Yekta Uzunoğlu

MUDr. Yekta Uzunoğlu
Yekta Uzunoğlu (2017)
Narození	10. května 1953 (70 let) Silvan
Alma mater	Univerzita Karlova
Povolání	lékař, spisovatel, překladatel a podnikatel
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Yekta Uzunoğlu (kurdsky Yekta Geylanî, * 10. května 1953 Silvan) je kurdský aktivista, spisovatel, překladatel, lékař a podnikatel ^[1][2]s kurdsko-arménskými kořeny.^[3][4]

Od roku 1971 upozorňuje na potlačování kurdské menšiny v Turecku, Íránu, Iráku a Sýrii. Je autorem překladů mj. částí Bible a děl Karla Čapka z češtiny do kurdštiny a naopak kurdské poezie i prózy do češtiny a němčiny.

Od roku 1994 vede četné soudní spory s českým státem; od roku 1994 byl několikrát odsouzen za různé trestné činy a posléze osvobozen, v souvislosti s těmito spory taktéž vysoudil různá finanční odškodnění. Některé civilní i trestní případy nejsou dodnes (2018) uzavřeny.

Život a politické aktivity

Mládí a působení v ČSSR

Narodil se roku 1953 v tureckém městě Silvan (kurdsky Farqin) jako třetí dítě kurdského právníka Ahmeta Uzunoğlu. Od roku 1970 studoval francouzštinu na Institut de Touraine v Paříži. Po vojenském puči v Turecku v březnu 1971 získal stipendium na studia v ČSSR.^[5]

Během studia se přátelil s disidenty a pronásledovanými lidmi zejména z řad adventistické církve, pro které pořádal společně s Pavlem Martáskem přednášky o Svaté zemi. Roku 1975 se zúčastnil hladovky na švédském velvyslanectví v ČSSR, kterou kurdští studenti protestovali proti vydávání kurdských studentů z ČSSR do Iráku pod vedením Saddáma Husajna. Roku 1976 spoluzaložil s Prof. Dr. Pavel Marťásek DrSc.^[6] a Vladimir Kořenský v komunistickém Československu ilegální nakladatelství ARARAT, jež se věnovalo samizdatovým publikacím mj. jeho vlastních děl o Kurdech a Kurdistánu v češtině a děl francouzských autorů z University Sorbonne Prof. Joyce Blau ve francouzštině.^{[7][8][9][10][5][11]}

V roce 1978 se podílel na založení kurdského Červeného půlměsíce. V roce 1979 absolvoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, pak mu nebylo prodlouženo vízum a byl vyhoštěn z ČSSR. Následně odjel do Paříže, kde mu bylo uděleno výzkumní stipendium na Pasteurově ústavu; namísto toho však v březnu 1980 odjel jako humanitární pracovník právě vznikající organizace Lékaři bez hranic do Íránu a posléze do Iráku. V listopadu téhož roku mu turecká vláda za jeho angažmá v rámci MSF odebrala cestovní pas.^[5]

Působení v SRN

V roce 1981 získal status politického uprchlíka ve Spolkové republice Německo, kde začal spolupracovat s hnutím Amnesty International. O dva roky později byl jedním ze zakládajících členů Institut Kurde de Paris a rovněž kurdského institutu v Bonnu; až do roku 1988 byl jeho ředitelem.^[12][13]

V roce 1987 vytvořil s pomocí protestantské církve kurdské vysílání celosvětové rozhlasové stanice Radio Monte Carlo. V letech 1987–1988 přednášel na různých místech Evropy o lidských a kulturních právech menšin a Romů.^[5] V roce 1988 poprvé v kurdské historii nejen že zahájil kurdské vysílání na krátkých vlnách v Rádio Monte Carlo, ale účinkoval i sám osobně.^[14]

Po roce 1989

Krátce po Sametové revoluci se vrátil do ČSFR, kde koncem roku 1990 založil pobočku své obchodní společnosti^[1][2]. Od roku 1991 uveřejňoval články týkající se lidských práv a pořádal mezinárodní semináře k ekonomickým reformám v ČSFR. V roce 1992 se podílel na vzniku československo-turecké bilaterální smlouvy o spolupráci v oblasti boje proti organizovanému zločinu. V roce 1993 založil v ČR, Německu a Turecku různé obchodně-výrobní společnosti. V roce 1994 podepsal smlouvu s firmou ŠKODA-Praha, čímž se jedna z jeho firem stala výhradním zástupcem automobilky na Středním východě. V roce 1996 mu bylo uděleno německé občanství.^[5]

V říjnu 2015 uspořádal Uzunoglu na pozvání syrských kurdských ozbrojených sil YPG a YPJ návštěvu poslance Evropského parlamentu Jaromíra Štětiny do Kobane. Společně překročili 800 km přes syrský Kurdistán, Rojavu. Jaromír Štětina ve funkci místopředsedy podvýboru Evropského parlamentu vyzval zástupce syrských Kurdů a jejich organizací YPG a YPJ k návštěvě Evropského parlamentu a zasedání Výboru, aby byli svědky situace na místě.^[15][16]

Soudní spory s českým státem

Obvinění z mučení (1994–2007)

V noci z 13. na 14. září 1994 byl Uzunoğlu spolu s třemi dalšími Kurdy zadržen příslušníky OBOZ pod osobním velením Josefa Opavy (později odsouzeného jako člen takzvaného Berdychova gangu), a až do uvalení vazby o téměř tři dny později (s překročením tehdejší zákonné lhůty 24 hodin, tedy protiprávně) zadržován.^[17][18][19]

16. září 1994 byla na Uzunoğlua uvalena vazba. Dle tiskové zprávy detektiva OBOZ, Jiřího Gregora, Uzunoğlu „obchodoval se zbraněmi a drogami". Oficiálně byl však o měsíc později obviněn z „mučení, přípravy trojnásobné vraždy, nedovoleného ozbrojování a podvodů v obchodní činnosti"

Do 10. dubna 1995 byly všechny části obvinění staženy zpět jakožto bezpředmětné, s výjimkou mučení. Toho se měl Uzunoğlu dopustit v noci z 8. na 9. září na Otanu Göksenovi a večer 13. září na dvou osobách (včetně vlastního bratrance). V obou případech měli Uzunoğluovi asistovat zbylé tři zadržené osoby, z nichž jedna je jeho synovcem – ten však byl dle spisu zatčen už odpoledne, tedy před údajným mučením. Ani v této podobě však nebyla obžaloba Městským soudem v Praze přijata, rozhodnutí definitivně potvrdil 14. února 1995 Vrchní soud v Praze.^[20]

Mezitím byla šestiměsíční vazba celkem čtyřikrát prodloužena, naposledy kvůli překročení zákonné hranice dvou let dokonce Nejvyšším soudem České republiky. V té době byl dle tehdejšího ministra vnitra Jana Rumla i týrán.^[20][5]

V roce 1996 dostal německé občanství, ještě ve vazbě v bezpečnostní cele bezpečnostního patra Vazební věznice Ruzyně.^[20][5]

12. března 1997 byl Uzunoğlu propuštěn z vazby a ihned podal trestní oznámení na Jiřího Gregora za „pomluvu a lživou zprávu poskytnutou ČTK“. V květnu odjel navštívit rodinu do Turecka, odkud mu v červnu bylo zakázáno vyjet.^[5]

V té době byl nadále stíhán pro údajné omezování osobní svobody a mučení tureckého ilegála-emigranta Otana Göksela aias Gürkana Gönena^{[21][22][22][23]}.^[24] Toto jméno bylo během procesu obžalovaným prokázáno jako falešné a dotyčný přiznal, že v ČR žije už od 80. let na falešný pas. Začal tvrdit, že se jmenuje Gurkan Gönen, nicméně i pravost této identity byla obžalovaným u soudu zpochybněna.^[25] Dle zprávy Inspekce MV ČR pracoval Göksen/Gönen jako agent přímo pod kpt. Horákem, jenž řídil zatčení Uzunoğlua.^[26] Rovněž byl dlouhodobým konfidentem StB.^[26]

Dne 3. března 2006 byl na Uzunoğluovu podporu zveřejněn otevřený dopis „Žalujeme",^[27] který podepsaly významné osobnosti veřejného života, konkrétně: Pavel Dostál, Táňa Fischerová, František Janouch^[28], Karel Jech, Květa Jechová, Svatopluk Karásek, Jaroslav Kořán, Dana Němcová, Karel Schwarzenberg, Jiřina Šiklová, Věněk Šilhán, Libuše Šilhánová, Jaromír Štětina a Petruška Šustrová.^[29][30]

V březnu 2007 Uzunoğlu zahájil na protest proti vleklému procesu hladovku, kterou po 11 dnech ukončil, jednodenní hladovkou ho podpořila řada lidí včetně bývalého prezidenta Václava Havla.^[31]

Dne 29. března 2007 uložil Obvodní soud pro Prahu 4 Uzunoğluovi za „vydírání a mučení jednoho cizince“ (Gürkena Gönena) dvouletý podmíněný trest vězení se zkušební dobou na pět let a zprostil jej obžaloby „z mučení dalších dvou cizinců“. Jeho dva spoluobžalované, souzené v nepřítomnosti, odsoudil soud k vyhoštění na deset let. Uzunoğlu označil rozhodnutí soudu za fašizující a proti verdiktu se odvolal, obavy o spravedlivý průběh procesu vyjádřila podle tisku i mezinárodní organizace Amnesty International.^[32][20][33]

31. července 2007 jej odvolací pražský městský soud osvobodil a zrušil tak dřívější rozsudek obvodního soudu.^[34]

Obvinění z dalších trestních činů (od 2016)

Dne 3. března 2016 byla na něj u Okresního soudu Praha-východ podána obžaloba pro trestný čin křivého obvinění a dva přečiny pomluvy. V této věci proběhlo jediné hlavní líčení v prosinci 2016; další byly zrušeny na žádost Uzunogly a v důsledku omluv, odůvodněných lékařskými zprávami ze švýcarských a egyptských nemocnic. Jelikož se v mezidobí, kdy měl být léčen, věnoval publicistické činnosti a na sociální síti a dalších webech prezentoval cestovatelské fotografie z různých zemí světa, byl soudem v březnu 2017 vyzván, aby doložil podrobné lékařské zprávy o svých hospitalizacích a sdělil, kde se v tomto období pohyboval.^[35]

Protože Uzunoğlu na výzvu soudu nereagoval (a to ani v prodloužené lhůtě), dne 21. dubna 2017 byl vydán soudní příkaz k jeho zatčení, jež proběhlo dne 28. dubna 2017. Dalšího dne byl nicméně přijat jeho písemný slib a jeho vazba byla nahrazena probačním dohledem. Uzunoglu okamžitě podal proti tomuto usnesení okresního soudu stížnost ke Krajskému soudu v Praze, která byla dne 30. dubna 2017 zamítnuta.^[35]

Uzunoğlu pak proti rozhodnutím obou nižších soudů podal ústavní stížnost, v níž namítal porušení svého práva na zákonného soudce; rozhodovala o něm totiž soudkyně okresního soudu, která u něj předtím nařídila domovní prohlídku. K tomuto pochybení podle něj nepřihlédl ani krajský soud. Ústavní soud jeho stížnost přijal, nálezem ze dne 2. února 2018 rozhodl, že je částečně důvodná (napadená rozhodnutí z důvodu porušení stěžovatelova práva na zákonného soudce zrušil, ale neposuzoval jejich obsah) a usnesení obou soudů proto zrušil.^[35]

Zatykač Turecka v roce 2019

V roce 2015 navštívili na žádost poslance Jaromíra Štětiny, místopředsedy Výboru pro bezpečnost a obranu Evropského parlamentu, Dr. Yekta Uzunoğlu s poslancem Evropského parlamentu Jaromírem Štětinou Severní Sýrii - Rojavu, aby se přesvědčili o situaci ve válce proti ISIS.^[36][37] Po návratu z cesty MUDr. Uzunoglu sdílel několik fotografií z jejich návštěvy na své stránce Twitter, které byly stejné jako fotografie, co sdílel poslanec Jaromír Štětina na svém osobním účtu Twitter a tyto fotografie lze nalézt také na oficiální webové stránce EP. V lednu 2019 Turecko vydalo zatykač na MUDr. Uzunoglu právě kvůli těmto fotografiím na jeho stránce Twitter. Aby se zabránilo uvěznění MUDr. Uzunoglu, který je německým občanem, v ČR a jeho vydání do Turecka, Amnesty International, kurdský PEN klub a poslanci EP varovali německou i českou vládu před tímto krokem.^{[38][39][40][40]}

Publikace

• Siverek Kültür Gazetesi (Kulturní Noviny Siverek) - Spolu s významným kurdským právníkem panem Necati Siyahanem vydával kulturní měsíčník kurdského města Siverek, 1970
• Ronahi (Světlo) - Součinnost v kurdském časopisu, 1971-1973
• Láska u Kurdů - Publikováno v letech 1976-1979 samizdat, dostupné v knihovně Libri Prohibiti.
• Země Kurdů - Publikováno v letech 1976-1979 samizdat, dostupné v knihovně Libri Prohibiti.
• Legenda o Kurdech - Publikováno v letech 1976-1979 samizdat, dostupné v knihovně Libri Prohibiti.
• Le probleme Kurde - ve francouzštině – s paní Prof. Joyce Blau z Univerzita Sorbonna
• Kurdische Alphabet (Kurdská Abeceda) Bonn, 1982
• MEHDI ZANA MUSS GERETTET WERDEN (Mehdi Zana musí být zachráněn) - O protiprávním postupu vojenských soudů v Turecku po vojenském převratu v roce, 1980
• Der kulturelle Völkermord an den Kurden in der Türkei - (Kulturní Genocida Kurdů v Turecku) - Bonn, 1982
• Brochure Passion der Kurden (Umučení Kurdů) - s Prof. Pfeipferem jako spolueditorem. Vydal University of Dortmund and Kurdish Institute - Bonn, 1984
• Musîka Kurdî-Kurdische Musik (Kurdská Hudba) - Kendal Nezan ISBN 3-925519-02-5 - Bonn, 1985
• Hey lê - bi kurdî binivîsîne. (Hej Paní, Prosím Napište Kurdsky) - Bonn, 1985
• Kürdün Türküsü Archivováno 20. 5. 2020 na Wayback Machine. (Kurdská Píseň) - napsal İhsan Aksoy - Bonn, 1985
• Kniha Alfabetizace Pro Kurdské Zeny - První alfabetizační publikace pro kurdské ženy v dějinách Kurdů vůbec. Vydavatel: Kurdský Institut SRN
• Kovara Mizgîn - 1983/ 1984 / 1985 (časopis “Mizgin”)- Časopis vydaný Yekta Uzunoğlu, Bonn Kurdský institut.
• Plandayîna Malbatê (Plánování Rodiny) - Spoluautoři: PRO FAMILIA, Německo a IOOD London, UK., Bonn, 1985
• Kurdsko-Německého a Německo-Kurdsko Slovníku - 1987
• První Pomoc Na Místě Nehody - autor Vydavatelé: Kurdský institut SRN, něm. Červený kříž, Ministerstvo zdravotnictví, dopravy, obrany, práce, sociální péče, a další
• Poradce pro Kurdské ženy v SRN - autor dvojjazyčné brožurky jako poradce pro ženy migrantů. Vydavatel: Kurdský Institut a Ministerstvo práce a sociální péče ve Vestfálsku – Sev. Porýní, SRN
• Wenn Man ins Krankenhaus Musst^[41] (Když Už člověk Do Nemocnice Musí) - vydavatel: Německý Červený kříž a Kurdský Institut.
• Antologie Kurdské Hudby^[41] - vydal 8 hudebních kazet, jednalo se o autentickou kurdskou lidovou hudbu a v té době se jednalo o největší antologii vůbec. 1984
• Kurdische Volksdichtung (Kurdské Lidové Básně) - Thomas Bois: Kurdský institut, Bonn, 1986
• Kurdische Grammatik (Kurdská Gramatika) - D.N. MacKenzie: Kurdský institut - Bonn, 1986
• Îsa Diçe Qudisê (Ježíš v Jeruzalémě) - Bonn, 1986
• Îsa Can Dide Mirîya (Ježíš Vzkřísil Mrtvé) - Bonn, 1986
• Yûnis (Jonáš) - Bonn, 1986
• Kurdská Přísloví - Lidové noviny, S prologem Dr. Tomáš Vrba - Praha, 1993
• Ekonomické Perspektivy ČR - V.Klaus, I.Kočárník, K.Dyba, J.Zieleniec, J.Lux další - Meridian Publishing House, Praha, 1993
• Ein Kurde im Mahlwerk Des Übergangs. Ein Bericht aus Tschechien - Prolog Bernhard von Grünberg, S prezentací Františka Janoucha, 2007
• Výpověď - Akropolis, Praha, ISBN 978-80-86903-56-9, 2008

• Islamistický Trojský kůň v České republice - Ostrava: Česká expedice - ISBN 978-80-906487-2-2, 2017
• Zindandan Çığlıklar - Qirîna Zindanan (Výkřiky Ze žaláře) - Kniha Yekta Uzunoglu, která je první knihou, kterou vydal v Turecku. İzan Publising House, 2021
• Apê Mûsa 100 Yaşında! (Musa Anter Je 100 Let Starý!) - Kniha napsaná na památku Musa Antera, která spojila Yektu Uzunoğlu a mnoho známých autorů, Aram Publishing House, 2020
• Nataşa - Kniha kurdského básníka Necati Siyahkana, která byla znovu vydána s prologem Yekta Uzunoğlu, Nakladatelství İzan, 2021^[42]
• Bîranîn - Kniha Yekta Uzunoğlu, která je první kurdskou knihou, kterou vydal v Turecku. Nakladatelství Sitav, 2021^[43]

PŘEKLADY DO KURDY

• Karel Čapek
  • R.U.R - Jeho překlad do kurdštinu dokončil Yekta Uzunoglu v roce 1977 během studia medicíny na Univerzita Karlova
  • Bílá nemoc - Jeho překlad do kurdštinu dokončil Yekta Uzunoglu v roce 1977 během studia medicíny na Univerzita Karlova
  • Matka - Jeho překlad do kurdštinu dokončil Yekta Uzunoglu v roce 1977 během studia medicíny na Univerzita Karlova
  • 1974
• Molière
  • Sňatek z Donucení (Le Mariage forcé) - Jeho překlad do kurdštinu dokončil Yekta Uzunoglu v roce 1977 během studia medicíny na Univerzita Karlova
  • 1979
• Evangelia Sv.Lukáše - Bonn,1985
• Evangelia Sv. Marka - Bonn, 1987
• Genesis, - Bonn, 1987
• Exodus - 1988

PŘEKLADY DO ČEŠTINY

• 33 kurşun -(33 Střel) -Překlad a vydání knihy Ahmed Arif do češtiny, 2014 - Vydal Českého PEN Klub
• Hasretiden Prangalar Eskittim - (Touhou Po Tobě Mi Pouta Zrezavěla ) - Ahmed Arif : přebásnil Václav Daněk Nakladatelství Olgy a Olega Krylových, Praha 2009, vyšlo jako 2. svazek knihovničky Českého PEN Klubu a Člověka v tísni

Ocenění

V dubnu 2006 obdržel Cenu Františka Kriegla, již uděluje Nadace Charty 77, a to „za dlouholetý a neohrožený boj za lidská práva a lidskou důstojnost jak za komunistického režimu (zakončený jeho vyhoštěním z Československa v roce 1979), tak i po listopadu 1989, kdy byl v roce 1994 zatčen a celých 31 měsíců vězněn, a již skoro 12 let se na české polistopadové justicí domáhá spravedlivého procesu a očištění svého jména.“^[5]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Yekta Uzunoglu na Wikimedia Commons
• Osoba Yekta Uzunoğlu ve Wikicitátech
• Osoba Yekta Uzunoglu ve Wikicitátech (česky)
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Yekta Uzunoğlu
• Osobní blog
• Blog českého Parlamentu Archivováno 23. 12. 2017 na Wayback Machine.
• Blog iDNES
• Úplný seznam děl, na kterých se podílel
• Archiv fotografií Yekta Uzunoglu - Osobní Pinterest