Zákon o ochraně spotřebitele

Zákon o ochraně spotřebitele
Předpis státu
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ČeskoČesko Česko
Druh předpisuzákon
Číslo předpisu634/1992 Sb.
Údaje
AutorFederální shromáždění
Schváleno16. prosinec 1992
Platnost31. prosinec 1992
Účinnost31. prosinec 1992
Související předpisy
Občanský zákoník
Oblast úpravy
Obchodní právo

Zákon o ochraně spotřebitele, který vyšel pod č. 634/1992 Sb., je zákon, který zakotvuje rámec ochrany spotřebitelů, jakožto smluvní strany smluvních závazkových vztahů. Vzhledem k tomu si spotřebitelé zasluhují vyšší míru ochrany oproti druhé smluvní straně – podnikatelům či dodavatelům zboží a služeb. Další ochranu poskytují zákony jako je např. občanský zákoník. Na Slovensku byl nahrazen zákonem č. 250/2007 Z.z., o ochrane spotrebiteľa.

Novela zákona – nekalé obchodní praktiky

Roku 2008 byla zákonem č. 36/2008 Sb. do zákona o ochraně spotřebitele transponována Směrnice o nekalých obchodních praktikách (2005/29/ES), jíž byl zákon rozšířen o velice podstatný institut zákazu nekalých obchodních praktik, které lze označit v rovině hospodářské soutěže v současnosti za velice časté.

Nekalou obchodní praktiku lze definovat jako obchodní praktiku, kdy jednání podnikatele vůči spotřebiteli je v rozporu s požadavky odborné péče a je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil.[1]

Znaky nekalé obchodní praktiky

Aby obchodní praktika byla nekalá a tedy zakázána, je nutné dle výše uvedené definice naplnění dvou podmínek:

  • rozpor s odbornou péčí – tím se v daném kontextu rozumí „úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“.[2]
  • podstatné ovlivnění tzv. obchodního rozhodování spotřebitele – lze chápat jako „použití obchodní praktiky, která významně zhoršuje schopnost spotřebitele učinit informované rozhodnutí, což vede k tomu, že učiní rozhodnutí o obchodní transakci, které by jinak neučinil“.[3]

Klamavé a agresivní nekalé obchodní praktiky

Kromě výše uvedené obecné definice nekalé obchodní praktiky přebírá zákon též rozdělení na další dvě speciální skupiny nekalých obchodních praktik a to:

  1. klamavé obchodní praktiky – především uvedení nepravdivých informací podnikateli, či informací pravdivých, které však vzhledem ke kontextu mohou uvést spotřebitele v omyl. Naopak sem spadá i jednání, kdy obchodník opomněl uvést závažné informace, či je záměrně neuvedl, anebo uvedl nesrozumitelně či nejednoznačně. Pozornost je věnována i způsobu prezentace zboží a služeb, jenž je zaměnitelný s jinými výrobky a službami. Nadměrné obaly mohou být považovány také klamavou prezentaci vedoucí v omyl spotřebitele.[4] Take snižování množství zboží v daném obalu je trikem výrobců.[5] Samostatnou skupinu tvoří informace týkající se kodexů chování, jež se obchodník zavázal dodržovat.[6]
  2. agresivní obchodní praktiky[7] – ty, jež s přihlédnutím ke všem okolnostem svým obtěžováním, donucováním, včetně použití síly nebo nepatřičným ovlivňováním výrazně zhoršují možnost svobodného rozhodnutí spotřebitele.[8]

Černá listina nekalých obchodních praktik

Součástí zákona jsou i dvě rozsáhlé přílohy, které obsahují tzv. black list, neboli seznam klamavých a agresivních detailně charakterizovaných obchodních praktik, které se považují za zakázané vždy a nemusí se u nich zkoumat naplnění výše uvedených dvou podmínek.[9]

Prostředky ochrany

Dohled a dozor nad dodržováním zákazu nekalých obchodních praktik náleží s určitými výjimkami v ČR České obchodní inspekci, která je oprávněna podnikatele porušující zákon o ochraně spotřebitele sankcionovat.[10]

Reference

  1. ↑ Zákon č. 634/1992 Sb. ze dne 16. prosince 1992, o ochraně spotřebitele, § 4. [cit. 2013-05-24]. Dostupné online.
  2. ↑ Zákon č. 634/1992 Sb. ze dne 16. prosince 1992, o ochraně spotřebitele, § 2 odst. 1 písm. o). [cit. 2013-05-24]. Dostupné online.
  3. ↑ Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES ze dne 11. května 2005, o nekalých obchodních praktikách na vnitřním trhu, § 2 písm. e). [cit. 2013-05-24]. Dostupné online.
  4. ↑ Kupujete vzduch? Nadměrné obaly výrobků [online]. dTest [cit. 2020-02-23]. Dostupné online. 
  5. ↑ Stejná cena, méně zboží. Našli jsme triky výrobců, projděte si jejich přehled. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2016-11-22 [cit. 2020-02-23]. Dostupné online. 
  6. ↑ Zákon č. 634/1992 Sb. ze dne 16. prosince 1992, o ochraně spotřebitele, § 5. [cit. 2013-05-24]. Dostupné online.
  7. ↑ BEJČEK, Josef. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. Praha: C. H. BECK, 2007. 652 s. ISBN 9788071795834. S. 347. (český) 
  8. ↑ Zákon č. 634/1992 Sb. ze dne 16. prosince 1992, o ochraně spotřebitele, § 5a. [cit. 2013-05-24]. Dostupné online.
  9. ↑ HAJN, Petr. Komunitární a české právo proti nekalé soutěži: (vybrané kapitoly). Brno: Masarykova univerzita, 2010. 146 s. ISBN 9788021050518. S. 58. (český) 
  10. ↑ Zákon č. 634/1992 Sb. ze dne 16. prosince 1992, o ochraně spotřebitele, § 23. [cit. 2013-05-24]. Dostupné online.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“