Kananga vonná

Kananga vonná
Kananga vonná na plantáži (Cananga odorata)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	nižší dvouděložné (Magnoliopsida)
Řád	šácholanotvaré (Magnoliales)
Čeleď	láhevníkovité (Annonaceae)
Rod	kananga (Cananga)
Binomické jméno
Cananga odorata (Lam.) Hook. f. & Thomson, 1855
Synonyma
ylang-ylang
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Listy a zrající květy

Květy vhodné k utržení

Postupně zrající plody

Kananga vonná (Cananga odorata) je rychle rostoucí, stálezelený, středně velký strom pocházející z vlhkých tropických lesů indicko-pacifické oblasti. Pěstuje se pro voňavé květy, z kterých se destiluje éterický olej užívaný v kosmetice, v potravinářství i aromaterapii.

Za domovinu druhu jsou považovány Malajsie, Filipíny, Sumatra, Jáva, Borneo, Sulawesi, Nová Guinea a severní oblast Austrálie. Přirozeně nebo lidmi se v dávné minulosti rozšířila po Indickém subkontinentu a téměř celé jihovýchodní Asii, po tichooceánských ostrovech, v tropické Africe i ostrovech Karibiku. Jako ozdobný strom se pěstuje v tropech téměř celého světa, ale jako hospodářský významná dřevina se v současnosti využívá hlavně na plantážích Madagaskaru a Komorských ostrovů, odkud pochází většina současné světové produkce. Přirozený výskyt druhu lze přibližně ohraničit 15° severní zeměpisné šířky a 5° jižní šířky.^[2][3][4][5]

Ekologie

Nejběžnějším původním stanovištěm jsou tropické nížinné lesy s průměrnými ročními srážkami 1500 až 2000 mm, přitom za spodní hranici vhodnou k růstu se pokládá 700 mm a za horní 5000 mm. Na těchto místech bývá střední roční teplota 18 až 28 °C, střední maximální teplota v nejteplejším měsíci 28 až 35 °C a průměrná minimální teplota v nejchladnějším měsíci 10 až 18 °C, rostlina nesnáší pokles pod +5 °C. Mnohdy vystupuje z nížin až do nadmořské výšky 1000 m n. m, nesnáší však slaný mořský vítr.

Strom nejlépe roste na lehkých, odvodněných půdách vulkanického nebo písčitého původu, které jsou dobře zásobené živinami a jejich pH se pohybuje od 5 do 6,5. Nejlépe se mu daří na stanovišti s propustnou zeminou, snese však i občasné déletrvající zaplavení. Špatně roste v bažinatých nebo slaných půdách, kvůli dlouhému hlavnímu kořeni je nevyhovující půda plytká a kamenitá.

Tento druh je rozšířen na velkém území a neprochází žádnými hrozbami omezujícími jeho stabilní populační trend. Je proto IUCN považován za málo dotčený taxon (LC).^[2][4][6][7]

Popis

Vždyzelený, rychle rostoucí strom vyrůstající do výše 10 až 20 m s kmenem tlustým do 75 cm a s kůrou hladkou, světle šedou až stříbřitou. V kultivaci bývá pro snadný sběr květů ořezáván a tvarován na výšku kolem 3 m. Jeho dlouhé, křehké, jen mírně vztyčené nebo převisající větve jsou porostlé visícími větvičkami se střídavými, dvouřadě uspořádanými, jednoduchými listy s úzce rýhovaným řapíkem 1,5 cm dlouhým. Čepele listů jsou celistvé, blanité až tence kožovité, lesklé a sytě zelené. Mívají tvar eliptický až vejčitě podlouhlý, jsou 13 až 29 cm dlouhé a 4 až 10 cm široké, u základny jsou zaoblené, šikmé či srdčité, na vrcholu zašpičatělé, po obvodě jsou více či méně zvlněné a mají oboustranně dobře viditelnou žilnatinu se sekundárními žílami v osmi až jedenácti párech.

Květy velké 5 až 7 cm jsou nazelenalé až žluté, ve zralosti silně voní, rostou po dvou až šesti v hroznovitých květenstvích, která visí ve shlucích na krátkých, bezlistých výhoncích vyrůstajících z úžlabí listů starších větví, listeny jsou jen krátce vytrvalé. Oboupohlavný květ roste na stopce dlouhé 2 až 5 cm, má tři drobné, na bázi srostlé, vejčité kališní lístky 6 mm dlouhé a mírně nazpět otočené. Korunních lístků vyrůstajících ve dvou kruzích je šest, jsou volné, podlouhle kopinaté, dlouhé 3 až 9 cm a široké 0,5 až 1,5 cm, na koncích jsou špičaté a často bývají pentlicovitě zkroucené. Vnější lístky jsou delší, všechny jsou sytě žluté a ve zralosti květu se na bázi lístků objeví fialově hnědá skvrna. Tyčinky s nitkami 2 mm dlouhými jsou početné, bývají uspořádané ve šroubovici a nesou načervenalé prašníky. Pestíků s nahloučenými kyjovitými bliznami bývá šest až dvanáct, semeník obsahuje deset až čtrnáct vajíček. Květy jsou opylovány nočními motýly a drobnými brouky z čeledí lesknáčkovitých, mandelinkovitých a nosatcovitých.

Plody jsou olivově zelené až načernalé, olivám podobné bobule velké asi 2 cm, které rostou v počtu sedmi až šestnácti ve svěšeném souplodí. Stopkatá kulovitá bobule obsahuje žlutou, olejnatou dužinu téměř bez chuti a ve dvou řadách dvě až dvanáct semen, která jsou asi 9 mm velká, podlouhle eliptická a zploštělá, světle hnědá a na povrchu drsná. Plody konzumují ptáci, opice, netopýři i veverky a semena rozptylují po okolí. Patnáct až dvacet semen váží asi 1 gram, čerstvá semena klíčí nejistě, rok stará již klíčí spolehlivěji. Při výsadbě nových plantáží se obvykle semena vysazují do hloubky 5 cm přímo do půdy ve sponu 6 m × 6 m, do dobře zpracované a o živiny obohacené zeminy. Vegetativní rozmnožování řízky je nejisté.^{[2][3][4][7][8]}

Sklizeň

Stromy začínají na plantážích kvést ve věku asi tří let, tehdy bývají vysoké ke 3 m a dále ročně přirůstají až 2 m, dobře rostou zhruba padesát let. Kvetou celoročně, s výrazným vrcholem před obdobím sucha. Květy se trhají jednotlivě patnáct až dvacet dnů po rozevření, kdy již zežloutly a jejich vůně zesílila, obvykle se doba sklizně řídí malou fialově hnědou skvrnou na spodní části korunních lístků. Trhají se pouze zcela zralé, neboť nedozrálé nemají plnou vůní a snižují kvalitu oleje. Sbírají se od časného rána jen do 10 hodin, silné sluneční záření snižuje obsah oleje v květech. U spodu stromu se trhají ručně, výše se žebříků nebo za pomocí kleští s dlouhými rukojeťmi. Větve jsou velmi křehké a lámou se, pro snazší sklizeň se stromy zamlada tvarují, ohýbají se a později seřezávají. Plně vyvinutý a dobře obhospodařovaný strom vyprodukuje ročně asi 10 kg květů, z kterých se získá asi 250 gramů oleje.

Otrhané květy je zapotřebí po otrhání co nejdříve vydestilovat, jinak je nutno je rozložit ve stínu a zabránit fermentaci. Pouze zvadlé květy snižují množství získaného oleje, ne však jeho kvalitu. Nejběžnější metodou je parní destilace, při niž se získává několik frakcí, jen asi 25 % oleje bývá nejvyšší jakosti. Prodlužováním doby destilace se získá oleje více, ale méně kvalitního. Na Madagaskaru je z plantáže o rozloze 1 ha ročně sklizeno asi 1600 kg květů, což odpovídá asi 40 kg oleje.^{[4][7][9][10]}

Použití

Různá kvalita oleje je dána jednak pracovním postupem při sběru květů i následné destilací, ale i rozdílnými kultivary kanangy vonné. Komerčně se pěstují dva: cv. 'Ylang-ylang', ze kterého se vyrábí kvalitnější světle žlutý „ylang-ylang olej“ pro prvotřídní dámské parfémy a cv. 'Cananga' s drsnější a houževnatější vůni pro výrobu žlutozeleného „kananga oleje“ pro pánskou kosmetiku, mýdla a různé toaletní potřeby, někdy se používají i k ochucování nápojů a potravin. Oba oleje se dělí dle kvality do stupňů Extra, First, Second a Third, podle kterých se dále používají. Mimo vůně mají oleje i protiplísňové, antiseptické a sedativní účinky a dále uvolňují napětí, snižují krevní tlak a horečku, používají se léčebně hlavně v aromaterapii. Slouží také v potravinářském průmyslu; zejména při výrobě broskvových a meruňkových aromat.

Stromy jsou používané jako alejové, nebo se sázejí podél ulic a na volné plochy uvnitř měst, kde v době květů provoňují celé okolí. Protože se lehce množí a spolehlivě rostou, bývají vysazované pro rychle zalesnění narušených oblastí. V některých oblastech Tichomoří a Střední Ameriky je kananga vonná dokonce považována za invazní druh. V zahradách je často vidět varietu 'fruticosa', keř vysoký do 1,5 m s nadpočetnými kudrnatými korunními lístky, který sice kvete celoročně, ale nikdy netvoří plody.

Dřevo stromu je narůžověle žlutohnědé, nažloutlé až světle šedé, běl i jádro je stejné barvy. Je hrubozrnné, lehké, má měrnou hmotnost asi 520 kg/m³, je měkké a náchylné k napadení termity a jiným dřevokazným hmyzem. Dobře se opracovává, soustruží, lze jej lehce vyhladit a nemá výraznou vůni. Používá se pro místní krátkodobé stavby, k výrobě palet, krabic, truhel a případně na dýhu a překližku, vyrábí se z něj kánoe a často končí jako palivo. Z vláknité kůry stromů se zhotovují silná lana.^{[4][7][9][10][11][12]}

Chemické složení oleje

Olej Ylang-ylang v průměru obsahuje tyto hlavní látky: 33,0 % β-karyofylenu, 19,8 % y-muurolenu, 7,7 % α-humulenu, 5,4 % bergamotenu, 5,3 % benzylbenzoátu, 4,8 % farnesolu, 3,3 % β-farnesenu, 2,5 % geraniolu, 2,4 % para-kresylmethyletheru, 1,7 % p-cadinenu, 0,9 % farnesylacetátu, 0,7 % methylbenzoátu, 0,5 % kopaenu, 0,4 % linaloolu, 0,3 % benzyl salicylátu, 0,1 % benzylacetátu a další.

Olej Cananga průměrně obsahuje tyto hlavní látky: 37,0 % β-karyofylenu, 12,2 % farnesenu, 10,5 % α-karyofylenu, 7,6 % y-kadinenu, 5,4 % 5-cadinenu, 2,9 % benzylbenzoátu, 1,8 % geranyl-acetátu, 1,7 % linaloolu, 1,1 % p-kresylmethyletheru, 1,1 % (Z, E) -farnesolu, 1,0 % nerolidolu, 0,6 % geraniolu, 0,1 % benzyl salicylátu a některé další.^[4]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kananga vonná na Wikimedia Commons
• Taxon Cananga odorata ve Wikidruzích