Wrangelův ostrov

Wrangelův ostrov
Pobřeží Wrangelova ostrova
Wrangelův ostrov na mapě Ruska
Wrangelův ostrov Ostrov na mapě Čukotského autonomního okruhu
Stát	Rusko Rusko
• Federální okruh	Dálněvýchodní
• Autonomní okruh	Čukotský
Topografie
Rozloha	7 670 km²
Zeměpisné souřadnice	71°14′ s. š., 179°24′ z. d.
Nejvyšší vrchol	Sovětskaja (1096 m n. m.)
Osídlení
Počet obyvatel	0 (1.1.2022)
Hustota zalidnění	0 obyv./km²
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wrangelův ostrov (zastarale česky též Wranglův ostrov,^[1] rusky Остров Врангеля) leží v Severním ledovém oceánu asi 140 km od severovýchodního pobřeží Ruska na rozhraní Čukotského a Východosibiřského moře. Dnes je teritoriálním územím Ruské federace, součástí Čukotského autonomního okruhu. Ostrov objevil v letech 1846–1850 anglický mořeplavec Henry Kellett. Při objevu využil informace ruského mořeplavce Ferdinanda Wrangela,^[2] který na základě domorodých informací polohu tohoto ostrova předpověděl a po němž byl ostrov pojmenován.

Wrangelův ostrov je živnou půdou pro lední medvědy, tuleně, mrože, lumíky a polární lišky. V letních měsících je navštěvován mnoha druhy ptáků. V blízkosti břehů lze vidět kytovce, jako jsou velryby grónské, velryby šedé a běluhy. Ostrovu se přezdívá Medvědí jesle, rodí se tu totiž víc ledních medvědů než na jakémkoliv jiném místě na světě.^[3]

Wrangelův ostrov je poslední místo na světě, kde přežili již vyhynulí mamuti. Mamuti zde žili až do let 2500–2000 před naším letopočtem, žilo zde tehdy okolo 500–1000 jedinců.^[4][5][6] V jejich DNA byly nalezeny mutace, které značí špatný stav populace.^[7]

Ostrov a jeho okolní vody jsou od roku 1976 klasifikovány jako přírodní rezervace. Od roku 2004 je ostrov zapsán jako nejsevernější přírodní rezervace na seznam Světového dědictví UNESCO.^[8]

Ostrov, jehož délka je 125 km, má rozlohu 7 670 km². Nejvyšším bodem ostrova je hora Sovětskaja vysoká 1 096 metrů. Wrangelův ostrov se nachází 500 kilometrů severně od polárního kruhu, nedaleko hranice věčného ledu. Sníh na ostrově zůstává v průměru 260 dní v roce a ledové mořské kry uvolní ostrov jen na několik málo týdnů. Průměrná teplota v lednu dosahuje −39 °C, v červenci 5 °C.

Prvními obyvateli Wrangelova ostrova byli Paleoeskymáci, kteří se na ostrově usadili asi kolem roku 2200 před n. l.^[9] Jedna neolitická osada byla nalezena na jižním pobřeží ostrova, kde byl na ploše více než 280 metrů čtverečních proveden archeologický výzkum. Během výzkumu bylo objeveno několik ohnišť a jáma obsahující kusy kostí mrožů, tuleňů, ptáků a ledních medvědů. Dále v této oblasti byly nalezne kostěné a kamenné předměty.^[10] Domorodci si podle archeologických nálezů vystačili s mořskými živočichy.

Vědci si nejsou jisti, odkud Paleoeskymáci na Wrangelův ostrov dorazili. Ruští archeologové Nikolaj Dikov a Tasjan Tein, kteří tuto oblast studovali, zastávají názor, že kultura Wrangelova ostrova je aljašského původu. Podle Dikova mají kamenné nástroje nalezené na Wrangelově ostrově podobnosti s nástroji nalezenými v Grónsku i na Aljašce. Na druhou stranu se ale některé nástroje tak odlišují, že Dikov předpokládal, že obyvatelé Wrangelova ostrova měli kulturní výměnu s Kamčatkou.^[10] Když Evropané ostrov objevili, nežili tam žádní původní obyvatelé.

O existenci ostrova měli ruští objevitelé povědomí od poloviny 17. století na základě informací od domorodých Čukčů a aljašských Eskymáků. V roce 1707 se ostrov poprvé objevil na ruské mapě ruského objevitele Ivana Lvova. Na mapu ho také zanesl Michail Lomonosov, který u něho udělal poznámku, že není jisté, zda existuje. V roce 1764 ruský geodet Stěpan Andrejev, který zkoumal pobřeží východně od mysu Šelagskij, uvedl, že viděl pobřeží ostrova. Na základě zpráv geodeta Andrejeva a průzkumníka Nikolaje Daurkina, v roce 1823 popsal ruský cestovatel Ferdinand von Wrangel ostrov, zanesl ho správně do mapy, pokusil se ho najít, ale až k němu se nedostal.^[11]

V roce 1845 se britský polární objevitel John Franklin vydal se svou výpravou objevit Severozápadní průjezd. Celá výprava se ale ztratila. V průběhu desetiletí bylo vypraveno 39 výprav, které měly Franklina nalézt. Jednu z těchto výprav vedl Brit Henry Kellett, který v roce 1849 zakotvil u dosud neznámého ostrova a pojmenoval ho podle své lodi Herald. Západně od objeveného ostrůvku viděl Wrangelův ostrov, nedoplul k němu, ale do svých map ho zanesl pod názvem Kellettova země. Prvním Evropanem, který pravděpodobně vstoupil na ostrov, byl německý velrybář Eduard Dallmann, který tam dorazil v roce 1866. V roce 1867 ostrov objevil americký velrybář Thomas Long, který nakreslil jeho obrys a pojmenoval ho Wrangelova země, protože znal Wrangelovy studie o předpokládaném ostrově. V roce 1879 se k ostrovu dostal americký kapitán George W. De Long, který v jeho blízkosti uvízl v sevření ledových ker. De Longova výprava skončila katastrofou a v roce 1881 se při hledání De Longa objevil u ostrova americký kapitán Calvin L. Hooper, který nařídil na ostrov poslat průzkumné oddíly, zda tam nenaleznou trosečníky z De Longovy výpravy. Neosídlený ostrov kapitán Hooper prohlásil za území USA.^[12]

V roce 1911 k ostrovu připlul ruský ledoborec Vajgač a jeho posádka nad ostrovem vztyčila ruskou vlajku.^[13]

V roce 1914 musela kanadská arktická expedice vedená polárníkem Vilhjalmurem Stefanssonem strávit na ostrově devět měsíců poté, co byla jejich loď Karluk rozdrcena ledem.

V roce 1916 ruská vláda prohlásila Wrangelův ostrov za součást Ruska. V roce 1921 však Kanaďan Vilhjamur Stefansson poslal na ostrov pět kolonistů (jednoho Kanaďana, tři Američany a jednu Inuitku). Jediná přeživší z této expedice, Inuitka Ada Blackjack, byla zachráněna v roce 1923. Záchranná loď nechala na ostrově novou skupinu třinácti kolonistů (Inuité vedení americkým geologem Charlesem Wellsem). V roce 1924 vyslala vláda SSSR na Wrangelův ostrov dělový člun Rudý říjen pod velením hydrografa Davydova. Dne 20. srpna 1924 vztyčila posádka na ostrově sovětskou vlajku a evakuovala osadníky.

V roce 1925 byl do čela ostrovní správy jmenován Georgij Ušakov, který na Wrangelův ostrov dorazil v roce 1926 spolu s 58 kolonisty. Ušakov na ostrově založil osadu Ušakovskoje a prováděl detailní průzkum ostrova. Od 20. let 20. století se občas v americkém tisku objevoval názor, že podle mezinárodního práva by ostrov měl patřit Spojeným státům (tato kontroverze se tam nazývala Wrangle over Wrangler Island).

V roce 1948 byla na ostrov dovezena malá skupina domestikovaných sobů a byl zde zřízen kolchoz pro chov sobů. V 50. a 60. letech 20. století byly na ostrově vybudovány dvě malé osady – Zvezdny a Perkatkun. Také zde bylo vybudováno několik vojenských objektů. V 80. letech začala sovětská armáda ostrov opouštět. V roce 1992 byla uzavřena radarová stanice a ostrově zůstala obydlená jediná osada Ušakovskoje, která byla ale téměř prázdná. V roce 2011 žil na ostrově poslední stálý obyvatel – šaman Grigorij Kaurgin, který odmítal ostrov opustit.^[14]

Wrangelův ostrov nemá stálou populaci. Dočasnou populaci tvoří meteorologové, rezervní personál a armáda.

Od roku 1976 na ostrově pracují zaměstnanci Státní přírodní rezervace Ostrov Wrangel.

V roce 2010 byla v opuštěné osadě Ušakovskoje postavena nová meteorologická stanice.^[15] Na stanici pracuje rotačně 6 zaměstnanců.

V roce 2014 byla v zaniklé osadě Ušakovskoje zřízena nová ruská arktická vojenská základna – Polární hvězda.^[16][17]

• V románu Oceánem na kře ledové (1890) od Julese Verna je popisován Wrangelův ostrov jako vysoká aktivní sopka a hrdinové románu kolem něj proplouvají na unášené ledové kře.
• V románu V proudech ledového oceánu (1979) od Toma Wittgena je Wrangelův ostrov jedním z cílům americké arktické expedice.
• V knižní sérii Nástroje smrti od americké autorky Cassandry Clareové je ostrov několikrát zmiňován a část série se odehrává na něm.

• 
  Polární stanice na ostrově (2014)
• 

  (c) Mil.ru, CC BY 4.0
  Ruská vojenská základna Polární hvězda na ostrově (2014)
• 

  (c) Mil.ru, CC BY 4.0
  Kaple pro ruské vojáky na ostrově (2014)
• 
  Osada Ušakovskoje (2013)
• 
  Řeka Sovětskaja (2019)
• 
  Pobřeží ostrova (2010)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Wrangelův ostrov na Wikimedia Commons