XLR konektor

XLR je rodina kruhových konektorů využívaná v profesionální hudební produkci a osvětlování. Konektory XLR existují v různých provedeních a má je ve svém výrobním sortimentu mnoho výrobců. Slangově jsou často zvány „cannon“ podle vynálezce Jamese H. Cannona.

Konektor XLR vznikl postupnou evolucí řady „X“ vyvíjenou společností Cannon (tvůrce konektorů D-sub, nyní ITT Inc.) v polovině dvacátého století. V roce 1950 byl původní kruhový design vybaven západkou, která zajišťovala pevné připojení, čímž vznikl konektor „XL“(X-Latch). Finální evoluce pak přišla v roce 1955, kdy byly samičí porty ukryty pod vrstvou neoprenu, a tak vznikl konektor XLR.^[1]

Později adaptovali specifikace stanovené Cannonem i jiní výrobci, mezi nimi Switchcraft a Neutrik. Tyto společnosti konektory postupně zlepšovaly a vyvíjely nové varianty.^[1]

V roce 1975 byla konstrukce a použití konektorů XLR pevně definována Mezinárodní elektrotechnickou komisí normou IEC 61076-2-103, a v roce 1992 standardem AES14 od spolku AES. ^[1][2]

Konektory jsou většinou osazeny 3–7 piny,^[3] existují však i výjimky – například Neutrik nabízí až desítipinové konektory^[4] a existují i pouze dvoupinové konektory pro nesymetrický signál.

XLR konektory jsou navrženy tak, aby při připojování navázal první kontakt stínicí pin, a až poté piny se signálem.^[1] Díky tomuto designu je možné připojovat a odpojovat kabely bez ruchů, které zachycuje například audio jack.

Svou robustností a spolehlivostí předčí jiné konektory, například RJ-45, a tak jsou jasnou volbou u dočasných instalací a v živé produkci.

Pro větší flexibilitu jsou často XLR porty (např. na zvukových kartách) kombinovány s 1/4'' audio jackem.

Třípinový konektor XLR3 je standardem pro profesionální zvuková spojení, a to především při symetrickém vedení signálu. Je rovněž hojně využíván při zapojování světelných okruhů ovládaných standardem DMX512, avšak toto využití je nesprávné a může způsobit poškození světel či nesprávné fungování protokolu.^[5]

(podle standardu AES14, tzv. "pin-2-hot")

Pro správné použití DMX512 se využívá pětipinový konektor XLR5, který navíc přidává sekundární datový okruh.^[5] XLR s pěti piny se také používá pro symetrické vedení stereo signálu (levý-hot, levý-cold, pravý-hot, pravý-cold a stínění).

Ostatní velikosti portů (XLR4, XLR6, XLR7) jsou využívány pro připojení většího množství kanálů, například připojení stereo headsetu s mikrofonem pomocí XLR4 (levý a pravý kanál, mono mikrofon a stínění).

Konektory XLR jsou ideální pro použití u kondenzátorových mikrofonů, neboť jsou schopné přenášet fantomové napájení nezbytné pro jejich funkci. Kvůli technickým limitacím však nejsou vhodné pro použití s vyšším proudem, a tak jsou v těchto aplikacích nahrazovány konektory powerCON a speakON. Přesto jsou XLR někdy využívány k přenosu malého množství stejnosměrného proudu, například pro nabíjení elektrokol.

XLR je standardním konektorem pro přenos digitálního zvuku pomocí standardu AES3.^[6]

Dle standardu AES14 musí být vedení zapojeno vždy tak, aby byl výstup signálu na samčím konektoru.^[7] To však platí pouze pro přenos audio signálu – při použití XLR pro napájení jsou pohlaví konektorů obrácena, aby se eliminovalo riziko kontaktu s odhalenými vodiči.

• Cannon D-sub
• Konektor DIN
• Audio Jack
• Symetrické vedení signálu
• DMX512

• Obrázky, zvuky či videa k tématu XLR konektor na Wikimedia Commons