Yttrium

Yttrium
 [Kr] 4d1 5s2
89Y
39
 
        
        
                  
                  
                                
                                
↓ Periodická tabulka ↓
Yttrium sublimed dendritic and 1cm3 cube.jpg
Obecné
Název, značka, čísloYttrium, Y, 39
Cizojazyčné názvylat. Yttrium
Skupina, perioda, blok3. skupina, 5. perioda, blok d
Chemická skupinaPřechodné kovy
Koncentrace v zemské kůře28,1 až 34 ppm
Koncentrace v mořské vodě0,0003 mg/l
VzhledŠedý až stříbřitě bílý přechodný kov
Identifikace
Registrační číslo CAS
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost88,90585
Atomový poloměr180 pm
Kovalentní poloměr190 pm
Iontový poloměr92 pm
Elektronová konfigurace[Kr] 4d1 5s2
Oxidační číslaI, II, III
Elektronegativita (Paulingova stupnice)1,22
Ionizační energie
První600 KJ/mol
Druhá1180 KJ/mol
Třetí1980 KJ/mol
Látkové vlastnosti
Krystalografická soustavaŠesterečná
Molární objem19,88×10−6 m3/mol
Mechanické vlastnosti
Hustota4,472 g/cm3
SkupenstvíPevné
Tlak syté páry100 Pa při 2320K
Rychlost zvuku3300 m/s
Termické vlastnosti
Tepelná vodivost17,2 W⋅m−1⋅K−1
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání1525,85 °C (1 799 K)
Teplota varu3335,85 °C (3 609 K)
Skupenské teplo tání11,42 KJ/mol
Skupenské teplo varu365 KJ/mol
Měrná tepelná kapacita26,53 Jmol−1K−1
Elektromagnetické vlastnosti
Elektrická vodivost1,66×106 S/m
Měrný elektrický odpor596 nΩ·m
Standardní elektrodový potenciál-2,37 V
Magnetické chováníParamagnetický
Yttrium spectrum visible.png
Bezpečnost
GHS02 – hořlavé látky
GHS02
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
Nebezpečí[1]
R-větyR11
S-větyS7/9, S16, S33
Izotopy
IV (%)ST1/2ZE (MeV)P
87Yumělý3,35 dneε-87Sr

γ0,4887Sr
88Yumělý106,6 dneε-88Sr

γ1,8388Sr
89Y100%je stabilní s 50 neutrony
90Yumělý2,67 dneβ2,2890Zr

γ2,1890Zr
91Yumělý58,5 dneβ1,5491Zr

γ1,2091Zr
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Sc
StronciumYZirkonium

Lu

Yttrium (chemická značka Y, latinsky Yttrium) je šedý až stříbřitě bílý, přechodný kovový prvek, chemicky silně příbuzný prvkům skupiny lanthanoidů. Hlavní uplatnění nalézá ve výrobě barevných televizních obrazovek.

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti

Yttrium je stříbřitě bílý, středně tvrdý, poměrně vzácný přechodný kov.

Vůči působení vzdušného kyslíku je poměrně stálé, pouze v práškovité formě podléhá za vyšších teplot spontánní oxidaci. Odolává i působení vody, ale snadno se rozpouští ve zředěných minerálních kyselinách, především v kyselině chlorovodíkové (HCl).

Ve sloučeninách se vyskytuje prakticky pouze v mocenství Y3+.

Bylo objeveno v roce 1794 finským chemikem Johanem Gadolinem a poprvé bylo v čisté formě izolováno Friedrichem Wöhlerem roku 1828. Název získalo podle obce Ytterby u Stockholmu, kde geolog Carl Axel Arrhennius nalezl v roce 1787 do té doby neznámý nerost, který dal Gadolinovi k prozkoumání. Obdobně dostalo název i ytterbium, terbium a erbium.

Výskyt a výroba

Yttrium je v zemské kůře obsaženo v množství přibližně 28–40 mg/kg. V mořské vodě je jeho koncentrace kolem 0,000 3 mg/l. Ve vesmíru připadá jeden atom yttria na 10 miliard atomů vodíku.

V zemské kůře se čisté yttrium nenachází. Vyskytuje se pouze ve formě sloučenin, ale vždy se jedná o směsné minerály, které obsahují lanthanoidy a v některých případech je yttrium přítomno v uranových rudách. Nejznámějšími průmyslově využívanými surovinami jsou monazitové písky, v nichž převládají fosforečnany ceru a lanthanu a bastnäsity – směsné fluorouhličitany prvků vzácných zemin.

Velká ložiska těchto rud se nalézají v USA, Číně a Vietnamu. Významným zdrojem jsou i fosfátové suroviny – apatity z poloostrova Kola v Rusku. V roce 2018 byl ohlášen nález ložiska bohatého na yttrium, dysprosium, europium a terbium poblíž japonského ostrůvku Minami Torišima (asi 1 850 km jihovýchodně od Tokia).[2]

Vzhledem k omezené dostupnosti hrozil v nejbližších letech kritický nedostatek zdrojů prvku pro technologické využití.[3] Výše uvedený nález by mohl tuto situaci změnit.

Průmyslová výroba yttria vychází obvykle z lanthanoidových rud. Hornina se louží směsí kyseliny sírové a chlorovodíkové a ze vzniklého roztoku solí se přídavkem hydroxidu sodného vysráží hydroxidy yttria a lanthanoidů.

Separace jednotlivých prvků se provádí řadou různých postupů – kapalinovou extrakcí komplexních solí, ionexovou chromatografií nebo selektivním srážením nerozpustných komplexních solí.

Příprava čistého kovu obvykle probíhá redukcí solí yttria vápníkem. Redukci fluoridu yttritého popisuje rovnice:

2 YF3 + 3 Ca → 2 Y + 3 CaF2

Použití a sloučeniny

Většina světové produkce yttria slouží v současné době jako základní materiál při syntéze luminoforů pro výrobu vakuových obrazovek barevných televizorů. Společně s oxidy europia se sloučeniny yttria nanášejí na vnitřní stranu televizní obrazovky, kde po dopadu urychleného elektronu vydávají červené luminiscenční záření.

Oxidy železa, hliníku a yttria (granáty) Y3Fe5O12 a Y3Al5O12 mají tvrdost až 8,5 Mohsovy stupnice a používají se při výrobě šperků jako levná náhrada diamantu. Nacházejí uplatnění i jako snímací členy akustické energie a při výrobě infračervených laserů.

metalurgii se přídavky malého množství yttria do slitin hliníku a hořčíku (duralů) značně zvyšuje jejich pevnost. Ve slitinách hliníku navíc zvyšuje vodivost. Tato slitina se používá se do drátů vysokého napětí. Litina s obsahem yttria získává značně vyšší tvárnost a kujnost – tzv. kujná litina. Při výrobě vanadu a některých dalších neželezných kovů slouží yttrium k odstraňování kyslíku – deoxidaci vyráběného kovu.

Při výrobě skla a keramiky působí přídavky oxidu yttritého zvýšení bodu tání, zlepšují odolnost proti tepelnému šoku a snižují tepelnou roztažnost produktu .

Sloučenina (Y1,2Ba0,8CuO4) vykazuje supravodivé vlastnosti i při teplotách kolem 90 K, tedy nad bodem varu kapalného dusíku a je proto perspektivním materiálem pro výrobu prakticky využitelných supravodivých materiálů.

Odkazy

Reference

Literatura

  • Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, Academia, Praha 1973
  • Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
  • Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
  • N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Yttrium spectrum visible.png
Autor: McZusatz (talk), Licence: CC0
Yttrium spectrum; 400 nm - 700 nm
Yttrium sublimed dendritic and 1cm3 cube.jpg
Autor: Alchemist-hp (www.pse-mendelejew.de), Licence: FAL
Yttrium, sublimed-dendritic, high purity 99.99 % Y/TREM. As well as an argon arc remelted 1 cm3 yttrium cube for comparison. Purity 99.9 %.