Záboj (Zvonař)

Záboj
Josef Leopold Zvonař. Kresba Jana Vilímka
Josef Leopold Zvonař. Kresba Jana Vilímka
Základní informace
Žánropera
SkladatelJosef Leopold Zvonař
LibretistaAlois Vojtěch Šmilovský
Počet dějství3
Originální jazykčeština
Literární předlohaRukopis královédvorský: Záboj a Luděk
Datum vzniku22. srpna 1859–23. ledna 1862
Premiéraneprovedeno (ukázky koncertně 8. března 1863 a 4. března 1865)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Záboj je opera českého skladatele Josefa Leopolda Zvonaře z let 1859–1862. Libreto napsal spisovatel Alois Vojtěch Šmilovský na motivy jedné z básní Rukopisu královédvorského. Opera nikdy nebyla scénicky uvedena, byly pouze koncertně provedeny úryvky. Jedná se o jednu z prvních českých oper.

Vznik a historie díla

Jediná Zvonařova opera patří mezi první opery na český text psané pro profesionální scénu. Před ní byly uvedeny pouze Dráteník (1828), Oldřich a Božena (1828) a Libušin sňatek (1835) Františka Škroupa, Žižkův dub Františka Bedřicha Kotta (1841) a Žižkův dub Jiřího Macourka (1847); Švédové v Praze Jana Nepomuka Škroupa zůstávali v rukopise.

Libreto Zvonařovi, který v té době působil na pražské varhanické škole, poskytl populární obrozenecký spisovatel Alois Vojtěch Šmilovský. Jedná se o jediné operní libreto v jeho tvorbě, která však zahrnuje značné množství divadelních her. Zvonař začal partituru psát již v roce 1859, intenzivněji se jí však začal zabývat v době příprav otevření pražského Prozatímního divadla, prvního českého profesionálního divadla. Zvonař dokončil 15. června 1861 první jednání, 10. ledna 1862 třetí a 23. ledna téhož roku i prostřední.[1] Protože by bylo vhodné započít činnost nového divadla domácími díly, měl se stát Záboj zahajovacím představením anebo alespoň první uvedenou českou operou. Ředitelství však operu nakonec nepřijalo. Navíc cenzura v obavě před národnostními rozmíškami zakazovala přímé představování boje mezi Čechy a Němci na jevišti.[2] Namísto Záboje a při nedostatku jiné původní české zpěvohry byl nakonec operní provoz Prozatímního divadla zahájen 18. listopadu 1862 Cherubiniho Vodařem.[3][4]

Slabinou opery bylo libreto, které postrádalo dramatický náboj i v nejvypjatějších momentech; navíc dějová linie fakticky končí již ve druhém jednání, a třetí akt je proto zbytečný. Scény jsou vesměs statické a verše – slovy Emila Axmana – „ne příliš duchaplné“.[5] Ani partitura, jejíž značnou část zabírají sbory, současníky nepřesvědčila a i dobový zastánce uvedení této „vlastenecké zpěvohry“ přiznává, že „by se co do zpěvní části leccos namítati dalo“.[6]

Zvonař pak neúspěšně usiloval o uvedení své opery, přestože byl podporován svými přáteli z Umělecké besedy (např. Janem Nerudou a Bedřichem Smetanou), kteří v tisku upozorňovali na ladem ležící operu. Koncertně byly nakonec uvedeny jen ukázky ze Záboje, a to nejprve na koncertě techniků 8. března 1863 na Žofíně, kdy p. Švarc a orchestr Prozatímního divadla pod vedením kapelníka Jana Nepomuka Maýra provedli zpěv Záboje z počátku 2. obrazu prvního dějství.[7] Provedení bylo kritizováno, vina za neúspěch byla kladena dirigentovi.[5] Další dva úryvky – především konec zmíněného 2. obrazu prvního dějství – byly provedeny 4. března 1865 na druhém abonentním koncertě Umělecké besedy dirigovaném Bedřichem Smetanou. Roli Záboje zpíval Josef Lev. I když názor kritika na hudební stránku díla nebyl jednoznačný, přesto litoval, že opera dosud nebyla obecenstvu představena vcelku, a poznamenává, že ředitelství divadla již skladateli uvedení nabízelo, „avšak způsobem takovým, že raději o něm zde pomlčeti chceme“.[6] Nedlouho poté, 23. listopadu 1865, Zvonař zemřel a jeho opera se již nedostala na jeviště, a to ani poté, co kapelnictví v Prozatímním divadle převzal Smetana.

Osoby

  • Bohuna, mladá dívka, soprán
  • Věštkyně, alt
  • Slavoj, tenor
  • Luděk, franský podmanitel, tenor
  • Záboj, baryton
  • Ctibor, velekněz český, bas
  • Český lid obojího pohlaví, franští vojínové

Děj opery

1. dějství

(Lesní krajina, obětiště) Probíhá slavnost Vesny na skále pod rozložitou lípou. Obětní obřad vede starý velekněz Ctibor (č. 1: úvod, sbor ženský a mužský Jak sněhobílá holubice). Ten vyzývá všechny, kdo bohyni přinesli zvláštní dar, aby přistoupili k obětišti (č. 2: jednozpěv a sbor). Na jeho výzvu přichází mladá dívka Bohuna, jejíž obětinou je bílá holubice (č. 3: recitativ a romance). Ctibor její oběť přijímá a obřad pokračuje (č. 4 a 5: jednozpěv a chorál). Pohanskou modlitbu však přeruší zpěv německého vojska, před jehož příchod em varuje i přibíhající Slavoj (č. 6: sbor). Slavoj chce s lidem bránit posvátné místo, Ctibor jej však vyzývá k odchodu: vlasti vzejde mír, když stařec umře pro bohy a čistá dívka se jim zasvětí. Na místě zůstanou jen Ctibor a Bohuna: němečtí vojínové s Luďkem v čele se přihrnou, starce zabijí a dívku odvlekou (č. 7: píseň, střídavý zpěv).

(Proměna) Na vysokém vrchu stojí zamyšlený rek Záboj a hledí do kraje (č. 8: duma Jak's, ó drahá vlasti, krásná, i když žalostí se chvěješ!). Záboje spatří z údolí Slavoj; přispěchá k němu a vypravuje mu o přepadení a zabití Ctiborově a o unesení Bohuny a vyzývá bratra k pomstě. Záboj nadšeně svoluje, vysílá Slavoje, aby sezval bojeschopné muže a k večeru třetího dne aby se tajně shromáždili v úvalu (č. 9: recitativ-árie A mlčel k tomu bohů hněv! Aj, bratře, jdi od muže k muži). On sám rovněž odchází šířit tuto zprávu. Cestou Záboj zaslechne pastevcovu píseň, jež mu připomene blahé dny míru a ještě více jej rozohní (č. 10: píseň pastevce a árie Tak znívaly zpěvy míru šťastných ondy… Potěš se slunka, vlasti má).

2. dějství

(Hluboký úval v lese) čeští bojovníci se shromáždili, vládne teskná nálada. Záboj hraje na varyto a zpívá píseň o zkáze vlasti, již přivedl cizinec kácející a tupící české bohy a uvádějící národ v porobu. Vyzývá Čechy, aby se obrátili proti nepříteli a svrhli jeho jho. Shromáždění muži jeho výzvu nadšeně vyslechnou a chystají se k boji (č. 11: úvod, duma a píseň Vstaň, bohů pane, v hněvě svém, č. 12: jednozpěv se sborem a č. 13: chorál-sbor).

(Proměna – rovina v horách) Svítá. Na skalisku pod lípou se probouzí Bohuna a vycházejícímu slunci žaluje na svůj osud: cožpak ji mladý lovec, o němž snila, nepřijde vysvobodit ze zajetí? (č. 14: duma). Vyhledá ji Luděk a zapřádá s ní přes dívčin odpor milostný rozhovor (č. 15: arioso, píseň a střídavý zpěv). Ruch v táboře předznamenává příchod českých vojínů. Slavoj spěchá vysvobodit Bohunu, ta však klesá ranou Luďkovou. Ctiborův duch vítá naplnění věštby a předpovídá Čechům svobodu. V osobním souboji je Luděk poražen Zábojem a německé vojsko se obrací na útěk (č. 16: scéna a vítězná píseň-sbor).

3. dějství

(Táž scéna jako v prvém jednání) Při obětišti je navršena Ctiborova mohyla, u níž se modlí lid. Přicházejí vítězné české voje vedené Zábojem a Slavojem, na štítě přinášejí mrtvou Bohunu (č. 17: úvod, chorál a scéna). . Záboj lituje bratra, jemuž osud vyrval milovanou dívku (č. 18: jednozpěv a sbor). Ze zástupu vystupuje věštkyně, jež oslavuje Záboje a dává mu do ruky pochodeň, aby zažehl nový posvátný oheň (č. 19: slávozpěv Bohům, ty synu velemilý, posvátný oheň rozsvěť jim). I lid pěje slávu Zábojovi a všichni vyjadřují víru v šťastnou budoucnost vlasti (č. 20: sbor).[8]

Nahrávky

Árii Záboje z 2. obrazu 1. jednání „A mlčel k tomu bohů hněv“ zpívá Ivan Kusnjer na CD „Rarity české opery“ (2011) (Supraphon, SU 4074-2 611).

V archivech Českého rozhlasu se nachází též nahrávka romance Bohuny z 1. obrazu 1. dějství, kterou pořídil ostravský rozhlas roku 1955: zpívá Zdenka Diváková, Ostravský komorní orchestr řídí Rudolf Vašata.[9]

Reference

  1. ↑ BERDYCHOVÁ, Tereza. Josef Leopold Zvonař, hudební teoretik a významný zjev hudby předsmetanovské. Příspěvek ke vzniku a pojetí české národní hudby (bakalářská práce) [online]. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta, 2007 [cit. 2012-06-28]. S. 60–63. Dostupné online. 
  2. ↑ SMACZNY, Jan. Grand opera among the Czechs. In: CHARLTON, David. The Cambridge Companion to Grand Opera. Cambridge: Cambridge University Press, 2003. ISBN 0-521-64683-9. S. 375. (anglicky)
  3. ↑ BARTOŠ, Josef. Prozatímní divadlo a jeho opera. Praha: Sbor pro zřízení druhého národního divadla v Praze, 1938. 427 s. S. 90. 
  4. ↑ TYRRELL, John. Czech Opera. Cambridge: Cambridge University Press, 2005. 352 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-34713-6. S. 67. (anglicky) 
  5. ↑ a b Berdychová, s. 64.
  6. ↑ a b B. Denní zprávy – Druhý abonentní koncert. Národní listy. 8. 3. 1865, roč. 5, čís. 67, s. 3. Dostupné online. ISSN 1214-1240. 
  7. ↑ Koncert techniků. Národní listy. 8. 3. 1863, roč. 3, čís. 56, s. 4. Dostupné online. ISSN 1214-1240. 
  8. ↑ Děj podle AXMAN, Emil. Josef Leopold Zvonař. Brno: [s.n.], 1916. S. 5–9. 
  9. ↑ Archivní a programové fondy Českého rozhlasu [online]. Český rozhlas [cit. 2012-06-28]. Dostupné online. 

Literatura

  • JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 297. 
  • FRÁNEK, Michal; KOPECKÝ, Jiří. Postava barda z Rukopisu královédvorského poprvé v české opeře. Josef Leopold Zvonař: Záboj (1859–1862). Rozbor opery s edicí libreta. Hudební věda. Roč. 54, čís. 3. Dostupné online [cit. 2020-12-21]. ISSN 0018-7003. 

Média použitá na této stránce

Josef Leopold Zvonar 1882 Vilimek.png
Portrait of Josef Leopold Zvonař (1824 - 1865), Czech composer and teacher of music