona

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu World Press Photo na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Oficiální stránka pražské výstavy Archivováno 28. 4. 2009 na Wayback Machine.