Xena Longenová
Xena Longenová | |
---|---|
Narození | 3. srpna 1891 Strakonice, Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 23. května 1928 (ve věku 36 let) Praha, Československo |
Choť | Emil Artur Longen |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Xena Longenová (rodným jménem Polyxena Marková; 3. srpna 1891 Strakonice[1] – 23. května 1928 Praha[2]) byla česká divadelní a kabaretní herečka, manželka herce a dramatika Emila Artura Longena.
Život
Narodila se v herecké rodině, její otec Antonín Marek (1862–1938) i oba starší bratři Adolf Marek (1884–1934) a Vladimír Marek (1882–1939) byli herci.[3] V roce 1910 se provdala za Emila Artura Longena. Spolu pak hráli na různých scénách a v kabaretech v Praze a v Brně. Vystupovali i v cizině: v Berlíně, Vídni, Terstu, v Lublani a v Paříži. Po návratu do Prahy založil Longen v roce 1920 nejprve kabaret Bum a později Revoluční scénu. Zde Xena vytvořila svou patrně nejslavnější roli v dramatizaci povídky Egona Erwina Kische Nanebevstoupení Tonky Šibenice. Od roku 1923 hráli manželé Longenovi v Divadle Vlasty Buriana.
Xena dlouhodobě trpěla depresemi, pocitem zneuznání, a na pohodě jí nepřidával ani bouřlivý život s bohémským Longenem. Dne 23. května 1928 se rozhodla řešit vleklou manželskou i osobní krizi sebevraždou skokem z okna. Její manžel následně na její počest napsal (auto)biografický román Herečka (1. vydání 1929), kde vystupují pod upravenými jmény – Xena s rodným příjmením „Karemová“, on sám jako „Hauten“ a např. Vlasta Burian jako „Dolan“.
Xena Longenová nenašla místo na větší scéně. Živořila po kabaretech a jepicovitých divadlech. Stravovala se touhou po opravdovém umění a dělala je v žalostném prostředí, v podnicích, s nimiž šla od jednoho bankrotu k druhému. Hrála tak často přímo v anonymních hrách – ve všelijakých naturalistických aktovkách, odkoukaných z divadla hrůzy – ale i tehdy vám utkvěla v paměti, třeba jste už dávno zapomněli na literární předlohu, jež jí byla podnětem. Hrávala v hrozných hrách – ale ona v nich vždycky dovedla uplatnit kus opravdového lidství.
Dílo
Autorka divadelní hry
- Dáma z Cimeliček: veselohra o jednom jednání na francouzský motiv, Praha: Fr. Švejda, asi 1925)
Film
- 1926 Prach a broky (režie Přemysl Pražský, role vdovy Šroubkové – jediná filmová role)
Odkaz ve filmu
Postavě Xeny Longenové se věnuje film Karla Steklého Každému jeho nebe.[5]
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Xena Longenová mrtva. Lidové noviny. 24. 5. 1928, s. 2. Dostupné online.
- ↑ FIKEJZ, Miloš. Český film–Herci a herečkky, II. Díl:L–Ř. Praha: Libri, 2007. ISBN 978-80-7277-334-3. Kapitola Xena Longenová, s. 78.
- ↑ Joža Götzová: Profily českých herců, Praha : vyd. S. V. U. Mánes, nedat. (okolo 1931), str. 47
- ↑ Každému jeho nebe (1981). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
Literatura
- B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 215
- František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 56
- František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Praha : Academia, 2000, str. 252, ISBN 80-200-0782-2
- František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 128, 182–3, 230
- Joža Götzová: Profily českých herců, Praha : vyd. S. V. U. Mánes, nedat. (okolo 1931), str. 46–7, foto str. 69
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Praha : Academia, 1983, str. 51–3, 158, 182, 597, 603, 612, 642
- František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 126
- Emil Artur Longen: Herečka, Praha : Melantrich, 1972 (2. vydání)
- Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 89, 195
- Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 139, 140, 257
- Radko Pytlík: Artur a Xena (Konec krále bohémy) Archivováno 11. 8. 2019 na Wayback Machine.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Xena Longenová na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Xena Longenová
- Xena Longenová v Česko-Slovenské filmové databázi
- Xena Longenová v Internet Movie Database (anglicky)
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“