Yvonna Gaillyová
RNDr. Yvonna Gaillyová, CSc. | |
---|---|
Yvonna Gaillyová (2008) | |
zastupitelka MČ Brno-střed | |
Ve funkci: 2. listopadu 2002 – říjen 2014 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | nestraník za SZ nestraník za Žít Brno nestraník za LES |
Narození | 21. listopadu 1955 (68 let) Brno Československo |
Choť | Jan Hollan (od 1983) |
Děti | Matěj Hollan |
Alma mater | UJEP v Brně |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Yvonna Gaillyová (* 21. listopadu 1955 Brno) je česká environmentalistka a ekoložka, zastupitelka za Stranu zelených v městské části Brno-střed, ředitelka Ekologického institutu Veronica. Je laureátkou Ceny Josefa Vavrouška za roku 2005 „za výjimečné přispění k rozvoji ekologického poradenství v České republice a aktivní propagaci principů udržitelného rozvoje a udržitelné spotřeby v každodenním životě, a za obrovskou energii, kterou dává do realizace unikátních modelových projektů v obci Hostětín.“[1]
Život
Vystudovala Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor Fyzika pevných látek a Optika pevných látek, který v roce 1988 zakončila složením dizertační zkoušky. Po absolvování školy, v roce 1990, zahájila profesionální spolupráci se ZO ČSOP Veronica – součást Českého svazu ochránců přírody – na přípravě projektu první české ekologické poradny. Ekologická poradna Veronica byla otevřena roku 1991.[2] V současnosti je Gaillyová ředitelkou Ekologického institutu Veronica, externě vyučuje na Katedře environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.
Od roku 2004 je zastupitelkou v městské části Brno-střed jako nestranice za Zelené, zde působí coby vedoucí Komise životního prostředí.
Ve volbách do Evropského parlamentu 2009 kandidovala za SZ na 13. místě.
S fyzikem a klimatologem Janem Hollanem má syny Matěje a Tadeáše.[3]
Založení ekologického poradenství v České republice
Od počátku svého působení ve Veronice se věnovala zapojení Česka do Evropské asociace ekologických poraden a přenosu nejlepších evropských zkušeností do české praxe. Po úspěchu s brněnskou ekologickou poradnou, zahájila spolupráci s jihočeskou společností pro ekologické informace a aktivity Rosou a postupně vybudovala Síť ekologických poraden (STEP) sdružující dnes 16 profesionálních center s vyškoleným personálem. Dodnes je předsedkyní výkonného výboru STEP a donedávna byla i členkou výboru Evropské asociace ekologických poraden. Významně se zasloužila o zahájení trendu v ekologickém chování českých úřadů tím, že jim se svým týmem poradců pomáhala nastavovat provoz co nejšetrněji k životnímu prostředí.
Iniciace zákazu používání fosfátových pracích prostředků v ČR
Yvonna Gaillyová se od poloviny devadesátých let podílela na kampani za zákaz fosfátových pracích prostředků, po vzoru většiny zemí západní Evropy. Připravovala podklady pro ministerstvo životního prostředí a účastnila se vyjednávání se zástupci průmyslu. Úřady však tento problém podceňovaly až došlo k neúnosnému zatížení povrchových vod živinami a nebývalému rozvoji sinic a řas v povrchových vodách. Desetileté úsilí o zlepšení legislativy bylo korunováno úspěchem – v roce 2006 byla ministerstvem životního prostředí přijata novela vyhlášky č. 221/2004 Sb. (vyhláška č. 78/2006 Sb.), která zakazuje od 1. října 2006 prodávat v České republice takové prací prostředky pro domácnosti, které obsahují fosfáty. Prací prostředky pro praní textilu s koncentrací fosforu vyšší než 0,5 % hmot. se od 1. 7. 2006 nesmí uvádět na trh a od 1. 10. 2006 se nesmí uvádět do oběhu.
Aktivity v Hostětíně
V letech 1998–2000 iniciovala a řídila projekt „Slunce pro Bílé Karpaty“, který umožnil instalace prvních svépomocných slunečních kolektorů na ohřev teplé vody v Bílých Karpatech. Na střechách veřejných budov i soukromých domů bylo nainstalováno přes 40 solárních systémů. Yvonna Gaillyová se významně podílela na prosazení a realizaci první obecní výtopny na biomasu ve Zlínském kraji, v roce 2000. Zodpovídala za finanční řízení lucembursko-českého projektu Tradice Bílých Karpat, jehož výstupem byla mj. i výstavba moštárny v Hostětíně, která od roku 2000 dodává na český trh biomošty vyrobené z místních odrůd jablek. Se svým manželem, RNDr. Janem Hollanem spoluvymyslela a prosadila rekonstrukci veřejného osvětlení v obci. Od roku 2006 je Hostětín ukázkově osvětlenou obcí – energeticky úsporné a navíc není zdrojem světelného znečištění.[4]
Vznik prvního veřejně přístupného pasivního domu v České republice
Yvonna Gaillyová prosadila a jako zástupce investora postavila v Hostětíně první pasivní dům v ČR pro vzdělávací účely – Centrum Veronica Hostětín, který od roku 2006 slouží k šíření praktických technologií pro udržitelný rozvoj venkova.
Politická angažovanost
Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidovala na 7. místě kandidátky Liberálně ekologické strany[5], ale neuspěla.
Odkazy
Reference
- ↑ http://www.bariery.cz/Projekty/Ceny/Cena-Josefa-Vavrouska.aspx[nedostupný zdroj]
- ↑ http://www.veronica.cz/?id=109
- ↑ http://brnensky.denik.cz/serialy/krajinou-meho-srdce-je-nebe-prohlasuje-fyzik-jan-hollan-20130304.html
- ↑ http://www.veronica.cz/?id=261
- ↑ Kandidátky a kandidáti LES do Evropského parlamentu 2014 [online]. Liberálně ekologická strana [cit. 2014-04-04]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Yvonna Gaillyová
- Ekologický institut Veronica – stránky pracoviště
- Centrum Veronica Hostětín – stránky hostětínského pracoviště Veroniky
- laudatio na Yvonnu Gaillyovou – Cena Josefa Vavrouška
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Michal Stránský, Licence: CC BY-SA 4.0
pasivní dům v Hostětíně, focen ze sadu