Záhada pavoučího domu

Záhada pavoučího domu je dobrodružná kniha pro děti a mládež od britské spisovatelky Enid Blytonové. Vyšla v roce 1949 a jedná se o první knihu ze série „Záhad“, celkem jich tato série obsahuje šest. Knížka pojednává o partě kamarádů, kteří se vydají na dobrodružné prozkoumání opuštěného domu. Snaží se přitom zjistit, zda zde skutečně žijí pouze pavouci a dům vydává strašidelné zvuky jen proto, že je starý, nebo jestli je příčinou těchto zvuků něco jiného. Kniha nabízí nečekané rozuzlení. V češtině vydalo knihu nakladatelství Albatros v roce 1995.^[1]

Děj

Kniha nás zavede na anglický venkov, kde parta čtyř kamarádů (Roger, Diana, Pajda a Barny) se o prázdninách rozhodne jít prozkoumat záhadu starého opuštěného domu. Barny se rozhodne v domě přespat, ale během noci ho probouzejí podivné zvuky, rány až tiché kňučení. Děti si začínají myslet, že v domě dochází k nějaké kriminální činnosti. Když dále prozkoumávají dům, Barny v jeho sklepě nalezne pohyblivý kámen, který ho zavede do skalní chodby, kde je potok a jeskyně. Zde uvidí muže, kteří mají bedny s pašovaným zbožím (revolvery, hedvábí). Muži si Barnyho všimnou a zajmou ho, on však stihne vyslat svou opičku Mirandu s poznámkou za ostatními. Barnyho všichni společně zachrání a detektiv pan King zatkne muže, kteří pašovali zboží. Hned po této události se do vesnice vrací paní Pepper a bere všechny děti k moři, aby si odpočinuli po události, kterou prožili.

Přijetí díla a jeho interpretace

Autorčiny myšlenky použité v jedné knize jsou často přepracovány i do jiných jejich příběhů. Použití jazyka a obrazů v celé knize je až zarážející, například když je Barny uvězněn v jeskyních pod sídlem, autorka podrobně popisuje obrazy pekla, které slouží k podtržení děsivých znaků podsvětí, ve kterém je Barny uvězněn. Dále popisy temných jeskyní a chodeb a podzemí.

Enid Blyton je často kritizována za to, že nepoužívá náročnou slovní zásobu, přesto je to právě její talent formulovat věci jednoduše, přesto trefně a nápaditě, což jí dodává kouzlo. Nedovolí, aby popisy zpomalily tempo jejího vyprávění, ale volí stručné, ale úderné fráze.^[2]

René Ditmar napsal na knihu recenzi nazvanou „Prázdniny plné záhad“, kde hlavním tématem je autorčina tvorba. Autorka ve většině svých děl poukazuje na střety mezi dětmi a dospělými a nebojí se ve svých dílech poukázat na střety se zločiny. Pro děti také může být milým překvapením, že se v příbězích často objevují zvířata. Podle Ditmara lze říci, že autorka více spoléhá na rychlý a obratně vedený spád děje než na větší motivickou propracovanost. Konkrétně ke knize Záhada pavoučího domu René Ditmar uvedl, že kniha je velmi čtivá, má jednoznačný závěr (zlo je potrestáno) a bude dobře vyhovovat dětem, které ještě nedávno byly čtenáři pohádek.^[3]

Po Záhadě pavoučího domu následovalo v sérii „Záhad“ dalších pět dílů: Záhada zelené rukavice, Záhada tajemného zámečku, Záhada tajného přístavu, Záhada starého klepadla a Záhada tajného dopisu.

Reference