Záchytný stíhač
Záchytný stíhací letoun, též přepadový stíhací letoun,[1] je typ stíhacího letounu. Záchytní stíhači mají za úkol bránit rozsáhlé prostory území nepokrytého či jen slabě pokrytého PVOS, což v praxi znamená letět vstříc protivníkovým letounům a sestřelit je dříve, než vypustí svůj náklad. Záchytné stíhačky se vyznačují vysokou rychlostí a dlouhým doletem.
Historie
Termín „interceptor“ je doložen zmínkou z roku 1929 v časopise Flight[2] a pojem "záchytný stíhač"[zdroj?] se objevil v sovětské vojenské literatuře na počátku roku 1950 v souvislosti s vybavením některých typů stíhaček palubními radiolokátory, které umožnily detekovat a zasáhnout vzdušné cíle bez vizuálního kontaktu. Záchytní stíhači jsou jedno i dvoumístní (kromě pilota je zahrnut i operátor palubních zbraňových systémů). Zlepšování finančních prostředků leteckého útoku vedlo k vytvoření letadel, které zajišťují ničení vzdušných cílů na značné vzdálenosti od bráněných objektů, za každého počasí, ve dne i v noci, v rozmezí výšek od malých až po stratosférické.[3][4]
Typičtí zástupci
.jpg)
Convair F-102 Delta Dagger, Convair F-106 Delta Dart, Lockheed YF-12 (více než 3 Machy; vyvinut z Lockheed SR-71 Blackbird, ale nenasazen), English Electric Lightning (poprvé supercruising), Tupolev Tu-128, Su-15, MiG-25. V současné době se používají zejména letouny MiG-31, protože ostatní typy jsou nahrazovány stíhači pro vybojování vzdušné nadvlády, jako jsou F-22, Su-27.
Výzbroj
Letouny této kategorie se vyznačují zejména výkonnými radiolokátory, pomocí kterých se stíhač navádí na cíl. Dále jsou vybaveny řízenými střelami typu vzduch-vzduch, někdy doplněnými palubním kanónem. Od kanónů se v této kategorii stíhačů pomalu ustupuje.
V současné době jsou ve výzbroji záchytných stíhačů protivzdušné řízené střely středního a dlouhého dosahu. Tyto střely jsou poháněny zejména raketovými, ev. náporovými motory. Střely používají různé naváděcí soustavy (infračervené, radiolokační, aktivní, pasivní).
Odkazy
Reference
- ↑ Anglicko-český vojenský terminologický slovník. Brno: Vojenská akademie v Brně, 2002. 475 s. S. 172, 224.
- ↑ The Gloster SS.8: An Interceptor Fighter fitted with Jupiter "VII" or Jaguar "VIII". Flight International. 6. prosinec 1929, s. 1273. (anglicky)
- ↑ US Air Force chtělo z SR-71 záchytný stíhač s rychlostí 3 Machy
- ↑ MiG-41: Nový ruský záchytný stíhač
Související články
Sovětské:
Ruské:
USA:
- McDonnell F-101 Voodoo (neaktivní)
- Lockheed F-104 Starfighter (neaktivní)
- Convair F-102 Delta Dagger (neaktivní)
- Convair F-106 Delta Dart (neaktivní)
- Grumman F-14 Tomcat
- McDonnell Douglas F-15 Eagle
- General Dynamics F-16 Fighting Falcon
- General Dynamics–Grumman F-111B (prototyp)
Spojené království:
- English Electric Lightning (neaktivní)
- Panavia Tornado ADV (neaktivní)
Kanada:
- Avro Canada CF-100 Canuck (neaktivní)
Japonsko:
Francie:
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu přepadový stíhací letoun na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
An air-to-air left side view of an F-106 Delta Dart aircraft being piloted by a squadron commander during a training mission. The aircraft are from the 5th Fighter Interceptor Squadron, Minot Air Force Base, North Dakota.
Fighter interceptor Mikoyan-Gurevich MiG-31BM (The international aerospace salon MAKS-2011)
Sukhoi Su-15 (NATO code Flagon) armed with R-98MR missiles.
A U.S. Navy Grumman F-14A Tomcat intercepting a Soviet Tupolev Tu-95RTs (Razvedchik Tseleukazatel) - Nato reporting name Bear D - reconnaissance-bomber over the Pacific Ocean on 21 November 1984. The F-14 (BuNo 160687) was assigned to fighter squadron VF-51 Screaming Eagles, Carrier Air Wing 15 (CVW-15), aboard the aircraft carrier USS Carl Vinson (CVN-70) for a deployment to the Western Pacific and the Indian Ocean from 18 October 1984 to 24 May 1985. F-14A 160687 (c/n 306) was retired to the AMARC as 1K0113 on 9 October 1997.