Xylopie

Jak číst taxoboxXylopie
alternativní popis obrázku chybí
Souplodí xylopie vonné (Xylopia aromatica)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídanižší dvouděložné (Magnoliopsida)
Řádšácholanotvaré (Magnoliales)
Čeleďláhevníkovité (Annonaceae)
Rodxylopie (Xylopia)
L., 1759
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Xylopia brasiliensis

Xylopie[1] (Xylopia), česky též hořkodřev,[2] je rod rostlin z čeledi láhevníkovité. Jsou to stromy a keře s jednoduchými střídavými listy a dužnatými květy se šesti korunními plátky. Květy jsou opylovány zejména brouky a třásněnkami. Plodem je souplodí měchýřků. Rod zahrnuje asi 170 druhů a je rozšířen v tropech celého světa. Xylopie mají poměrně mnohostranné využití v domorodé medicíně, těží se pro dřevo, plody a semena se používají jako koření aj.


Popis

Xylopie jsou stromy a keře se střídavými, dvouřadě uspořádanými, střídavými listy. Čepele listů jsou často úzké a kožovité, na rubu s potlačenými sekundárními žilkami a vystouplou síťovitou terciární žilnatinou. Odění je tvořeno jednoduchými chlupy. Větve jsou obvykle tenké a dlouhé, často vodorovně uspořádané. Květy jsou spíše drobné, oboupohlavné, přisedlé nebo krátce stopkaté, úžlabní, jednotlivé nebo v úžlabních svazečcích, někdy vyrůstající ze starších větví nebo i z kmene (kauliflorie). V květech je kuželovité, uprostřed vyhloubené receptákulum. Kalich je trojčetný, kališní lístky jsou téměř volné až srostlé. Koruna je tvořena 6 dužnatými, čárkovitě podlouhlými, troúhelníkovitými nebo lžicovitými plátky ve 2 kruzích. Oba kruhy mohou být víceméně stejné, nebo jsou lístky vnějšího kruhu větší než vnitřní. Tyčinek je mnoho. U některých druhů jsou v květech přítomna i sterilní staminodia. Gyneceum je tvořeno několika až mnoha (výjimečně jen jedním) pestíky hluboce zanořenými v receptákulu. Každý pestík obsahuje 2 až 6 vajíček. Plodem je souplodí obvejčitých, válcovitých nebo srpovitých, pukavých nebo nepukavých, většinou stopkatých měchýřků, obsahujících několik semen uspořádaných v jedné řadě. U části druhů mají semena dužnatý míšek.[3][4][5][6]

  • Olistění xylopie vonné
    Olistění xylopie vonné
  • Květ xylopie vonné
    Květ xylopie vonné
  • Detail květu Xylopia laevigata
    Detail květu Xylopia laevigata
  • Semeno Xylopia laevigata s míškem
    Semeno Xylopia laevigata s míškem

Rozšíření

Ros xylopie zahrnuje asi 172 druhů a je to druhý největší rod čeledi láhevníkovité. Jako jediný rod čeledi je rozšířen v tropech celého světa, tedy v Africe, Asii, Austrálii i tropické Americe.[7] Z tropické Ameriky je uváděno asi 40 druhů.[8] Areál sahá od jižního Mexika a Karibských ostrovů po Bolívii a severovýchodní Argentinu. V tropické Africe se vyskytuje asi 45 druhů, centrum druhové diverzity je v rovníkové Africe v okolí Guinejského zálivu.[9] Rod není zastoupen na jihu kontinentu, okolo Afrického rohu a v některých zemích Sahelu. Roste i na Madagaskaru a jiných ostrovech západního Indického oceánu. V Asii se xylopie vyskytují v Indii a v oblasti od Indočíny přes jihovýchodní Asii po Tichomoří. V Austrálii je jejich výskyt omezen na vlhčí severovýchodní oblasti kontinentu. V Číně roste jediný druh, Xylopia vielana, který přesahuje z Indočíny na jih provincie Kuang-si.[10][7]

Ekologické interakce

Většina druhů xylopií je opylována drobnými druhy brouků zejména z čeledí nosatcovití, mandelinkovití, lesknáčkovití a drabčíkovití. U některých druhů jsou hlavními opylovači třásněnky. Bylo zjištěno, že květy aktivně vytvářejí teplo (až o 8 °C více než v okolním prostředí), čímž se také zintenzivňuje vůně květu lákající opylovače. U srílanského druhu X. championi byli jako hlavní opylovači zjištěni nosatci rodu Endaeus.[11][12] Latinskoamerický druh xylopie vonná kvete ve dne a květy mají sladkou, aromatickou vůni, zatímco Xylopia benthamii rozkvétá na noc a voní po ovoci.[13]

Taxonomie

Rod Xylopia je v rámci čeledi Annonaceae řazen do podčeledi Annonoideae a tribu Xylopieae. Nejblíže příbuzným rodem je Artabotrys (asi 107 druhů v tropech Starého světa). Vývojové centrum je v Africe, přičemž oba rody se od sebe oddělily asi před 54 až 63 milióny let. K divergenci rodu Xylopia došlo před asi 30 až 23 milióny let, tedy v době, kdy byl již gondwanský superkontinent rozpadlý. K rozšíření rodu na americký kontinent proto nejspíše došlo dálkovým přenosem.[9]

Africké xylopie byly známy již ve středověku. První písemný záznam, popisující plody a semena, pochází z díla perského učence Avicenny (980–1037 n. l.). V evropské literatuře se o xylopii poprvé zmiňuje Matthioli v roce 1565, který rostlinu nazývá Piper aethiopicum. V roce 1756 popsal Patrick Browne dva druhy z Jamajky pod rodovým názvem Xylopicron, který Carl Linné o tři roky později zkracuje na Xylopia. Toto jméno bylo zprvu používáno výhradně pro americké druhy, zatímco druhy Starého světa byly řazeny do jiných rodů, jmenovitě Habzelia a Coelocline. Tyto rody byly vřazeny do rodu Xylopia v polovině 19. století. Později byl vřazen i rod Unona.[9]

Zástupci

  • xylopie etiopská (Xylopia aethiopica)
  • xylopie vonná (Xylopia aromatica)[14]

Význam

Xylopie jsou v Africe, Asii i Latinské Americe těženy pro dřevo. V Malajsii se těží zejména druhy Xylopia ferruginea, Xylopia fusca a Xylopia stenopetala. Dřevo bývá podobně jako u jiných stromů čeledi láhevníkovité obchodováno pod názvem mempisang.[15] V Africe se těží zejména xylopie etiopská, obchodovaná pod názvem okala, Xylopia hypolampra (ekui) a Xylopia quintasii (elo).[16] V Latinské Americe se těží například druhy xylopie vonná, Xylopia benthamii, Xylopia frutescens, Xylopia sericea, Xylopia sericophylla aj. Využití dřeva je poměrně různorodé, používá se např. jako stavební dřevo (trámy, vzpěry), v truhlářství, na paluby, bedny, držadla nástrojů ap.[17][18] Kůra xylopií je vláknitá a velmi pevná a lokálně se z ní zhotovují provazy.[18]

Plody xylopie etiopské byly v minulosti dováženy do Evropy jako pálivé koření. V současné době se však za tímto účelem využívají pouze v Africe, a to zejména k aromatizaci kávy, palmového vína a místních pokrmů. Přidávají se také k tabáku. Rozdrcená semena jsou společně s jiným kořením také používána jako parfém na tělo nebo oblečení.[19][20] Semena některých druhů (xylopie vonná, Xylopia frutescens, Xylopia sericea) se v tropické Americe využívají jako koření a náhrada černého pepře.[18] Kůra Xylopia pierrei je v Indočíně přidávána do betelového sousta.[21] V Indii se ke stejnému účelu používají plody americké xylopie vonné.[22]

Některé druhy jsou v tropech vysazovány jako okrasné dřeviny nebo používány k zalesňování (xylopie vonná, Xylopia emarginata, Xylopia frutescens, Xylopia sericea).[17][18] Kůra a listy některých druhů (Xylopia acutiflora, X. hypolampra, X. parviflora) jsou v Africe používány k omámení ryb při rybolovu. K podobným účelům je využíván i americký druh X. amazonica. (tzv. barbasko).[21]

Celá řada druhů xylopií je využívána v domorodé medicíně. Nejširší využití má v tomto směru africký druh xylopie etiopská. Silice obsažené v plodech, listech a kůře stonku i kořenů tohoto druhu mají antibakteriální účinky. Byla prokázána aktivita vůči Bacillus subtilis, Escherichia coli, Staphylococcus aureus, Pseudomonas aeruginosa a houbě Candida albicans. Odvar z plodů a extrakt z kůry se používá k obkladům na vředy a boláky. Extrakt ze semen slouží k vypuzení střevních parazitů. Rozemletá semena se vtírají do čela ke zmírnění bolestí hlavy a neuralgií. Sušená dužnina plodů se kouří při astmatu. Listy a plody jsou používány při léčení diabetes.[21][20] V Nigérii je tento druh používán k léčení rakoviny.[20] V africké medicíně jsou také využívány druhy Xylopia acutiflora, Xylopia parviflora, Xylopia staudtii a Xylopia villosa. Odvar z listů a kůry Xylopia ferruginea je v Indii používán k zastavení zvracení. Odvar z kořenů Xylopia malayana je v Malajsii podáván k rekonvalescenci po porodu. Nálev z listů a stonku jihoamerického druhu Xylopia benthamii má sedativní účinky a je používán k navození spánku. Amazonský druh Xylopia amazonica má silné diuretické účinky a působí proti parazitům, původci malárie, leishmaniózy a spavé nemoci. Nálev z drcených plodů se používá při léčbě úplavice. Antimalarický účinek má také Xylopia emarginata.[21]

Odkazy

Reference

  1. ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  2. ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  3. ↑ BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. II). Missouri: Timber Press, 1995. ISBN 0-88192-326-5. (anglicky) 
  4. ↑ KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 2. Berlin: Springer, 1993. ISBN 978-3-642-08141-5. (anglicky) 
  5. ↑ MACBRIDE, J. Francis. Flora of Peru. Annonaceae. Fieldiana. 1938, čís. 13(3) p.3. 
  6. ↑ GENTRY, A.H. Wooden Plants of Northwest South America. Chicago: The Univ. of Chicago Press, 1996. ISBN 0226289435. (anglicky) 
  7. ↑ a b Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ MAAS, P.J.M. Neotropical Annonaceae [online]. Royal Botanic Gardens, Kew, 2009. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b c JOHNSON, David M.; MURRAY, Nancy A. A revision of Xylopia L. (Annonaceae): the species of Tropical Africa. PhytoKeys. Apr. 2018, čís. 97. 
  10. ↑ LI, Bingtao; GILBERT, Michael G. Flora of China: Xylopia [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ RATNAYAK, R.M.C.S. et al. Pollination ecology and breeding system of Xylopia championii (Annonaceae): Curculionid beetle pollination, promoted by floral scents and elevated floral Ttemperatures. International Journal of Plant Sciences. 2007, čís. 168(9). 
  12. ↑ ANDRADE, Bruno M.; OLIVEIRA-FILHO, Ary T.; SOARES, Antonio R. Pollination and Breeding System of Xylopia brasiliensis Sprengel (Annonaceae) in South-Eastern Brazil. Journal of Tropical Ecology. 1996, čís. 12(2). 
  13. ↑ JÜRGENS, A.; WEBBER, A.C.; GOTTSBERGER, G. Floral scent compounds of Amazonian Annonaceae species pollinated by small beetles and thrips. Phytochemistry. 2000, čís. 55(6). 
  14. ↑ POLÍVKA, František. Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí. Olomouc: Nakladatelství R. Prombergra, 1908. 
  15. ↑ WONG, T.M. A dictionary of Malaysian timbers. Kuala Lumpur: Forest Research Institute Malaysia, 2002. (anglicky) 
  16. ↑ Tropical timbers [online]. ITTO. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ a b GRANDTNER, Miroslav M. Dictionary of trees. Volume 1. North America. [s.l.]: Elsevier, 2005. ISBN 0-444-51784-7. (anglicky) 
  18. ↑ a b c d GRANDTNER, M.M.; CHEVRETTE, Julien. Dictionary of trees. Volume 2. South America. [s.l.]: Elsevier, 2014. ISBN 978-0-12-396490-8. (anglicky) 
  19. ↑ PRANCE, Ghillean; NESBITT, Mark. The cultural history of plants. [s.l.]: Routledge, 2005. (anglicky) 
  20. ↑ a b c DUKE, James A. et al. Handbook of medicinal spices. [s.l.]: CRC Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-8493-1279-5. (anglicky) 
  21. ↑ a b c d QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky) 
  22. ↑ KHARE, C.P. Indian Medicinal Plants. New Delhi: Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Xylopia aromatica2-Rio Ventuari-Venezuela.jpg
Listy Xylopia aromatica, Rio Ventuari, Venezuela
Xylopia aromatica.jpg
Autor: João Medeiros, Licence: CC BY 2.0

Xylopia aromatica - Annonaceae -

Brasília - DF - Brasil
Xylopia brasiliensis.jpg
Autor: mauroguanandi, Licence: CC BY 2.0
Pindaíba (Xylopia brasiliensis), Jardim botanico de São Paulo
Xylopia aromatica-Rio Ventuari-Venezuela.jpg
Plody Xylopia aromatica, Rio Ventuari, Venezuela