Xenodochium

Xenodochium (latinsky) či Xenodocheion nebo Xenodochion (řecky) je starověký a středověký útulek pro cizince (pocestné), chudé a nemocné, zárodek středověkého špitálu.[1]

Z historie xenochodií

Počátky péče

V počátcích péče o poutníky mohla stát církevní instituce a to nejen v péči o poutníky do Svaté země. To patřilo už dávno do rámce péče o souvěrce u všech náboženství, jak o tom píši záznamy v r. 427 př. Kr. např. na Cejloně nebo ve 3. a 2. století v Indii. Xenodochium byl nedílnou součástí velkých nemocnic ve 4. století v Byzantské říši.[2]

Basilius z Caesarei

Kolem r. 369 založil jeden z prvních útulků pro staré a nemocné lidi – xenodochium (některé prameny uvádí vznik v r. 350). Přijímali sem i slepce.[3] Bylo to pro ně represivní opatření. Za cenu těžké služby a ponižováni v modlitbách si nevidomí uchránili alespoň holý život.[4]

Domy pro odložené děti

Ve starověkém Římě se děti odkládaly na tržištích. Historie pak přináší zmínku z roku 787, kdy v italském Miláně byl založen jeden z prvních domů pro odložené děti zvaný Xenodochium. Obdobná zařízení pak začala postupně vznikat i v dalších italských městech.[5]

Další funkce xenodochií

V podobných zařízeních, už od starověku zvaných také hospicium, které ale může označovat jak špitál, tak hostinec a útulek, hledali a nacházeli nocleh a pohoštění především poutníci, ale i chudáci, žebráci aj. Chudí bývali obslouženi levně nebo zdarma, bohatí za služby platili. Podobná zařízení jako křesťanská xenodochia při klášterech a kostelích budovali také Židé u synagog.[6]

Xenodochium v církevních análech

  • Xenodochium mělo takovou vážnost, že svatý Jan Zlatoústý je nazval společným domovem Církve. Církevní sněm ve městě Nicaea žádá, aby ve všech městech byly domy vyhrazené pro cizince, pro nemocné a chudé.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Pojem xenodochia
  2. ↑ Přemysl Paichl: LŮŽKOVÁ MEDICÍNA V ZÁPADOČESKÉM KRAJI, Plzeň , 1993. www.paichl.cz [online]. [cit. 2012-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  3. ↑ Tyflopedický lexikon jmenný
  4. ↑ Demokratizace výchovy a vzdělávání nevidomých
  5. ↑ Historie a současnost
  6. ↑ Krčmy a útulky. curiavitkov.cz [online]. [cit. 2012-09-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-27. 
  7. ↑ Charitní služby a zařízení[nedostupný zdroj]
  8. ↑ Útulok pre chudobných

Literatura

  • MÜHLPACHR, Pavel. Vývoj ústavní péče: (filosoficko-historický pohled). [s.l.]: Masarykova univerzita, Brno, 2001. 49 s. ISBN 80-210-2512-3. 
  • JAKOUBKOVÁ, Jaroslava. Paliativní medicína. [s.l.]: Galén, Praha, 1998. 125 s. ISBN 80-85824-78-7.